Poradna zdarma

Návštěvník píše:Protože se rozhodli je potlačovat.

Návštěvník píše:Absence emocí se podle odborníků projevuje už u malých dětí, takže to těžko bude o potlačování.

Návštěvník píše:Maličké dítě reaguje bez egoistických emocí,

Návštěvník píše:Jde o děti, které jsou - na rozdíl od ostatních normálních dětí - zcela bez emocí.

Každopádně vidím jako smyslplnější emoce léčit než se jich zbavovat. Ale každý podle svého.
Probuzení si je klidně ponechávají, ale když z nich někdo má velký strach, tak je asi pro něho lepší, když se jich snaží zbavit. Otázkou je, jestli si jen nenamlouvá, že nejde o potlačování.

Tohle mi připomíná vyprávění kohosi, komu se při regresi vybavilo období po narození: "Slyšel jsem pláč dítěte, ale nevěděl jsem, že jsem to já, kdo pláče."

Nejde o to, aby se emoce potlačily, aby tady žádné emoce nebyly, ale jde o to osvobození od připoutanosti k jejich osobnímu prožívání.

Jana píše:
Nejde o to, aby se emoce potlačily, aby tady žádné emoce nebyly, ale jde o to osvobození od připoutanosti k jejich osobnímu prožívání.

A komu o to má jít? Osobnímu jáčku? Protože se mu s emocemi nepříjemně žije?

Jak popsal E. Tomáš Marpu v Milarepovi, tak snad bylo jasné, že navenek Marpa řádí, ale vevnitř je stále stejně klidný jako vždy. Že nedošlo k identifikaci s řáděním. Ale někomu to může připadat, že Marpa ještě nedozrál do plné probuzenosti, nebot se nezbavil emocí. Prostě se mu nelíbí, že se emoce projevily. A když si to někdo dovolí vidět jinak, tak mu pokaždé okamžitě začne předvrhovat osobní jáčko, vševědoucnost atd. - prostě mateřská školka.

Návštěvník píše:

Jana píše:
Nejde o to, aby se emoce potlačily, aby tady žádné emoce nebyly, ale jde o to osvobození od připoutanosti k jejich osobnímu prožívání.

A komu o to má jít?

Díky, to je zajímavá otázka.

Osobnímu jáčku? Protože se mu s emocemi nepříjemně žije?

Možná tím nejrychlejším osvobozením, od připoutanosti k emocím, je poznání, že tady nikdo takový, komu by mohlo o něco jít, ve skutečnosti vůbec není.

Je to jen mysl, skrz kterou se jeví, že je tady někdo, komu o něco jde.

Jana píše:

Návštěvník píše:

Jana píše:
Nejde o to, aby se emoce potlačily, aby tady žádné emoce nebyly, ale jde o to osvobození od připoutanosti k jejich osobnímu prožívání.

A komu o to má jít?

Díky, to je zajímavá otázka.

Osobnímu jáčku? Protože se mu s emocemi nepříjemně žije?

Možná tím nejrychlejším osvobozením, od připoutanosti k emocím, je poznání, že tady nikdo takový, komu by mohlo o něco jít, ve skutečnosti vůbec není.

Je to jen mysl, skrz kterou se jeví, že je tady někdo, komu o něco jde.

Proč by se mělo osvobozovat od připoutanost k emocím, když podle tebe nikdo, kdo by mohl být připoutaný, neexistuje? A kdože se tedy jako má osvobozovat?

Je to vědomí, co je přilepené k mysli, k představě osoby, ke svému omezenému vnímání skrz mysl.

Možná tím nejrychlejším osvobozením, od připoutanosti k emocím, je poznání, že tady nikdo takový, komu by mohlo o něco jít, ve skutečnosti vůbec není.

Potíž je ovšem v tom, že dokud dochází k připoutanosti k emocím, ztotožňování s nimi blokuje možnost uvědomit si a vnímat, že tu není žádná osoba, které by o něco mohlo jít.

Jak by se měl chovat a jak působit probuzený?

Tak, že se nechová, nepůsobí. Místo s probuzenou osobou se setkáváš se Sebou samým.

Návštěvník píše:Potíž je ovšem v tom, že dokud dochází k připoutanosti k emocím, ztotožňování s nimi blokuje možnost uvědomit si a vnímat, že tu není žádná osoba, které by o něco mohlo jít.

Zajímavé by bylo zjistit, co způsobuje připoutanost k emocím a ztotožňování s nimi.

co způsobuje připoutanost k emocím a ztotožňování s nimi

Nevědomá motivace. To, co si uvědomujeme, je často jen pocit, motiv si ale neuvědomujeme. Např. máme pocit, že by bylo v určité situaci nejlepší zareagovat určitým způsobem...

Každá lidská činnost je nějak motivována, ať už za ní stojí jakékoliv potřeby nebo zájmy. Jednání je obvykle zapříčiněno více motivy. Všechny motivy mají určitý cíl, určitý směr, intenzitu, trvalost a míru variability vzhledem k zaměřenosti na cílový objekt.

http://rudolfkohoutek.blog.cz/0812/osob ... -a-hodnoty

Nevědomí zahrnuje veškeré psychické obsahy a procesy, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání.

https://wikisofia.cz/wiki/Nev%C4%9Bdom%C3%AD

Návštěvník píše:

co způsobuje připoutanost k emocím a ztotožňování s nimi

Nevědomá motivace.

Co způsobuje nevědomou motivaci?

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:

co způsobuje připoutanost k emocím a ztotožňování s nimi

Nevědomá motivace.

Co způsobuje nevědomou motivaci?

To - Vědomí zažívá zkušenosti a některým jeho tvarům se to nezdá, a tak si proto hledají vysvětlení, aby to mohly změnit. Ale i to je zkušenost Vědomí.

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:Co způsobuje nevědomou motivaci?

To - Vědomí zažívá zkušenosti a některým jeho tvarům se to nezdá, a tak si proto hledají vysvětlení, aby to mohly změnit. Ale i to je zkušenost Vědomí.

dvě věci:

1) "některým jeho tvarům se to nezdá"

Nelíbí se? Jeví se jako nevhodné, nedobré, špatné? Objevuje se něco, co je klasifikované, jako nepatřičné a co by nemělo být, existovat?

2) "některým jeho tvarům se to nezdá"

Je tvar něčím jiným, než samo Vědomí? Je nějak od Vědomí oddělen?

Možná by to chtělo ještě hlubší otázky:

Je existence - Jsoucno - Bytí nějak rozdělené? Je možné z něj cokoliv nějak oddělit, vyčlenit?

Je existence čehokoliv něčím, co může být mimo Vědomí?

Je Bytí nějak od Vědomí odděleno? Nebo je obojí tímtéž?

Je to, co právě existuje, nějak odděleno od existence?

Pokud překročíme hranice mysli, která vytváří časoprostorovou omezenost, tvary,

je sama existence čehokoliv něčím jiným, než existencí samotnou?

Dá se to, jak to je, ochutnávat v tichu srdce.

Čím je Tvá existence? Čím je má existence?

Kdo jsi?

Kdo jsem?

?

*
.

Návštěvník píše:Možná by to chtělo ještě hlubší otázky:

Je existence - Jsoucno - Bytí nějak rozdělené? Je možné z něj cokoliv nějak oddělit, vyčlenit?

Je existence čehokoliv něčím, co může být mimo Vědomí?

Je Bytí nějak od Vědomí odděleno? Nebo je obojí tímtéž?

Je to, co právě existuje, nějak odděleno od existence?

Pokud překročíme hranice mysli, která vytváří časoprostorovou omezenost, tvary,

je sama existence čehokoliv něčím jiným, než existencí samotnou?

Dá se to, jak to je, ochutnávat v tichu srdce.

Čím je Tvá existence? Čím je má existence?

Kdo jsi?

Kdo jsem?

?

*
.

Úúúf... toľko otázok...

Odpovede by sa určite nejaké našli,

no práve ma napadlo prekročiť hranice mysle a ochutnať to tak ako to je, v tichu.

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:

co způsobuje připoutanost k emocím a ztotožňování s nimi

Nevědomá motivace.

Co způsobuje nevědomou motivaci?

Bytostná potřeba osobního já zdůvodňovat svoje pochopení - včetně svého přesvědčení, že ono samo není skutečné a že proto není třeba věnovat pozornost ani sobě, ani svým skrytým motivacím.

dodo píše:
Úúúf... toľko otázok...

Odpovede by sa určite nejaké našli,

no práve ma napadlo prekročiť hranice mysle a ochutnať to tak ako to je, v tichu.

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:Co způsobuje nevědomou motivaci?

To - Vědomí zažívá zkušenosti a některým jeho tvarům se to nezdá, a tak si proto hledají vysvětlení, aby to mohly změnit. Ale i to je zkušenost Vědomí.

dvě věci:

1) "některým jeho tvarům se to nezdá"

Nelíbí se? Jeví se jako nevhodné, nedobré, špatné? Objevuje se něco, co je klasifikované, jako nepatřičné a co by nemělo být, existovat?

Chtějí se cítit přijemně, a tak to, co vnímají jako nepříjemné, chtějí změnit. Ale to je stejně všechno v režii Jediného - i to, když se něco jeví jako nedobré, špatné, že by to nemělo existovat atd..

Návštěvník píše:Možná by to chtělo ještě hlubší otázky:

Kdo potřebuje otázky? To Jediné ve formě osobního já. Když se osobní já rozplyne v Jediném, tak už nikdo žádné otázky nepotřebuje, ani žádné odpovědi.

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:Nevědomá motivace.

Co způsobuje nevědomou motivaci?

Bytostná potřeba osobního já zdůvodňovat svoje pochopení - včetně svého přesvědčení, že ono samo není skutečné a že proto není třeba věnovat pozornost ani sobě, ani svým skrytým motivacím.

Miluj...

Co způsobuje nevědomou motivaci?

Bytostná potřeba osobního já zdůvodňovat svoje pochopení - včetně svého přesvědčení, že ono samo není skutečné a že proto není třeba věnovat pozornost ani sobě, ani svým skrytým motivacím.

Miluj...

jojo, neexistující osobní já má nutkání radit druhým neexistujícím já, aby milovala... a netuší, odkud se tahle jeho potřeba bere