Jana píše:... Buddhisté říkají: "Kéž jsou všechny bytosti šťastné"..., ale i v tomhle je krapet zištnosti. Nevinnost, která nemá chybu, je kapánek ušmudlaná. Přání je touha, aby bylo něco jinak, než je. Už je tady kritika stvořitele, že udělal někde něco špatně, něco si přejeme jinak, než je.
V tom místě vědomé jednoty všeho, není nic jiného, než štěstí pravého Já. Pravé Já všech bytostí je šťastné, jen tady může být ta nevědomost - nepoznání kým jsme, nepoznáváním, jakou je existence láskou.
Takže přáním:"Kéž jsou všechny bytosti šťstné" je ve skutečnosti touha zbavit se vlastní nevědomosti...
Boli mnohí buddhovia a budú ďalší. Buddha Gautama bol jedným z mnohých.
Boli takí, ktorí nevykladali náuku a nemali žiakov a potom takí, ktorí ju vykladali a mali žiakov.
Tí druhí sú považovaní za cennejších. Ktorýsi guru ich prirovnal k robotníkom v záhrade stvoriteľa a tých pasívnych, za česáčov ovocia.
Vďaka náukám tých prvých, cennejších, mnohí pochopili a tiež dosiahli prebudenie. Že týmto akosi zasahovali do toho čo možno chápať ako „vylepšovanie“ diela Božieho, ich zrejme nijako nezaťažovalo, rovnako ako buddhistov nezaťažuje prianie metta.
Zrejme to vidia tak, že sebeckou môže byť pohnútka ku konaniu, rovnako tak, ako pohnútka k nekonaniu.