Pedriito píše:Zdeněk píše:Pedriito píše:Ale ty furt držíš doktrínu, jen semtam se uvolníš.
No protože mam se sebou svý zkušenosti, jak tu mnohokrát zdůrazňuji.
Mysl je dobrý sluha, ale jak začne určovat cíl, tak to jde do kytek.
Mysl ti určuje cíl dycky, vždyť je to plánovač, technolog, i vedoucí v jednom. Že ses dal na nějakou cestu, oblík mnišský roucho, a přijal pravidla.. myslíš že do toho by ses pustil bez mysli? Umlcěls ji tím? Leda kulový, jen jsi ji navlík do textů a poplatné praxe. A zdá se že to nebylo na věky. On totiž ve všech těch textech, nejen buddhistických, je ten cíl přímo i nepřímo sdělen. A logicky to není spočinutí v textech, ani v lotosové pozici. Je to dočtení, zavření knihy, zvednutí se, a vykročení ze svýho svatýho pelechu....
Ne, moje mysl byla oklamána. A když to zjistila, tak jsem klášter opustil, říkal jsem si, tak to jsem se zase spletl, málem si zničil třísla, já jsem takovej vůl...
Ale bylo mi divný proč na mě po návratu známí koukají až s nějakým úžasem nebo co (kór švagrová na mě koukala jak na svatej obrázek). Lidi se na mě na ulici bezdůvodně usmívali. Njn, to už dávno neplatí (spíš naopak:), ale přecijenom něco zůstalo.
Prostě oni mě tam nějak předělali, ale moje mysl to nebyla vůbec, ale vůbec schopna postřehnout (až zpětně, z analýzy událostí, nejsem vůl žejo, abych si nedokázal připustit, že jsem byl vůl). Ale tomuhle se nedá věřit, kdyby mi to někdo vyprávěl, tak tomu věřit nebudu. Musel jsem to prožít. Asi to byl jeden z hlavních důvodů mé inkarnace, jestli něco takovýho je.