Poradna zdarma

vostal petr píše:

Sereš hovna takže se ti hovna vrací,

co by se ti asi tak mělo vracet hnupe,

snad ne naplněnost a pohoda ???

Budeš se divit, ale naplněnost a pohoda se mi opravdu vrací.
Zřejmě dělám něco prospěšného - třeba i pro tebe.
Podle toho, co se ti vrací, poznáš, jestli jednáš dobře nebo špatně.
Ty tvoje nadávky a kydy jsou spíš k pobavení.
To, co kde někdo kváká totiž nemá s mým osudem tedy ani pohodou nic společného.

Asi nemáš tu sílu slova.

Jakéže to je ono "seznámení se s naukou" např. při sezením v Zenu? Sedět.
Při vipassaně ti někdy pár vět řeknou no...

O tom to právě je, naučit mysl, která by chtěla poznávat nauky, odhalovat moudrost textů... mlčet (sem se musel opravit, aby mě zas dodo nevyplísnil).

Hele já vůbec nevím, co to obnáší ta vipassana. Ani vlastně nevím jak vznil ten zen. Z buddhismu čet kdysi nějaký to základní slovo, nějaké sůtty, ze zenu pak nějaké kóany, a působilo to na mě svěže. V konečném důsledku jako totální analýza všeho, co si osoba drží, a co zbývá, když to držet přestane... A nikdy jsem nepochopil to handrkování mezi buddhistickými směry, školami, nebo nevím jak se to vůbec nazývá, ty odnože, a vůbec nechápu jak se to vlastně z toho původního Buddhova slova vytelelilo. Nejspíš asi odlišným chápáním těch, co ho začali následovat.

Pedriito píše:
Hele já vůbec nevím, co to obnáší ta vipassana. Ani vlastně nevím jak vznil ten zen. Z buddhismu čet kdysi nějaký to základní slovo, nějaké sůtty, ze zenu pak nějaké kóany, a působilo to na mě svěže. V konečném důsledku jako totální analýza všeho, co si osoba drží, a co zbývá, když to držet přestane... A nikdy jsem nepochopil to handrkování mezi buddhistickými směry, školami, nebo nevím jak se to vůbec nazývá, ty odnože, a vůbec nechápu jak se to vlastně z toho původního Buddhova slova vytelelilo. Nejspíš asi odlišným chápáním těch, co ho začali následovat.

Konečně zase někdo (včetně Zdeňka), kdo je schopen věcné diskuze

V tom buddhismu se to dělí, ale na rozdíl od křesťanů se vzájemně tolerují.
Základí rozdělení vzniklo už za buddhova života.
Kázal - učil napřed hinajánu, pak mahajánu a nakonec vadžrajánu.
A mezi nimi není žádný rozpor. Jedno navazuje na druhé.
Podobně jako učivo v první třídě není v rozporu s učením ve třetí třídě.
JEN TI, KTEŘÍ NEABSOLVOVALI PRVÍ TŘÍDU A CHTĚJÍ ROVNOU DO TŘETÍ nebo jako VOSTÁL dokonce DO "ČTVRTÉ" špatně dopadnou (z hlediska duchovní cesty)
To je tou žádostivostí ega po sebepotvrzení a vyniknutí ega - duchovní pýchou, která se chytne ráda čehokoliv, neschopností pokory a trpělivosti.
Tak hold skončí třeba jako ten Vostál.
Vožralí sami sebou příkopu duchovní cesty.

Pedriito píše:

Jakéže to je ono "seznámení se s naukou" např. při sezením v Zenu? Sedět.
Při vipassaně ti někdy pár vět řeknou no...

O tom to právě je, naučit mysl, která by chtěla poznávat nauky, odhalovat moudrost textů... mlčet (sem se musel opravit, aby mě zas dodo nevyplísnil).

Hele já vůbec nevím, co to obnáší ta vipassana. Ani vlastně nevím jak vznil ten zen. Z buddhismu čet kdysi nějaký to základní slovo, nějaké sůtty, ze zenu pak nějaké kóany, a působilo to na mě svěže. V konečném důsledku jako totální analýza všeho, co si osoba drží, a co zbývá, když to držet přestane... A nikdy jsem nepochopil to handrkování mezi buddhistickými směry, školami, nebo nevím jak se to vůbec nazývá, ty odnože, a vůbec nechápu jak se to vlastně z toho původního Buddhova slova vytelelilo. Nejspíš asi odlišným chápáním těch, co ho začali následovat.

Buddhizmus je mnohem rozmanitější než je křesťanství, dovoluji si tvrdit, že některé směry by vůbec nepoznaly, že jiné jsou taky buddhistické.
Ano, vzniklo to v průběhu tisíciletí cezením skrze odlišné kultury a tudíž i odlišným chápáním, co to tedy vlastně je, následování starýho Buddhy. Jsou odnože, které se drží původních textů a nechtějí z nich slevit. A pak ty, které rozumně namítají, že Buddhův duch není ustrnulý, ale projevuje se přeci kreativním způsobem v různých prostředích.

Nu, a já patřím k těm prvním. Protože jsem patřil k těm druhým a zjistil jsem, že je to jenom vostálovské kafrání mysli, aby nemuseli cvičit vipassanu (či její bleděmodré analogie, jako je zazen).
(Ještě se v původních textech objevuje džhána, tu my necvičíme, jakože je to zbytečný, ale mě se to nějak nezdá.)

miroslav píše:Základí rozdělení vzniklo už za buddhova života.
Kázal - učil napřed hinajánu, pak mahajánu a nakonec vadžrajánu.
A mezi nimi není žádný rozpor. Jedno navazuje na druhé.

Ne. První vážný rozkol mezi buddhisty nastal až po 2. buddhistického koncilu (2.st BC), kdy začala vznikat mahajána.
Vznik vadžrajány se datuje někdy po druhé polovině 1. tisíciletí.

Zdeněk píše:

Pedriito píše:

Jakéže to je ono "seznámení se s naukou" např. při sezením v Zenu? Sedět.
Při vipassaně ti někdy pár vět řeknou no...

O tom to právě je, naučit mysl, která by chtěla poznávat nauky, odhalovat moudrost textů... mlčet (sem se musel opravit, aby mě zas dodo nevyplísnil).

Hele já vůbec nevím, co to obnáší ta vipassana. Ani vlastně nevím jak vznil ten zen. Z buddhismu čet kdysi nějaký to základní slovo, nějaké sůtty, ze zenu pak nějaké kóany, a působilo to na mě svěže. V konečném důsledku jako totální analýza všeho, co si osoba drží, a co zbývá, když to držet přestane... A nikdy jsem nepochopil to handrkování mezi buddhistickými směry, školami, nebo nevím jak se to vůbec nazývá, ty odnože, a vůbec nechápu jak se to vlastně z toho původního Buddhova slova vytelelilo. Nejspíš asi odlišným chápáním těch, co ho začali následovat.

Buddhizmus je mnohem rozmanitější než je křesťanství, dovoluji si tvrdit, že některé směry by vůbec nepoznaly, že jiné jsou taky buddhistické.
Ano, vzniklo to v průběhu tisíciletí cezením skrze odlišné kultury a tudíž i odlišným chápáním, co to tedy vlastně je, následování starýho Buddhy. Jsou odnože, které se drží původních textů a nechtějí z nich slevit. A pak ty, které rozumně namítají, že Buddhův duch není ustrnulý, ale projevuje se přeci kreativním způsobem v různých prostředích.

Nu, a já patřím k těm prvním. Protože jsem patřil k těm druhým a zjistil jsem, že je to jenom vostálovské kafrání mysli, aby nemuseli cvičit vipassanu (či její bleděmodré analogie, jako je zazen).
(Ještě se v původních textech objevuje džhána, tu my necvičíme, jakože je to zbytečný, ale mě se to nějak nezdá.)

Eště takhle - Buddhova cesta není Jany vysvětlování, jak se věci mají, ale jak se chodí.

Zdeněk píše:

miroslav píše:Základí rozdělení vzniklo už za buddhova života.
Kázal - učil napřed hinajánu, pak mahajánu a nakonec vadžrajánu.
A mezi nimi není žádný rozpor. Jedno navazuje na druhé.

Ne. První vážný rozkol mezi buddhisty nastal až po 2. buddhistického koncilu (2.st BC), kdy začala vznikat mahajána.
Vznik vadžrajány se datuje někdy po druhé polovině 1. tisíciletí.

Tedy z těch odkazů vznik mahajány moc jasný není, ale třeba tady z toho článku jo:
https://www.ancient.eu/Mahayana_Buddhism/

Jo, to jsou takový ty jejich chytrácký kecy, že Buddha učil mahajánu tajně a blablabla...

Zdeněk píše:Vznik vadžrajány se datuje někdy po druhé polovině 1. tisíciletí.

Tedy z těch odkazů vznik mahajány moc jasný není, ale třeba tady z toho článku jo:
https://www.ancient.eu/Mahayana_Buddhism/

Jo, to jsou takový ty jejich chytrácký kecy, že Buddha učil mahajánu tajně a blablabla...[/quote]

Já v té historii buddhismu nejsem moc kovanej.
Mně přijdou krásné všechny větve toho buddhismu a jaksi se doplňují jako větve na stromu.
Možná jsem slepý, ale nevidím mezi nimi rozpor.
V tom co dělám jsou obsaženy všechny (co znám) - hinajána, mahajána, vadžrajána, zen.
Ve mně se to všechno vzájemně doplňuje.

miroslav píše:Mně přijdou krásné všechny větve toho buddhismu a jaksi se doplňují jako větve na stromu.
Možná jsem slepý, ale nevidím mezi nimi rozpor.
V tom co dělám jsou obsaženy všechny (co znám) - hinajána, mahajána, vadžrajána, zen.
Ve mně se to všechno vzájemně doplňuje.

Není tam rozpor logický, nebo že by se vzájemně nedoplňovaly.
Ale jde o to, že ten obraz, s takovou námahou vytvořený a tak krásně nakonec poskládaný, je Mára.
Neexistuje nic, co by nebylo Mára, proto je tak těžké jeho závojem proniknout.

Proto jsou na tom lépe ti, kteří ten závoj tak hezký nemají, ale cvičí podle nudných instrukcí Buddhy (= théraváda, zen), než naše Matka Jana, která ho s takovou láskou a pílí poskládala/vytvořila (= mahajána, vadžrajána) domnívajíc se přitom, že takhle se krásně a kreativně jde Buddhova cesta.

Bože můj, proč jsi mě opustil, ptá se nakonec Ježíš na kříži, a v důsledku toho opuštění umírá. A vždyť stačilo tak málo - sestoupit z kříže, a všichni by před ním poklekli a uznali ho za svého krále. A vládnul by s láskou a moudře celému kraji. Ale to by pak nebyl cesta, pravda i život.

Zdeněk píše:...
(Ještě se v původních textech objevuje džhána, tu my necvičíme, jakože je to zbytečný, ale mě se to nějak nezdá.)

Džhána je pre buddhistu nesmierne dôležitá. Tu je celkom dobre vysvetlené, prečo:

http://www.dhamma.wz.cz/bdelost.htm

dodo píše:

Zdeněk píše:...
(Ještě se v původních textech objevuje džhána, tu my necvičíme, jakože je to zbytečný, ale mě se to nějak nezdá.)

Džhána je pre buddhistu nesmierne dôležitá. Tu je celkom dobre vysvetlené, prečo:

http://www.dhamma.wz.cz/bdelost.htm

Díky. Budu se nad tím nějaký čas zamýšlet.

Zdeněk píše:

Pedriito píše:

Jakéže to je ono "seznámení se s naukou" např. při sezením v Zenu? Sedět.
Při vipassaně ti někdy pár vět řeknou no...

O tom to právě je, naučit mysl, která by chtěla poznávat nauky, odhalovat moudrost textů... mlčet (sem se musel opravit, aby mě zas dodo nevyplísnil).

Hele já vůbec nevím, co to obnáší ta vipassana. Ani vlastně nevím jak vznil ten zen. Z buddhismu čet kdysi nějaký to základní slovo, nějaké sůtty, ze zenu pak nějaké kóany, a působilo to na mě svěže. V konečném důsledku jako totální analýza všeho, co si osoba drží, a co zbývá, když to držet přestane... A nikdy jsem nepochopil to handrkování mezi buddhistickými směry, školami, nebo nevím jak se to vůbec nazývá, ty odnože, a vůbec nechápu jak se to vlastně z toho původního Buddhova slova vytelelilo. Nejspíš asi odlišným chápáním těch, co ho začali následovat.

Buddhizmus je mnohem rozmanitější než je křesťanství, dovoluji si tvrdit, že některé směry by vůbec nepoznaly, že jiné jsou taky buddhistické.
Ano, vzniklo to v průběhu tisíciletí cezením skrze odlišné kultury a tudíž i odlišným chápáním, co to tedy vlastně je, následování starýho Buddhy. Jsou odnože, které se drží původních textů a nechtějí z nich slevit. A pak ty, které rozumně namítají, že Buddhův duch není ustrnulý, ale projevuje se přeci kreativním způsobem v různých prostředích.

Nu, a já patřím k těm prvním. Protože jsem patřil k těm druhým a zjistil jsem, že je to jenom vostálovské kafrání mysli, aby nemuseli cvičit vipassanu (či její bleděmodré analogie, jako je zazen).
(Ještě se v původních textech objevuje džhána, tu my necvičíme, jakože je to zbytečný, ale mě se to nějak nezdá.)

Dokonce rozmanitější než křesťanství? No to mě podrž To mi rozmanitostí svých odnoží přišlo nepřekonatelné. Prostě původní duch je původní duch, a to jakýkoliv nauky. A tehdy je zajímavé, že rozpory mezi těmito původními naukami, prostě nenajdeš, i když třeba používaj na oko rozdílnou metodiku. Ti, znihž tyto nauky vzešly, spočinuli na stejném místě, byť k němu kráčeli z různých směrů - prostě odněkud v kruhu dob a dění - k jeho středu.

Zdeněk píše:

dodo píše:

Zdeněk píše:...
(Ještě se v původních textech objevuje džhána, tu my necvičíme, jakože je to zbytečný, ale mě se to nějak nezdá.)

Džhána je pre buddhistu nesmierne dôležitá. Tu je celkom dobre vysvetlené, prečo:

http://www.dhamma.wz.cz/bdelost.htm

Díky. Budu se nad tím nějaký čas zamýšlet.

Šmajrá dodo tak jsem se to tak snažil pochopit, závity se vařily... a pak mě napadlo se kouknout na jeho obličej... a jó, že jsem se nepodíval dřív, to je něco jako to tvoje Slovo Buddhovo.

Thánissaró Bhikkhu třeba tohle píše:Když se s těmito třemi vlastnostmi zaměříte na tělo jakožto tělo, zcela přirozeně se utišíte a spočinete příjemně s tělem v přítomném okamžiku. Tehdy jste připraveni na druhý stupeň tohoto cvičení, totiž uvědomování si fenoménu vznikání a zanikání. Na tomto stupni se snažíte porozumět tomu, jak funguje proces příčiny a následku ve vztahu k přítomnosti.
...
Dejme tomu, že při praxi soustředění máte problémy s hněvem. Místo abyste se do něj zaplétali, prostě si jen buďte vědomi, kdy je přítomen a kdy není. Sledujte hněv čistě jako jev – jak přichází, jak odchází.

Už si to někdy zkoušel? To je jako se spánkem. Spánek nastane, protože nebdíš. Nemůžeš bdít nebdění. Meditujícího při meditaci postupně spánek nechtěně přemáhá, aby se leknutím/trhnutím zase probudil. Tak jaké pozorování přicházení a odcházení. Podobně s hněvem. Tihle školometští buddhisté aby je čert vzal.

U tohohle mnicha je vidět že má praxi, že ví o čem mluví:

Přes sto příspěvků.
Co je to "Světlo"?

Dá se vidět?
Dá se jen za žít?
Dá se popsat?
Dá se nějak přiblížit, aby bylo zažito?

Přes padesát devět tisíc příspěvků
na stovky způsobů
jak popsat
Světlo

milióny slov
a nespočet písmen

hle, světe div se
září jen displej

a znaky zatím temně žhnou
po záři očí, co je čtou.

.

Tara píše:Přes sto příspěvků.
Co je to "Světlo"?

Dá se vidět?
Dá se jen za žít?
Dá se popsat?
Dá se nějak přiblížit, aby bylo zažito?

To jsou vesměs špatné otázky. Dostanou se ti totiž jen Jany odpovědi.
Správná otázka je co mám udělat, abych tím Světlem byla.
Nu a o tom se tu dohadujeme.

Třeba Vostál prosazuje zuřivě štěkat po všem, co se pohne (něco následovat).
Ale já bych spíše navrhoval nějaký analogický přístup mojí duchovní sestřičky:

Návštěvník píše:

Potíž je, že nikdo nevysílá, co nemá.

Pokud by měl do mě Vostál vysílat svojí verzi štěstí.... pomóóóóc.

Zdeněk píše:

Tara píše:Přes sto příspěvků.
Co je to "Světlo"?

Dá se vidět?
Dá se jen za žít?
Dá se popsat?
Dá se nějak přiblížit, aby bylo zažito?

To jsou vesměs špatné otázky. Dostanou se ti totiž jen Jany odpovědi.
Správná otázka je co mám udělat, abych tím Světlem byla.

Není možné Světlem nebýt, ale je možné se nepoznávat.