Zdeněk píše:Eště takhle: v Zenových knihách se někdy píše, již jste osvícení. Ale to říká Mistr žákům, kteří meditují v hale třeba 10 hodin denně, šíleně je bolí nohy a když únavou usínají tak dostanou holí přes záda. Tak nač to všechno martyrium, když už jsou osvícení, je nepochybně napadne. Nebo jim snad Mistr lže? Ovšemže ne. Je to koan, neřešitelný rozpor. Řešitelný jen změnou žáka skrze ono martyrium.
A teď si představte, že to zvenku uslyší nějaká duchovna lačná žena...
Někteří to takto říkají, jak píšeš.
Jiní to říkají více polopatě. To co jste je osvícením. Základní přirozenost je osvícená, zdravá.
Ale naprostá většina lidí se ztotožňuje s egem. A k tomu neztotožnění s egem vede tvrdá a často dlouhá cesta (záleží jak daleko už jsme byli, když jsme v tomto životě začali.
Přestat se ztotožňovat, přestat lpět se neudělá nějakým "pochopením", rozhodnutím, mávnutím proutkem. Nejlépe to ztotožnění a ulpění se pocítí když tě něco hodně bolí, když tě někdo urazí, když nemůžeš dýchat, když se topíš a podobně.
A obcházet to tím, že vše je přece Vědomí v pohybu atd. atd. je hezké, ale prd platné, spíše jen marněním času.
Myslet si to, představovat si to, vžívat se do toho tu tvrdou cestu nemůže nahradit, protože to je jen sněním o osvícení.
Napsal: pát 22. led 2021 9:03:00
