Složitá životní situace

[Maatina]

Dobrý den,

nacházím se ve velmi složité životní situaci a momentálně se zdá, že není v mých silách se z ní dostat. Pokukovala jsem po nějakém fóru, kde bych si mohla nechat třeba i něco vyvěštit.

Zamilovala jsem se do muže, nového vedoucího, se kterým jsme v práci zůstali sami a teprve hledali další, nové lidi. Jelikož jsem tou dobou věděla a znala mnohem víc než on, a i díky svým narůstajícím citům k němu, začala jsem starost o pracoviště a práci s ním spojenou více a více přebírat na sebe, tak aby byly zajištěné a abych mu co nejvíce pomohla, protože neměl na starosti jenom to. Postupem času jsem si tedy ono pracoviště obstarávala a vedla, přejala je za své a novým lidem již fakticky rok a půl velím, starám se i o ně. Před rokem mi bylo řečeno, že jsem od té chvíle tedy už oficiálně zástupcem a lídrem, ale nikdy mi nedali nic podepsat.

Jak šel čas, bylo potřeba opravdu i více těch zástupů a jednu dobu mi i na čas onemocněl a vlastně jsme tu práci dělali už spolu, vedli to tam společně a spolupracovali. Bohužel mezi námi došlo, a to dokonce nadvakrát, k závažnému nedorozumění. Já jsem zřejmě natvrdlá a on neumí vůbec komunikovat, nevím, i to je pro mě těžko pochopitelné, nicméně jsme si prožili dvě delší období, kdy já jsem se mu vyznávala, poprvé ještě nesměleji a opatrněji, podruhé už mnohem jistěji, nosila mu zákusky, pečovala o něho a čekala na něj, kdy on to vše přijímal, ovšem sám vlastně nevykročil a až po dlouhé době mi řekl, že mě nemiluje. Prostě jsme si každý žili v jakémsi svém paralelním světě. Což s sebou samozřejmě ve finále, kdy už mi to dokázal říct a kdy mně se zbořil svět, vše, čemu jsem do té doby věřila, že to chce opravdu jenom ten čas a že spolu budeme, a kdy ho to vlastně předtím už dlouho obtěžovalo, obrovskou ublíženost na obou stranách.

Poprvé jsem nevěděla, zda bych mohla odmítnutí zvládnout a zůstat a vlastně si začala brzy dělat zase ty naděje. Podruhé jsem automaticky chtěla odejít, že to samozřejmě nezvládnu, obzvlášť teď ne, když už jsem jej za toho muže fakt měla.. doposud jsem znala jen útěk. Jenže.. já jsem už dávno žila i tou prací, samozřejmě prací s ním. A byl pro mě tak důležitý a milovala jsem ho tolik, že jsem se rozhodla to přece jenom zkusit a nějak s tím u sebe pracovat, moc jsem si přála pokusit se zachránit naše přátelství a moji práci a tak jsem se vrhla právě na to. A opravdu jsem si našla svůj způsob a jsem šťastná, že to zvládám a věřím, že mohu zvládat i nadále. Soustředím se právě na to přátelství a pracovní partnerství. Od začátku jsem ho prosila, že s tím budu potřebovat pomoct. A on mi příliš nepomáhal.

Postupně jsem zjistila, že i on si v sobě nese velké ublížení. A zatímco já jsem se přes to svoje jakžtakž dostala a jsem schopná mít pochopení pro to jeho a odpouštět mu, to jeho naopak ten poslední čas přes veškeré moje snahy narostlo, zatvrdil se a momentálně na místo abychom se znovu sžili a naučili se to, oč pořád prosím, to nechal vygradovat tak daleko, že mi naopak veškerou moji leaderskou a zastupnickou práci vzal, úplně mě odstřihl a chystá nové pořádky. Už si stěžoval na mě i řediteli, že se mnou nemůže pracovat, já se vůči tomu ohrazovala, byli jsme tam spolu. Namísto toho, aby se mě zastal a měla jsem tu jeho podporu, aby si to v sobě zpracoval a za tu parťačku mě opět přijal, je to teď celé v troskách, jsme teď v troskách.

Ztratila jsem ho už dvakrát jako potencionálního a jak jsem věřila, budoucího manžela. Věřila jsem, že zachráním naše přátelství a pracovní partnerství a ztrácím i to. A úplně nejhorší je, že tu práci původně navíc, to, co jsem si na sebe vše postupem času nabalovala, jsem dělala kvůli němu, postupem času a když jsem v nás věřila, pak už pro nás, a dnes už i pro sebe. Hrozně se to do mě za zažralo, stalo se to mojí součástí, pociťuji velkou zodpovědnost za ten svůj plac, za ty lidi, za tu odvedenou práci, aby nám vše fungovalo. A naučila jsem se se to vše skládat v hlavě, ty priority, co nám jak odjíždí, všechny ty starosti s tím spojené, a mám takovou potřebu to vše zajišťovat, zařizovat, mám to tak propojené.. naplňuje mě to, baví mě to, je to můj život. A teď nemohu, nevidím do toho, vše mi to vzal. A já se ho jen snažím pohnout, ať už se netopí v té bolesti a nenávisti, ať vzpomene na to dobré a dá nám tu šanci a nedaří se a nedaří. Ta děvčata to nechápou, jak jsem z toho paranoidní, mám dojem, že s nimi manipuluje, staví je proti mně, že ho jen papouškují.

Já už jsem prostě pracovně někde jinde a pokud nebudu moct dělat svoji práci, přijdu o všechno. Pro mě je to zrada. A kdyby dostal rozum, kdybychom to mohli nějak napravit, já vím, že jsem zase schopná odpustit, však to tolik chci, pokračovat, ale pokud si to neuvědomí..

Já, 22.9.1981, 1.30, Boskovice
On, 18.7.,1987, 12.00, Boskovice

[Jana]

Drahá Maatino, nejsem psychoterapeut a ani nic podobného, co by mohlo vyřešit situaci, tak, jak si představuješ, že by měla být vyřešena. Můžu jen nabídnout svůj úhel pohledu.

Píšeš: "až po dlouhé době mi řekl, že mě nemiluje"

Asi docela dobře vnímáš, že ta záležitost nemožnosti mít rád, se netýká Tebe, ale jakéhosi bloku v jeho mysli. Nezná sám sebe, proto nepoznává ani Tebe.

Mudrcové tvrdí, že nemůžeme změnit svět a ani nic okolo nás, nemůžeme ve skutečnosti změnit nikoho druhého, ale jakmile změníme sami sebe, změní se svět i celá ta situace.

To, co můžeš měnit, je láska v Tobě.

Můžeš lásku v sobě kultivovat tak, aby byla svobodná tím, že dává všemu svobodu, aby byla jen štěstím ve Tvém srdci, tím, že je osvobozena od všech podmíněností, které si klade mysl.

To, co můžeš udělat, je vnímat jen tu lásku v sobě, uvědomovat si co cítíš, jít skrz všechnu tu bolest v Tobě, nic si o tom nemyslet, nic si nepředstavovat, nic nechtít, nic nežádat, jen vnímat, že ta láska sama o sobě je Tvou láskou, která nemá chybu.

A s ní, ať uděláš, cokoliv, co budeš cítit, že je správné, povede k požehnanému životu.

[HD.]

Milá Martino,
těžké životní situace, kdy se zdá, že se bortí celý náš svět, jsou příležitostí, začít se na vše dívat jinak. Může to být začátek duchovní cesty nebo prostě jen velká osobní změna a posun.
Není pravda, že pokud nebudeš moci pokračovat ve své práci, je konec všeho. To se ti tvá mysl snaží namluvit. Za tu dobu jsi získala spoustu dovedností a zkušeností. Můžeš změnit zaměstnání, poznat nové lidi. Dopředu nemůžeš nikdy vědět, jak to nové bude vypadat. Z toho, jak tu situaci popisuješ mi zní, že to staré se už vyčerpalo, čeká tě nová etapa. To ovšem neznamená, že ty sama, jsi teď schopná to tak vidět. Přirozeně se velkých změn bojíme, to k tomu patří. Ale taky se dá na to nové pohlížet jako na dobrodružství.
Dobrý náhled na situaci může dát metoda rodinných konstelací. Pomůže vidět situaci, tak jak je. Nemusíš odcházet s hořkostí, lze odejít s vděčností, za to co jsi zažila pěkného. To platí o práci i o vztahu. Lze si říci: Jsem vděčná, ze všechny krásné chvíle, ale skončilo to. To otevře nové možnosti. Něco končí a něco začíná.

Jasně, že mysl konstruuje i varianty, jak to všechno změnit. Že bys partnerovi odpustila, to tě jedině ctí. Ale ty nemůžeš nijak zařídit, aby se změnil. Můžeš čekat, ale můžeš čekat až do konce života a nedočkat se. Chceš to? Chceš zůstávat v podmínkách, které ti nevyhovují, jen proto že je tu malinká naděje, že se to změní?

Několikrát jsem tu napsala, že ti něco předkládá tvá mysl jako hotovou věc. A to je taky cesta, jak se začít vnímat jinak. Pozorovat své myšlenky. Zkoumat je, zda mají tu kredibilitu, to znamená prověřovat je a vybírat si, čemu budu věřit a čemu ne. Je to cesta, jak v sobě získat větší prostor. A to je jen začátek.

[salmo1cz.]

Máte velmi toxický, naprosto neudržitelný vztah.
Čím dříve si to uvědomíte a přijmete to, tím dříve můžete být opravdu šťastná.
Svojí drahocennou energii směřujete tam kde není opětována a to vás dostalo do stavu zoufalství, které se bude časem jen zhoršovat.
Tu práci dělejte klidně dál tam problém není, ale změňte objekt své zamilovanosti tam, kde bude láskyplně opětováno.
To že vás odřezává od práce může znamenat, že se vás chce zbavit, pravděpodobně moc tlačíte a jemu je to nepříjemné.
Na lásku mezi mužem a ženou jsou potřeba dva, jenom jeden je málo.
1,5 roku to už bude bolet, ale věřte, že mužů kteří umí lásku opětovat je hodně a vy budete šťastná.
Čím dříve to přijmete tím lépe.
Hodně štěstí.

[Návštěvník]

asi takhle...

[Maatina]

Máte velmi toxický, naprosto neudržitelný vztah.
Čím dříve si to uvědomíte a přijmete to, tím dříve můžete být opravdu šťastná.
Svojí drahocennou energii směřujete tam kde není opětována a to vás dostalo do stavu zoufalství, které se bude časem jen zhoršovat.
Tu práci dělejte klidně dál tam problém není, ale změňte objekt své zamilovanosti tam, kde bude láskyplně opětováno.
To že vás odřezává od práce může znamenat, že se vás chce zbavit, pravděpodobně moc tlačíte a jemu je to nepříjemné.
Na lásku mezi mužem a ženou jsou potřeba dva, jenom jeden je málo.
1,5 roku to už bude bolet, ale věřte, že mužů kteří umí lásku opětovat je hodně a vy budete šťastná.
Čím dříve to přijmete tím lépe.
Hodně štěstí.

Děkuji za Váš pohled. No já se té partnerské lásky vzdala. Přála jsem si zachránit za každou cenu naše přátelství a to pracovní partnerství. Nevěděla jsem, jestli jsem toho u sebe schopná. A teď nevím, zda je toho schopen on. S prací právě je problém, protože mi ji bere. A já tou prací žiju. Jasně, že jsem ráda, že ji můžu dělat s ním, ale právě i místo něho a i sama, prostě jsem si na to hrozně zvykla a zamilovala si to, všechno, co jsem dělala a co teď nemohu.

[salmo1cz.]

Koukám nejvyšší čas vašeho šéfa přemístit resp. povýšit.
Bacha na to, muži jsou pracovně velmi ješitní a když mu šlapete na paty rozdávají rány na všechny strany.
Prostě se vás bojí.
Až povýší klidně vás a vašeho partnera pozve na kafíčko.

[PM.]

Ahoj Maatino,
ber můj názor prosím s nadhledem, ale jestli jsem to pochopil správně, tak ty jsi balila chlapa a v dobré víře jsi mu fušovala do řemesla, které podle tebe zas až tak dobře nezvládal. A on nějaký čas tiše trpěl, až mu ta trpělivost došla. Podle mě zažil dvojí ponížení, muž je od přírody dobyvatel, jenže ve vašem vztahu by se ti mohl tak akorát vzdát a za druhé byl ponižován tím, že jsi mu brala dominanci i v pracovní oblasti. Možná jsi lepší, umíš to lépe a myslíš to dobře, ale ty jsi žena a on muž. A v manželství to tak bývá. Dominance je přirozeností muže a není to ješitnost. Nerespektování muže jako muže a ženy jako ženy vede k obracení rolí a k obojetnosti, vznešeně se tomu říká rovnost pohlaví. A v tomhle zmatku vyrůstají naše děti, které pak už ani nevědí, kdo a co vlastně jsou.
No moje rada zní, buď svému muži raději ženou než rovnocenným partnerem.
V jedné chytré knize se uvádí, že muž má svou ženu milovat a žena svého muže ctít.
Ale dnes už je to přežitek.Jo jo, raději skopněte chlapi z trůnu před zraky synů a dosaďte na jejich místa dcery. A hlavně dětem nevysvětlujte, jak se to stalo, že se cítí být někým jiným než jsou.

[Návštěvník]

láska sama o sobě je Tvou láskou, která nemá chybu.

co to je?

[Návštěvník]

Podvědomě jej chcete jako milence, možnost přátelství potichu otevírá tuto možnost v budoucnu, proto o to přátelství dnes nevědomě usilujete. Váš vedoucí to ví/tuší, proto u něj postupně vzniká averze k vám. Srdci neporučíte.
Podobně to asi vidí i vaše kolegyně. Zřejmě nejsou zmanipulované, to vy jste omámená láskou, tudíž si své zamilované jednání racionalizujete.

Sejde z očí sejde z mysli. Podobně, na alkoholu závislý hostinský se v hospodě nevyléčí.

[Návštěvník]

Já, 22.9.1981, 1.30, Boskovice
On, 18.7.,1987, 12.00, Boskovice

S těmi dvěma dvojkami v datu narození jsi musela intuitivně tušit, jak to opravdu mezi vámi je, ale nechtěla jsi tomu věřit.
Při vašem věkovém rozdílu je celkem běžné, že se starší žena o všechno stará a chce se udělat mladšímu muži nepostradatelnou. Ze začátku muž zřejmě ženu vnímá jako perfektní maminku, ale časem ho to začne dusit. Ono je to ještě roztomilé, když je ženě méně než 40 let. Jak se přehoupne přes čtyřicítku, tak už je všechno jinak.

Máš nejvyšší čas odtamtud odejít - vypadá to, že máš znalosti a zkušenosti, které by se někde jinde mohly hodit. Nezapomen, že každým přibývajícím rokem jsi pro pracovní trh méně a méně přitažlivá.

Tvoje vyprávění působí trochu mlživě. To jsi ani ty, ani on nebyli nikdy ženatí/vdaní? Nemáte děti z jiných vztahů? Mezi vámi dvěma žádný vztah nebyl, ty jsi jen usilovala, aby vznikl, nebo? On celou dobu neměl žádnou partnerku/přítelkyni? To by bylo dost zvláštní, je to pořád ještě mladej chlap.

Dalo by se to shrnout, že jsi investovala na nevhodném místě, nevhodným způsobem, a tak z toho vznikl jen prodělek a zklamání. Jestli ses z toho poučila a už víš, co jsi nedělala správně a jak bys to měla příště dělat lépe, tak by to nebyla ztracená doba.

Zřejmě jsi do toho pořádně zakouslá a nechceš za žádnou cenu pustit. To bude tvé trápení prodlužovat. Při rovině Saturnu (= žádná 4,5,6 v datumu narození) to ani moc nepřekvapuje.

[Maatina]

Děkuji všem za podnětné příspěvky. Od včerejšího odpoledne mi nejdou vkládat příspěvky, respektive citovat a kopírovat, nevím přesně.

Tonoucí se stébla chytá a kdoví, jaké jsem si myslela, že bych snad mohla dostat odpovědi. Inu, je to ono čekání na zázrak. A já stejně budu muset nechat věci dále vyplynout, ach jo.

Je zajímavé, jak si do toho každý projektuje to svoje. Ale určitě děkuji za každý příspěvek, ať už mě zrovna konejší nebo rozčílí nebo nechává chladnou. Vždy mi skýtá určitý pohled na věc a může mi něco dát.

[petr vostál]

láska sama o sobě je Tvou láskou, která nemá chybu.

co to je?

No co by to asi tak mohlo bejt,

no přece drogy, sex a rokenrol !!!


To nemá chybu ...

[petr vostál]

Inu, je to ono čekání na zázrak.

A jak by měl vypadat ???

Hele, Jana je vodbornice nejen na tu svoji přiblblou lásku ale i na plnění přání,

tak třeba ti poradí jak na ten zázrak dle návodu Napoleona Hilla...

Sama je vod tý doby štastná jak blecha,

a blábolí jen vo lásce a štěstí,

tak ti třeba poradí...


Já ti nic neporadím, já leda posílám trouby do prdele,

tak kdybys tam chtěla poslat,

tak dej vědět,

páč sice nejsi trouba, ale trubka jsi určitě...

[salmo1cz.]

Ale vy to víte jak to dopadne.
Když budete sledovat vývoj, bez očekávání nebo čekáním na zázrak pak výsledek znáte.
Přijměte výsledek a učiňte rozhodnutí, svět celkem jistě nekončí a za pár měsíců se vám bude příběh zdát až neskutečný.

[miroslav]

Je dobré vědět, že za složité životní situace si můžeme sami a je jen na nás si to uvědomit a nehledat příčinu v druhých lidech, ale v tom co děláme, cítíme, rozvíjíme, chceme atd. chybně, egocentricky.

[petr vostál]

Ale vy to víte jak to dopadne.

Tak to vím naprosto přesně,

pomíjivost, samá pomíjivost,

proto je nejlepší se na všechno vysrat ještě dříve než se to samo posere...


Páč jinak se může stát, že se to nejen posere, ale že se z toho i posereme...

[petr vostál]

Re: Koronavirus
Příspěvekod miroslav » pon 24. říj 2022 22:11:04

Milá Taro,
to že se krmíš těmi negativismy, konspiracemi a pod. přispívá k životní depresi, nesmyslnému pocitu oběti, toho, že je všechno nějak špatně apod.
Žiješ pak v nepříjemném a nesmyslném světě, a to určitě není žádný med a radost ze života to určitě nepřináší.
A je to škoda.

Jáčko nejspíš žije naopak v krásném, živém světě (tedy soudím podle sebe)

Tak to já tedy žiju v hodně nesmyslném světě,

tady se totiž pravda určuje dle názoru většiny...

A nikomu to nepřijde vůbec divný...

[Maatina]

V úterý jsem psala řediteli a ještě jednomu vedoucímu, jestli by se za mě nepřimluvili. Mezitím tam z toho dělá kůlničku na dříví a jenom mi ubližuje. Paní v práci, které jsem se svěřila, to nevidí vůbec zle a pořád mi říká, že to bude dobrý a že mi práci vrátí a že mě pořád chválí, ale mně to dobrý nepřijde vůbec. A je přesvědčená, ovšem jen to slyšela, že je na kluky. Což nechápu už vůbec, pořád o tom přemýšlím a i kdyby to tak bylo, proč by mi to právě neřekl, vždyť to by nám pomohlo už dávno, všechno to mezi námi narovnat. On prostě není schopný komunikovat, vůbec. A v pondělí je posledního a jestli se nic zásadního nestane a já se neodhodlám dát výpověď, budu tam muset trpět ještě v lednu. Jenže já se pořád chci chytat kdovíjaké naděje, že jo.. a tak jsem mu taky ještě napsala vzkaz, jak jsem v pátek odcházela: „Ať už skrýváš cokoli, nikdy bych Tě za to neodsoudila. Nikdy jsem nebyla Tvým nepřítelem, nýbrž naopak.“

[Návštěvník]

V úterý jsem psala řediteli a ještě jednomu vedoucímu, jestli by se za mě nepřimluvili.

Nepřimluvili proč? Jestli můžeš zůstat v pracovním poměru?