Tak jsem si tu popovídal, možná i jsem někoho nějak inspiroval a dávám si zase pauzu. Rozhodně ne proto, že bych měl pocit, že tu nikdo nemá zájem o mé myšlenky.
Ale dnes jsem mezi zkoušením maturantů pořád chodil sem na poradnu, jestli se tu něco zajímavého nešustlo a jestli bych mohl nějak reagovat a podobně.
Cítím, že bych se měl zase věnovat studiu buddhistické teorie a psát a věnovat se svému životu. Fora mě vždycky tak trochu vysávala a já jsem vysával je.
Cítím se nějak tak volně, když se neúčastním nikde žádných diskuzí. Jeden čas jsem den co den, snad několik let vysával jedno fotografické forum. Pořád jsem se tam na něco ptal, a často štval místní ostřílené veterány, protože podle nich jsem se přiliš často ptal na blbosti, které jsem si mohl někde najít v knihách. Přesto jsem za několik let z toho fora vysál tolik informací o focení, že jsem - samozřejmě s příslušnou praxí focení v reaálu a s pomocí setkávání s fotografy v reálném světě, kteří mi komentovali fotky a učili mě fotit v reálu a vyvolávat a dělat fotky v komoře, prostě jsem to forum tak dlouho vysával, až jsem tam našel i skutečné přátele, kteří mi pak pomáhali fotit a dělata fotky, ale to už se opakuju, už mi z toho hrabe...
Jednou jsem se na facebooku stal nějakým omylem členem takové diskuzní partičky a s hrůzou jsem za pár dnů zjistil, že tam trávím několik hodin denně diskutováním v podstatě o ničem. Navíc ti lidi se pravidelně scházejí a taky jsem zjistil, že když se sejdu v hospodě se skupinkou fotografů z internetu, nebo skupinkou Modrých nebo Zelených z facebooku nebo skupinkou duchovních z POradny, že jsem velmi nesvůj a že se mezi těma lidma necítím vůbec přirozeně - připadá mi, že si mě tam dosadili trošku násilím, jako hele, jsi jeden z nás, ale jsi takovej divnej, takže se nediv, že je problém se s ebou bavit... prostě ne, já se cítím dobře jen ve skupině naší sanghy, a je to proto, že sdílíme všichni nějak zájem o zazen a o učení našeho učitele, myslím, že tam se cítím velmi uvolněně a přirozeně, je to jako taková rodina, ale do jiných skuin jsem nikdy nezapadl a asi ani nezapadnu. V buddhismu se necítím jako outsider, podivín, kdežto jinde jo - na gymplu jsem byl divnej, na vejšce jsem byl divnej, v práci teda ne, ale zase, to je rodina, tam už pracuju deset let a známe se všichni jako svý boty, a vím, co od koho můžu čekat a oni vědí, co můžou čekat ode mě. Ale skupinky z internetu, ne, to mi nesedí. Můžu se sice snažit tvářit se jako že jsem v pohodě, ale nejsem. POřád si říkám, kdy už to skončí, nebo hledám nějakou záminku, abych mohl utéct. A pak se mi strašně uleví, že už jsem volnej. To říkám upřímně. Já jsem nejradši sám , nebo s přítelkyní, nebo se svou třídou, nebo s nějakým velmi blízkým přítelem, ale skupinky ne, jsem outsider a budu outsider až do smrti. Ale v pátek na zazenu, tam ne, tam se cítím líp než doma, jsem šťastnej, že s někým můžu cvičit zazen a pak si povídat o smyslu života.
Každopádně, blog česky i anglicky mám, email na mě máte, takže si mě najde, kdo bude chtít.