Liška a králíkPři procházce s jedním ze svých žáků ukázal zenový mistr na lišku, která štvala králíka. “Stará bajka praví, že králík lišce uteče,” řekl mistr.
“Ne,” odpověděl žák s určitostí, “liška je rychlejší než králík.”
“Přesto králík unikne,” trval na svém mistr.
“Proč jste si tím tak jist?” ptal se žák.
“Protože lišce jde o oběd, králíkovi však o život,” odpověděl mistr.
Pronásledování žádostíŽáci byli ponořeni do vzrušené debaty, když k nim přistoupil mistr. “O čem jste diskutovali?” zeptal se.
“Mluvili jsme o tom, jak velice trpíme tím, že nás pronásledují škodlivé žádosti.”
Mistr se zasmál: “Tak daleko ještě nejste. Zatím je to tak, že žádosti pronásledujete vy.”
Dívka u řekyPutovali spolu dva zenoví mniši Tansan a Ekido a dospěli k brodu. Na břehu stála překrásná mladá dívka v hedvábném kimonu. Očividně měla strach přejít přes řeku, protože ji vzedmuli silné deště.
Ekido se rychle podíval jinam. Naproti tomu Tansan nezaváhal a beze slova vzal dívku do náruče a přenesl ji přes řeku. Na druhém břehu ji opatrně postavil a oba mniši pokračovali mlčky v cestě. Uplynula čtvrthodina, půlhodina, celá hodina. Tu Ekido vyhrkl: “Co to do tebe vjelo, Tansane! Porušil si několik mnišských pravidel naráz. Jak sis té hezké dívky vůbec mohl všímat, natož se jí dotknout a přenést jí přes řeku?” Tansan klidně opáčil: “Já jsem jí nechal u řeky, ty jí ještě neseš.”
Vidět přítomnost“Setkal jsem se v Himálajích se svatým mužem, který dokáže vidět do budoucnosti a cvičí své žáky, aby to uměli také,” vypravoval s velkým zaujetím jeden mladý muž.
“To umí každý,” řekl zenový mnich znuděně, “moje cesta je daleko těžší.”
“A jaká je?” dotazoval se zvědavě mladý muž.
Mistr řekl: “Přivádím lidi k tomu, aby viděli přítomnost.”
Plášť ve větruNa břehu moře žili tři staří zenoví mniši, kteří pokročili tak daleko ve svém duchovním vývoji, že se kolem nich děly zázračné věci. Když ráno ukončili meditaci a šli se vykoupat do moře, pověsili své meditační pláště prostě do větru. A pláště zůstaly vlát ve větru, dokud se mniši nevrátili a neoblékli si je. Jednoho dne, když se ti tři právě koupali, viděli, jak se najednou do vody vrhl mořský orel, a když se opět vznesl do vzduchu držel v zobáku mrskající se rybu.
Jeden mnich řekl: “Zlý pták!” Tu jeho pláště spadl do písku.
Druhý mnich řekl: “Nebohá ryba!” Tu i jeho plášť spadl k zemi.
Třetí mnich se díval za ptákem, jak odlétá s mrskající se rybou v zobáku, je stále menší a menší, až zcela mizí za obzorem. Mlčel a jeho plášť zůstal viset ve větru.
Záchrana světaMladý zenový mnich se ptá svého mistra: “Co mohu udělat pro záchranu světa?”
Mistr odpovídá: “Tolik, co můžeš udělat pro to, aby ráno vyšlo slunce.”
“Ale k čemu pak jsou všechny mé dobré činy a všechno, oč se snažím?” ptá se mnich zklamaně.
Nato mistr: “Pomáhají ti, abys byl bdělý, když slunce vychází.”
Duch v doměJeden vesničan rozčileně přispěchal k zenovému mistrovi do kláštera: “Mistře, mistře! Máme veliký strach, v našem domě žije duch. Prosím tě, pověz mi, co mám dělat.” Mistr klidně odpověděl: “Prostři ještě jeden příbor!”
Proč se to děje?Zatím co si Tózan umýval misku, viděl jak se dvě vrány perou o žábu. Mnich, který byl u toho, se zeptal:
“Mistře, proč se takové věci dějí?
“Pro Tebe”, odvětil Tózan.
Zen v každém okamžikuStudenti zenu pobývají se svými mistry alespoň deset let, než si troufnou vyučovat ostatní. Tenno, který si právě odbyl učednická léta a stal se učitelem, navštívil Nan-ina. Toho dne pršelo, a tak měl Tenno na nohou dřeváky a v ruce deštník.
Když se pozdravili, poznamenanal Nan-in: “Předpokládám že jsi nechal dřeváky v předsíni. Rád bych věděl, stojí-li deštník po pravé nebo levé straně dřeváků.”
Tenno, zmaten, nenalezl okamžitou odpověď. Uvědomil si, že nedokáže podržet svůj zen v každém okamžiku. Stal se Nan-inovým žákem a studoval dalších šest let, než dosáhl takového stavu.
Co má dělat zbožný člověk?Mnich se zeptal Ummona: “Co by měl činit zbožný člověk?”
Ummon odpověděl: “To vůbec nevím”.
Mnich se zarazil: “Jak to, že to nevíte?”
Ummon řekl: “Mně docela vyhovuje nevědět to!”
https://www.renenekuda.cz