rosada píše:Taky jsem měla období (cca 2 roky), kdy jsem každý den seděla a nehýbala se. Jen tak bez ničeho, bez návodů, bez záměru, bez mistra. Dokonce jsem si zjistila, že do Čech občas jezdí nějaký mistr z Japonska (byla to jiná linie) a skupinka cvičí pod jeho vedením v Praze. Ale nechtěla jsem se tenkrát nijak dužit (no a taky jsem tenkrát měla strach z falešných mistrů).
Jesně, že hruška a jablko není totéž, ale někdo má rád to jiný ono, nelze obecně říct, že hrušky jsou chutnější - nebo že třeba jen máslovky.
jedním rysem který (a možná to je jen můj mylný dojem) patří k zenu je přísnost.
No mě by to přes tu přísnost nešlo. A tak mě "zlomila" vlídnost, kterou jsem našla v náručí Moojiho.
"
No a to jsi narazila na zajímavej problém.
Tak si představ, jak to tady lidi maj tendenci zjednodušovat, když realita je dost jinde.
Nejenže zen má několik různých stylů a škol, základní rozdělení je soto a rinzai. V rinzai jde o to dosáhnout osvícení pomocí meditace a práce a studia koanů atd. V soto (Dogen) jde o to nalézt probuzení v odhození těla a mysli v zazenu, který se cvičí bez cíle dosáhnout osvícení.
JEnže aby to nebylo tak jednoduchý, tak různí učitelé chápou Dogena různě!!! No a to je přece ale mezi lidmi normální. Takže vznikla celá obrovská škola zenu, která Dogena pochopila jako výchovu k dokonalosti, otužilosti, disciplíně, kázni, úctě k učitelům, nastolila přísnou hierarchii a řád a když se sedí, nesmí se ani pohnout a sedí se dlouho dlouho... a učitelé na žáky řvou a říkají jim, ž jsou blbí a mají zavřít zobák a podobně. To si nevymýšlím, to jsem zažil.
Jenže můj učitel Mike Luetchford tohle kritizuje a říká, že když cvičíme zazen, nemáme sedět jako vojáci, nemáme to dělat náísilím, ale sedět rovně, ale přirozeně. A nesedíme dlouhé hodiny, jen dvakrát dvacet minut. A Mike nikomu neříká, že je idiot a nemlátí lidi holí. Všem říká, už jsi osvícený, ale taky říká, že buddhismus není možné učit se přes vlastní intelektuální názory a že je třeba učit se od někoho, kdo se to naučil od autentického učitele. A taky říká, že je možné poznat pravdu přes sport, vyšívání, vaření a podobně a že není třeba cvičit zazen, abych poznal pravdu, nicméně v buddhismu se zazen nedá ničím nahradit. A taky říká - a to mě hodně překvapilo - že jeho vztah s jeho přítelkyní je pro něho důležitější než buddhismus. Takže to je zcela jiné chápání Dogena. Takže vůbec nelze říct, že zen je nejlepší, když i názory na Dogena se velmi velmi liší. Proto neulpívat na povrchu a studovat a cvičit do hloubky, pokud chceme přijít na kloub nějakému učení. Jinak to nejde.