Proč je zen jiný...

[ryunin]

Mám zásadní otázku ke všem zúčastněným.

Když skoro všichni tvrdíte, že není rozdíl mezi buddhistickými školami a není rozdíl ani mezi Buddhou a Ježíšem a mezi advaitou a zenem, mohli byste mi říct, kde ten rozdíl začíná?

Jinými slovy, které všechny duchovní a neduchovní směry považujete za "jednotné" a které už ne?

Mám takové podezřejní, že do kruhu vybraných moudrostí nechcete započítat také filozofii sobectví a materialistické honičky za nákupy a vlastnění věcí. Taky si nemyslím, že byste dali do jednoho pytle advaitu, zen a komunismus.

Je třeba si uvědomit, že tu ž á d n é rozdíly v podstatě nejsou. V š e c h n y duchovní školy se zásadně mýlí, když něco tvrdí.

Já nic netvrdím, ani jedno slovo, které jsem tu napsal, není pravdivé.

Buddha je můj zpocený ukazováček.

[Návštěvník]

právě že to je obráceně
zatímco většina filozofoií a náboženství mluví o přípravě, většina buddhistických škol snad všechny, kromě učení mistra Dogena, mluví o tom, kolik životů a věků musíme konat dobré skutky, než se probudíme do skutečnosti, mitr Dogen říká, že když si sedneme na zafu a cvičíme zazen, už jsme buddha, takže jsme v okamžiku překonali několik milionů let, které k tomu potřebují žáci v tradicích ostatních
Zen je tedy probuzení nikoliv zítra, ale už když jsme se narodili, probuzení jsme všichni, to je rozdíl oproti učení jiných buddhistických škol.

Hm, Goro někde na poradnazdarma, Jz, Inspiruj a kdoví kde ještě, tvrdí, že když zjistil, že nemá žádné já, tak byl okamžitě osvícený. Že to je všechno, co je zapotřebí zjistt, uvědomit si. Ale popsat nám ono prázdno, ke kterému prý dospěl, se mu nějak nechtělo.
Ty jsi ochoten, pár slov o tom prázdnu, které tě osvítilo, napsat, tak jak se jeví tobě?

[ryunin]

právě že to je obráceně
zatímco většina filozofoií a náboženství mluví o přípravě, většina buddhistických škol snad všechny, kromě učení mistra Dogena, mluví o tom, kolik životů a věků musíme konat dobré skutky, než se probudíme do skutečnosti, mitr Dogen říká, že když si sedneme na zafu a cvičíme zazen, už jsme buddha, takže jsme v okamžiku překonali několik milionů let, které k tomu potřebují žáci v tradicích ostatních
Zen je tedy probuzení nikoliv zítra, ale už když jsme se narodili, probuzení jsme všichni, to je rozdíl oproti učení jiných buddhistických škol.

Hm, Goro někde na poradnazdarma, Jz, Inspiruj a kdoví kde ještě, tvrdí, že když zjistil, že nemá žádné já, tak byl okamžitě osvícený. Že to je všechno, co je zapotřebí zjistt, uvědomit si. Ale popsat nám ono prázdno, ke kterému prý dospěl, se mu nějak nechtělo.
Ty jsi ochoten, pár slov o tom prázdnu, které tě osvítilo, napsat, tak jak se jeví tobě?

odhodit "já" nebo Dogen řekl "odhodit tělo a mysl", to nelze popsat, nelze to vysvětlit na internetu, to se musí praktikovat

měl jsem takový zážitek, kdy mé já zcela zmizelo, kdysi dávno, ještě jsem netušil, co to buddhismus je, pouze slyšel, že to je nějaká asketická filozofie východu, a chodil jsem na karate a tam jsme cvičili jakousi relaxaci, kdy jsme pouze seděli na podložce a pět minut se nehýbali, nevěděl jsem co to je, ale pak jsem si uvědomil, že mé já zmizelo - o mnoho let později jsem to cvičil v zazenu - a dnes už to pro mě je běžné cvičení každé ráno a večer

kromě toho ale když máme zkušenost odhození těla a mysli v zazenu, pak zjistíme, že když jedeme na kole, taky splýváme s vesmírem, lépe řečeno vesmír splývá s námi, a při všech
činnostehc, kdy vůbec neoddělujeme já a svět - právě třeba při vyšívání nebo keramice - proto můj učitel říká, nemusíte se nutit do buddhismu, zazenu, stačí, když budete vyšívat nebo plést nebo lepit papírové hrady -je to stejná zkušenost

a proto zenový mistr Ummon na otázku, co to je pravda buddhismu, odpověděl - teď jdu na záchod

je nutné na WC brát své oddělené, zmatené, omezené já? myslím, že to není nutné

[teonik]

rozdíly vyvstanou tam,kde nabereme podezření,že to druzí pletou...

[ryunin]

rozdíly vyvstanou tam,kde nabereme podezření,že to druzí pletou...

rozdíly jsou subjektivní, i objektivní

subjektivní je rozdíl, jak já vnímám chuť prazdroje a jak ji vnímá moje sestra


objektivní rozdíl je tam, když to pivo podrobíme chemické analýze a srovnáme ho se staropramenem, to jsou objektivní rozdíly

a tak lze nají objektivní rozdíl dokonce i mezi dvěma učiteli zenu

objektivně vzato se jako lidské bytosti nelišíme, všichni máme tělo, to se skládá z nějakých matérii

ale subjektivně vzato, někdo je osvícený a někdo ne - to jsou ideální, neboli filozofická hlediska

objektivně vzato, mezi dobrem a zlem není rozdíl - to je vidět v přírodě, kde se navzájem zvířata nelístostně zabíjejí a požírají jedno druhé

ale subjektivně vzato, cítíme, kdy konáme dobro a kdy konáme zlo

cynik řekne, to je jedno, neřeš to

soucitný člověk řekne, vidím, že trpíš jak ti můžu pomoct?

někdy musíme být objektivní a jindy je čas být subjektivní

nelze lpět a ni na jednom, ani na druhém stavu

v tomto okamžiku, kdy něco prostě děláme, subjekt a objekt mizí - to je stav buddha

[teonik]

já jen odpovídal na tvou otázku...
.............

jedno oko špatně vidí
jedna ruka špatně tleská
jen jedno srdce neví nic o zenu
a tepe a tepe
.................

zdarec

[ryunin]

já jen odpovídal na tvou otázku...
.............

jedno oko špatně vidí
jedna ruka špatně tleská
jen jedno srdce neví nic o zenu
a tepe a tepe
.................

zdarec

to je intelektuální

[ryunin]

Náboženské směry mají společné jen jedno - zážitek Prázdna, Boha.
Jelikož každý zakladatel náboženského směru k tomuto svému zážitku došel jinak, za jiných okolností, v jiném kulturním prostředí, v jiných sociálních podmínkách, s jinými tradicemi, tak tu máme hned velkou spoustu rozdílů, které izolují jeden směr od druhého, protože následníci se snaží napodobovat toho svého mistra, aby to měli tak, jako on....

Zen ale asi není založen na přímém poznání Prázdnoty, Boha, podle toho, jak ho popisuješ, to je jen jakési přípravné cvičení naučení se klidu pro neklidné povahy....nebo je to snad jinak?

ještě k tomu "náboženské směry - společné jedno - zážitek prázdna, Boha"

patří do nábořenských směrů slepování letadýlek?

je zážitek slepování letadýlka totožný s náboženským poznáním Boha nebo prázdna?

buddhismus učí, že každý, kdo něco dělá a má tělo a mysl v rovnováze, je buddha, probuzený

ale křesťantví učí, že Bůh je otec, je všemohoucí a hodnotí naše vlastní činy - můj kamarád faráž zřejmě nepochopil křesťanství, protože se modlí k Bohu, je to pro něho pán na nebi a věnoval studiu teologie mnoho let a mnoho hodin se modlil, bylo by velmi sprosté tvrdit, že můj kamarád nerozumí křesťasntví - a přesto si nemyslí, že buddhismus a křesťanství je totéž - ale lidé tady na foru si to myslí - je to vůči poctivým zenovým mnichům a poctivým katolickým farářům velmi arogantní a neuctivé, žádné bhakti v tom nevidím, leda v tom smyslu, že "oni chudáčci jsou blbí, ale my se na ně díváme s láskou a pochopením jejich blbosti, však jednou dosáhnout osvícení jako my, co jsme ho dosáhli na forech poradny a přijdou sem za náma a zeptají se nás na pravdu o životě..."

je to totéž? mě to jako totéž nepřipadá

anebo některá škola buddhismu učí, že musíme překonat milion překážek a žít několik životů, než můžeme dosáhnout dokonalého probuzení - to taky není Zen

takže bych neřekl, že různá náboženství směřují k témuž - protože slepovat letadýlka, k tomu nepotřebuju ani bibli, ani sútry, a přece je to konečná, definitivní pravda života

[orog]

Náboženské směry mají společné jen jedno - zážitek Prázdna, Boha.
Jelikož každý zakladatel náboženského směru k tomuto svému zážitku došel jinak, za jiných okolností, v jiném kulturním prostředí, v jiných sociálních podmínkách, s jinými tradicemi, tak tu máme hned velkou spoustu rozdílů, které izolují jeden směr od druhého, protože následníci se snaží napodobovat toho svého mistra, aby to měli tak, jako on....

Zen ale asi není založen na přímém poznání Prázdnoty, Boha, podle toho, jak ho popisuješ, to je jen jakési přípravné cvičení naučení se klidu pro neklidné povahy....nebo je to snad jinak?

ještě k tomu "náboženské směry - společné jedno - zážitek prázdna, Boha"

Vidím to asi takhle: Dění, se kterým se během života setkáváme, může mít bezpočet podob, v nás ale existuje jen několik obvyklých mentálních reakcí na něj. A ty pak vedou ke stále stejným důsledkům. Přitom jen naše vnitřní navyklé reakce na cokoliv, co se děje (například chtivost, touha, aby něco bylo, nebo naopak nebylo, odpor, strach a pocit neuspokojení...), znemožňují vnímání TADY A TEĎ.

Můžou tedy v různých duchovních směrech existovat i postupy, vedoucí k upouštění od toho, čím si sami nevědomky stojíme ve světle prostého bytí a žití TADY A TEĎ.

Jinak řečeno myslím, že je v podstatě jedno, jakým způsobem a pod jakým názvem dojde ke vnímání TADY A TEĎ. Podstatná je praxe návratu, i když může být slovně formulovaná různým způsobem. Rozhoduje to, k čemu vede, ne jakými slovy a jakými postupy k vymizení nevědomosti došlo.

[bflmpsvz]

Jde o vymizení příčin, důvodů, proč reagujeme tak, že nám i okolí to způsobuje utrpení.

Čtyři vznešené pravdy podle Buddhy jsou:
1.Existuje utrpení
2.Existuje příčina utrpení
3.Utrpení je možné ukončit
4.Existuje cesta vedoucí k zániku utrpení = upuštění od reakcí, kterými se utrpení vyvolává.

Cesta vedoucí k zániku utrpení je součástí praxe v řadě duchovních nauk, včetně osmidílné cesty k buddhovství.

[Návštěvník]

odhodit "já" nebo Dogen řekl "odhodit tělo a mysl", to nelze popsat, nelze to vysvětlit na internetu, to se musí praktikovat

měl jsem takový zážitek, kdy mé já zcela zmizelo, kdysi dávno, ještě jsem netušil, co to buddhismus je, pouze slyšel, že to je nějaká asketická filozofie východu, a chodil jsem na karate a tam jsme cvičili jakousi relaxaci, kdy jsme pouze seděli na podložce a pět minut se nehýbali, nevěděl jsem co to je, ale pak jsem si uvědomil, že mé já zmizelo - o mnoho let později jsem to cvičil v zazenu - a dnes už to pro mě je běžné cvičení každé ráno a večer

kromě toho ale když máme zkušenost odhození těla a mysli v zazenu, pak zjistíme, že když jedeme na kole, taky splýváme s vesmírem, lépe řečeno vesmír splývá s námi, a při všech činnostehc, kdy vůbec neoddělujeme já a svět - právě třeba při vyšívání nebo keramice - proto můj učitel říká, nemusíte se nutit do buddhismu, zazenu, stačí, když budete vyšívat nebo plést nebo lepit papírové hrady -je to stejná zkušenost

a proto zenový mistr Ummon na otázku, co to je pravda buddhismu, odpověděl - teď jdu na záchod

je nutné na WC brát své oddělené, zmatené, omezené já? myslím, že to není nutné

Jak je to u tebe s oním prázdnem?
Můžeš ho tu popsat?

[Návštěvník]

patří do nábořenských směrů slepování letadýlek?
je zážitek slepování letadýlka totožný s náboženským poznáním Boha nebo prázdna?

Není to totožné.

takže bych neřekl, že různá náboženství směřují k témuž

Jak moc času jsi věnoval tomu, aby jsi našel to, co mají ona náboženství společného?

[Honzam]

Kde je tady psáno, že tělo samo je také prázdnota? Kde se tam píše o těle ve vztahu k pomíjivosti?

http://www.buddhismus.cz/sutra-srdce.html

NIKDE!

Ó, transcendentní Pravdo, která překlene rozbouřený oceán života a smrti a bezpečně nese všechny, kdož se snaží o její uskutečnění, na druhý břeh k probuzení.

Buddha neučil advaitu.

[Honzam]

Dokud člověk hledá dokonalou moudrost, stále ještě setrvává v říši vědomí. Aby mohl dosáhnout nirvány, musí se dostat mimo vědomí.

Tohle není advaita.

[Honzam]

Buddha učil znát živou pravdu jakýmkoliv vhodným způsobem.

Živá pravda se nachází mimo vědomí a tou pravdou je živé tělo v nevědomí.

[ryunin]

Náboženské směry mají společné jen jedno - zážitek Prázdna, Boha.
Jelikož každý zakladatel náboženského směru k tomuto svému zážitku došel jinak, za jiných okolností, v jiném kulturním prostředí, v jiných sociálních podmínkách, s jinými tradicemi, tak tu máme hned velkou spoustu rozdílů, které izolují jeden směr od druhého, protože následníci se snaží napodobovat toho svého mistra, aby to měli tak, jako on....

Zen ale asi není založen na přímém poznání Prázdnoty, Boha, podle toho, jak ho popisuješ, to je jen jakési přípravné cvičení naučení se klidu pro neklidné povahy....nebo je to snad jinak?

ještě k tomu "náboženské směry - společné jedno - zážitek prázdna, Boha"

Vidím to asi takhle: Dění, se kterým se během života setkáváme, může mít bezpočet podob, v nás ale existuje jen několik obvyklých mentálních reakcí na něj. A ty pak vedou ke stále stejným důsledkům. Přitom jen naše vnitřní navyklé reakce na cokoliv, co se děje (například chtivost, touha, aby něco bylo, nebo naopak nebylo, odpor, strach a pocit neuspokojení...), znemožňují vnímání TADY A TEĎ.



Můžou tedy v různých duchovních směrech existovat i postupy, vedoucí k upouštění od toho, čím si sami nevědomky stojíme ve světle prostého bytí a žití TADY A TEĎ.

Jinak řečeno myslím, že je v podstatě jedno, jakým způsobem a pod jakým názvem dojde ke vnímání TADY A TEĎ. Podstatná je praxe návratu, i když může být slovně formulovaná různým způsobem. Rozhoduje to, k čemu vede, ne jakými slovy a jakými postupy k vymizení nevědomosti došlo.

určitě, souhlásím s tím, co říkáš, ale otázka je, zda různé směry a učení nepřidávají k realitě nějaké vrstvy, které brání tu skutečnost prožít - může člověk, který lpí na Bohu, mít zážitek tady a teď - samozřejmě ano, např. když ho něco náhle překvapí, třeba mu těsně před nosem přeletí vosa - ale pak se zase rychle vrátí k Bohu a té oddělenosti

nebo nějaký buddhista, který se snaží pořád být pozitivní a slušný a pořád s sebou všude nosí tu masku soucitu a laskavosti, může být opravdu sám sebou? myslím, že k tomu tady a teď přidává jakýsi pocit duchovnosti nebo pocit čistoty nebo soucitu...

a tak je to s každým náboženství, pokud není schopno popřít samo sebe - proto si vážím autentických učitelů buddhismu, protože ho dokázali opravdu opustit - nepletou si ideály buddhismu a realitu, protože idea, ideál a realita není nikdy totéž

trvalo mi dvacet let, než jsem na to přišel, ale je to něco, co člověk musí znovu a znovu oživovat - prostě neřídím auto jako buddhista, ale jen řídím auto... nemluvím jako buddhista, ale mluvím ... nemám buddhistický vztah k sexu, ale normální vztah k sexu... atd. jsou tu praktické rady do života- snažte se žít umírněně, bez extrémů, ale moje praxe zazenu k tomu vede automaticky - místo abych byl velmi rozčílen, jsem trochu rozčílen, místo abych hodně toužil, toužím trochu atd. takže umírněnost tu je - ale nakonec tu je jen nekonečně krátký okamžik, kdy něco dělám a nemám na sobě masku buddhismu

[ryunin]

Jde o vymizení příčin, důvodů, proč reagujeme tak, že nám i okolí to způsobuje utrpení.

Čtyři vznešené pravdy podle Buddhy jsou:
1.Existuje utrpení
2.Existuje příčina utrpení
3.Utrpení je možné ukončit
4.Existuje cesta vedoucí k zániku utrpení = upuštění od reakcí, kterými se utrpení vyvolává.

Cesta vedoucí k zániku utrpení je součástí praxe v řadě duchovních nauk, včetně osmidílné cesty k buddhovství.

to je trochu zkreslené,

1. nedostatečnost, nikoliv utrpení - v životě máme pocit nedostatečnosti, něco nám chybí
2. to má příčinu
3. je možné najít spokojenost v obyčejném životě díky prostému jednání - to je náš každodenní život
4. realita v tomto okamžiku je spokojenost, protože nemyslíme na minulost ani budoucnost

[ryunin]

odhodit "já" nebo Dogen řekl "odhodit tělo a mysl", to nelze popsat, nelze to vysvětlit na internetu, to se musí praktikovat

měl jsem takový zážitek, kdy mé já zcela zmizelo, kdysi dávno, ještě jsem netušil, co to buddhismus je, pouze slyšel, že to je nějaká asketická filozofie východu, a chodil jsem na karate a tam jsme cvičili jakousi relaxaci, kdy jsme pouze seděli na podložce a pět minut se nehýbali, nevěděl jsem co to je, ale pak jsem si uvědomil, že mé já zmizelo - o mnoho let později jsem to cvičil v zazenu - a dnes už to pro mě je běžné cvičení každé ráno a večer

kromě toho ale když máme zkušenost odhození těla a mysli v zazenu, pak zjistíme, že když jedeme na kole, taky splýváme s vesmírem, lépe řečeno vesmír splývá s námi, a při všech činnostehc, kdy vůbec neoddělujeme já a svět - právě třeba při vyšívání nebo keramice - proto můj učitel říká, nemusíte se nutit do buddhismu, zazenu, stačí, když budete vyšívat nebo plést nebo lepit papírové hrady -je to stejná zkušenost

a proto zenový mistr Ummon na otázku, co to je pravda buddhismu, odpověděl - teď jdu na záchod

je nutné na WC brát své oddělené, zmatené, omezené já? myslím, že to není nutné

Jak je to u tebe s oním prázdnem?
Můžeš ho tu popsat?

prázdno je nezachytitelnost existence - je to vlastnost vesmíru - protože to nelze zachytit, nelze to ani popsat, ale můžeme si zkusit nezachytitelnost například pocitu štěstí - zkuste definovat štěstí, umístit ho do své hlavy, vymezit mu nějaký prostor, kolik buněk se na tom podílí a jak - zjistíte, že nic takového nelze zachytit...

když cvičím zazen, uvolňují se fixované představy o mně a světě a vše se stává přirozeně nezachytitelné, a jak je to nezachytitelné, je to jen to, co to je, aniž bych to mohl zachytit nebo uzavřít do nějakého pojmu - jen tohle... tento nekonečně krátký okamžik bez hodnocení

[Návštěvník]

prázdno je nezachytitelnost existence - je to vlastnost vesmíru - protože to nelze zachytit, nelze to ani popsat, ale můžeme si zkusit nezachytitelnost například pocitu štěstí - zkuste definovat štěstí, umístit ho do své hlavy, vymezit mu nějaký prostor, kolik buněk se na tom podílí a jak - zjistíte, že nic takového nelze zachytit...
když cvičím zazen, uvolňují se fixované představy o mně a světě a vše se stává přirozeně nezachytitelné, a jak je to nezachytitelné, je to jen to, co to je, aniž bych to mohl zachytit nebo uzavřít do nějakého pojmu - jen tohle... tento nekonečně krátký okamžik bez hodnocení

Aha, tak nic.
Ono hledané "Prázdno" (Univerzum, Bůh, Čiré Bytí, vnitřní světlo...atd) dosud zřejmě neznáš, nikdy jsi ho neviděl. Jinak by jsi ho popsat dokázal a věděl by jsi, čemu se to vlastně říká "osvícení".
Už se tě na to ptát nebudu, měj se fajn.

[teonik]

ahoj ryunine

jedno oko špatně vidí
jedna ruka špatně tleská
jen jedno srdce neví nic o zenu
a tepe a tepe
.................

zdarec


to je intelektuální

jaké to je,nevíme,tedy aspon já,jak je to s tebou nevím...

já bych,když už bych chtěl něco takového napsat,napsal:

to vnímám jako intelektuální

takhle by to bylo myslím optimálnější,ne?

do tvého vnímání světa nemám co hovořit,mé je jiné...
tys nám dal nahlédnout do svého vnímání,za to dík
bud zdráv a hodně štěstí