Návštěvník píše:Návštěvník píše:I mezi muži se najde dost takových, co nezvládají své základní mužské role
Ale proč?
Umožňují mužům ženské protějšky, aby byli muži, tím, že stojí pevně ve svých ženských rolích? Že jsou Ženami?
Znám spoustu ukřivděných žen, které jsou zklamány muži ve svém životě. Nepodívají se (tím, že by odhodily filtr zaujatosti, filtr osobního pokřivení) a tak nevidí, že mají ve svém životě právě takové muže, kteří doplňují, spíše suplují její chybějící ženskou rol, potlačujíc tu mužskou.
no přesně, proto je důležitý, abychom se snažili plnit tu roli, která je nám přirozená - lenost může právě vést k tomu, že převezmeme, nebo necháme tu druhou roli na partnerovi
tohle všechno mám od toho Deidy - věčřím mu, že žena podvědomě čeká, že se muž ujme vedení a je zklamaná, když to nedělá a pak se sama ovšem nerada ujímá vedení
u sexu je to podobně -žena neříká muži, hele, pojď se milovat, dělá, jako že se jí to netýká a přitom čeká, až se jí muž nebude ptát a zmocní se jí - a pak mu taky neříká, co má dělat a kam má sahat atd., leda že on teda se pořád ptá, co má dělat...
Deida taky ovšem říká, že pokud ti dva se cítí dobře v roli přátel a nikdo nehraje dominantní roli, pak jsou prostě přátel é a na všem se mohou dohodnout společně, ovšem to pak není to napětí, ten napnelismus a ta láska je pak opravdu čistě duchovní - někdy bych takovou bral všema deseti...