Proč je zen jiný...

[ryunin]

prázdno je nezachytitelnost existence - je to vlastnost vesmíru - protože to nelze zachytit, nelze to ani popsat, ale můžeme si zkusit nezachytitelnost například pocitu štěstí - zkuste definovat štěstí, umístit ho do své hlavy, vymezit mu nějaký prostor, kolik buněk se na tom podílí a jak - zjistíte, že nic takového nelze zachytit...
když cvičím zazen, uvolňují se fixované představy o mně a světě a vše se stává přirozeně nezachytitelné, a jak je to nezachytitelné, je to jen to, co to je, aniž bych to mohl zachytit nebo uzavřít do nějakého pojmu - jen tohle... tento nekonečně krátký okamžik bez hodnocení

Aha, tak nic.
Ono hledané "Prázdno" (Univerzum, Bůh, Čiré Bytí, vnitřní světlo...atd) dosud zřejmě neznáš, nikdy jsi ho neviděl. Jinak by jsi ho popsat dokázal a věděl by jsi, čemu se to vlastně říká "osvícení".
Už se tě na to ptát nebudu, měj se fajn.

to prázdno, které máš na mysli, je spíš absolutno, v zenu je prázdnota něco jiného, jak jsem to pospal výš - jevy samy o sobě nemají žádnou identitu, v tom jsou prázdné, nezachytitelné

Prázdnotu chápe buddhismus podle mistra Nagardžuny, který ji přesně definoval a vysvětlil a další učitelé buddhismu už z jeho filozofie vycházeli.

Tady je to vysvětleno - našel jsem to na netu, a je to, co jsem už dřív psal: Nágárdžunův hlavní přínos buddhistické filozofii tkví v jeho rozvinutí konceptu šúnjátá, neboli prázdnoty, která spojuje další klíčové buddhistické pojmy, konkrétně anátman a pratítjasamutpádu (závislé vznikání). Podle Nágárdžuny jsou nejen živé bytosti bez jakékoli podstaty nebo duše (átman), ale i všechny věci jsou bez svabhávy, jinak řečeno bez “vlastní podstaty”. Jsou-li tedy bez skryté esence, jsou prázdné (šúnjata). Je tomu tak proto, že vznikají podmíněně, nikoli svou vlastní silou, ale v závislosti na podmínkách, které vytvářejí jejich současnou existenci. Podle zákona závislého vznikání je všechno vzájemně zřetězeno, propojeno a spjato, každá věc je vlastně průsečíkem vzájemných vztahů, věci nemohou existovat samy o sobě, jsou ovlivňovány, jsou pomíjivé, nemají svou vlastní podstatu. Věci tedy neexistují samy o sobě, jsou zbaveny vlastních charakteristických rysů, jelikož jsou jen průsečíky vzájemných vztahů, vlastně vůbec jako takové neexistují. Ale jestliže neexistují, neznamená to, že všechno je pouhé nebytí. Právě naopak, protože není bytí (bháva), nemůže být ani nebytí (abháva) jako jeho protiklad. Jedinou skutečností je prázdnota (v sans. šúnjata, v pálí suňňata), kterou ovšem nelze ztotožňovat s nebytím. Právě relativita bytí a nebytí je projevem vesmírné prázdnoty. Podle Nágárdžuny je i samotná šúnjata (prázdnota) také šúnja (prázdná).

[ryunin]

ahoj ryunine

jedno oko špatně vidí
jedna ruka špatně tleská
jen jedno srdce neví nic o zenu
a tepe a tepe
.................

zdarec


to je intelektuální

jaké to je,nevíme,tedy aspon já,jak je to s tebou nevím...

já bych,když už bych chtěl něco takového napsat,napsal:

to vnímám jako intelektuální

takhle by to bylo myslím optimálnější,ne?

do tvého vnímání světa nemám co hovořit,mé je jiné...
tys nám dal nahlédnout do svého vnímání,za to dík
bud zdráv a hodně štěstí

Kdyby to bylo tak, jak říkáš, tak by nám nikdo nemohl ukázat pravdu, protože by to byl zase jen jeho subjektivní názor. Ale učitelé všech možných filozofií neříkají - tohle je můj názor, tohle není můj názor - ale ukazují na pravdu, kterou učí, takže někdy říkají - ne, udělej ještě jeden krok. Nebo ne, to je uplně špatně. Nebo ano, to je správný směr. A nebo dokonce - pochopil jsi nejhlubší pravdu buddhismu atd.

Takže nakonec - pokud se chceme něco naučit - musíme důvěřovat učiteli. Nemůžeme brát jeho názor jako něco, co lze zpochybnit, protože pak bychom se nic nenaučili. Když učím angličtinu, dokonce se i někdy stane, že mi nějaký student nevěří, že "takový gramatický čas existuje". Je to málokdy, ale už se to stalo. Mí studenti mi neříkají, to je váš názor, my máme jiný, ale prostě věří tomu, že učím angličtinu a ne nějakou osobní, subjektivní verzi angličtiny. Proto i když se chceme naučit buddhismus, musíme najít učitele, kterému věříme, že on učí buddhismus nezávislý na osobních názorech, tedy pravdu samotnou.

[ryunin]

Možná bychom to tu mohli zamknout, protože se to začíná rozvíjet v diskuzi o šúnjatá a bylo by zajímavé tuto problematiku diskutovat v novém vlákně. Mohli bychom spolu kouknout na zub Nagardžunovi, který nepopřel učení Buddhy, to vůbec, jen ho filozoficky rozvinul, vlastně tutéž zkušenost, o které mluvil Buddha, Nagardžuna vysvětluje pomocí nové, do té doby v Indii prakticky neznámé logiky. V tom je Nagardžuna geniální a převratný. Samozřejmě, naše zkušenost buddhy tu byla nekonečně dávno před Buddhou a na tom žádný sebegeniálnější filozof nic nezmění. Nicméně je zajímavé, jak lze filozoficky pojmout jevy a skutečnost. Už jen když čtu Nagardžunovo vysvětlení prázdnoty, automaticky se mě zmocňuje klid a nezávislost. Stačí si uvědomit, že nemám žádné vlastní, nezávislé já, nemám žádný podstatný problém, žádný fixní názor, žádnou rigidní zkušenost, a pak jen vydechnu a vesmír si mě "bere". A tak to mají všichni, akorát si to neuvědomují nebo nedokážou přesně popsat. Ale mají to tak, protože nikdo se nemůže vymanit ze zákonů prázdnoty, která vládne všem věcem ve vesmíru. Každý je tedy v podstatě dokonale svobodný, protože jako samostatná identita neexistuje. V praktickém světě ale samozřejmě existujeme velmi jasně - složenky jsou na naše jméno, to musíme zaplatit.

[Honzam]

prázdno je nezachytitelnost existence - je to vlastnost vesmíru - protože to nelze zachytit, nelze to ani popsat, ale můžeme si zkusit nezachytitelnost například pocitu štěstí - zkuste definovat štěstí, umístit ho do své hlavy, vymezit mu nějaký prostor, kolik buněk se na tom podílí a jak - zjistíte, že nic takového nelze zachytit...

když cvičím zazen, uvolňují se fixované představy o mně a světě a vše se stává přirozeně nezachytitelné, a jak je to nezachytitelné, je to jen to, co to je, aniž bych to mohl zachytit nebo uzavřít do nějakého pojmu - jen tohle... tento nekonečně krátký okamžik bez hodnocení

Štěstí je vědomí existence sebe sama a je to pohyb toho nezachytitelného prázdna. Není třeba ho zachytávat, protože štěstím jsme. Je naší existencí. Je to přesný opak toho nezachytitelného prázdna, kterým nejsme.

[Honzam]

Jasně a ani zen a ani křesťanství a ani nic jiného, protože všechny tyhle hry jsou obsaženy ve vědomí a pravda vědomí přesahuje.

Ty jsi ta jediná pravda přesahující vědomí i jeho pohyb? Jak přesahující, když nejsi? Není to náhodou naopak, že vědomí i jeho hra teď přesahují Tebe?

[Honzam]

Než se to zamkne, tak ještě znovu hrůzné dovysvětlení, proč je japonský Buddha sova, které je obětováván člověk:

http://jedenacteho-zari.7x.cz/bohemian-grove
http://freeglobe.parlamentnilisty.cz/Articles/772-satanisticky-ritual-v-ceskem-lesiku-bohemian-grove-jehoz-se-ucastni-svetovi-vudci.aspx

Existují dva Cíle:

Jednota duše s Bohem a těla s Ďáblem. -> spasení zdroje mysli ve vědomí
Jednota těla s Bohem a duše s Ďáblem. -> zatracení zdroje vědomí v mysli

Mysl bloudí ve vědomí a marně hledá jeho zdroj tam, kde se nachází její. To dělá, dokud se svého hledání nevzdá a přestane bloudit, nebo dokud se nevzdá svého cíle a ten si najde ji.

[ryunin]

mohli byste toho ďábla a Boha a spasení řešit v nějakém vhodnějším vláknu?

[ryunin]

xxx