Proč je zen jiný...

[ryunin]

Už jsem tu dávno nic nepsal, ale mezitím jsem praktikoval, studoval, prožíval a přemýšlel jsem, proč je Buddhova zkušenost sice naprosto univerzální, paradoxně ale odlišná od filozofií různých náboženství včetně buddhistických škol a různých hinduistických filozofií a praxí.

Nedávno jsem zabrousil na nějaké stránky advaity a pídil se potom, proč ječ tak velký rozdíl mezi zenem a advaitou, ačkoli většina lidí na takových forech, jako je toto, budou nesouhlasit, a tvrdit, že Buddha, Ježíš, Maháriši atd. jsou všechno učitelé téhož. A že různí lidé potřebují různé přístupy, aby došli k témuž. Ale pokud tedy došli k témuž, proč učí něco jiného? Namítnete, protože to jsou jen různé cesty k témuž.

OK tak se na to "téže" podívejme zblízka. Před chvílí jsem se díval na video a s nějakým tibetským mnichem, který radí lidem, jak se zbavit strachu, jak dosáhnout mysli beze strachu. Je to naprosto vynikající psychoterapie, o tom není sporu. Když budete poctivě praktikovat takové věci, dosáhnete velmi klidné mysli. Přesto to ale není to, co objevil Buddha. Taky jsem četl nějaký článek ženy, která navštívila nějakého jogína v Indii. On zářil celou místností, psala, kdykoliv jsem ho spatřila, zmocnil se mě blažený klid. Byl to naprosto božský člověk a kam vstoupil, tam přinesl nebe... a podobně. V zenu se nic takového nedočtete. Zenoví mistři jsou "drze normální". Když mám hlad, jím, když jsem unaven, spím. Samozřejmě někteří zenoví mistři mají určité charisma a tak mají určité kouzlo osobnosti, ale viděl jsem i zenové mistry, kteří skoro žádné kouzlo osobnosti neměli, a přesto učili a prožívali tentýž zen...

Proč je tedy zen jiný? Neučí totiž že bychom měli dosáhnout nějakých vynikajících vlastností mysli, ale učí nás vrátit se do přítomnosti, do akce. Zen neučí, že jednou dosáhneme osvícení, i když to někteří učitelé říkají, pak to popřou a omlouvají se, že pouze chtěli povzbudit žáky, kteří nerozumí, že už jsou osvícení. Zen učí, že už jsme osvícení a nemusíme ničeho dosahovat.

A přesto je možné v zenu udělat jakýsi pomyslný pokrok, je možné se toho hodně naučit a pak to vše odhodit. Opravdový zenový mistr není vůbec nápadný, nemůžete ho na ulici poznat, ztratí se mezi obyčejnými lidmi, dělá jen to, co všichni ostatní. Až na to, že je možná jinak oblečen, možná má vyholenou hlavu a na sobě kesa.

Zásadní filozofický rozdíl mezi zenem, čili BUddhovou zkušeností, a ostatními školami buddhismu a hinduismu a křesťanství, je ten, že tu není žádná definitivní kvalita. Na tomto fou se často mluví o lásce, o štěstí, o nirváně, o osvícení, o trvalém klidu mysli, o mysli, která je trvale probuzená atd. Ale v tom je právě ten diametrální rozdíl.

V zenu není nic definitivního. OSvícení není něco, co můžete oddělit od vás, od přírody, od vesmíru a říct, hele, tohle je osvícení. Nemůžete osvícení umístit do něčí hlavy a nebo z jeho hlavy osvícení vyjmout. A tak je to i s klidem, štěstím, utrpením... Není tu definitivní kvalita zvaná utrpení, je tu jen okamžitý stav, ostatní jsou představy a koncepty. Můžeme mluvit o utrpení včera, zítra, ale jsou to jen představy. Můžeme říkat, že někdo je šťastný a jiný neš´tastný, ale to štěstí a neštestí nelze dohledat. Nelze ho separovat a dát pod mikroskop. A tak nelze separovat nirvánu jako něco, co lze oddělit od trávy, brouků, špíny, vody, mraků, zlosti, emocí, mozku, srdce, kostí a svalů. Nirvána není "něco" a není to "nic". Je to pouze zástupný pojem pro stav v přítomnosti, kde nic neulpívá. Pokud v tom stavu nic neulpívá, neulpívá v něm ani stav nirvány. A pokud stav nirvány neulpívá ani ve stavu nirvány, nemá smysl o stav nirvány usilovat. Pokud nelze dosáhnout osvícení, nelze o osvícení usilovat, leda ve snu, v iluzích. Ale to neznamená, že tu není nic, co bychom neměli dělat proto, abychom se probudili. Když se probouzíme, probouzíme se do skutečnosti, ne do konceptů o skutečnosti. Když jsme skutečnost, není tu jednota ani oddělenost, ani já, ani druzí, ale není tu ani ne-já a ne-druzí. Když se snažíme dosáhnout štěstí, představujeme si, eže někde ve vzduchu visí kvalita zvaná štěstí, kteoru bychom rádi dostali do své hlavy, pokud možno natrvalo. Ale když přestaneme tuto představu živit ve své mysli, automaticky a okamžitě jsme šťastní. Když se podíváme do své minulosti, vidíme obrazy, sebe, druhých, pamatujeme si různé stavy sebe a druhých, ale to jsou všechno myšlenky v naší hlavě, ne skutečnost. I když jsem v tomto okamžiku zmatený, smutný nebo naštvaný, pokud se snažím tuto kvalitu najít ve své mysli, jak vědí skvělí tibetští psychologové buddhismu, nic tam nemůžu najít. Ale na rozdíl od psychologie tibetského buddhismu zen, nebo Buddhova zkušenost, neusiluje o vyčistění mysli, protože čistá mysl je pouze další představa, která nemá vlastní kvalitu, substanci. Proto místo úsilí o čistou mysl je v zenu prostý návrak ke každodenním činnostem. Když přestaneme hledat věci jako klid, osvícení, čistotu mysli, okamžitě se vracíme do stavu, který by se dal nepřesně nazvat klidem, osvícením atd.

Zen tedy netvrdí ,že existuje osvícení jako něco odděleného od vás, od vesmíru, od lidí, od zvířat. Není tu vynikající kvalita mysli, jen obyčejná , každodenní mysl. Naprosté osvobození je tu jen v přítomnosti. Jakékoliv snahy o budoucí osvobození jsou marné. Ale jako lidé oblouzení bychom se měli snažit vrátit do přítomnosti. Můžeme si říct a povzbudit se, zítra ráno vstanu a budu cvičit zazen, probudím se. Ale když to uděláme upřímně, takové rozhodnutí, už teď jsme svobodní a buddhové. Když si nařídím alarm na sedmou ráno, nedělám to proto, abych zítra ráno dosáhl svobody, ale svou aktivitou v přítomnosti uskutečňuju zkušenost probuzení. V tom se velmi zen liší od jiných škol a tradic. Nejsou tu žádní svatí, osvobození lidé, žádní osvícení, jen učitelé, kteří nás vrací zpátky na zem, když létáme ve vzduchu a hledáme tam různé stavy mysli a těla. Proto Buddha řekl, spolu se mnou dosáhli osvícení všechny bytosti. Viděl, že jsou všichni už teď dokonale osvícení, jen o tom většinou nemají potuchy.

Neznám mnoho lidí, kteří se osvobodili od učení buddhů tím, že studovali učení buddhů, neznám mnoho lidí, kteří dosáhli větší svobody, než je svoboda relativní a dosažená jednotlivcem. Neznám mnoho lidí, kteří našli svobodu v prosté činnosti, aniž by někoho ohromovali svými duchovními zážitky. Ale znám mnoho mnoho osvícených, kteří tento stav ukazují denně mnohokrát, mnohokrát, ale nemají o tom ani ponětí.

Můžeme najít pravdu. Ale nemůžeme ji najít v konceptech a dogmatech. Nemůžeme ji nikdy uzavřít do jakéhokoliv pojmu nebo do něčí hlavy. Teprve když opustíme koncept pravdy, otevře se přímo před námi. Proto zen není duchovní spirituální, zbožný, nerozlišuje mezi obyčejným dřeborubcem a zenovým mistrem. Zenový mistr možná vysvětlí dobře teorii a ukáže kde je skutečnost. Dřevorubec to žije v tomto okamžiku.

[rosada]

No a teď ještě to, v čem se to tak zásadně liší od advaity?
Kromě toho vydělaní se, že zen je něco extra, tu není nic, co bych ti neodkývala.

V něčem je zen imho přeci jen výjimečný, a to ve své absolutní bez pojmovosti. Není toho tedy mnoho, čeho se lze chytit a není pak toho mnoho, co pouštět.
Nechytej tu nikoho na výjimečnost zenu, nechej jej prostým.

[ryunin]

No a teď ještě to, v čem se to tak zásadně liší od advaity?
Kromě toho vydělaní se, že zen je něco extra, tu není nic, co bych ti neodkývala.

V něčem je zen imho přeci jen výjimečný, a to ve své absolutní bez pojmovosti. Není toho tedy mnoho, čeho se lze chytit a není pak toho mnoho, co pouštět.
Nechytej tu nikoho na výjimečnost zenu, nechej jej prostým.

no vyjímečný nebo nevyjímečný, na stránkách advaity je teda něco dost jinýho, jak jsem už psal, osvícení guruové, kteří ohromují své okolí svou dokonalostí - to se tak liší od zenu, že už nevím, co jiného by mohlo být odlišnější než zen

když jste vy advaitisti tak stejná jako zen, proč se tu pořád na forech přetahujete, kdo je osvícenější a laskavější a osvobozenější? zatímco vy tu slovíčkaříte, my buddhisti uklízíme a vaříme... kromě mě, kdo tu občas něco napíšu, ale to už je úděl některých buddhistů, že mají potřebu to, co se naučili, předat dalším lidem, nicméně chci lidi povzbudit, aby se vrátili k hrncům, aniž by uplně zavrhli filozofii, která je k těm hncům vrátila

[teonik]

kdysi sem čet cosi o zenu a bylo tam,že mistr zenu předal po rozhovoru žákovi certifikát,že je také mistrem(možná dokonce několik mistrů muselo žáka uznat...)
dělá se to ještě pořád?
......................

[Petra]

No a teď ještě to, v čem se to tak zásadně liší od advaity?
Kromě toho vydělaní se, že zen je něco extra, tu není nic, co bych ti neodkývala.

No, asi to byla snaha vysvětlit, že zenoví mistři a žáci to mají lepší než mistři a žáci advaity a i všech jiných duchovních škol.

Z mého pohledu jde o to, že zen plně odpovídá Ryuninovu nastavení, což je nádherné. Problém je trochu v tom, že on různá nastavení neuznává a myslí si zřejmě, že zen by byl pro každého to nejlepší.
Ale mému nastavení např. by žádná duchovní škola neodpovídala, a proto jsem do žádné nechodila. Řekla bych, že mým učitelem byl a je život sám.


P.S. Nicméně je pro mě velmi zajímavé číst, jak to funguje v zenu.

[teonik]

ahoj
nedostal jsem odpověd na svoji otázku
mohu vědět aspon proč?

[Petra]

To's nám to dal, Ryunine.
Ulevilo se ti?

[Alaja]

Je spousta špatných zenových škol, které neučí pravý zen, je hodně velmi špatných učitelů zenu. A o těch ale nemluvím.

Klidně mluv o té spoustě špatných zenových škol.
A vysvětli mi, jak je možné, že z tak dokonalého učení o zenu se mohlo vynořit tolik špatných škol zenu.

[Honzam]

A co my zatracení, kteří si myslí, že Buddha je drak, ale ze soucitu to tajil.
Proč se spokojit s rezignací na osvěcování? Buddha to dotáhl dál než zen. Všichni jsou osvícení v něm - v jeho dračím těle zatraceném do prázdnoty, ve kterém je obsažený celý jeho svět.
Jako drak samozřejmě advaitově už v té prázdnotě nic dělat nemusí, jen si užívat svou dokonalost, přestože lidské tělo dál dožilo relativně normálně.

[ryunin]

kdysi sem čet cosi o zenu a bylo tam,že mistr zenu předal po rozhovoru žákovi certifikát,že je také mistrem(možná dokonce několik mistrů muselo žáka uznat...)
dělá se to ještě pořád?
......................

to záleží na mistrovi nebo na škole, v zenu je strašná spousta škol a učitelů a stylů, které se navzájem velmi liší

v Japonsku například předání dharmy - transmise dharmy - je formalita, kdežto na Západě se z toho dělá skoro zázračná záležitost, není to ani zázrak, ani formalita, ale prostě učitel se rozhodne, že je čas, aby jeho žák, který už sám vede nějakou praxi zazenu a vysvětluje buddhismus, měl od něho potvrzení, že může dál předávat dharmu vlastně dalším žákům - je to formalita, ale není to jen formalita

[ryunin]

To's nám to dal, Ryunine.
Ulevilo se ti?

nechtěl jsem nikoho "shodit", jde jen o to si uvědomit, zda jsem hledající, nebo učitel - když někdo něco upřímně hledá a přizná si, že nenašel, že zatím nenašel, pak by měl vyhledat učitele - jsou lidé, kteří se rádi jen tak prohrabují knihama o buddhismu, cvičí jógu a říkají druhým, co to je buddhismus, osvícení a podobně - takové rady a názory ale nemají žádnou cenu, udělali by lépe, kdyby si s druhými vyměňovali recepty na kuře na paprice - je to velmi nafoukaný postoj takových lidí

všichni ti guruové a mistři a buddhové, kterým se tu pořád klaníte, prošli velmi náročným a zdlouhavým výcvikem a studiem a teprve potom něco cenného poznali

ti, co dosáhli osvícení jako děti, když honili na louce motýli, ti ovšem neznají záludnosti duchovního výcviku a filozofie, ovšem moudře se do těchto věcí nepletou - nechápou, co píše Dogen v knize Shobogenzo a neznají upanishady, a netvrdí nikomu, že takové věci znají a chápou - hledí si svého prostého života v pravdě

[ryunin]

Je spousta špatných zenových škol, které neučí pravý zen, je hodně velmi špatných učitelů zenu. A o těch ale nemluvím.

Klidně mluv o té spoustě špatných zenových škol.
A vysvětli mi, jak je možné, že z tak dokonalého učení o zenu se mohlo vynořit tolik špatných škol zenu.

protože na světě je spousta neupřímných lidí, kteří dávají přednost vlastnímu pocitu, vlastní důležitosti před pravdou buddhismu a tak se k té pravdě nikdy nedostanou - v Japonsku je obrovská, obrovitá církev zvaná Sotoshu, na jejímž vrcholu sedí jakýsi zenový papež... má velmi velký klobouk... tohle není buddhismus, ale velmi zvláštní církev, která vznikla z touhy lidí mít hierarchii, mít papeže, mít nahoře a dole a dělat kariéru... buddhismus nemá žádné hierarchie, kariéry ani osvícené papeže, místo toho tu jsou obyčejní lidé, kteří vaří čaj a zametají podlahy - buddhové každodenního života

měl jsem kdysi takového zenového učitele, který neustále mluvil o penězích a neustále na někoho nadával, jeho žáci mu říkali "mistr" - trvalo mi několik let než mi došlo, že to žádný mistr není... je velmi těžké najít autentického učitele buddhismu v té záplavě lidí, kteří podlehli pocitu vlastní důležitosti a vlastnímu intelektu a názorům

pak jsem zase narazil na učitele, kterého jeho žáci považovali za svatého muže.... ani to není buddhismus... buddhismus je otevřít okno, zalít kytky... ale kdo tohle učí? musíte hledat a hledat... mistr Dogen procestoval celou Čínu, než našel svého učitele... absolvoval nebezpečnou plavbu přes moře... ačkoliv v Japonsku už bylo spousta buddhistických klášterů a učitelů, on z nich ale neměl dobrý pocit, něco mu tam chybělo, a tak hledal v Číně... tam našel a vrátil se do Japonska a začal učit buddhismus nepřekroucený lidskými touhami po vlastním zisku a slávě

[ryunin]

A co my zatracení, kteří si myslí, že Buddha je drak, ale ze soucitu to tajil.
Proč se spokojit s rezignací na osvěcování? Buddha to dotáhl dál než zen. Všichni jsou osvícení v něm - v jeho dračím těle zatraceném do prázdnoty, ve kterém je obsažený celý jeho svět.
Jako drak samozřejmě advaitově už v té prázdnotě nic dělat nemusí, jen si užívat svou dokonalost, přestože lidské tělo dál dožilo relativně normálně.

dokud si něco myslíš, nevidíš pravdu

[Petra]

To's nám to dal, Ryunine.
Ulevilo se ti?

nechtěl jsem nikoho "shodit",

Ne, ty jsi nám chtěl jen říct, co bychom měli a neměli dělat, protože samozřejmě - na rozdíl od nás - víš, jak je to správně a jak ne.

[rosada]

Malé doplnění, na kterém se tu myslí shodneme(asi ne všichni, ale možná ti vyjmenovaní, však to zaznělo na jiném vlákně)
Niní tu nikdo, kdo by mohl být osvícen.
Osvícení je tu pořád.

[ryunin]

To's nám to dal, Ryunine.
Ulevilo se ti?

nechtěl jsem nikoho "shodit",

Ne, ty jsi nám chtěl jen říct, co bychom měli a neměli dělat, protože samozřejmě - na rozdíl od nás - víš, jak je to správně a jak ne.

no to nechám na tobě, aby ses rozhodla, komu budeš důvěřovat a komu ne - to je tvoje svobodná vůle

[Alaja]

protože na světě je spousta neupřímných lidí, kteří dávají přednost vlastnímu pocitu, vlastní důležitosti před pravdou buddhismu a tak se k té pravdě nikdy nedostanou - v Japonsku je obrovská, obrovitá církev zvaná Sotoshu, na jejímž vrcholu sedí jakýsi zenový papež... má velmi velký klobouk... tohle není buddhismus, ale velmi zvláštní církev, která vznikla z touhy lidí mít hierarchii, mít papeže, mít nahoře a dole a dělat kariéru... buddhismus nemá žádné hierarchie, kariéry ani osvícené papeže, místo toho tu jsou obyčejní lidé, kteří vaří čaj a zametají podlahy - buddhové každodenního života

měl jsem kdysi takového zenového učitele, který neustále mluvil o penězích a neustále na někoho nadával, jeho žáci mu říkali "mistr" - trvalo mi několik let než mi došlo, že to žádný mistr není... je velmi těžké najít autentického učitele buddhismu v té záplavě lidí, kteří podlehli pocitu vlastní důležitosti a vlastnímu intelektu a názorům

pak jsem zase narazil na učitele, kterého jeho žáci považovali za svatého muže.... ani to není buddhismus... buddhismus je otevřít okno, zalít kytky... ale kdo tohle učí? musíte hledat a hledat... mistr Dogen procestoval celou Čínu, než našel svého učitele... absolvoval nebezpečnou plavbu přes moře... ačkoliv v Japonsku už bylo spousta buddhistických klášterů a učitelů, on z nich ale neměl dobrý pocit, něco mu tam chybělo, a tak hledal v Číně... tam našel a vrátil se do Japonska a začal učit buddhismus nepřekroucený lidskými touhami po vlastním zisku a slávě

Ono to TO nejde nalézt doma, na vlastním kanapi, musí se za tím TO jezdit do ciziny, nebo mít alespoň cizokrajného učitele?
Hmm, to jsou vjěci, paní radová, komplikovat si takhle ono hledání.

[ryunin]

ještě doplním

v advaitě, jak jsem se dočetl, jde o uvědomění a dosažení nejvyššího stavu osvícení, které je pak trvalé

bohužel, v zenu tohle vůbec není

ta filozofie je uplně jiná - nejsou tu žádné úprovně, protože uklízečka, která namáčí hadr do vody, je hotový buddha a nemusí už ničeho dosahovat

za další, ta uklízečka si nic neuvědomuje a už rozhodně ne, že je nějaký svatý guru z Indie

za další, zatímco advaita a většina idealistických škol buddhismu neustále řeší kvalitu mysli, čistotu vědomí, pročištění karmy, odstranění egoismu a podobně, zen se zabýváí tím, jak postavit vodu na čaj - tady je obrovský rozdíl - všimněte si, že v zenu vůbec neřešíte, jestli máte čistou nebo nečistou mysl, rpotože jakmile pokládáte pozorně konvici na sporák, vy, konvice, sporák a celý vesmír je jedno - jkakmile to ale nazvete osvícením nebo jednotou, už jste mimo realitu, mimo zkušenost Buddhy

a další rozdíl je v tom, že zatímco advaita neustále řeší, kdo je víc osvícený a na vyšší úrovni, v buddhismu potkáte Buddhu Shakyuamuniho v podobě toaletního papíru na WC - když berete do ruky toaletní papír a utíráte si s ním zadek, utíráte si zadek Buddhou Shakyamunim

zatímco v advaitě jste závislí na svaté osobě gurua, v buddhismu potkáte učitele v podobě vřeštících rorýsů, to oni vám vyprávějí sútry a upanishady...

v buddhismu s enakonec nelpí ani na nelpění a tím spíš se nelspí na kvalitě nebo stavu mysli - trvat na nějakém stavu mysli nebo kvalitě nebo úrovni vnímání typu - jím bez jazyka, slyším bez uší, je špatně - dobrý den, jak se máte? není v tom žádné uvědomění, jen obyčejný okamžik obyčejného života - tohle se v advaitě nemáte šanci naučit, jak si můžete přečíst z nesopčtu svědectví lidí, kteří u advaity hledali osvícení - jestli ho tam našli, bylo to neúplné osvícení lidí, kteří hledají duchovní dokonalost - já jdu na záchod a je tam fakt dobrej toaletní papír

[ryunin]

a ještě něco, TO, že se dva učitelé z různých tradic neshodnou a nesouhlasí spolu, neznamená, že nejsou oba v podstatě buddhové

jen se neshodnout ve svých filozofických východiscích

viděl jsem rozhovor Krishnamurtiho a Trungpy a zatímco Krishnamurti pořád dokola opakoval ,že náboženství, meditace a tak dál je zbytečná záležitost, Trungpa ho klidně poslouchal a asi po půl hodině řekl něco geniálního o meditaci, a pak zase asi půl hodiny mlčel a do toho Krishnamurti neustále nadšeně vykřikoval, že nesmíme mít žádné nábořženství, žádnou praxi, žánou meditaci.. chápu oba dva - ale ani jeden z nich neučí buddhismus mistra Dogena

žák potřebuje jasnou cestu jednoho učitele, jedné školy, to je velmi cenné a potřebuje ji dostat do krve, do těla a tady na forech nedostane nic, leda prd... tady je dobrý když někdo poradí knížku, ta knížka poradí učitele, ten učitel přijede, vy si na něho sáhndte a prožijete s ním tři dny praxe a pak třeba dvacet let života, to je pak studium a praxe cesty

Krishnamurti byl frajer, Trungpa jakbysmet... protože oba prošli opravdu angažovanou duchovní cestou, dali do toho vše... takže já si vážím takových učitelů, i když učí jinou tradici, ale když mám mluvit, co je zen, musím ho bránit před překrucováním, povrchností a zneužitím ze strany různých intelektuálů, kteří ani nezačali zen cvičit...

[teonik]

ahoj ryunine
dík za odpověd
mnoho štěstí
se zenem