Návštěvník píše:ryunin píše:prázdno je nezachytitelnost existence - je to vlastnost vesmíru - protože to nelze zachytit, nelze to ani popsat, ale můžeme si zkusit nezachytitelnost například pocitu štěstí - zkuste definovat štěstí, umístit ho do své hlavy, vymezit mu nějaký prostor, kolik buněk se na tom podílí a jak - zjistíte, že nic takového nelze zachytit...
když cvičím zazen, uvolňují se fixované představy o mně a světě a vše se stává přirozeně nezachytitelné, a jak je to nezachytitelné, je to jen to, co to je, aniž bych to mohl zachytit nebo uzavřít do nějakého pojmu - jen tohle... tento nekonečně krátký okamžik bez hodnocení
Aha, tak nic.
Ono hledané "Prázdno" (Univerzum, Bůh, Čiré Bytí, vnitřní světlo...atd) dosud zřejmě neznáš, nikdy jsi ho neviděl. Jinak by jsi ho popsat dokázal a věděl by jsi, čemu se to vlastně říká "osvícení".
Už se tě na to ptát nebudu, měj se fajn.
to prázdno, které máš na mysli, je spíš absolutno, v zenu je prázdnota něco jiného, jak jsem to pospal výš - jevy samy o sobě nemají žádnou identitu, v tom jsou prázdné, nezachytitelné
Prázdnotu chápe buddhismus podle mistra Nagardžuny, který ji přesně definoval a vysvětlil a další učitelé buddhismu už z jeho filozofie vycházeli.
Tady je to vysvětleno - našel jsem to na netu, a je to, co jsem už dřív psal: Nágárdžunův hlavní přínos buddhistické filozofii tkví v jeho rozvinutí konceptu šúnjátá, neboli prázdnoty, která spojuje další klíčové buddhistické pojmy, konkrétně anátman a pratítjasamutpádu (závislé vznikání). Podle Nágárdžuny jsou nejen živé bytosti bez jakékoli podstaty nebo duše (átman), ale i všechny věci jsou bez svabhávy, jinak řečeno bez “vlastní podstaty”. Jsou-li tedy bez skryté esence, jsou prázdné (šúnjata). Je tomu tak proto, že vznikají podmíněně, nikoli svou vlastní silou, ale v závislosti na podmínkách, které vytvářejí jejich současnou existenci. Podle zákona závislého vznikání je všechno vzájemně zřetězeno, propojeno a spjato, každá věc je vlastně průsečíkem vzájemných vztahů, věci nemohou existovat samy o sobě, jsou ovlivňovány, jsou pomíjivé, nemají svou vlastní podstatu. Věci tedy neexistují samy o sobě, jsou zbaveny vlastních charakteristických rysů, jelikož jsou jen průsečíky vzájemných vztahů, vlastně vůbec jako takové neexistují. Ale jestliže neexistují, neznamená to, že všechno je pouhé nebytí. Právě naopak, protože není bytí (bháva), nemůže být ani nebytí (abháva) jako jeho protiklad. Jedinou skutečností je prázdnota (v sans. šúnjata, v pálí suňňata), kterou ovšem nelze ztotožňovat s nebytím. Právě relativita bytí a nebytí je projevem vesmírné prázdnoty. Podle Nágárdžuny je i samotná šúnjata (prázdnota) také šúnja (prázdná).