Buddha rovná se Dogen?

[ryunin]

Lidé mi občas napíšou – nezajímá mě buddhismus, nezajímá mě buddhistická filozofie, ale zajímá mě Buddha.

Škrábu se na hlavě. Buddha? A to byl podle vás kdo?

Když studujeme to, co napsal a učil mistr Dogen, který se s Buddhou znal důvěrně, může nás napadnout: Proč byl ten člověk tak netolerantní? Proč pořád zdůrazňoval, co je a co není buddhismus? A proč ho nezajímal spíš Buddha? Proč lidi nutil cvičit zazen a tvrdil, že to je aktivita samotného Buddhy? A proč netoleroval různá nebuddhistická učení? Dokonce o nich psal a mluvil, že to jsou učení sobců a pomatenců?


Tak jako možná vy, kdo se zajímáte o Buddhu a ne o buddhismus, přesně jako vy byl mladý Dogen zaujat Buddhou. Určitě ho nezajímal buddhismus jako nějaké omezené učení, ale zajímal ho Buddha. Zajímalo ho, kdo Buddha byl a co poznal, protože Dogen doufal, že také on najde smysl života. A pozná pravdu, přesně jako Buddha. V to mladý Dogen doufal, přesně jako někdo tady, kdo tvrdí, že ho nezajímá buddhismus, ale Buddha. Možná tu někoho zajímá poznání pravdy, což je to, co zažil Buddha. A tak byste mohli mít kousek pochopení pro mladého Dogena a proč potom psal tak zdánlivě zaujatě a proč jeho psaní může někomu připadat jako propagace komunismu, když si nebere servítky a svět rozdělí na ten sobecký, oklamaný a na ten osvícený, pravdivý. Stejně jako komunisté Dogen nešel pro ošklivé slovo daleko a šmahem odsoudil zástupy lidí, kteří neměli tu správnou víru. A vedle toho neváhal do nebes vynášet ty, co měli tu správnou víru. Možná bychom neměli být zas tak tolerantní a měli bychom připustit, že mistr Dogen byl fanatik, náboženský fanatik a diktátor, který Buddhu nikdy nepochopil. Ale podívejme se tomu problému na zoubek.






Když mistr Dogen hledal pravdu, byl obklopen možnostmi vstoupit do kláštera. Lépe řečeno, jako nemanželské dítě byl do kláštera umístěn už jako dítě. A tak jak byl obklopen klášterním prostředím a sochami buddhů a taky proto, že jeho oba rodiče zemřeli v jeho útlém věku, uvažoval o pomíjivosti života. Chtěl poznat smysl života. A protože byl nesmírně inteligentní a nadaný a zvídavý, podobně jako Gautama Buddha, se rozhodl tu pravdu hledat.

To, co mu nabídli učitelé v Japonsku, ho neuspokojilo zcela, a tak se vydal na dlouhou a namáhavou cestu do Číny, kde po mnohém hledání našel učitele, kterému zcela věřil. Později o něm píše jako o Buddhovi.

Jsou lidé, kteří uznávají jen jednoho Buddhu, a to Gautamu. Ale to, co Buddha Gautama poznal, nebylo „jeho“. Poznal pravdu, a to se hodně zdůrazňuje, která je univerzální, kterou má k dispozici ateista i křesťan, muslim i komunista. Jsme jí neustále obklopeni a Gautama jí nazval Dharmou. Je to prostě skutečnost. Ale co je skutečnost? Mistr Dogen hledal tuto skutečnost, toto probuzení, až jednoho dne svému učiteli řekl: Mysl a tělo odpadly. A jeho učitel mu odpověděl: Odpadlo tělo a mysl.

Buddha poznal Buddhu. Gautama Buddha je zrozen znovu a znovu v každém, kdo pozná Dharmu. Je to jiná osoba z hlediska běžného, historického nebo z hlediska biologie, ale je to tatáž osoba z hlediska Dharmy. I když Buddha Gautama měl vlastní slova a metody, jak lidem pomoct ukázat dharmu, ukazoval a měl zkušenost s toutéž dharmou, s jakou měli zkušenost pozdější patriarchové a učitelé buddha dharmy. A každý, kdo se po Buddhovi Gautamovi probudil, stal se dalším Buddhou. Někdy se píše buddha, jindy Buddha. Když máme na mysli konkrétní osobu, tak spíš Buddha. Když myslíme nějakého člověka jako příklad, pak spíš buddha. Ale to není podstatné. Podstatné je, že probuzení nebylo výlučně něco, co patří Gautamovi, jen jsme mu nesmírně vděční, že nás o své zkušenosti tak důkladně a upřímně informoval. Díky jeho učení se mohli další lidé probouzet do stavu buddha a stát se konkrétně Buddhy. Proto mistr Dogen svého učitele ve svých pozdějších textech označoval jako Buddha.

Pokud nepřipustíme, že Buddha Gautama realizoval totéž, co například Dogenův čínský učitel Tendo Nyojo, nemůžeme se dále učit, ale pokud to připustíme, můžeme pokračovat.

Kde se teda vzala Dogenova urputnost a netolerance vůči různým nebuddhistickým názorům?

Předně si nesmíme plést politické směry a buddhismus. Propagovat buddhismus není totéž co manipulovat národem a znemožnit občanům svobodně mluvit, psát a cestovat. Navíc buddhismus je Buddha Dharma a když Dogen mluvil čínsky nebo japonsky, nemluvil o buddhismu, ale o něčem jako Buddha Dharma. A tak neříkal, vy špinaví nebuddhisté, ale vy špinaví, co ne Buddha Dharma. Což uznejte, nezní zas tak fanaticky.

Buddha Gautama, když kázal dharmu, rozlišoval mezi tím, co je dobré a co není dobré, doporučoval a někdy vynášel do nebes slova nebo skutky různých lidí a bohů. A rozhodně učil co je a co není pravda, co je a co není iluze. Jenže když si koupíte knížku s výroky Buddhy Gautamy, nenarazíte tam na slovo buddhismus, protože proč by Gautama mluvil o buddhismu? Mluvil o dharmě. To je vám sympatické. Jenže jakmile tu je nějaká tradice, Evropané ji nazvou –ismus a to je pro někoho jako červená na semaforu. Přitom si tak tito lidé zabrání vstup do toho, co se nazývá Buddha dharma. Tradice – předávání dharmy z učitele na žáka je úžasná věc. Díky tradici máme možnost poznat, kdo byl a nebyl Buddha Gautama. A tuto tradici začal Buddha Gautama tím, že předal dharmu svému žákovi Mahákašjapovi. Bez tradice by tu byly jen suché rozbory učitelů filozofie a historie. Tradice umožňuje vlastní zkušenost Buddha dharmy pro ty, kdo Buddha dharmu studují a praktikují.




Dogen neznal křesťanství, znal jen různé buddhistické směry, které povětšinou kritizoval – protože u nich vnímal odklon od toho, co opravdu učil Buddha Gautama (jak to mohl vědět, si povíme později), a pak zřejmě narazil na různé hinduistické směry. Ale proč uznával jen „to své“ a proč tvrdil, že to je to, co učil a cvičil Gautama?

Co dál napíšu, nepadne na úrodnou půdu, ani by čtenář neměl opravdu hlavu otevřenou a upřímnou snahu poznat pravdu.

Když mistr Dogen hledal pravdu uprostřed buddhistických učení, byl si vědom, že tu byl někdo, kdo to celé začal. Buddha Gautama. Tak Dogena samozřejmě zajímalo, kdo Gautama byl v podstatě a na co přišel. Protože se nemohl zeptat samotného Buddhy Gautamy, musel věřit, že Gautama objevil něco, co objevil i někdo jiný, tedy někdo, koho bychom mohli nazvat autentického učitele Buddha Dharmy. A tak když poznal mistra Tendo Nyojo, pro Dogena to bylo stejné, jako by poznal samotného Gautamu. A když se mistr Dogen probudil do skutečnosti, už nejen že neměl pochybnosti, že jeho učitel je Buddha, ale poznal to, co poznal Buddha sám, tudíž on sám už byl Buddha a mohl začít učit druhé i sebe.

A tudíž se sám stal autoritou ve věcech Gautamy Buddhy. Je to jako byste se nakazili chřipkou. I když původně jste byli zdraví a chřipku měla jen sestra, teď už máte chřipku taky a máte tudíž tutéž chřipkovou zkušenost jako sestra. Když se někdo nakazí osvícením Buddhy, může dál nakazit další lidi, ale předně - on nebo ona už ví, o čem to celé je. A je natolik důvěrně obeznámen s poznáním Buddhy Gautamy, že ví, kdo Gautama byl – kdo byl v tom smyslu „pravého já“.

A protože mistr Dogen se nakazil pravdou Gautamy, zcela pochopil veškerou snahu Gautamy, jeho učení a jeho praxi zazenu. Pochopil, jaký význam má zazen pro Buddhu a pro učení Buddha Dharmy. Jak tedy předat skutečnost dalším lidem? A mistr Dogen si uvědomil, že pokud bude váhat, pokud neukáže jasně směr, jasně praxi zazenu a přesně nevysvětlí smysl zazenu, přesně podle toho, jaká byla zkušenost samotného Gautamy (protože Dogen už byl nakažen, a tak mohl rozhodovat, co zazen byl pro Buddhu Gautamu, a co zazen znamená v celé historii buddhismu), pak promarní příležitost předat dharmu, tedy do puntíku přesně to, co byla zkušenost Gautamy Buddhy, dalším lidem, dalším buddhům.

Ovšem mistr Dogen nenutil kolemjdoucí, nicnetušící občany, aby cvičili zazen. Omezil své nekompromisní, netolerantní učení na prostředí vlastního kláštera a nebránil se návštěvám různých laiků. Kdokoliv se ale chtěl dozvědět o Buddha Dharmě, mistr Dogen mluvil jasně a nekompromisně. Nebuddhistické názory odmítal, protože neučily to, co učil Gautama Buddha, a i když někdo říká, že Gautama učil mnoho různých věcí, učil především o podstatě světa a probuzení a pokud Dogen narazil na něco, co nevede k probuzení Gautamy Buddhy, mluvil o tom jako o něčem, co není Buddha dharma. Je to stejné, jako když Buddha Gautama odmítal to, co nevedlo k probuzení a říkal, to není mé učení nebo to není skutečnost. Lidé, kteří nemají zájem dokončit cestu Gautamy Buddhy, samozřejmě mají svobodnou vůli a mohou si myslet, co chtějí. Buddha Gautama jasně řekl: Kdo nechce poslouchat, co učím, může odejít. A podobně ani Dogen nikoho nenutil, aby zůstal v jeho kruhu. A ti co zůstali, mohli nakonec pochopit, že Buddha Dharma není zamčená ve slovech, a tak nakonec není důvod být připoután k Buddha Dharmě.

Nakonec tu je skutečnost samotná a ta nesmí být svázána slovy a koncepty. Jaképak nesmí, ona prostě není svázána slovy a koncepty. Dokud ale tuto skutečnost hledáme, nesmíme dávat přednost vlastním názorům před názory učitele, jinak se toho moc nenaučíme. Můžeme si vyměňovat zkušenosti. Ale nemůžeme učitelům říkat, co je a co není Dharma. Mistr Dogen byl skvělým učitelem, ale učil v podstatě totéž, co Gautama Buddha a co učili všichni buddhové a patriarchové, totiž skutečnost přímo před naším nosem. A to je přesně to, co zajímalo Gautamu, co Gautama objevil, čím se stal a co učil druhé a co předal svému žákovi Mahákášjapovi.