Etické je dát tělo a mysl do pořádku

[ryunin]

Jsou buddhistické směry, které zdůrazňují etický život. Dostanete spoustu pravidel, co dělat a co nedělat, abyste mohli žít eticky.

Také já jsem dostal v rámci své buddhistické školy předpisy, deset předpisů. Ale jsou to všechno věci, které ví každé malé dítě. Děti vědí, že krást, lhát a zabíjet se nemá. Děti vědí, že křičet na rodiče se nemá. A pomlouvat ostatní děti a žalovat. Ale dospělí mají velký problém nelhat, nekrást, nepomlouvat. Tato země je zastupována někým, kdo by měl být elitou národa. Poslanci by měli být ti nejlepší z nás, především eticky a co se týká vzdělání. Místo toho náš národ zastupují lidé, kteří mají velmi nízkou etickou a intelektuální úroveň. Většina z nich lže, krade a pomlouvá. A obávám se, že ani jejich sex neodpovídá pravidlům morálky. A tak buddhismus přišel s pravidly a někteří buddhisté se snaží těch pravidel držet.

Naše tradice ( linie mistra Dogena) je trochu odlišná, protože na rozdíl od theravády, kde je první snaha žít morálně na základě pravidel, u nás je to tak, že vycházíme z toho, že přirozenost člověka je být morální. A vycházíme taky z toho, že tělo a mysl v rovnováze znamená morální činy. A vycházíme taky z toho, že zazen znamená dát tělo a mysl do rovnováhy, tudíž zazen vede k morálnímu životu. Ale je tomu tak?

Jak by mohl člověk, který se cítí spokojeně, vyváženě, je v jednotě se skutečností, krást? Nebo jak by takový člověk mohl lhát? Jak by mohl někoho zabít? Sotva, sotva. Ale to neznamená, že když začnete pravidelně cvičit zazen, automaticky se stanete morálním člověkem. Protože sednout si do pozice lotosu a vydržet tak půl hodiny ještě neznamená, že cvičíte zazen. Musíte mít taky správný přístup. Musíte cvičit naprosto nesobecky a odhodit své jednostranné, omezené já. Teprve když cvičíte tak nesobecky, že odhazujete své já a stáváte se buddhou, pak je váš zazen opravdu zazen a vaší osobností pronikne vaše pravé já a vaše pravé já je přirozeně morální. Když necvičíte zazen upřímně, něco hledáte zisk pro sebe, posuzujete sebe a druhé, můžete tak cvičit třeba sto let a zůstanete lhářem. Protože jste neotevřeli své srdce pravdě. Sedíte odděleně od druhých, od skutečnosti, takže nemůžete čekat, že vaše sobecké tendence budou transformovány. Ale buďte prostí, skromní, když si sedáte na zafu, důvěřujte buddhům, kteří to udělali před vámi a žili eticky a budete buddha, někdo, kdo nedal přednost sobě před druhými, sobě před skutečností, sobě před pravdou, sobě před Buddhou. Sedněte si prostě na zafu, odhoďte své názory, pocity, hodnoty, a nechte Buddhu, aby vás vedl okamžik za okamžikem, jak sedíte v lotosu. Možná zjistíte, že to vy jste ten Buddha, co vás vede od sobectví k pravdě, od lží ke skutečnosti, od zlých úmyslů k ohleduplnosti, od zabíjení druhých ke spolupráci s druhými. To vy jste Buddha a jako Buddha víte přesně, jak máte žít morálně a nepotřebujete k tomu 300 pravidel a předpisů. Vy jste ten, kdo určuje pravidla, protože vy jste v jednotě s pravdou.

Nejtěžší není následovat pravidla morálky. Nejtěžší je opustit své omezené názory, hodnoty a nechat Buddhu, aby vás vedl krok za krokem. Nejtěžší je plně důvěřovat Buddhovi a stát se Buddhou. Paradoxně, sednout si na zafu a pouze sedět, to lidem připadá podezřele jednoduché. Ale málokdo to dokáže. Málokdo dokáže být dokonale prostý v tomto okamžiku, a přitom sedět na zafu a cvičit zazen. Jen naprosto upřímný, veskrze skromný a laskavý člověk, který věří zákonům vesmíru a moudrosti Buddhy, dokáže chvíli sedět a být sám sebou, být svým pravým já. Sedět na zafu třeba deset hodin plný pýchy nebo frustrace není tak velký problém jako sedět na zafu pět minut a být naprosto prostý a důvěřovat moudrosti buddhů. Kdo si sedne a nechá své mysl a tělo odpadnout, je okamžitě buddha. A i když si to neuvědomujete, můžete tak cvičit zazen a můžete být buddha, prostě to jen nechápete, ale to není problém. Pokud máte upřímnou snahu tak sedět, určitě budete intuitivně jednat správně v životě. Pokud nemáte upřímnou snahu projevit své pravé já, i v životě budete mít tendenci podvádět sebe a druhé.

Ale není to tak černobílé, jak to popisuju. Jsou momenty, kdy budete mít zlost, budete mít vztek, budete se cítit frustrovaní a zazen bude formalita, na kterou jste zvyklí. Budete narážet na nepřátelství lidí a budete je podezírat ze zlých úmyslů. Pokud ale máte pevnou víru v pravdu, kterou poznal Buddha Gautama a pevnou víru v zazen jako cvičení probuzených, cvičení buddhů, tuto víru, tento přístup k životu přenesete do konkrétních činů a projeví se to ve vašem životě a v jednání s druhými. Ti lidé, co jsou od přírody nesobečtí, ti už vědí, co mají dělat, nemusí se ptát buddhů a nemusí cvičit zazen. Ale my, co jsme odmala velmi citliví nebo emocionální, nebo impulzivní, nebo příliš intelektuální, nebo příliš zaujatí sami sebou, my uděláme nejlíp, když budeme cvičit něco, co dá naše tělo a mysl do pořádku, a tak se tento pořádek, rovnováha projeví v našem životě. My, co máme upřímný zájem cele poznat zkušenost Buddhy, nám nezbývá než cvičit zazen, protože to je to cvičení, které Buddhovi dalo tělo a mysl do pořádku a na základě tohoto cvičení Buddha poznal skutečnost. Ale vy, co už jste našli svou rovnováhu, vám stačí pokračovat soustředěně v životě a jste buddhy, kteří nejsou odděleni od skutečnosti. A buddhismus vás nemusí zajímat. Vy máte štěstí, ale my máme taky štěstí, protože nám tečou slzy vděku, že Buddha Gautama ukázal pravý život těm, co bloudili, co byli zoufalí a nešťastní. Nám tečou slzy vděku, že můžeme každý den sedět na zafu a každý den se vracet ke své přirozenosti buddhy. Když si uvědomujeme, co pro nás Buddha Gautama udělal, máme obrovskou úctu ke skutečnosti, k dharmě. A když máme obrovskou úctu ke skutečnosti, k dharmě, nemůžeme jednat nemorálně, to prostě nejde.

[Čtenář]

NEPOSUZUJME,JAK TO KDO NA ROZDÍL OD NÁS MÁ,

Zásadně nediskutujme s někým, kdo velmi moudře stále dokola žvaní o svých zkušenostech v představě, že tím svoje okolí obohacuje.
Dopouštíme se tím neodpustitelného přečinu posuzování,jak to kdo na rozdíl od nás má.
JE TO SOBECKÉ.

[Čtenář]

Připoutaná mysl hledá stále to, co nás odlišuje, rozděluje, proto může posuzovat, otevřené srdce naopak nalézá to, co nás spojuje.

Pak spojení žvanivého budhisty s užvaněným srdcem je dokonalým odpoutáním, neodlišujicím, nalézajícím a spojujícím.

[Petra]

Protože sednout si do pozice lotosu a vydržet tak půl hodiny ještě neznamená, že cvičíte zazen. Musíte mít taky správný přístup. Musíte cvičit naprosto nesobecky a odhodit své jednostranné, omezené já. Teprve když cvičíte tak nesobecky, že odhazujete své já a stáváte se buddhou, pak je váš zazen opravdu zazen a vaší osobností pronikne vaše pravé já a vaše pravé já je přirozeně morální. Když necvičíte zazen upřímně, něco hledáte zisk pro sebe, posuzujete sebe a druhé, můžete tak cvičit třeba sto let a zůstanete lhářem. Protože jste neotevřeli své srdce pravdě...

Nádherné, Ryunine. Posuzování sebe a druhých je sobecké...

Tohle by se mělo tady vytesat do kamene.

NEPOSUZUJME, JAK TO KDO NA ROZDÍL OD NÁS MÁ,

JE TO SOBECKÉ

A už se zase něco posuzuje - jako sobecké.

A tohle je obzvláště posuzující, ba odsuzující výrok:

Když necvičíte zazen upřímně, něco hledáte zisk pro sebe, posuzujete sebe a druhé, můžete tak cvičit třeba sto let a zůstanete lhářem. Protože jste neotevřeli své srdce pravdě...

Když někdo už nechce posuzovat druhé, tak ve svých radách nemluví o lhářích.

Když necvičíte zazen bez odložení svého osobního já, hledáte zisk pro sebe, posuzujete sebe a druhé, nemůže vám zazen přinést/dát to, proč má smysl ho cvičit.

[ryunin]

Protože sednout si do pozice lotosu a vydržet tak půl hodiny ještě neznamená, že cvičíte zazen. Musíte mít taky správný přístup. Musíte cvičit naprosto nesobecky a odhodit své jednostranné, omezené já. Teprve když cvičíte tak nesobecky, že odhazujete své já a stáváte se buddhou, pak je váš zazen opravdu zazen a vaší osobností pronikne vaše pravé já a vaše pravé já je přirozeně morální. Když necvičíte zazen upřímně, něco hledáte zisk pro sebe, posuzujete sebe a druhé, můžete tak cvičit třeba sto let a zůstanete lhářem. Protože jste neotevřeli své srdce pravdě...

Nádherné, Ryunine. Posuzování sebe a druhých je sobecké...

Tohle by se mělo tady vytesat do kamene.

NEPOSUZUJME, JAK TO KDO NA ROZDÍL OD NÁS MÁ,

JE TO SOBECKÉ

A už se zase něco posuzuje - jako sobecké.

A tohle je obzvláště posuzující, ba odsuzující výrok:

Když necvičíte zazen upřímně, něco hledáte zisk pro sebe, posuzujete sebe a druhé, můžete tak cvičit třeba sto let a zůstanete lhářem. Protože jste neotevřeli své srdce pravdě...

Když někdo už nechce posuzovat druhé, tak ve svých radách nemluví o lhářích.

Když necvičíte zazen bez odložení svého osobního já, hledáte zisk pro sebe, posuzujete sebe a druhé, nemůže vám zazen přinést/dát to, proč má smysl ho cvičit.

Petro, to je velké nedorozumění.

Když cvičíme zazen, neposuzujeme, cvičíme jako naprosto hloupí lidé, kteří si nic o ničem nemyslí, nic nevědí, ničemu nerozumí. To je pravý zazen. Cvičit zazen a přitom rozvíjet své myšlenky, posuzovat druhé, to není zazen, ale přemítání v sedě. Zazen se musí cvičit zcela hloupě, prostě sedíš a nehýbáš se. Co tě napadne, považuješ za smítko, co proletělo kolem, a necháš to.

A teď v každodenním životě, v naší realitě. Je tragédie nerozlišovat mezi pravdou a lží. To je velmi neetické a nebezpečné pro všechny, pro nás samotné a pro naše okolí. Když někdo lže, měli bychom si dát pozor. Není vše pravda a není vše lež. Je potřeba to rozlišovat, a to v rodině, v práci, v politice, v duchovním světě. Je třeba si dát pozor na duchovní učitele, kteří lžou. A je třeba, pokud chceme poznat pravdu, najít někoho, kdo učí pravdu a nelže. Takže takové posuzování je naprosto nutné. Nedostatek smyslu pro pravdu vede k utrpení jako například - nějaký guru založí sektu a ti lidé se navzájem povraždí nebo povraždí někoho na ulici. Nebo v lepším případě ten guru je lhář, lidé jsou oklamaní, ale aspoň nikoho nikdo nezabije. V jiném případě ten guru pod záminkou duchovních kvalit souloží s mnoha svými mladými žákyněmi. Atd. Tohle nevidět, nerozlišovat... a klasický příklad je Adolf Hitler. Ten nelhal? Dokázal oblbnout skoro celé Německo a k čemu toto nerozlišení lháře od někoho, kdo mluví pravdu, vedlo, víme dobře.

A Buddha Gautama taky velmi dobře viděl, co vede k utrpení. Touha, nenávist a nevědomost. Co jiného nám předvedl Hitler? Toužil po moci, nenáviděl židy a bolševiky a neměl potuchy, co je pravda, co je skutečnost. Dokonalý příklad toho, kdo způsobil utrpení sobě a celým národům. Jak tohle bychom měli přehlížet? Propána! A zárodky takového utrpení jsou v každém z nás - když dáme přednost líbivému popisu věci místo toho, abychom řekli, jak to bylo doopravdy. Když se na někoho obracíme z odporem, když cítíme nenávist k někomu, kdo má jiný názor, a když zavíráme oči před tím, co tu je takové, jaké to je a místo toho si tam postavíme vlastní představu o realitě. Proto je třeba poctivě a upřímně zkoumat, co je to sobecké, neupřímné v nás a co je to moudré, pravdivé v nás. Někdo, kdo bude padesát let cvičit zazen ale nebude mít opravdu hluboký vnitřní zájem o pravdu, bude cvičit jen pro sebe sama, což není zazen, který je zazenem celého vesmíru.

[teonik]

ahoj ryunine
dovolil sem si dát pár citací tvého příspěvku do debaty Politika,doufám,že to nevadí,dík

[ryunin]

ahoj ryunine
dovolil sem si dát pár citací tvého příspěvku do debaty Politika,doufám,že to nevadí,dík

v pohodě