Dejte šanci sobcům

[ryunin]

V článku o etice jsem napsal, že je sobecké posuzovat druhé.

Chtěl bych to trochu dovysvětlit, protože to je zajímavý problém a stojí za to se nad tím zamyslet.

V tom relativním světě, kde je potřeba rozlišovat, co je správné a špatné, co je zelená barva a co červená, tam je opravdu nutné vnímat rozdíly. Nemůžeme reagovat na věci a lidi, jako by vše bylo totéž.

Ale naše buddhovská podstata, naše pravé já, to, co tu lidi hledají nebo o tom pořád diskutují nebo říkají, že to poznali, atd., to je opravdu něco naprosto čistého. Má to lhář, vrah, šmejd, zloděj... mají to žížaly,
brouci, vrabci... mají to mraky, balvany, skály, hory...

Jde tedy o to, že na jednu stranu se musíme orientovat - co má jakou barvu, kdo je kdo, kdo je důvěryhodná osoba a kdo ne, co je nebezpečné a co bezpečné. Nemůžeme tu relativní hodnotu ignorovat.

Na druhou stranu, pokud pouze lpíme na relativních hodnotách, jsme vlastně neustále oklamáni. Pokud nedokážeme pustit, nechat význam slov jako Buddha, osvícení, moudrost, čistota, láska, nenávist, jsme pořád nějak v pasti slov a pojmů a konceptů. Když čekám na tramvaj, záleží na tom, jestli přijede 7 nebo 22. Když přijede 22, nastoupím. Ale když do té tramvaje nastupuju, neříkám si 22, 22, 22, 22.... jsem svobodný a za pojmy, pouze akce, tady a teď. Lidi, kteří si pletou pojmy a skutečnost dělají, jako by je oheň mohl spálit, samozřejmě, oheň ano, slovo oheň ne. Tak Buddha vám neukáže Buddhu, nezažijete Buddhu, pokud budete pořád lpět na jednom slově. Nemůžete poznat skutečnost, když budete donekonečna říkat - tohle je asi skutečnost, nebo to není skutečnost, je to skutečnost, není to skutečnost, já se z toho zblázním... no ano, dá se zešílet, ale naštěstí jsou tu studené sprchy, kosa, koště, prádlo, takže nebojte, nezešílíte, protože vaše činnost vás vrátí do stavu buddha, kdy nebudete obelstěni koncepty.

Pamatuju si, jak jsem šílel, pracoval jsem s pojmy, non stop, do svých 25 let a pak to vyvrcholilo v zenovém centru v USA. Poslední dva měsíce jsem tak moc toužil poznat pravdu, že už jsem nedělal nic jiného než pořád dokola řešil, co je a co není buddha, co je a co není skutečnost... asi to bylo potřeba, nevím, ale jednoho dne jsem vše pustil a objevila se skutečnost sama, bez pomocí slov a vysvětlování a hodnocení.

No a někdo tady naznačuje, že kdo poznal pravdu, více méně mlčí. No já žiju sám, takže si mlčení užiju dost, na druhou stranu v práci je strašný šrumec, tam moc ticha člověk nezažije, o to víc musí mít to ticho, tu rovnováhu v sobě, aby to nějak zvládal. Každopádně jsem viděl, jak filozofie buddhismu dokáže lidem ukazovat cestu do skutečnosti a to mě dodnes velmi zajímá. Tak bych cthěl taky svými slovy, pomocí té filozofie, lidem pomoct najít skutečnost. Kdejaké slovo nebo kdejaký výrok nebo kdejaká filozofie to nedokáže. Myslím, že mistr Dogen to udělal fantasticky. Zdánlivě velmi složité, nakonec to nejjednodušší, co si dokážete představit. On především bazíroval na tom, že byste si měli umýt obličej, měli byste vařit z celého srdce, prostě dělat věci opravdu a ne pouze na oko.

Ale to jsem odbočil. Tak proč je tedy sobecké posuzovat druhé. Sobecké to je - a současně je to přirozené. Ale když se zaseknete na tom, že vaše sousedka je stará veš a máte jí plné zuby, je tu jakási temnota, zataženo, udělali jste něco lidského a soubeckého současně - lidské je být naštvaný na někoho, kdo vám dělá naschvály, sobecké je lpět na tom, že ta žena je prostě jednoznačně zlá. Pokud na světě existuje člověk, který má zlé sklony, zamyslete se, jestli to náhodou nejste vy sami. Dejte sobě i druhým šanci - být buddhové. A uvidíte, že i ta potvora od vedle dokáže říct Dobrý den. Je v ní buddha a ten buddha s ní hýbe celý den, ale taky s ní hýbe její temná mysl. Takže všichni máme na vybranou. Otevřeme sobě a druhým dveře do přirozenosti a čistoty, nebo je necháme zavřené?

Jsem takový, že je otvírám, kdy můžu. Ale nejsou vždycky otevřené, to opravdu ne. Ale uvědomuju si, že zavřít je znamená uškodit sobě i druhým. Je to lidské, ale není nutné v tom stavu setrvat. Zlobíte se, nevadí. Ale pak se otevřete. Dejte šanci tomu zlosynovi nebo zlodceři uvnitř, aby se projevila jejich buddhovská, čistá podstata, jejich pravé já.

Máte právo mít špatnou náladu. Ať vám nikdo neříká, že protože máte blbou náladu, nejste žádná osvícená bytost. Jste osvícená bytost, nejste o nic horší než byl Buddha Gautama. Ale on pochopil, že nejlepší je se pořád otvírat. Nechat slova, koncepty, pojmy, hodnocení být. To ovšem učil, takže pořád paradoxně hodnotil. Když překonáte tenhle paradox, kdy používáte pojmy, ale nejste k nim připoutáni, pochopíte, že slova jsou jen prst, který ukazuje na měsíc. Skutečnost je tady. Tady je Buddha Gautama.

Takže neříkám, že jste sobci, protože jste někoho hodnotili, ale znovu a znovu to pouštějte. Teprve pokud to odmítnete pustit, uvíznete v jámě sobectví a nebudete moct volně dýchat a žít.