Odstranění pocitu já není ještě probuzením
Napsal: sob 04. srp 2012 22:07:31
Narazil jsem tu na forum Gora, který "se probudil a probouzí lidi".
Pokud tomu, co dělá, co zažil, říká probuzení, pak to není probuzení do skutečnosti, o jakém učil Buddha.
Goro objevil metodu, jak odstranit pocit oddělenosti, pocit já. Takové metody zná i psychologie, psychoterapie, psychiatrie. To ale není ještě probuzení do skutečnosti.
Existujou metody, meditace a podobně, které v mozku vymažou pocit, myšlenku "já jsem". Je to poznání absolutního aspektu skutečnosti. Není tu nidke žádný rozdíl, nic neexistuje, já neexistuju, vše je jedno, Bůh.
To je poznání absolutna, ale to ještě není poznání pravdy samotné. Když překonáme tento pocit, že já neexistuje, že vše je láska, jednota, Bůh, pak je tu teprve probuzení do skutečnosti. Probuzení do skutečnosti není tudíž změna fungování mozku, není to psychoterapie, ovládání myšlenek nebo uvědomění si, že s myšlenkami se nemusím identifikovat. Je opravdu fajn, že někdo dokáže sobě a druhým pomoct zbavit se nutkavých představ a myšlenek o sobě a druhých, ale to není to, co objevil Buddha. On objevil samotnou pravdu a ta je kousek dál. Tam už nezáleží na ničem jiném než na skutečnosti samotné. Je zajímavé, že
Goro a jemu podobní se snaží probudit sebe a druhé a nemluví o probuzení přírody, skal, rostlin, zvířat, mraků a podobně. To je usvědčuje z toho, že zůstali na úrovni mysli ale nedošli dál. Změnili fungování mysli, ale nepoznali pravdu vesmíru, která je nezávislá na tom, jak se cítíme sami o sobě, jak jsme klidní či neklidní...
Ale vysvětlit, co to je, ta skutečnost samotná, nelze. Vymyká se slovům, konceptům. Když je někdo opravdu probuzený, nedělá nic zvláštního, nemá žádnou zvláštní moc nad druhými ani nad sebou. Jen se pořád vrací do skutečnosti a ví o tom. Současně ví, že v té skutečnosti je i jeho sousedka, policajt na ulici, pes v parku, měsíc na nebi. Ví, že on nemůže tak vystihnout skutečnost, jako to může udělat měsíc úplňku.
V zenu je tradiční učení s obrázky Hledání buvola. Jeden z posledních obrázků je kruh. To je dosažení absolutna. Já zmizelo, bůvol zmizel. Ale konečný obrázek je o tom, že mnich jde vesele na trh koupit víno. TO je návrat do obyčejného života, kde probuzený nejeví žádné známky svatosti. Co je to skutečnost? Něco naprosto konkrétního přímo před mým nosem. V této konkrétní realitě se nacházíme, když neupadáme do abstraktních myšlenek a nesnažíme se ovládnout svou mysl a zbavit se já.
Kodo Sawaki učil , že buddha dharma je "žádné já". Ale žádná já znamená, že tu není nikdo, kdo by se snažil něco dělat se svou myslí, místo toho tu je někdo, kdo jedná konkrétně v realitě. A může působit opravdu nelaskavě. Bez já učitel zenu udeří holí do země. Bez já jde na záchod. Bez já odpovídá na otázky. Je prostě aktivní podle situace. To je osvobození od já a taky od nejá. Od ideálů, od buddhy, od pekla a nebe, je to konečné osvobození. A není to vůbec konec vlastní vůle. To naprosto ne, naopak, člověk pocítí přirozenou energii a motivaci něco dělat. Je velmi aktivní.
Pokud tomu, co dělá, co zažil, říká probuzení, pak to není probuzení do skutečnosti, o jakém učil Buddha.
Goro objevil metodu, jak odstranit pocit oddělenosti, pocit já. Takové metody zná i psychologie, psychoterapie, psychiatrie. To ale není ještě probuzení do skutečnosti.
Existujou metody, meditace a podobně, které v mozku vymažou pocit, myšlenku "já jsem". Je to poznání absolutního aspektu skutečnosti. Není tu nidke žádný rozdíl, nic neexistuje, já neexistuju, vše je jedno, Bůh.
To je poznání absolutna, ale to ještě není poznání pravdy samotné. Když překonáme tento pocit, že já neexistuje, že vše je láska, jednota, Bůh, pak je tu teprve probuzení do skutečnosti. Probuzení do skutečnosti není tudíž změna fungování mozku, není to psychoterapie, ovládání myšlenek nebo uvědomění si, že s myšlenkami se nemusím identifikovat. Je opravdu fajn, že někdo dokáže sobě a druhým pomoct zbavit se nutkavých představ a myšlenek o sobě a druhých, ale to není to, co objevil Buddha. On objevil samotnou pravdu a ta je kousek dál. Tam už nezáleží na ničem jiném než na skutečnosti samotné. Je zajímavé, že
Goro a jemu podobní se snaží probudit sebe a druhé a nemluví o probuzení přírody, skal, rostlin, zvířat, mraků a podobně. To je usvědčuje z toho, že zůstali na úrovni mysli ale nedošli dál. Změnili fungování mysli, ale nepoznali pravdu vesmíru, která je nezávislá na tom, jak se cítíme sami o sobě, jak jsme klidní či neklidní...
Ale vysvětlit, co to je, ta skutečnost samotná, nelze. Vymyká se slovům, konceptům. Když je někdo opravdu probuzený, nedělá nic zvláštního, nemá žádnou zvláštní moc nad druhými ani nad sebou. Jen se pořád vrací do skutečnosti a ví o tom. Současně ví, že v té skutečnosti je i jeho sousedka, policajt na ulici, pes v parku, měsíc na nebi. Ví, že on nemůže tak vystihnout skutečnost, jako to může udělat měsíc úplňku.
V zenu je tradiční učení s obrázky Hledání buvola. Jeden z posledních obrázků je kruh. To je dosažení absolutna. Já zmizelo, bůvol zmizel. Ale konečný obrázek je o tom, že mnich jde vesele na trh koupit víno. TO je návrat do obyčejného života, kde probuzený nejeví žádné známky svatosti. Co je to skutečnost? Něco naprosto konkrétního přímo před mým nosem. V této konkrétní realitě se nacházíme, když neupadáme do abstraktních myšlenek a nesnažíme se ovládnout svou mysl a zbavit se já.
Kodo Sawaki učil , že buddha dharma je "žádné já". Ale žádná já znamená, že tu není nikdo, kdo by se snažil něco dělat se svou myslí, místo toho tu je někdo, kdo jedná konkrétně v realitě. A může působit opravdu nelaskavě. Bez já učitel zenu udeří holí do země. Bez já jde na záchod. Bez já odpovídá na otázky. Je prostě aktivní podle situace. To je osvobození od já a taky od nejá. Od ideálů, od buddhy, od pekla a nebe, je to konečné osvobození. A není to vůbec konec vlastní vůle. To naprosto ne, naopak, člověk pocítí přirozenou energii a motivaci něco dělat. Je velmi aktivní.