Návštěvník píše:Tak to je dobře, že to není špatně.
Ano, ti "potřební" se vždy přitáhnou.
tak to prostě funguje
vono třeba u mne je to tak, co se týká partnerských protějšků, že každý muž to naprostý originál, když se ohlížím zpátky, tak naprosto rozdílný typy, jak vzhledově, tak povahově, pokaždý to neslo jiná sdělení ...
tak jsem měla možnost si vyzkoušet doslova na vlastní kůži, všechny možný partnerský peripetie, skutečně žádná nuda
vždycky jsem se zařekla, že už nikdy víc, že je nejlépe zůstat sám se sebou a ono bum ... zase tam něco přišlo, nečekaně, plíživě a než jsem se vzpamatovala, tak jsem v koupelně narážela na různé pánské doplňky ...
když vezmu manželství s mužem, jsme spolu 19 let, tak je to jakobychom žili s různými partnery ... dá se to rozfázovat po etapách, tak minimálně 4x podstatný změny u mě i u něho
no taky se mi neustále mění okruh lidí se kterými jsem v užším přátelském vztahu a to mne všechno zase modifikuje a já zase je, takže je vidět, že to vždy funguje jako vzájemná výměna a ty správný lidi se k sobě vždycky přitáhnou a zřejmě, když to splní svoji funkci, tak zase odtáhnou a udělá se prostor pro něco dalšího
je to to samé, jako se mění vkus vůní, chutí apod.
u někoho to jede pořád ve stejných kolejích, u někoho dochází k podstatným změnám
těžko říct co je dobře, co špatně a co je ještě lepší a úplně nejlepší
možná že u nás je to furt tak akční, protože jsme všichni blíženci, fakt nevím …
ta neustálá změna probíhá i u naší dcery, dneska je to období decentní studenty s francouzským vkusem, která ovšem zároveň opustila výrazový tanec a přešla z karate na taikwondo (zrovna je na soustředění), před tím jsme měli doma nespoutanýho rebela chodícího v maskáčích a v mikině s kapucí, obutá do kanad, nejlépe i do školy, zároveň věnující se výrazovému tanci a studiu japonské kultury, před tím to byla princezna na hrášku, kterou rozplakalo i šumění motýlích křídel, snažícího se vyhovět všem a vždy a těžko říct kam jí to zase zavane, momentálně se připravuje na studium v zahraničí, přivydělává si jako servírka v křesťanské kavárně, zároveň doučuje angličtinu , k nám zaujímá mírně chápavě – shovívavý postoj, podobný jako se zaujímá ke starouškům, kteří to nemají v hlavě tak úplně v pořádku
muž z ní střídavě šílí, střídavě jí dělá otroka a střídavě k ní vzhlíží, jako k něčemu co ho neskutečně přesahuje, aby jí vzápětí vystřihl scénu, jako z reality šou přísný rodiče
mne osobně, těší, že si holka žije naplno a užívá si, beze strachu a bez depresí, to já v jejich letech neuměla …
takže jak to chceš hodnotit ? je to dobře, nebo špatně ?
je to neustálá změna, nevíš co čeká za rohem, jestli tě někdo majzne po hlavě, nebo jestli tam najdeš balík peněz, nebo vchod do kouzelný zahrady nebo …
to snad nemůžeš myslet vážně 
