Identičtí buddhové

[ryunin]

Každý, kdo jednou ochutnal rajče, může říct - ochutnal jsem rajče. Na světě jsou lidé, kteří ochutnali rajče. I když každé rajče je trošku jiné, pořád je to rajče. Když popřeme, ž to je pořád rajče, zapleteme se do slovíčkaření. Takže zůstaňme u toho, že rajče je rajče a všechna rajčata mají něco společného. Tak zkušenost někoho, kdo ochutnal rajče a někoho jiného, kdo ochutnal rajče, je identická. Všimněte si, že nikoho nezajímá, kdo to rajče ochutnal první. Ochutnal jsi rajče? tak jsi stejnej borec, jako jeskynní tetka, která to rajče ochutnala 200 000 let před tebou. Doba kamenná? jedli už rajčata? Bylo to před 200 000 lety? To určitě nevím, ale kdo prostě ochutnal rajče, má tuhle rajskou zkušenost.

Někteří lidé nesprávně vyhrazují Buddhovi Gautamovi výsadní postavení ve světě lidí. Ale Buddha Gautama prostě poznal tutéž pravdu, jakou můžete poznat vy, nebo poznala dívka někde v Mongolsku, když pásla kozy. Jenže jeho potřeba tento objev zpracovat, systematizovat, předat, nahlížet ze všech možných hledisek, z Buddhy Gautamy udělala velkého, význačného učitele, a co víc, on inspiroval tisíce a tisíce lidí k tomu, aby se pokusili praktikovat to, co on učil. Takže z Buddhy Gautamy, obyčejného chlapíka z Indie, se stal polobůh. A to je hloupost, která zabránila milionům, aby pochopili smysl jeho učení. Ten chlapík prostě objevil skutečnost a tahle skutečnost je - stejně jako rajče - k dispozici každému, kdo přijde do styku s rajčetem. S rajčetem do styku nepřijde každý, ale s realitou, pravdou, přicházíme do styku dennodenně. Je to pořád k dispozici, tady je, zrovna tady a teď. Když tuhle realitu objevíte, pak máte něco, co měl Buddha a máte to stejné. Tak jako zloduch ochutná rajče stejně jako zbožný a hodný člověk, tak pravdu ochutná každý, ať už je hloupý, chudý, mladý, starý, zkušený, nezkušený, jednoduchý, komplikovaný, zbožný nebo ateista. Ta pravda je uplně nezávislá na tom, jaký kdo je .

A tak zkušenost dharmy, skutečnost, je pro každého stejná. Proto mluvíme o buddhovi, o buddhovi a o buddhovi. Ti všichni mají zkušenost buddhy a jsou na stejné úrovni jako Buddha Gautama.

Druhá věc je, že zlý, sobecký, šílený, nafoukaný, zabedněný, slepý, rigidní člověk o dharmu sotva zakopne. Nicméně každý takový sobec je také buddha, když se probudí. A neříkejme, že se nemůže probudit. Samozřejmě, je to pro sobeckého člověka téměř nemožné, ale když se otevře, když je upřímný, pak je jeho cesta k pravdě otevřená.

Proto je důležité nerozlišovat mezi většími a menšími buddhy, více či méně osvícenými a tvrdit, že Gautama byl nenahraditelný a neopakovatelný. Buď se probudíte nebo ne a když už se probudíte, jste buddha. Na vás to totiž zas tak moc nezáleží - záleží mnohem víc na tom probuzení samotném a to se o sobce nezajímá - jinými slovy sobec se nemůže probudit.

Je to zapeklité, ale probudit se může jen buddha. Jak se může probudit buddha, když nebyl buddha, než se probudil? Tak to ale není. Moucha taky umí létat, ačkoliv sedí a neletí. Každý, kdo je dnes zavřený v iluzích, se může okamžitě probudit. Každý pták může zvlétnout, každá uklízečka může umýt podlahu. To není vůbec potenciál. Nemám na mysli to, že když se budete snažit, stanete se buddhy. Jde o to, že kdyby moucha nebyla mouchou, nemohla by letět. Kdyby buddha nebyl buddhou už před probuzením, nemohl by se probudit. Kdyby skutečnost nebyla skutečností ještě dřív, než ji objevíme, nebyla by to skutečnost.

Většina lidí nesprávně chápe buddhismus jako cestu duchovního růstu. Ale buddhismus je cesta objevování toho, co už jsme a ne toho, co ještě nejsme! Kdyby byl buddhismus snahou stát se dokonalým a osvíceným, byla by to velmi svízelná, frustrující cesta, na jejímž konci by byla iluze jako hrom!

Skutečnost je to, co je ústředním bodem v buddhismu. Všechno ostatní se pouze točí kolem toho ústředního bodu. Cokoliv je řečeno v sútrách, má probudit člověka k poznání reality. Cokoliv se doporučuje dělat, má probudit k poznání reality a probudit k jednání buddhy. Nejde tedy o snahy stát se někým, ale o snahu pěstovat svou buddhovskou a osvícenou podstatu v každodenním životě. Nejde o intelektuální soutěž ani o vlastní duchovní zkušenosti a pocity, ale o naši autentickou zkušenost buddhy. Když nemáme zájem objevovat vlastní probuzenou podstatu, nezajímá nás Buddha Gautama. Mít úctu k Buddovi Gautamovi znamená mít úctu ke skutečnosti. Mít úctu ke skutečnosti znamená praktikovat skutečnost. Praktikovat skutečnost znamená vrátit se do každodenního života. To není nezájem o filozofii, protože filozofie nám pomáhá objevit hodnotu každodenního života a objevit naši pravou tvář. Ale nakonec je tu skutečnost, o tu jde na začátku i na konci. Buddha Dharma znamená, že skutečnost má přednost před vším ostatním.

A ta skutečnost je to, co poskytuje identickou zkušenost. Buď jsme skutečnost poznali nebo ne. Pokud jsme ji poznali, je to identické s poznáním Buddhy Gautamy, s poznáním Bodhidharmy, mistra Dogena, Kodo Sawakiho nebo mého učitele. Pokud jsme nepoznali skutečnost, nevíme, co mají všichni buddhové společné.