Očistný rozhovor

[ryunin]

Musím sám se sebou udělat tzv. očistný rozhovor. Má to sebeterapeutickou funkci, ale nděkoho by to tady mohlo taky zajímat, i když pochybuju.


Ot znamená otázka, Od znamená odpověď.

Ot: Nezdá se ti, že lidi se v poslední době zbláznili? Byli vždycky blázni, ale v poslední době, jak se blíží konec světa, je to mnohem horší, nebo ne?

Od: Už si toho všiml i Buddha Gautama. V říši zvířat, rostlin, není problém s tím, jestli je něco normální nebo ne.Terpve lidé začali rozlišovat mezi tím, co je šílenství a co je v normě. Pozoroval jsem kočky, jak se páří. Z lidského hlediska je chování té samice na hlavu, ale z hlediska přírody je to naprosto v pořádku. V přírodě jsou taky věci jako nemoc, uhynout kvůli nemoci, i zvíře může mít deprese atd. Ale tam se to jaksi sekundárně nehodnotí. Lidé začali přemýšlet a hodnotit, s příchodem prvních civilizací. A všimli si, že jsou situace, které jsou šílené, lidé, kteří jsou šílení... V přírodě to není problém, něco je velké, něco malé, něco s epovede, něco nepovede, přijde hurikán, zničí květiny, jindy kvěriny zničí hurikán. Ale lidé mají představu, co je normální aco šílené. A někdy jsou ty jejich přestavy o tomhle taky šílené.

Ot A Buddha nevedl lidi k moudrosti, není moudrost buddhismu opak šílenství?

Od Určitě. Buddha našel smysl bytí a podstatu lidskosti. Plné vyjádření, projevení toho nám připadá jako opak šílenství. Ale to nemá nic společného se společenskými normami a předsudky, Buddhovo učení o moudrosti jako opaku šílenství není maloměstská, buržoazní představa o spořádaném životu. Když si oholím hlavu, obleču kesa a pujdu takhle přes náměstí v nějakém malém českém městě, spousta lidí si tam bude klepat na čelo - nějaký blázen. Takže kdo je blázen z hlediska koho... Ale existuje moudrost v buddhismu, což není nic jiného než soulad těla a mysli, kdy šílenství odešlo, objevila se harmonice já a vesmíru, já a druzí. To není idealismus, není to "musíte být za všech okolností milí a nehádejte se s druhými lidmi". Někedy je to nejzdravější a nejlépe vyjadřuje naši buddhovskou podstatu, když se dostaneme do konfliktu s někým. Někdy je třeba dostat se do konfliktu a je šílenství se tomu konfliktu vyhnout. A tak je to i v přírodě - příroda se nebojí nárazu, neshody, rozdílů, jsou v ní všude. Ale všechny ty nárazy, bouře, katastrofy, které by tu byly i bez lidí, probíhají na pozadí absolutního klidu a rovnováhy. Tak i člověk může vypěnit a současně to vychází z klidu vesmíru. Ten klid nemá být uvnitř naší mysli, ale naše mysl musí být napojená na klid vesmíru, což je rozdíl. Lidé často hledají duchovní pokrok v rámc i jejich omezené mysli, ale mohli by si všimnout, že kdyby se nechali napájet a vést tím klidem vesmíru, nebyli by závislí na vlastním omezeném, individuálním duchovním pokroku nebo klidu...

Ot Jak se tedy moudře stavět k šílenství, které se často projevuje kolem nás, ve světě, když máme pocit, že už nic nedává smysl?

Od především nesmíme spoléhat na svoje subjektivní názory a pocity, nemá smysl s nimi bojovat, ale nechat je odplynout, v zazenu například... I když nám intuice říká, že něco není v pořádku se světem a že už to přesahuje hranice tolerovatelného, nezbývá než být posledním člověkem, který se nezbláznil, a pak si můžeme všimnout, že tu je ještě pá r lidí, kteří se nezbláznili. Je jich málo, ale pár jích tu je. A s těmi pak vybudovat nový svět, nový řád. Někdy si říkám, že těch pár skvělých zenových mistrů v historii buddhismu, včetně Buddhy Gautamy a Nagardžuny, byli ti, co zabránili mé sebevraždě. Jsou okamžiky, kdy už nevěřím nikomu, jen poctivým zenovým učitelům. Jako by oni jediní neztratili dosah reality, dosah pravdy.
Ale oni čerpali a čerpají z reality a pravdy hor, řek, stromů... musíme musíme nutně musíme najít návrat k realitě, což není rozdíl od objevení reality, pravdy, to je dharma. I když se nám bude zdát, že celý svět je vzhůru nohama, můžeme si všimnout, že stromy ještě rostou nahoru, hory se nehývají a mraky plují nikoliv proti větru.

Nemám obavy, že dharma tu byla, je a bude dokud cokoliv bude tak dokonale prázdné a čisté jako to je právě teď.

V tom musíme nacházet optimismus. Jsem štastný, že jsem narazil na učení Buddhy Gautamy, které vyvede ze slepé uličky kdykoliv, kdy posloucháme hlas jeho učení. Ne intelektuálně, ale cele, celou myslí a celým tělem. Tohle musíme předávat dasším lidem, kdo mají zájem neztratit z očí pravdu. Nakonec to je praxe, nikoliv intelektuální debaty nebo pocity emoce a nálady. Jen praxe je rozhodující v tom, zda vidíme věci čistě nebo zakaleně.

[Jarda Malej]

Jen praxe je rozhodující ..

.

[teonik]

Petře,to se mi líbí
pěkný paradoxní uzlík
říkat teorie-je má praxe
myslím,že už sem to někde slyšel,ale je to povedené
zdar

[teonik]

ahoj ryunine
já někdy praktikuji očistné zařvání,je to kratší a také to pomáhá