Pravdivost v buddhismu

[ryunin]

Je na čase ujasnit si otázku pravdivosti v buddhismu, ale nejen v buddhismu, tenhle článek nám může pomoct zorientovat se v otázce pravdivosti vůbec, ať už sledujeme jakékoliv učení.

Na tomto fóru se kolem pravdivosti točí hodně vláken. Přemýšlel jsem o tom a myslím, že jsem dospěl k docela smysluplnému závěru, co to ta pravdivost je a jaký je její význam v buddhismu.

Jsou dva druhy pravdivosti - objektivní a absolutní.

Začneme tou objektivní.

V buddhismu, a samozřejmě nejen tam, je velmi důležité říkat pravdu, odhalovat pravdu, nepodléhat vymývání mozku ze strany společnosti, manipulátorů, médií a podobně. To jsou věci, takříkajíc, objektivní. Praha je velké město uprostřed Evropy. Buddha se narodil a žil v Indii. Bydlím v Praze 10 a jsem učitel. Slunce neobíhá kolem Země, ale naopak. To jsou objektivní fakta. Samozřejmě, někdy vědci zjistí, že se spletli a že věci jsou jinak. To není problém. Jde o to, abychom měli úctu k objektivní pravdě, protože ona je základem pro to, abychom se dostali k pravdě absolutní. Těžko se dostaneme k pravdě absolutní, když budeme vyrůstat nebo žít uprostřed lží, falešné propagandy, mýtů, předsudků, atd. Pěstovat objektivní pravdu je podobné jako pěstovat čest, ctnost. Realistický přístup k životu je velmi důležitý, protože to je podpora klidné a soustředěné mysli. Když žijeme ve lžích a uprostřed temnosty, kdy se neříká pravda, kdy jsme zatlačeni do kouta, nesmíme číst, co chceme a nesmíme říkat, co chceme atd., pak nemáme prostor a základ pro to, abychom mohli svobodně studovat a praktikovat pravdu absolutní.

Nemusíme se vůbec bát této objektivní pravdy a měli bychom být upřímní, protože teprve když řekneme pravdu, může nám moudrý člověk pomoct řešit naše problémy. A to nemusí být jen buddhistický učitel, to může být třeba psycholog nebo právník. Není problém, když máte bolesti při meditaci, není problém, že vás někdo trápí, něco rozčiluje, že po něčem hrozně toužíte... primární je tyto věci odhalit, přiznat, teprve pak s nimi můteme pracovat. Nejhorší je nebýt upřímný, předstírat něco, co není úpravda, tak se k absolutní pravdě nelze dostat.

Svět je plný lží, podvodů, přetvářky. První věc je začít u sebe - chovat se čestně a upřímně - to nám a ostatním dá velkou šanci dosáhnout v životě absolutní pravdy. Takže už musíme začít u učitele, najít někoho, kdo nelže, nehraje divado, nepředstírá, nemanipuluje s vámi, ale je naprosto otevřený a upřímný.

Co se týká absolutní pravdy, to je zapeklitá věc. Protože když studujeme buddhismus, je tu často pomíchána objektivní pravda a absolutní pravda. Jenže absolutní pravda není v buddhismu komunikována objektivně. A to je problém. Absolutní pravdu totiž NELZE komunikovat, sdělovat, definovat, objektivně.

Můžeme si ukázat na příkladu, jak se objektivní pravda smíchala s pravdou absolutní, kterou ale nelze objektivně komunikovat.

Vymyslím si citát, nebo možná je to nepřesný citát z mistra Dogena:

"Když jsem byl v Číně, setkal jsem se s Buddhou."

Ta věta má dvě části. První část je objektivní, to není problém. Když jsem byl v Číně - to je objektivní, Dogen tam skutečně byl. Ale druhá část už není objektivní, setkal jsem se s Buddhou. Z hlediska historického se Dogen nesetkal s Buddhou, takže by ho někdo mohl obvinit ze lži. Ale výrok "setkal jsem se s Buddhou" už je z oblasti absolutní pravdy.

Setkat se s Buddhou - mohli bychom říct, že to je jednostranné tvrzení, kdežto absolutní pravda je neduální, netvrdí ani ano, ani ne. Přesto tu je. Takže jak může někdo říkat, že se setkal s Buddhou.

A tady je kámen zakopán. Buddhistické učení obsahuje spoustu výroků, tvrzení, které vypadají iracionálně, je to ten typický zenový "koan", nesprávně řečeno. Buddha je suché lejno na klacku. Někdo si myslí, že to jsou mystická tvrzení, kterým nelze rozumět, leda že dosáhneme osvícení.

Není to tak mystické, jak to vypadá, není na tom nic záhadného a nevysvětlitelného. Když Buddha Gautama poznal absolutní rpavdu, samozřejmě si okamžitě všiml, že tuto pravdu, na rozdíl od objektivní pravdy, nelze slovy komunikovat, definovat, ale pak si uvědomil, že lze různě svými činy, gesty, ba dokonce i slovy, k této pradě druhé směřovat. Tudíž

Absolutní pravdu nelze definovat, vysvětlit, ale lze použít takové slovo nebo výrok, který naši mysl povbudí k překonání jednostranného chápání skutečnosti a překoná verbální chápání reality, pravdy. Tudíž slova tu mají úkol provokovat, iniciovat, zapalovat, probouzet, nikoliv definovat.

Typický intelektuál, který chápe buddhismus pouze na základě intelektu, nedošel až sem - ulpěl na slovech, tudíž jakékoliv výroky v buddhismu považuje za vyvratitelné, správné nebo nesprávné, odtud jeho nekonečné diskuze a argumenty na forech a podobně. Intelektuál nepochopil, že vedle objektivních informací jsou v buddhismu taky slova, která pouze učí dharmu (skutečnost), aniž by lpěla na sobě samotných, aniž by dokonce lpěla na tomto učení. Proto je v buddhismu nutné, aby se intelekt překlopil - našel sám sebe jako pouhý nástroj hledání pravdy, nikoliv jako cíl sebe sama.

Když si vezmete jakékoliv učení súter, učení mistrů, Gautamy, a nechápete, že to je pouze nástroj a nikoliv pravda samotná, pak nechápete vůbec, co je Buddhovo učení a co se nám snaží říct. Když rigidně trváte na tom, že Buddha řekl to a to, takže to tak JE, pak nechápete, že Buddha nebyl intelektuálně ridigní a neříkal něco, jako by to byla strnulá, nevyvratitelná pravda. Byla to pouze medicína mysli, nikoliv fakt samotný.

Tak například kdž Buddha řekl, že nikdy nic neučil - co je na tom objektivního? Samozřejmě že to není pravda objektivní, Buddha přece učil. Ale když pochopíme, že touto větou Buddha zasahuje naši mysl, která spí nebo je uvězněná v pojmech, poučkách, pak nás to může probludit. Nic neučil!!! Ach, je to tak prosté, jdu si umýt misku. To, že Buddha nic neučil, je jako by řekl - nepřemýšlej teď o tom, co jsem řekl, jen si jdi umýt misku. takže od slov k realitě, ano? Od slov a intelektuálních diskuzí k probuzení. To je Buddha, probuzením, ne poučky a argumenty.


A tak vedle objektivních skutečností, které je dobré ctít a pěstovat smysl pro takovou pravdu, je třeba nelpět na slovech, která pouze otvírají a probouzejí mysl.

Můžu tedy říct naprosto cokoliv, pokud budu mít pocit, že to může někoho probudit.

Cokoliv. Není tu vůbec žádené omezení. Jakmile si ponecháte jediný pojem, jediné tvrzení, jste mimo.

Takže můžu říct: Jsem sedminohý osel a mluvím plynně čínsky.

Můžu říkat co chci, je to uplně jedno, pokud mám pocit, že to někoho trkne.

Buddha je dieselový motor.

[Jarda Malej]

A celé je to, když se to všechno setkává právě teď tady v tom, co právě je, třeba při pití čaje.

Není vyloučeno že jsme zde svědky dlouho hledaného tzv. "absolutního výroku."

[ryu.nin]

já jdu v říjnu k zubaři

[Jarda Malej]

No proč by ne,
ale v tom případě se vcelku hodí prozkoumat co je to ted a kde je to tady,..

Tak nějak.
První "zahřívací" šetistovku tematických vláken věnovaných našim výzkumům bychom jaksi měli úspěšně za sebou,
a tak nás nezabije, když jich ještě pár stovek věnujeme vlastnímu zkoumání otázky: "co je to ted a kde je to tady?"
No a "pokud je někdo zaměřen spíše egocenticky, může si položit otázku" Kdo pije čaj ?
Nějaké místo se tu ještě určitě najde.

[Jarda Malej]

Zajímavější by možná bylo si odpovědět na otázku kde je teď a kdy je tady.

...a nebo tak!

[Návštěvník]

Zajímavější by možná bylo si odpovědět na otázku kde je teď a kdy je tady.

Pokud platí, že všude je teď a pořád je tady, ten je časoprostor zrovna právě tady a teď úplně celej.

Bylo by dobré, přesvědčit se, že tomu tak je.


Ale to by pak patřilo do jiného vlákna, třeba do vlákna o magii.

[Jarda Malej]

Jasně, jasně, jasně,
všechny metody pomáhají, o tom není diskuze,
ale má se začít od začátku,

S čím?
Bude to asi něco, co má začátek viď?

tedy od tamasu

Když "jedeš" tamas, tak to sotva půjde od jinud viď?

(i když lze začít samozřejmě i se satvou)

Co taky zbývá, když se ještě nedozrálo k tamasu žejo?

[Jarda Malej]

A když jedeš satvu, tak to asi taky sotva půjde od jinud, vid ?

V takovém případě by šlo leccos, ale není zájem!

..převládajícím stavem je stav radžasu (jinak bychom sem nepsali)

Nebuď skromnej, a přiznej převládající tamas.

[Jarda Malej]

A navíc
Radžasický člověk váhá, má-li se zúčastnit náboženských obřadů, a jedinou jeho starostí je rodinný život a plnění vlastního žaludku.
http://www.advaita.cz/page/2609.dasbodh ... /?nocss=on

To jsou věci!
Tak to dopadá při intenzivním posilování (internetovými) kliky.

[Luck]

Takže BEZ ZÁJMU

Velké, opravdu nevšední vůle je třeba "předtím."

[Luck]

"Velké, opravdu nevšední vůle je třeba "předtím."

Je to docela možný,
ale asi nejspíš proto,
aby se ta radžasticky orientovaná mysl pořádně unavila.

Nemá být unavená, tamasicky ztěžklá, ale vytříbená
do lehkosti podobné přeludu. Pak se může coby přelud rozpoznat.

Ale můžeš samozřejmě tvrdit,
že bez toho usilovného zaměřování pozornosti směrem k satvě

Cože?
Jakým směrem? K čemu že Petře?
Co míníš usilovným zaměřováním pozornosti?
Nezkusíš si to ještě rozmyslet?

[Luck]

Co míníš usilovným zaměřováním pozornosti?

Petr:
Míním tím právě toto:
"Velké, opravdu nevšední vůle je třeba "předtím."

Díky za rozhovor Petře, jedu si teď zahrát do Německa
a když budeš chtít, můžeš nad tou vůlí ještě někdy popřemýšlet.
Taky jsem tu na tohle téma v poslední době zahlédnul dobře mluvit na videu.

(Kéž by tyhle dobrý videa či citace někdo zkusil vnímat trochu pozorněji,
přinejmenším ti, co je sem vkládají.)

[teonik]

kdysi sem napsal:

po vodě plave lístek ze stromu a po něm běhá mravenec...
mravenec si říká:mohu běžet vpravo,mohu vlevo,mohu kolem dokola...řídím to svou vůlí

ale lístek si říká:blbý mravenec,to já-lístek-určuju,kudy plaveme

a řeka:jsou to pitomci--to já je oba nesu,kam chcu

ale i gravitace se ozve:hloupá řeko,to já tě vedu dolů k moři...

............atd..................

vůle--to je vědomí--je individualizované a zároveň globální----
a kdo se v tom chce logicky vyznat---je v roli toho mravence...

tak:štastnou plavbu!!

[teonik]

a neučí dzogčhen koukat se na to jsem?

[teonik]

ahoj Petře
píšeš:

dzogčhen učí koukat na to, na co právě koukáš

nechtěls to napsat:
d učí koukat na to,co právě na cosi kouká...?

[teonik]

ahoj Petře

dík za odpověd...
psal si,že nevíš,kdo si....já na to zareagoval a trochu tě popíchnul...a z tebe vypadl příspěvek o vědomí....
takže vlastně myslím,že docela dobře víš,kdo si
i když,na druhou stranu,toho,co víme,je mnohem mín,než toho,co se teprv dozvíme...

dík a zdarec
@

[Luck]

..protože stejně s tebou furt nějaká vůle mává,

Co je to, co s člověkem "mává?" Je to opravdu jeho vůle?

No ten stav bez vůle je jen cvičení,

Při zevním tedy povrchním pohledu, by se to tak mohlo jevit.
Ve skutečnosti je jakékoliv cvičení výrazem naší vůle.
Její kvalitou.

[Luck]

i když pečeš koláče z jednoho těsta, nejsou nikdy dva koláče stejný (Maharadž),
což platí i o lidech a jejich vůlích

Není náhodou, že o vůli se mluví vždy v jednotném čísle.
Když je vedle toho řeč o podmíněnostech charakterizujících nějakého jedince,
říkává se tomu ..morálně-volní vlastnosti.

[Luck]

a aby byla možná nějaká hlubší změna, tak nejspíš musí asi nastat nějaká krizová situace,
o který se pak říká, změnilo to celej můj život,
můj žebříček hodnot

Říká se: "Když to nejde po dobrým...."

Jsou to takové doučovací lekce pro bhógíny.

[Návštěvník]

opravdový nesoulad neexistuje... nějaká láska v tom musela být, protože existence samotná je láskou a cokoliv existuje, není ničím jiným.

Zvláštní pohled podle něj je zřejmě OK i někoho nenávidět, nebo dokonce zabít,

"cokoliv existuje, není ničím jiným než láskou" - takže i nenávist, okrádání druhých a vraždění je láska