Intelektuální svoboda učitele Zenu

[ryunin]

V článku o pravdivosti v buddhismu a životě jsem vysvětlil důležitý rozdíl mezi objektivní a absolutní pravdou. Na to navážu a vysvětlím situaci učitele buddhismu nebo Zenu - spíš použiju slovo Zen, protože tam spíš člověk dá učiteli prostor pro intelektuální svobodu než u některých učení buddhismu, kde se zdá, že slova jsou důležitější než pravda.

Učitel kromě toho, že vychází ze skutečnosti - čili respektuje objektivní situaci žáků a svou, situaci ve společnosti, ve světě, se také musí snažit ukazovat na pravdu absolutní, jinak by vlastně vůbec neučil dharmu - to, co už je za slovy, ale přesto to tu je. Probuzení do skutečnosti je to, o co nakonec v buddhismu jde.

A tak učitel musí mít naprosto svobodu ve vyjadřování. Někdy narážím na různá tvrzení a dřív jsem si s nimi nevěděl rady, protože jsem si neuvědomoval jejich objektivní a absolutní aspekt. Tak například jsem se setkal s názorem, že Ježíš a Buddha poznali totéž.

Učitel to může pojmout objektivně nebo absolutně, musí se rozhodnout - a zkušený učitel taková rozhodnutí dělá naprosto intuitivně, nepřemýšlí o nich.

Ale my se nad tím zamyslíme pěkně pomalu a důsledně. Buddha a Ježíš poznali totéž. Nejdříve se na to podívejme objektivně. Musíme tedy respektovat fakta. Můžu vám říct sám za sebe, že bych lhal, kdybych tvrdil, že to vím. Nevím, co poznal Ježíš. Jak to mám vědět. Ale tvrzení, že Ježíš a Buddha poznali totéž, můžeme vzít z hlediska dharmy a pak můžu říkat naprosto, co chci. Není to lhostejnost, není to drzost, není to znouzectnost. Mám naprostou svobodu říct co chci, abych žáka - a sebe sama rovněž, protože i já jsem žák - probudil do skutečnosti.

Takže když se mě někdo zeptá, jestli Buddha a Ježíš poznali totéž, můžu říct cokoliv. Třeba: "A kolik je hodin?" Nebo "To je nesmysl". Nebo "nevím". Nebo "Je mi to jedno." Dokonce můžu říct: "Samozřejmě že poznali totéž".

To, co řeknu, totiž nebude snaha o objektivní pravdu, ale trknutí žáka, drcnutí do jeho mysli. Probuď se. Ty jsi Buddha, tak nesrovnávej cizí lidi.


A další populární problém je, zda různé školy buddhismu učí totéž nebo ne, zda všechna náboženství učí totéž, nebo ne.

Teprve teď vidím jednoduché řešené tohoto problému. V rovině objektivní se na to dívá religionistika - srovnává učení různých škol, aniž by chápala, co je podstatou. Pokud srovnáme slova v Bibli a slova v sútrách, můžeme najít spoustu rozdílů a shodných věcí. Můžeme se tedy donekonečna přít, zda jsou ta učení shodná nebo ne. Totéž co se týká buddhistických škol. Objektivně vzato, je tam spousta rozdílů, ale taky shodných prvků.

Nás ale nakonec zajímá absolutní pravda. Učí křesťanství totéž co buddhismus? Na to nelze odpovědět, pokud nechápeme podstatu křesťanství a podstatu buddhismu. A pokud chápeme podstatu buddhismu a chceme překonat objektivní fakta, opět nám nezbude než obrátit pozornost tazatele nebo argumentujícího ke skutečnosti samotné. Učí všechny školy buddhismu totéž? Odpověď: Zatroubilo auto.

Pokud máte intelektuální zájem o buddhismus, taková odpověď vás neuspokojí. Pokud ale máte zájem poznat pravdu samotnou, nechte učitele, aby vás inspiroval, probudil, trknul, okřiknul, opravil, zpochybnil.

A především buďte sami sobě učitelem! Vy sami opusťte říši spekulací, intelektuálních argumentů a napadne-li vás taková otázka, vraťte se do reality samotné, tam je odpověď na všechny otázky. Buďte probuzení v dharmě, skutečnosti, za slovy a argumenty.

Nejjednodušší řešení, jak najít odpověď na všechny otázky a překonat slova a intelekt, je sednout si do zazenu a pouze sedět. Tam potkáte skutečného Buddhu. Nebude tu už rozdíl, nebude tu nejasnost, spor, vyhraje dharma samotná.

[ryu.nin]

Já jsem se neptal co je podstatou všech učení. Vysvětloval jsem intelektuální svobodu učitele.