Filozofie - lék mysli a těla

[ryunin]

Když jsem psal článek o pravdivosti buddhismu, rozdělil jsem tvrzení v buddhismu na objektivní fakta - např. narodil jsem se v roce 1967 - a slova, která rovnou ukazují na absolutní pravdu - např. buddha je suché hovno na klacku.

Ale uplně jsem vynechal - já hlava děravá - filozofii. Takže chci ještě doplnit, že filozofie může být taky pravdivá, upřímná a léčit tělo a mysl a filozofie je neoddělitenou součástí buddhistické praxe, protože bez filozofie budeme sedět zmatení, i když třeba rovně. Naše mysl bude vymýšlet nesmysly, koncepty a bude se jich držet jako klíště a nebude to mít směr k pravdě. Takže bez filozofie se neobejdeme. A neobešel se bez ní ani Buddha, jak dobře víme. Vysvětloval vesmír, vysvětloval mysl a tělo atd.

Objektivní fakta - kolik je hodin, jsou důležitou součástí života, tudíž i buddhismu. A tomu říkáme materiální stránka života. Máme materiální potřeby, a k tomu nám slouží objektivní svět, abychom tyto potřeby uspokojili.

Subjektivní fakta jsou v buddhismu stejně důležitá jako objektivní fakta. Subjektivní fakta jsou filozofie, ideály.

Z objektivního hlediska byl Buddha Gautama naprosto obyčejný člověk. Tak by na něho pohlížel běžný lékař například, kdyby ho prohlížel, rentgenoval, poslouchal jeho srdce, měřil tlak a podobně.

Ze subjektivního hlediska, z hlediska filozofie, byl Buddha Gautama geniální, naprosto vyjímečný, fantastický. Tak mistr Dogen velmi často popisuje různé učitele v historii buddhismu - jako skvělé, nenapodobitelné, do všech stran zářící mistry nad mistry, kterým se nikdo v celém vesmíru nevyrovná. Můžete říkat, že to je přehánění, ale někdy je potřeba povzbudit naši línou, v materiálním světě uvězněnou, materiálně usedlou mysl, aby se trošku uvolnila a nasměřovala se k věcem filozofie a smyslu věcí. Dogen byl mistr v tom, jak dokázal ozářit různá učení a osobnosti v dějinách buddhismu. Víme, že bez takového povzbuzení by nás nikdy nenapadlo vůbec otevřít knihu o smyslu světa. Někdo nás musel povzbudit. Tak to je ten subjektivní, nebo idealistický svět nebo idealistický aspekt buddhismu. A nemůžeme ho prostě ignorovat. Tak se dozvídáme, že někdo dosáhl pravdy a jiný nedosáhl pravdy a zkoumáme proč. Ale jak si později ekneme, tohle není konečný stav, lépe řečeno, tohle nesmí být koncem našeho chápání, nesmíme tedy na filozofii ulpět.

Může být buddhistická filozofie nepravdivá? Může být vůbec nějaká filozofie pravdivá a jiná nepravdivá? Je křesťanská filozofie nepravdivá? Je filozofie islámu nepravdivá? Na to si každý musí odpovědět sám. Ale nejdříve je třeba si uvědomit, co to vlastně filozofie je.

Filozofie je nástrojem v rukách lékaře mysli. Filozofové odjakživa hledali moudrost. Vynikající filozofové se stali lékaři nemocné, zmatené, hloupé, nevědomé mysli. Filozofie znamená lásku k moudrosti. Co je moudrost? Uplatnit tělo a mysl v praxi tak, aby nebyl narušen přirozený řád věcí. Moudrost znamená neomezené štěstí a spokojenost, protože mysl a tělo funguje v harmonii s řádem vesmíru.

Tak samozřejmě buddhistická filozofie má za cíl dovést studenta nebo adepta k realizaci moudrosti, k poznání pravého já nebo k probuzení do skutečnosti, to vše jsou jen různé názvy téhož. Aby mohlo k léčbě mysli a těla dojít, je k tomu zapotřebí výborného lékaře, to je učitel oné filozofie, v našem případě učitel buddhismu. Buddha Gautama byl prvním takovým lékařem v dějinách buddhismu. Zjistil, co ho osvobodilo, co ho probudilo, co ho uspokojilo, co ho vrátilo k přirozenému zážitku sebe sama a světa a tak vypracoval filozofii - léčbu ducha a těla.

Když studujeme nějakou buddhistickou filozofii, můžeme si všimnout, že obsahuje spoustu kritiky, odmítání, ne, tady tudy cesta nevede, ten a ten nepochopil buddismus atd. Je to součástí léčby. Výborný lékař přesně ví, jaký lék kdy použít a samozřejmě kritizuje kolegu, který předepsal léky, které spíš pacientovi uškodily, než by mu pomohly.

Aby nás filozofie buddhismu mohla opravdu léčit na duši a těle, potřebujeme zkušeného lékaře, učitele, který nás povede. Netvrdím, že jsme hlupáci, kteří nejsou schopni sami chápat myšlenky velkých učitelů, ale když nemáme učitele, vedení, lékaře, jsme jako někdo, kdo přišel do lékárny a bez konzultace s lékařem si nakoupil spousty prášků a mastí a pak je na sobě aplikoval. Samozřejmě, v dílčích otázkách, například když mě bolí hlava, vím, co si mám koupit za lék, nepotřebuju se ptát lékaře. Ale svému tělu jako celku z hlediska medicíny nerozumím, nejsem lékař. A podobně je to s filozofií - když nechápeme, kam v konečném důsledku směřuje, vybereme si jednotlivé myšlenky, které se nám budou líbit, budeme je nosit v hlavě rigidně a zapomeneme, že jejich smyslem je pouze inspirovat k autentickému životu, nikoliv inspirovat k tomu, abychom se stali intelektuály, kteří nejsou schopni bez zastavení myšlení uvařit čaj. Takže mistr Shunryu Suzuki říkal, lidé tvrdí, že buddhismus je skvělá filozofie, aniž by věděli, co to buddhismus je! Nevíme, co to je buddhismus a přeme se o to, jak je skvělý nebo zda je stejný jako křesťastnví nebo jiný. To je velmi hloupé, měli bychom nejdříve poctivě, důsledně studovat, co to buddhismus je, pod vedením někoho, kdo to už ví, a teprve potom můžeme říkat takové věci. Lidé nevědí, co to je buddhismus, protože pokud vůbec zahájili studium buddhistické filozofie pod vedením autentického učitele, většinou toho nechali, nebo studovali pod vedením šarlatána. Takže co je buddhismus neví dnes prakticky nikdo, je to jen pár zasvěcených lidí, velmi málo lidí. To neznamená, že nelze studovat a pochopit, co buddhismus je. Je to ale mnohem obtížnější a vyžaduje to naprosto odhodlanou a upřímnou mysl a odhodlané a upřímné tělo, ne něco polovičatého a nedůsledného.

Když poctivě studujeme buddhistickou filozofii, může se nám stát, že naše mysl přetéká, je zahlcena nekonečnými koncepty, argumenty, otázkami... pod vedením autentického učitele to lze řešit a léčit a dojít na konec k pravdě konečné.

Filozofie buddhismu je pouze lék a nemá fixní hodnotu. Proto ten Buddha říkal, že nic neučil. Tím zdůraznil, že není cílem buddhismu naučit se něco intelektuálně, není cílem debatovat a nedosáhnout žádného výsledku - probuzení. Není cílem být chytrý, vzdělaný buddhista, který každého na foru na internetu přebije svým chytrým argumentem. Není cílem házet si léky na hlavu a házet je po druhých. Tudíž je tu třeba moudrého, poučeného, probuzeného vedení učitelem, který svou buddhovskou podstatu otiskne do vašeho srdce natrvalo.

Takže filozofie je nutná, ale musí to být filozofie na základě probuzeného učení, nikoliv akademická, abstraktní debata.

Když argumentuje učitel a je to poučený, probuzený učitel, ví, co dělá. Ale když argumentuje někdo, kdo ještě nepochopil smysl oné filozofie, pak je to jako sypat si léky na hlavu a nemít ponětí, jakou chorobu a jak léčí.

Takže doporučuju - najít takovou filozofii, které intutitivně, nikoliv mazaně, věříme. Najít takového učitele, jehož filozofie vychází ze srdce a vstupuje do srdce žáka. Taková filozofie léčí. Neúpřimnost, arogance, vyvyšování se nad žáky není léčba, ale choroba. A když najdeme takovou filozofii a učitele, z kterého je cítit upřímnost, opravdovost a směr k pravdě, pak je třeba to aplikovat na sobě, zkoušet na sobě, jak vám to funguje. Je největší štěstí člověka osobně poznat probuzeného člověka a učit se od něho žít probuzeně. To zahrnuje nejen filozofii, ale i objektivní fakta, aktivitu v každodenním životě a neustálé návraty do skutečnosti.

[Luck]

Ryunin:
A když najdeme takovou filozofii a učitele, z kterého je cítit upřímnost, opravdovost a směr k pravdě

,

Petr:
Tohle není žádný měřítko "pravdivosti" dané filozofie,
a stejně tak, jako se nemůžeš spolehnout na filozofy či učitele,
tak se nemůžeš ani spolehnout nějak extra na svou intuici

Míra schopnosti "cítit upřímnost, opravdovost a směr k pravdě"..bývá různá, což jinak ani být nemůže.
Úměrně téhle schopnosti se rozvíjí a nebo naopak zakrňuje intuice - nástroj božího (vnitřního) vedení,
jinak řečeno schopnost naslouchat vnitřnímu učiteli. (jehož vnějším obrazem je ..guru.)
Pokud míra našeho vnirřního ztišení dosáhla bodu kdy začínáme bez problémů rozeznávat upřímnost od ne-upřímnosti
či faleš od opravdovosti, pak se dá docela dobře hovořit o setkání s intuicí.
Dalo by se říct, že v míře v jaké se ona může na nás spolehnout, můžeme se také my spolehnout na ní.

[rosada]

...ale podle mě Rat...

Tohle se vážně povedlo. Upřel jsi mu h
Rat ja anglicky krysa.

[rosada]

Jinak řečeno,
měl by jsi tedy vyjít z popisu realizace,
a z toho popsat duchovní cestu - tedy nižšší úrovně
a neustále dbát o to,
aby to, co dříve tvořilo jednotu,
zůstávalo na těch nižšších úrovních v paradoxu,
tak, aby se nic neztratilo

Petře, ale to je jenom tvoje představa, že to takto má být uděláno.

Jenže, když prohlásíš, že nelze popsat absolutno (realizaci)
tak potom těžko můžeš toto udělat,
a nezbývá ti nic jiného, než postupovat pomocí jen dílčích protikladů,
což samozřejmě přináší dost problémů,
protože logickému myšlení jenž používáme se zdá, že není možné spojovat protiklady

Já se třeba k tomu, že nelze popsat absolutno hlásím.
A všechny popisy, které jsem, kdy četla (nedávno jsi jeden citoval z Maraňonu), mi přijdou jako přibližné.
Takže říct: nejde to popsat mi přijde fér.
že pak je těžko něco říct je jasné, protože vše vyřčené je relativní. Je to vyřčené v určité situaci v prostoru a čase.
Pak už někdy zbývá jen to hovno na klacku nebo borovice v klášterní zahradě, dostat sandálem po papuli a nebo prásknou holí.

Takže,
pokud bych měl mluvit o nějaký geniálnosti,
tak pak řeknu dzogčhen,
tam se taky na nic nezapomnělo,
a všechno zůstává spojené,

Protože tobě to vyhovuje. Mě zas vyhovuje přicházet věcem na kloub, tak za geniální považuju otázku "Kdo jsem" + ta vysvětlení okolo.
A někomu zase stáčí říct: "Hle, sýkorka - frnkla"
Ale to ty dál píšeš, že všechny cesty jsou dobrý ...
...
Někam to zkopíruju.
I když mě zen fascinuje, asi nejsem ten opravdový zájemce. Ale ráda na tohle téma pokecám.

[ryunin]

no stejně ty pravidla tohoto fóra nikdo nerespektuje, protože tu opravdový zájem o zen nemá zřejmě nikdo, ale to je jedno - klidně diskutujte na témata, co jsou původní - v tomto případě smysl filozofie

"zen mě fascinuje" - to je zvláštní - fascinuje tě chuť čaje? protože zen je pouze skutečnost -
pokud tě zen fascinuje jako něco zvláštního, co není totéž, co zážitek skutečnosti, pak tě nefascinuje zen, ale tvoje představa o zenu

říká se tomu druhý měsíc

Jednou mistr viděl, jak mnich pilně parcuje na poli. Přišel k němu a říká "Vidím, že tu je někdo pilný"
A mnich mu odpoví: Je tu někdo, kdo není pilný. Nemám druhý měsíc.

Mnich tím myslel to, že nepřidává "pilnost ke skutečnosti", prostě něco dělá a neřeší, jestli je pilný nebo ne. Jakmile něco děláme a říkáme si - to jsem ale nemehlo, máme druhý měsíc, nebo stín sebe sama, nebo když se nám daří praxe, říkáme si, to jsem ale pokročilý, to ostatním ta praxe tolik nejde - je to druhý měsíc, ke skutečnosti jsme něco přidali a pravé já je dočasně ztraceno.

Takže mít pravé já by se dalo vysvětlit jako nemít druhý měsíc. Neuvědomovat si sebe jako dobrého, špatného, pracovitého, líného, ospalého nebo veselého, místo toho prostě jen být, co že vyžaduje opuštění "já" jako oddělené kategorie.

[ryunin]

Taky hezký koan je tohle:

Mistr viděl, jak po zazvonění jeden mnich nechal nářadí a běžel na oběd. Chtěl ho vyzkoušet a zeptal se ho: "Tvé chování je skvělé. Jakou hlubokou pravdu o buddhismu jsi pochopil?"

A mnich mu odpověděl: "Zazvonili, tak běžím na oběd. Mám hlad, to je vše."

A mistr ho pochválil: "Vidím, že jsi pochopil nejhlubší pravdu buddhismu."

[Návštěvník]

Ruynine, proč diskutuješ o tom, jak to asi je? Co je zen a pod.

[ryunin]

protože tu opravdový zájem o zen nemá zřejmě nikdo

Podle mne se mýlíš,
protože myslíš,
že mít zájem o zen znamená se ptát na zen

většina otázek směrem k tobě byla ovšem pro kočku a o kočce

No nejspíš asi tady z nikoho zenovýho žáka neuděláš,
ale když chceš mluvit o zenu,
tak jako třeba já chci mluvit o dzogčhenu,
tak (obrazně řečno) musíš za svou pravdu bojovat

tedy vstoupit s ní do diskuze

možná to odporuje nějaký tý tradici zenu,
kdy mluví jen mistr a žáci naslouchají,
ale s tím tady asi neprorazíš
tady je spíše pozice že všichni jsou mistři a všichni jsou žáci

Můžeš (např) říci, že ti přijde nejlepší znát jen zen a nic jiného více,
a já řeknu opak, že je lépe rozumět více směrům
a navzájem si to zdůvodníme v čem je to podle tebe lepší než to mý

Nijak tě do toho nenutím,
ale sám vidíš jak to je,
nikdo se na nic neptá

PS.
Není lepší být v pozici jak mistra tak i žáka ?
protože vždycky se můžeš něco dozvědět nového...

mít opravdový zájem o zen znamená setkat se tváří v tvář s učitelem a cvičit s ním zazen

je možný, že někdo, kdo čte moje příspěvky, tohel udělal, to nevím

každopádně já tu nehledám žádné žáky a nesnažím se nikoho o ničem přesvědčit, pouze sobě a druhým vysvětluju, co to je buddhismus

v buddhismu neděláš věci za účelem... prostě je pouze děláš a nehledíš na výsledek

[ryunin]

Ruynine, proč diskutuješ o tom, jak to asi je? Co je zen a pod.

to je ta filozofie, v tomhle vlákně jsem se snažil vysvětlit význam filozofie v buddhismu

filozofie nám pomáhá uvést ideály buddhismu do praxe

např. filozofie buddhism uříká, že máme věci pouze dělat a nesledovat, co z toho budeme mít... takže to lze vyzkoušet v praxi - co se stane, když pouze myju nádobí a nesleduju, co z toho budu mít? můžu zjistit, že je to naprosto osvobozující!

filozofie buddhismu dala mému životu uplně jiný směr... a i když se pořád učím každý den aplikovat tu filozofii v praxi, taky mi dělá radost učit druhé, jak to aplikovat v praxi, je radost pomáhat druhým k tomu, aby se osvobodili od tíhy "sebe"

[Návštěvník]

Myslíš, že je to pravý důvod tvého zviditelňování se?

[praktik]

Myslíš, že je to pravý důvod tvého zviditelňování se?

Když někdo párkrát týdně ve svém volném čase třídí ve sběrně obnošené šatstvo pro chudé děti v Africe - dělá to proto, že má potřebu se zviditelnit? Co je motivací představy, že když druhý člověk dělá něco, co vnímá jako obecně prospěšné, tak že si něco nalhává, že si neuvědomuje pravý důvod svého jednání?

[ryunin]

Myslíš, že je to pravý důvod tvého zviditelňování se?

Já se tu moc nezviditelňuju.

Tak já se zviditelním, dosud jsem byl dost nezviditelněný.

Jmenuju se Roman Válek, mám blog www.myogen.blogspot.com a česky www.romanvalek.blogspot.com. Tam je i moje fotka, to aby se vědělo, jak zhruba vypadám. Kromě toho mám web svých fotografií, to je www.romanvalekphotography.com



Další informace je tato: vedu praxi zazenu v Lotosovém centru, každý pátek od 6 do 8 večer.

Kontakt a info je na webu lotosového centra nebo na www.dogensangha.cz.

A přesto, že mám několik blogů a vedu praxi zazenu v centru Prahy, jsem velmi, velmi neznámá osoba. Což mi dost vyhovuje.

I když třeba za deset let vydám knížku, koupí si jí třeba pouhých 1000 lidí a já budu pořád dál nějaká neznámá osoba. O slávu opravdu nestojím. Můj učitel Mike Luetchford je ve světě buddhismu téměř neznámou veličinou, znají ho jen zasvěcení ze škol mistra Dogena a to jen velmi málo nebo skoro vůbec.

Skromnost je podmínka buddhistického studia a praxe. Snažit se dosáhnout úspěchu a slávy je proti duchu Buddhova učení. Jsem rád, že jsem stranou dění a můj úspěch v buddhismu je minimální. Jsem rád, když můžeme ve třech lidech v klidu cvičit v Lotusu zazen a pak si dát čaj a diskutovat o životě a buddhismu. To je to nejkrásnější, co můžu v životě zažít. Nic víc nepotřebuju.

[Návštěvník]

Od tebe moc skromnosti necítím, spíše naopak, ale to je věc názoru.
Myslet si o sobě, že jsem skromný, milující, chápající, moudrý apod. je, že se o skutečnou skromnost, lásku, moudrost, nejedná.

Odkopal ses pěkně. Díky.

[praktik]

Koukám, že se nám vrátila doba prověrek

[ryunin]

Od tebe moc skromnosti necítím, spíše naopak, ale to je věc názoru.
Myslet si o sobě, že jsem skromný, milující, chápající, moudrý apod. je, že se o skutečnou skromnost, lásku, moudrost, nejedná.

Odkopal ses pěkně. Díky.

Co to je skromnost? Možná jsem to řekl nepřesně. Skromnost je trochu nadužívané slovo a kategorie někdy se tlačící do duchovních vod, jako by to bylo něco pozitivního, děj se co děj.

Skromnost - mám spíš namysli necítit se nadřazeně vůči druhým, nemyslet si o sobě bůhví co, prostě znát realisticky své schopnosti a své limity. Skromný, ale schopný automechanik by mi mohl ze samé skromnosti odepřít opravit brzdy.
Takže pozor na toto nadužívané slovíčko. Je rozdíl mezi podceňováním se a přeceňováním se.

[ryunin]

Když piješ pivo, tak je to osvobozující pro tebe. Takže je to jen jiná barva ega.

Když myješ misky, je to osvobozující pro ty misky.

[Návštěvník]

Jako koupat miminko?

[Návštěvník]

Myslíš, že je to pravý důvod tvého zviditelňování se?

Já se tu moc nezviditelňuju.

Tak já se zviditelním, dosud jsem byl dost nezviditelněný.

Jmenuju se Roman Válek, mám blog http://www.myogen.blogspot.com a česky http://www.romanvalek.blogspot.com. Tam je i moje fotka, to aby se vědělo, jak zhruba vypadám. Kromě toho mám web svých fotografií, to je http://www.romanvalekphotography.com



Další informace je tato: vedu praxi zazenu v Lotosovém centru, každý pátek od 6 do 8 večer.

Kontakt a info je na webu lotosového centra nebo na http://www.dogensangha.cz.

A přesto, že mám několik blogů a vedu praxi zazenu v centru Prahy, jsem velmi, velmi neznámá osoba. Což mi dost vyhovuje.

I když třeba za deset let vydám knížku, koupí si jí třeba pouhých 1000 lidí a já budu pořád dál nějaká neznámá osoba. O slávu opravdu nestojím. Můj učitel Mike Luetchford je ve světě buddhismu téměř neznámou veličinou, znají ho jen zasvěcení ze škol mistra Dogena a to jen velmi málo nebo skoro vůbec.

Skromnost je podmínka buddhistického studia a praxe. Snažit se dosáhnout úspěchu a slávy je proti duchu Buddhova učení. Jsem rád, že jsem stranou dění a můj úspěch v buddhismu je minimální. Jsem rád, když můžeme ve třech lidech v klidu cvičit v Lotusu zazen a pak si dát čaj a diskutovat o životě a buddhismu. To je to nejkrásnější, co můžu v životě zažít. Nic víc nepotřebuju.

Proč ta popularita?

[Návštěvník]

Mohl bys začít psát o mytí oken podobně jako ruynin o buddhismu, cvičení zazenu.
Agitovat pro svůj koníček.
Určitě by ti to dělalo radost. Jako jemu.

[Návštěvník]

Ono každé agirování pro něco je tak trochu - velký - průšvih.

PS: Kde je myješ (kde cvičíš)? Od kdy do kdy? Místo, čas, celé jméno, další aktivity? Mistr, kdo? Ismus? Který? Nebuď skromný, pochlub se.