Jak se učit a jak učit Buddha dharmu

[ryunin]

Co se týká učení a učení se buddhismu, chtěl bych připomenout pár základních principů:

Neučíme se Buddhovu dharmu pro to, abychom něco získali nebo se proslavili. Neučíme se tedy proto, abychom byli populární nebo úspěšní. Učíme sebe a druhé jen pro Buddhovu dharmu.

A když učíme Buddhovu dharmu, učíme sebe a současně druhé. Není to nikdy jednostranné - není to tedy pouze učit druhé, ale vždycky zároveň i sebe.

Když se učíme Buddhovu dharmu, učíme se ji od neživých věcí, jako jsou hory, řeky, skály a podobně, pak od živých bytostí, jako jsou mravenci, včely, savci, ptáci atd. A od skutečných lidí, kteří projevují přirozenost buddhy - to jsou lidé, kteří něco cele dělají, ať už to jsou řemeslníci, prodavači, učitelé, vědci, sportovci, umělci nebo královny. A nakonec, ale ne v poslední řadě, se učíme od někoho, kdo pochopil podstatu Buddha dharmy a jeho chápání dharmy je v souladu s jeho životem a cvičením.

Když někdo učí Buddhovu dharmu, je úplně jedno, jestli učí jednoho, dva nebo tisíc lidí. Není smyslem šířit dharmu pro co nejvíce lidí, ale pro toho, kdo upřímně poslouchá, i kdyby to bylo malé poupě na louce. Jedna květina je celý vesmír a celý vesmír je jedna květina. Jinými slovy, jedna květina není malá omezená věc, ale nezměřitelná, neomezená veličina, která v sobě obsahuje nekonečně mnoho vesmírů. Navíc nemůžeme nikdy určit hranice mezi květinou a vnějším světem, proto je možné, že jedna květina je veškerý okolní svět. Proto nejde o to učit více než deset, sto, tisíc lidí, ale učit toho, kdo tu je z celého srdce, byť by to byla květina, protože když učíme květinu, učíme nekonečně mnoho vesmírů v ní obsažených a nekonečně mnoho vesmírů v jejím okolí, tudíž naše učení proniká k mnoha bytostem.

Když se učíme Buddha dharmu, naše mysl je zcela otevřená a není v ní ani náznak vlastního omezeného názoru. Když posloucháme, neponecháváme si nic z toho, co bylo řečeno, jinými slovy, naše mysl dál zůstává otevřená. Tak Buddhova dharma není sbírání vědomostí, ale odkrývání téže podstaty vesmíru znovu a znovu, jako když lopatky mlýnského kola se znovu a znovu noří do vody. První lopatka není lepší nebo důležitější nebo pokročilejší než ta poslední, protože ta poslední je současně ta první. Tak kdo se začíná učit Buddha dharmu, dosáhl okamžitě úrovně mistra, pokud je jeho srdce a mysl zcela čistá a otevřená. Protože na konci tohoto učení a praxe je totéž, co na začátku - původní prostota hor, řek, stromů, zvířat a lidí. To je nesmírně těžké dosáhnout, protože mysl je připravená vytvořit tisíce nástrah a léček, jak oklamat toho, kdo je původně buddhou. A tak spousty lidí uvíznou v představách o tom, co je a co není dharma, aniž by byli schopni zcela otevřít svou mysl a srdce a přijmout čistou dharmu bez vlastních omezených představ. Proto nelze tuto Cestu najít bez toho, abychom našli učitele, který se vzdal svých omezených představ a otevřel se skutečnosti. Bez takového učitele budeme jen srovnávat vlastní omezené názory s omezenými názory špatného učitele.

Když se učíme Buddovu dharmu a naše mysl a srdce je čisté, jsme svobodní a šťastní jako ptáci, co letí na jih. Když učíme druhé Buddhovu dharmu, je to radost, jako když ryby skákají v horské bystřině. Protože tu není žádná překážka, rozdíl mezi já, ty, okolí a vnitřek, není tu tření, zádrhel, jen průzračná voda horské bystřiny, která svobodně teče do údolí.

Učit se a učit Buddha dharmu ale vyžaduje obrovské osobní odhodlání. Buddha Gautama měl obrovské odhodlání najít pravdu a opustil kvůli tomu rodinu, palác a postavení šlechtice. A pak musel mnoho let usilovně cvičit, aby překonal své omezené vidění světa. Když poznal pravdu, přesto že nějakou dobu váhal, rozhodl se jít a učit druhé, co je to dharma, skutečnost.

Ačkoliv jsou buddhové a patriarchové chváleni a jejich zásluhy jsou obrovské, jsou tak velcí a významní proto, že odpadly jejich slupky, odhodili masky, odetli překážky a svobodně vkročili do světa zvaného skutečnost. Stali se obyčejnými lidmi skrz naskrz, jako se ranní včela stane srkz naskrz ranní včelou nebo večerní sýkorka večerní sýkorkou. Když se patriarcha stane patriarchou, je to stejně bezvýznamné, jako když mrak urazí kousek cesty na obloze. A přesto, že to je tak bezvýznamné pro obyčejné lidi, Buddha Gautama objevil význam každodenní zkušenosti a nazval ho osvícenou podstatou univerza.

Když je naše srdce čisté, pak jsou naše kroky pevné a naše slova jsou stejně jasná jako tvar hor nebo směr řek. A tak buddha se setkává s buddhou, aniž by t idva jakkoliv narušili práci větru nebo deště. Když se žák stane žákem zcela, mistr se stane mistrem zcela. A současně žák se stává mistrem a mistr žákem. V tu chvíli mohou oba slyšet pravdu obsaženou ve zvuku velkého zvonu. Jediná myšlenka nemůže narušit dokonalost dharmy, která překonává problém osvícení a neosvícení, protože dharma není závislá na mysli nebo těle, pouze určuje podobu vesmíru, stejně jako vesmír určuje podobu dharmy. To je něco, co omezené lidské myšlení nemůže nikdy pojmout, protože dharma není něco, co by bylo možné uzavřít do jedné mysli, byť by to byla mysl samotného Gautamy. A protože to je tak, buddha - probuzený člověk - se vrací do skutečnosti, která překonává mysl a tělo. Když se takto buddha navrací, cvičí dharmu spolu se všemi bytostmi celého vesmíru. Toto cvičení, tato zkušenost buddhy, je současně učením sebe a druhých a potvrzení neomylnosti a soběstačnosti vesmíru.

Protože je vesmír neomylný a soběstačný, můžeme odkrýt, odhalit vlastní pravdivost a soběstačnost, když uděláme jediný krok nebo jediné gesto. K takové celistvé akci, která překonává mysl a tělo, směřují slova a činy Buddhy Gautamy. On, ve formě hor a řek nás učí, co je to pravda, aniž by vyřkl jediné slovo.

[Návštěvník]

Proč si myslíš, že když Budha našel pravdu, rozhodl se jít a učit druhé? Jak to víš?

V Sidhartovi je psáno, že odešel od rodiny, do světa, dokonce odešel i od všech učitelů, kteří hlásali své pravdy, protože věděl, že to, co hledá, nalezne jedině v sobě, svou cestou, svými "silami" - nemohl jinak. Taková byla jeho žízeň po pravdě. Jeho opravdovost.

A našel.

Bez učitelů. Sám. Svou opravdovostí a hlavně odevzdáním.

Tedy že je třeba učitelů,že Budha když našel pravdu odešel učit jsou jen tvoje smyšlenky, které ti pasují do tvého programu.

[Návštěvník]

On, ve formě hor a řek nás učí, co je to pravda, aniž by vyslovil jediné slovo.

Všechno je Buddha bez výjimky

[Návštěvník]

Když se učíme Buddhovu dharmu, učíme se ji od neživých věcí, jako jsou hory, řeky, skály a podobně, pak od živých bytostí, jako jsou mravenci, včely, savci, ptáci atd. A od skutečných lidí, kteří projevují přirozenost buddhy - to jsou lidé, kteří něco cele dělají, ať už to jsou řemeslníci, prodavači, učitelé, vědci, sportovci, umělci nebo královny. A nakonec, ale ne v poslední řadě, se učíme od někoho, kdo pochopil podstatu Buddha dharmy a jeho chápání dharmy je v souladu s jeho životem a cvičením.

[ryunin]

Proč si myslíš, že když Budha našel pravdu, rozhodl se jít a učit druhé? Jak to víš?

V Sidhartovi je psáno, že odešel od rodiny, do světa, dokonce odešel i od všech učitelů, kteří hlásali své pravdy, protože věděl, že to, co hledá, nalezne jedině v sobě, svou cestou, svými "silami" - nemohl jinak. Taková byla jeho žízeň po pravdě. Jeho opravdovost.

A našel.

Bez učitelů. Sám. Svou opravdovostí a hlavně odevzdáním.

Tedy že je třeba učitelů,že Budha když našel pravdu odešel učit jsou jen tvoje smyšlenky, které ti pasují do tvého programu.

Zřejmě máš na mysli román Siddhartha od Hermanna Hesseho. Siddhartha v této knize hledá pravdu a potkává Buddhu Gautamu, nicméně se rozhodne hledat pravdu sám, bez Buddhy. Tudíž zřejmě pleteš dva charaktery - Siddhartha a Buddha byli v této knize dvě různé postavy.

[Návštěvník]

Návštěvník píše: Jo, splynuli mi do jednoho :-)



Ryunin píše: To je právě na tý knize zajímavý, že Hesse si jako hlavní postavu vybral někoho, koho nazval Siddhárthou, ale on se svým přítelem Góvindou, který taky hledá pravdu, jdou za Buddhou, přičemž Góvinda se stane Buddhovým žákem, kdežto Siddhártha se chce pustit po cestě za pravdou sám, bez učitele. Je to krásná kniha, Hesse kvůli jejímu dokončení prý sám odešel do ústraní hledat pravdu, aby knihu mohl dokončit.

[Návštěvník]

A Budha, když poznal pravdu, se rozhodl jít ji učit?
Kdes na to přišel?

Když poznal pravdu, přesto že nějakou dobu váhal, rozhodl se jít a učit druhé, co je to dharma, skutečnost.

[Návštěvník]

A v Sidhartovi to byl který, ten Budha? Nebyl to ten převozník, co žil u řeky a převážel lidi? No že by cíleně učil, to se mi nějak nezdá.

[Návštěvník]

Kdysi mě na jednom diskuzním webu zaujala, když se hovořilo o učitelích, mistrech a žácích, otázka, kterou položil jeden z diskutujících:

Kdo si najde koho. Jestli učitel žáka nebo žák učitele.

Většina odpovědí byla, že učitel žáka.

Jak to vidíš ty, ruynine?

[ryu.nin]

Kdysi mě na jednom diskuzním webu zaujala, když se hovořilo o učitelích, mistrech a žácích, otázka, kterou položil jeden z diskutujících:

Kdo si najde koho. Jestli učitel žáka nebo žák učitele.

Většina odpovědí byla, že učitel žáka.

Jak to vidíš ty, ruynine?

Buddha, když opustil palác, hledal učitele. Když Dogen nenašel odpověď na svou otázku v Japonsku, odjel do Číny a tam hledal učitele, bylo to obtížné ho najít, ale nakonec ho našel. Ve starých zenových příbězích je to většinou tak, že nějaký mistr přebývá na té a té hoře a přijde za ním nějaký člověk a hledá u toho mistra pravdu. Já osobně jsem odjel v roce 1992 do USA a chtěl jsem tam studovat a cvičit buddhismus s mistrem Seung Saghnem. Ten tam nebyl, ale našel jsem tam jiné učitele. Svého učitele Mika jsem našel v Praze, když tu vedl ústraní v Lotus centru. Takže jsem neslyšel nikdy o tom, že by si učitel našel žáka. Ale když žák přijde za učitelem, učitel v něm někdy pozná upřímného hledajícího. Tak si svým způsobem najde žáka.

[Návštěvník]

Taky to tak vidím, že žák si najde učitele, resp. něco v žákovi ho přitáhne k tomu pravému :-)

[ryu.nin]

Ještě bych chtěl připomenout, že učitel neučí nějakou svou pravdu, není to nějaký "svatý, zasvěcený" člověk... on právě tomu žákovi ukazuje, kde tu pravdu najde sám. Ve zvuku potoka v údolí, ve zpěvu kosa večer.

[Návštěvník]

Jj, ale vždy mezi nimi musí být důvěra až láska, proto jaxi vysvětlovat (učit) pravdy, dharmu na veřejných webech je spíše o onanii, než že by to bylo k něčemu jinýmu dobrý.
Ale dělit se o své názory, co a jak myslím nebo cítím - to je něco jiného. Věřím, že to takto máš. Že není tvým prvořadým úkolem učit dharmu, vysvětlovat budhismus atd. na veřejných webech.

[ryu.nin]

Zkusím teď komentovat jednotlivé odstavce.


"Neučíme se Buddhovu dharmu pro to, abychom něco získali nebo se proslavili. Neučíme se tedy proto, abychom byli populární nebo úspěšní. Učíme sebe a druhé jen pro Buddhovu dharmu."

Lidé mají tendenci nenalézat uspokojení v tom, co je tady a teď. Tak hledají nějakou lepší mysl nebo nějaký lepší prožitek, než to co je a nějakou osvícenou mysl, nestačí jim ta obyčejná, protože nevědí, že ta obyčejný mysl je myslí buddhy. Když chtějí něco získat, neuvědomují si, že vesmír už získal sám sebe, že když je naše "sebe" odhozeno, získal nás vesmír. Není tu tedy nic, co by chybělo. V tom spočívá naprosté uspokojení bez omezeného já. Když je to omezené já, to "sebe" odhozeno, není co hledat, není s čím být nespokojen. A když toto učíme druhé, neděláme to z frustrace ale přirozeně, jako když nás někdo požádá o sůl nebo když někomu nabídneme míst k sezení v autobuse. Neděláme to proto, že nám něco chybí, ale protože spontánně reagujeme na různé každodenní okolnosti. Učitel, který si zakládá na svém úspěchu, popularitě nebo oblíbenosti, zakryl původní dokonalost věcí, která není závislá na jeho charismatu nebo zvláštních schopnostech. Tak nejlepší učitel může být uplně obyčejná dívka nebo starý nudný chlap. Důležité je, aby oni nepřekrývali to, co tu je už samo o sobě dokonalé, a tento poklad upřímně odkrývali pro druhé. A tak středem úsilí učitele i žáka musí být pouze Buddha dharma, což není nic jiného než lidskou myslí neposkvrněná skutečnost. Tato neposkrvněná skutečnost není něco, co lze získat nebo přidat k našemu životu, takže Buddha dharma je k ničemu. Na druhou stranu objevit univerzální pravdu Buddha dharmy znamená najít poklad, který je mimo svět "já".

[ryu.nin]

Jj, ale vždy mezi nimi musí být důvěra až láska, proto jaxi vysvětlovat (učit) pravdy, dharmu na veřejných webech je spíše o onanii, než že by to bylo k něčemu jinýmu dobrý.
Ale dělit se o své názory, co a jak myslím nebo cítím - to je něco jiného. Věřím, že to takto máš. Že není tvým prvořadým úkolem učit dharmu, vysvětlovat budhismus atd. na veřejných webech.

No my nevíme, co to je ten veřejný web. O to jde. My nevíme, kdo to tu čte, co má na srdci, v jaké je životní situaci, co hledá, co ho může oslovit. Takže nemáme ponětí, koho se může dotknout jediné slovo. I když někdo narazí v knihovně zcela náhodou na nějakou starou ošuntělou knížku a zalistuje v ní, jen tak zbůhdarma, může to změnit jeho život. A když někdo jen tak zbůhdarma narazí na internetu na jediné slovo, může to změnit jeho život. Nemyslím to tak, že návštěva knihovny nebo webu někoho přivede k probuzení, ale může to u někoho vést k rozhodnutí zcela změnit svůj dosavadní a neuspokojivý život. Nemyslím si, že web je méně důstojné místo než knihovna. Ale ani v knihovně, ani na webu nedochází k tomu, co je potřeba v buddhismu - cvičit odhození mysli a těla. Je to jen možný začátek. Tady možná vzniká knížka, o kterou někdo někde jednou zakopne. A přivede ho to nikoliv k obdivu mé osoby, autora, ale k Cestě, což je to, o co tu jde.

[ryu.nin]

Mascarpone a malinový džem - stačí tak málo k tomu, aby se člověk ocitl v nebi...

ale Buddha dharma není vyhledávání takových požitků, na druhou stranu když se narazí na něco tak fantastického, jako je mascarpone s malinovým džemem, není důvod před tím utíkat...

takže doporučuju, jestli nemůžete najít něco sladkého k snědku, co by vás uspokojilo, zkuste marcarpone s malinovým džemem - a šikovná kuchařka z toho dokáže udělat jednoduchý, studený a nepřekonatelně znamenitý dortík.

A taky jsem to objevil náhodou - šel jsem po samoobsluze, všiml jsem si nějaké "akce", sleva veliká na mascarpone, což je smetanový krém, který jsem moc neznal. A kromě toho jsem náhodou měl doma malinový džem. Zkusil jsem to dát dohromady a výsledek - sen!!!

To je důkaz, že i velmi chudí lidé mohou ochutnat to, co jedí jen císařové a králové v nebesích.

[Návštěvník]

Jj, ale vždy mezi nimi musí být důvěra až láska, proto jaxi vysvětlovat (učit) pravdy, dharmu na veřejných webech je spíše o onanii,

Sex is not an obstacle on the Zen path, but rather an opportunity to enhance awareness.
http://www.beliefnet.com/Faiths/Buddhis ... ality.aspx

[ryunin]

Jj, ale vždy mezi nimi musí být důvěra až láska, proto jaxi vysvětlovat (učit) pravdy, dharmu na veřejných webech je spíše o onanii,

Sex is not an obstacle on the Zen path, but rather an opportunity to enhance awareness.
http://www.beliefnet.com/Faiths/Buddhis ... ality.aspx

tou onanií bylo zřejmě myšleno to, že tu není partner, čili že tu člověk něco píše a nemá s nikým skutečný kontakt

no to by byla onanie veškerá literatura, veškeré písemnictví

samozřejmně kniha, a´t už to je Zámek od mého milovaného Franze, nebo Shobogenzo od méhio milovaného Dogena, má schopnost, ne vždy, ale když je to ta správná kniha, přenést na čtenáře něco, něco nepopsatelného, nevysvětlitelného, stejně jako mu vysvětlit nějaké konkrétní věci

v buddhismu je ale nutné nejen číst a psát, ale také se s někým setkat

co tu dělám, je jen vztah autor -čtenář, není to jako při skutečném setkání, kde to jde od srdce do srdce

na druhou stranu, něco nesmírně subtilního mě zasáhlo, když jsem četl Fuksovy romány, nebo Čechova, nebo Kafku, co to bylo? nezdá se mi, že by to nebylo něco od srdce do srdce, nicméně přece jen u buddhismu je nutno toho člověka navštívit osobně... o tom ale někdy jindy

[teonik]

jak neuspokojivý by byl život učitele bez žáka..a život žáka bez učitele..a život obou bez něčeho,co je možno (aspon doufám) předat..a bez stolu,u kterého by se mohli sejít,či bez čaje,který by při tom mohli pít....
co všechno se musí načasovaně sejít,
aby
kdo ví,
se mohlo ozvat radostné
AHA!!
(a ted od koho vlastně??)
...........................

[rosada]

AHA!!
(a ted od koho vlastně??)
...........................