Nepijte krabici od mléka

[ryunin]

Mistr Dogen říkal, že kdo nedosáhl pravdy, nemá smysl, aby se snažil ten stav si představit, že nemá šanci... a když ten stav pozná, bude to pro něho obrovský překvapení a těžko to někomu dokáže popsat.

Sawaki říkal, je to jako když zloděj se vloupe do domu, kde není co ukrást.

[ryunin]

Nebo by se dalo říct, že to je jako když šestnáctiletá panna má poprve sex. Všichni o tom pořád mluvili, jak je to super, jak je to důležitý, jak je to nádherný - a ona to už ví - je to o ničem...

[ryunin]

Když mistr Dogen nabádal mnichy, aby se vší silou snažili následovat, cvičit a studovat pravdu, neměl tim na mysli, aby se snažili dosáhnout satori, osvícení. Ale aby se snažili dosáhnout pravdy v každodenním životě, když ráno vstávají, když se oblékají, když si kupujou tabák, když jdou na ryby, když hrajou s dětmi fotbal, když nasazují partnerce paruku atd...

[ryunin]

Ale aby se snažili dosáhnout pravdy v každodenním životě,

Ale vždyt to je úplně jedno jak to definuješ,
jestli takto,
nebo pojmem satori,
vždyt je to to samý

Myslíš, že když mluvím o realizaci, tak mám na mysli realizaci jen na volný víkend a svátky vánoční a velikonoční ?

Ty už jsi ten prázdnej dům našel?

[Luck]

když ráno vstávají, když se oblékají, když si kupujou tabák, když jdou na ryby, když hrajou s dětmi fotbal, když nasazují partnerce paruku atd...

..tak jsou bdělí.
Tedy ne hned od začátku a furt, ale na tu setrvalou bdělost si zvykají, učí se jí.
Vyhnou se tím slepé uličce dosahování, což je smyslem té zenové každodennosti.
Je to dobrá metoda.

[ryu.nin]

Ty už jsi ten prázdnej dům našel?

Omlouvám se, že jsem neodpověděl, ale musel jsem na procházku s přítelkyní....

Už jsem ti na to odpovděl.
ale když chceš, tak ti odpovím podrobněji

Moje zkušenost, byt nebyla 100% prostě odpovídá tomu, co popisuje dzogčhen...tedy nehovořím o praxi dzogčhenu, ale o výsledku,
což je vlastně jedno a to samý

Pokud jsem se díval v knihách, co kdo o tom říká,
tak v tom panovala schoda od různých mistrů,
protože samozřejmě o tom se normálně mluví,
a vcelku mně to sedí i v tom co Budha říká o čtyřech vnorech

Samozřejmě hovořím o stavu realizace s vědomím světa, i když to je v úzké spojitosti s realizací bez vědomí světa

K realizaci se dá samozřejmě dojít různými způsoby,
řekněme, že můžeš cvičit jakýkoliv druh samadhi (je jich asi osum, nebo kolik)
což by asi po budhisticku šlo říci, že lze začít jakýmkoliv vnorem

Já jsem ke své zkušenosti také nedošel praktikováním dzogčhenu

To proč tvrdím, že je dzogčhen nejlepší (podobně jako ty to tvrdíš o zenu)
je proto,
protože dle mého názoru je to nejpřirozenější posup jak k tomu dojít,
a protože je to přímo popis (či návod jak realizovat) trvalou realizaci s vědomím světa
což tedy znamená, že tento postup SÁM O SOBĚ BEZ TVÉ VŮLE ROZPOUŠTÍ VASÁNY

Taky tvrdím, že všechny jiné postupy prostě musí projít či realizovat to o čem je v dzogčhenu řeč,
tedy jinak řečeno říkám, že musíš realizovat všechny Budhovy vnory (řekněme tedy alespon poslední dva protože ty popisují realizaci s vědomím světa a bez vědomí světa (to věčné a nezrozené)

Zen se zdá velmi přímočarý,
což samozřejmě lze říci i o jiných způsobech,
ale pracuje jen s pozorností (bdělostí) a pomocí ní objevuje to další

Dzogšhen vypadá složitě, protože se zde hovoří o více aspektech skutečnosti,
ale není složitej,
v podstatě je mnohem jednodušší než zen
(je mi jasný že nesouhlasíš, ale já jsem ke své zkušenosti došel také pomocí pozornosti - džnány takže mohu srovnávat)

Možná to není jasný co jsou to ty aspekty,
tak třeba prázdnota, věčnost, nezrozenost, soucit (víc mě nenapadá jak to po budhisticku říct)

zloděj vstoupil do domu a ten se na něho sesypal a uvěznil ho v troskách

[Návštěvník]

Nebo by se dalo říct, že to je jako když šestnáctiletá panna má poprve sex. Všichni o tom pořád mluvili, jak je to super, jak je to důležitý, jak je to nádherný - a ona to už ví - je to o ničem...

Tohle jsi od někoho opsal (asi také od nějakého mužského), protože pochybuji, že by to byla i tvá zkušenost.
Kdyby byla, psal by jsi jistě o panici a ne o panně.

no moje zkušenost byla podobná a taky jsem pár pannen zažil, jak o panictví přišly - ale možná je někde na světě bývalá panna, která na ten zážitek pamatuje s nadšením - to vám bylo, jako by všechny ohňostroje světa oslavovayi příchod nového věku, to vám bylo, jako by všechny sopky vybuchly najednou a zaplavily mě lávou nekonečné slasti...

[Letgo]

když ráno vstávají, když se oblékají, když si kupujou tabák, když jdou na ryby, když hrajou s dětmi fotbal, když nasazují partnerce paruku atd...

..tak jsou bdělí.
Tedy ne hned od začátku a furt, ale na tu setrvalou bdělost si zvykají, učí se jí.

A pod tím oblékáním, nakupováním. atd. atd., je Ticho...

samo od sebe.

Vyhnou se tím slepé uličce dosahování

a neustálého vysvětlování a zdůvodňování, proč se toho nedá dosáhnout a jak je důležité nic nedělat.

[Návštěvník]

žádným dosahování za pomocí vůle za pomocí různých technik, ani neustálé očišťování vásan a pod (i když to je praktická záležitost, protože to pomáhá zkvalitnit reálný život), ale pouhou pozorností k tomu co se děje a jak se děje, když se hluboce položíš to prožívání, celou svou bytostí, jak to nejvíc jde, nasloucháš, vnímáš - pak lze porozumět přímo a "ticho" se vyjeví naprosto přirozeně a jde jen o to si ho uvědomovat a čím dál víc se to prohlubuje, jasně že ho nic neruší, naopak to ticho je esencí samýho života, jak by ho mohlo něco rušit to že někoho něco ruší, jako například emoce, je jiná záležitost ... k tomu jsou pak dobrý ty různý očistný techniky, aby se zklidnil a zharmonizoval, říkám si tomu, usadil a pak se mohl v klidu pořádně podívat sám na sebe

"... uvědomit si každou myšlenku a každý pocit, aniž přitom soudíte, jestli jsou dobré nebo špatné. Mysl je pouze pozoruje a pohybuje se s nimi. Začíná rozumět vlastním myšlenkovým a pocitovým hnutím. Z tohoto uvědomění vyvstává ticho.

Je-li však navozeno nějakým trikem, znamená stagnaci a smrt. Když ale myšlení spatří svůj vlastní počátek, svou přirozenost a to, že žádná myšlenka není svobodná, protože je vždycky stará, pak je ticho meditací, v níž neexistuje „meditátor": mysl se zbavila veškeré své minulosti.

Když bedlivě nasloucháte, je to meditace.

Meditace je stav mysli, která se dívá s pozorností, jež není jenom částečná. A nikdo vám nemůže říct, jakým způsobem máte být pozorní. Když se o to pokusíte na základě nějakého meditačního systému, který jste si vybrali a nyní se k němu upínáte - pak to vůbec není pozornost.

Meditace je jedno z největších životních umění - možná opravdu největší. A jeho krása spočívá v tom, že se mu nelze naučit od druhých.

Nemá techniku a nezná autoritu. Chcete-li se něco o sobě dozvědět, sledujte. Sledujte způsob, jak chodíte, jak jíte, jak mluvíte, jak pomlouváte druhé, jak nenávidíte a žárlíte. Budete-li si toho všeho vědomi, aniž byste si vybírali a cokoliv upřednostňovali, bude to součást meditace."

[Návštěvník]

"...Sebepoznání nemá konce – ničeho nedosáhneme, nedojdeme k žádnému závěru. Je to nikde nekončící řeka. Zatímco člověk studuje, zatímco se do toho problému dostává hlouběji a hlouběji, nalezne mír.

Jen když je mysl klidná – díky sebepoznání, a ne vynucené sebekázní – jen tehdy, v tomto klidu a tichu se může realita stát realitou. Teprve pak může přijít blaženost, teprve tehdy, mohou přijít tvořivé činy. …"

Krishnamurtiho čítanka

[Luck]

když ráno vstávají, když se oblékají, když si kupujou tabák, když jdou na ryby, když hrajou s dětmi fotbal, když nasazují partnerce paruku atd...

..tak jsou bdělí.
Tedy ne hned od začátku a furt, ale na tu setrvalou bdělost si zvykají, učí se jí.

A pod tím oblékáním, nakupováním. atd. atd., je Ticho...

samo od sebe.

Vyhnou se tím slepé uličce dosahování

a neustálého vysvětlování a zdůvodňování, proč se toho nedá dosáhnout a jak je důležité nic nedělat.

Děkuji Letgo.
Myslím že ať už se v rámci diskuze nějaká myšlenka doplní o další souvislosti,
a nebo se naopak řádně zkritizuje s poukázáním na údajně chybné argumentace,
tak v obou případech to může přinést dobré plody.
Ale pouze za předpokladu že budeme ochotni spolupracovat na společné věci místo toho,
abychom si každý jenom pořád dokola zpíval tu svojí (obehranou) písničku.

[ryunin]

v buddhismu to pozorování sebe by znamenalo druhý měsíc, rozdvojení na ten, co pozoruje, a to, co je pozorováno

v buddhismu nepozorujeme sebe, jsme sami sebou tím, že něco prostě děláme , já, svět, druzí, vše odpadá a buddha přirozenost se objeví automaticky

když moje babička pekla, nepozorovala se, takže byla š'tastná, buddha

[Návštěvník]

V relaxaci žádný takovýhle blbosti neděláš...

no vona relaxace s tou přirozenou formou meditace velmi úzce souvisí - protože to vede k uvolnění od ztotožnění s "já" a k uvědomění "Já"

"Ta nejdůležitější věc, z mého pohledu, je začít meditaci úplným fyzickým a mentálním uvolněním. To je pro mě opravdu důležité. Úplná relaxace. Úplné odevzdání. A potom pozorujte myšlenky tak, jak k nim dochází.

Vlastně, tak mě napadá když se úplně uvolníš, všechny svaly jsou v tu samou chvíli uvolněné a mysl také, to k čemu dochází je, že opouštíš sebe a vstupuješ do JÁ, které není ničím omezené. Budeš překvapená, jak dlouho potrvá, než dojde k myšlence, kterou bys měla pozorovat.

Pokud jsi úplně uvolněná, fyzicky i mentálně, bude chvíli trvat, než dojde k myšlence. Úplné uvolnění, tělesné i mentální je opravdu důležité."

(ze záznamu s Rameshem, vysvětluje to tam nějaký Merylin )

ono propadnout do podstaty vnímání lze pouze když se do toho uvolní ... ale to tu nesmí být strach se do toho uvolnit, ať je to co je to

[Návštěvník]

v buddhismu to pozorování sebe by znamenalo druhý měsíc, rozdvojení na ten, co pozoruje, a to, co je pozorováno

v buddhismu nepozorujeme sebe, jsme sami sebou tím, že něco prostě děláme , já, svět, druzí, vše odpadá a buddha přirozenost se objeví automaticky

když moje babička pekla, nepozorovala se, takže byla š'tastná, buddha

vono tím není myšleno pozorování ve smyslu udržování pozice pozorovatele, který se neúčastně dívá - pozoruje něco ...

prostě se do toho přímo položíš - ne do pozorovaného předmětu, ale do vnímání, pak odstup mezi tím kdo pozoruje a tím co pozoruje zmizí a zůstává jen vnímání

jako když se díváš na západ slunce bez komentářů mysli, prostě vnímáš západ slunce, nepřemýšlíš o něm, nehodnotíš se, celou svou bytostí, každým nervem, smyslem tomu dáš přímou pozornost a jen vnímáš, tak tě prostoupí tě nekonečnost přítomnosti - taková meditace - uvolnění, dáš se tomu plně a jen vnímáš

ne metoda neúčastného pozorování kde se udržuje dištance od pozorovaného

[Návštěvník]

když pak pečeš bábovku nebo piješ čaj nebo se někým bavíš či miluješ, je to taky hluboce prostoupený "přítomností"

naše babičky a dědové to měli v sobě zdá se, hlouběji uvědomované, možná proto, že večer jen tak sedávali na zápraží - vzpomínám dobře na ty tiché večery s nimi a i na tu soustředěnou činnost, když se děda třeba holil a babičky vařila - to býval koncert nekonečna v akci

[Návštěvník]

ale to tu nesmí být strach se do toho uvolnit, ať je to co je to

Myslím že strach může přijít,
protože podle mého názoru (chceli někdo tak zkušenosti)
tak nastává proces který popisuje dzogčhen,
ovšem nastává nevědomě (nic o něm nevím, nevím co nastane)
a tak třeba když si uvědomím najednou z ničeho nic že kolem mě je něco živoucího a já jsem uvnitř toho,
tak mohu být pořádně vyděšenej

Já tedy byl, a pak člověk se snaží zuby nehty se z toho vytáhnout, což se mu za chvíli nakonec povede

I Ramana o tom hovořil, že jej ovládnul jakýsi duch....přesně takto to může vypadat....

protože strach je křeč, proto tě to "vytáhne", ale v podstatě tě to zůží - sevře

[Luck]

..v buddhismu nepozorujeme sebe,

Dokud si neujasníme co lze možno mínit tím "pozorováním sebe,"
může se jednat o neujasněný pojem - nedorozumění.

[Luck]

Petře moje předešlá poznámka poukazuje na důležitost našeho vlastního "ujasnění si,"
Já tady nepřednáším.
Ono to setrvalé vysvětlování nemůže přinést takový užitek, jako výsledky vlastního
zkoumání a posléze pochopení.

Nicméně pokud by zrovna nějaké bližší do-vysvětlení bylo aktuální, pak je na řadě Ryunin
se svým výrokem: "v buddhismu nepozorujeme sebe."

[Návštěvník]

Takže stejně bděle jako mohu pozorovat krájení cibule, nebo západ slunce mohu pozorovat třeba přítomnost atd.

jsme sami sebou tím, že něco prostě děláme , já, svět, druzí, vše odpadá a buddha přirozenost se objeví automaticky

takže mohu např. bděle pozorovat přítomnost, je to dostatečné dělání ?

ta tzv. "bdělost" ve smyslu všímavé pozornosti je klíčem k tomu, aby došlo k uvědomění samé Přítomnosti ... je v to hloubce prožívání (vnímání) - citlivosti, buď tě to prostoupí a zmizíš v ní nebo ne ...

nedovedu si představit, že se dá nějak Přítomnost pozorovat, jako třeba činnost krájení cibule nebo západ slunce

[Návštěvník]

Takže stejně bděle jako mohu pozorovat krájení cibule, nebo západ slunce mohu pozorovat třeba přítomnost atd.

jsme sami sebou tím, že něco prostě děláme , já, svět, druzí, vše odpadá a buddha přirozenost se objeví automaticky

takže mohu např. bděle pozorovat přítomnost, je to dostatečné dělání ?

ta tzv. "bdělost" ve smyslu všímavé pozornosti je klíčem k tomu, aby došlo k uvědomění samé Přítomnosti ... je v to hloubce prožívání (vnímání) - citlivosti, buď tě to prostoupí a zmizíš v ní nebo ne ...

nedovedu si představit, že se dá nějak Přítomnost pozorovat, jako třeba činnost krájení cibule nebo západ slunce

pokud tu je ten co pozoruje a objekt pozorování, tak není možné přímé uvědomění Přítomnosti