Úžasné osobnosti

[ryunin]

Dnes jsem se díval na různá hudební videa mých oblíbených zpěváků – David Bowie, Sting, Sinnead O’Connor, Susanne Vega, Kate Bush…

Když píšu o buddhismu a pořád někoho kritizuju nebo opravuju, může to vypadat, že mám něco proti lidem, kteří nevěří v praxi buddhismu, necvičí zazen a buddhismus pouze považují za zajímavou filozofii. Jsem si jist, že všichni mí oblíbení zpěváci byli nějak ovlivněni filozofií buddhismu. Přinejmenším východními filozofiemi.

Ale to, že to nejsou přímo buddhisté, kteří by každý den cvičili zazen, neznamená, že jim něco uniklo nebo že nemohou projevovat svou buddhovskou podstatu. Naopak, tihle lidé, které jsem jmenoval, evidentně dělali a dosud zřejmě dělají naprosto upřímně a z celého srdce svou práci, a proto mají tak skvělé výsledky. Oni dělají svou práci naplno, plně projevují svůj talent a dávají ho k dobru pro ostatní. Nejde jen o to, že to je prostě „pouze pop music“ a že by někdo mohl namítnout, že práce Berlínských filharmoniků je zásadnější a závažnější. Mluvím teď o celkovém nasazení, důslednosti, celistvosti toho, jak tihle lidé pracují. Je radost je poslouchat, když o své práci mluví a když natáčejí ve studiu a když se můžeme podívat na konečný výsledek jejich práce. Je to práce buddhů, o tom není sporu.

Ale nechci ani vynášet do nebe pár extrémně talentovaných lidí. Práce každého člověka, zubaře, právníka, zedníka, kuchaře, kominíka je nesmírně důležitá a měla by se dělat z celého srdce, pak je to práce a aktivita skutečné probuzené bytosti. Každý jsme probuzení, když se ráno probudíme, můžeme hned začít den buddhy, už tím, jak si opláchneme obličej. Někdo, kdo studuje a cvičí buddhismus, je tak nějak posedlý studiem a praxí toho, co spojuje všechny lidi. My necvičíme zazen proto, abychom byli lepší než ti, c o necvičí zazen, ani ne protože jsme lepší než ti, co necvičí zazen. My cvičíme zazen proto, že nás zajímá ten prastav, to základní, co je zdrojem chování buddhů. Když si sednu do zazenu, buddha si sedá do zazenu. Zajímá mě, co dělá buddha, když sedí v zazenu. A zjistil jsem, že když buddha sedí v zazenu, sedí v zazenu úplně celý vesmír. A ten je zdrojem toho buddhovství všech bytostí.

Někdo z nás dokáže svůj talent ušít kabát, nebo upéct chléb nebo zadirigovat symfonii, využít a dá do toho celou svou osobnost, to jsou činy buddhů. A někdo celý život přešlapuje na místě, říká si, jak je nedokonalý, neschopný, nemůže udělat jedno jediné čisté gesto. A pak je někdo, kdo se nafoukl jako velký balón a chodí po světě jako gróf. Protože vyhrál deset korun v loterii, do smrti už ho nikdo nepřesvědčí, že je pitomec a ne velký pán. A tahle nadutost chodí po všech oborech a taky napadá svět dharmy. Nadutí lidé už rozumí, co je dharma, ti nepotřebují poslouchat opravdové učitele – už si udělali vlastní názor. A lidé, co se podceňují, nemohou připustit, že by mohli být buddhové. To jsou dva extrémy.

Ale Sting, David Bowie, Kate Bush, oni prostě dělají svou práci naplno. Něco se jim povede víc, něco míň, ale je z nich cítit respekt ke skutečnosti, nežijí někde v oblacích, mají respekt k tvrdé realitě života. Mají smysl pro realitu a taky pro bolesti a trápení lidí, kterým svou hudbou pomáhají vyrovnat se s problémy. Když se díváme na jejich videa, je to pořád o lásce, bolesti, smyslu života, malosti a velikosti lidí. Je tam obrovská vůle popsat, zobrazit pravdu o lidech a to je úžasné. Buddhova dharma není nic jiného než realita, pravdivá zkušenost života.

[ryunin]

ty všechno, co napíšu, bereš doslova

když napíšu, že Buddha je v Brně, pojedeš do Brna a pak budeš protestovat, že tam Buddha nebyl -samozřejmě, protože než do Brna dojedeš, Buddha už bude v Plzni

Pamatuju si, že jsem s tím taky zápasil, v roce 1992 jsem pořád někde četl, že jednou dosáhne člověk osvícení a bral jsem to naprosto vážně, ale paik jsem četl knížku od jiného učitele a ten říkal žákům, že už jsou osvícení a to mi pořád vrtalo hlavou - jeden tvrdí to a druhý opak, přitom oba jsou zenoví mistři, tak kdo má pravdu? Nedokázal jsem pochopit, že ani jedno, ani druhé tvrzení není konečné, pouze povbuzuje žáka k tomu, aby svou mysl otevřel.

[Petra]

. Nadutí lidé už rozumí, co je dharma, ti nepotřebují poslouchat opravdové učitele – už si udělali vlastní názor.

A jak na to přišel ten první učitel, který žádného učitele nemohl mít?

Ten nejlepší učitel je Nadjá, které je v každém z nás. A které, když je to potřeba, tě vede k učiteli v lidském těle.

[ryunin]

ty všechno, co napíšu, bereš doslova

Neberu to doslova,
jen v tom, co píšeš nevidím tu podstatu o kterou jde

Podstatou přece nejsou ty činnosti které právě dělám,
jednou dělám to a podruhé zas ono

Mně se třeba velmi líbí co píšeš na JZ,
a přijde mně to velmi správné,
ale to, co píšeš tady tak tomu vůbec nerozumím

Když třeba Lucky píše o nějaký bdělý pozornosti, třeba jak s plným nasazením krájí cibuli,
tak přemýšlím, jestli se náhodou nezbláznil,
ale když to samé popíše někdo jinej, tak tomu rozumím,
protože ten dotyčný neříká jen, že krájí cibuli (jako to říká Lucky a ty)
a taky řekne, co to s ním dělá,
jaká je změna, když krájel cibuli nebděle a ted ji krájí bděle

Do Brna nepojedu, ale jaksi předpokládám, že ti tvůj učitel ukázal tu podstatu Budhismu,
a ty nám tady o ní píšeš,
tak bych snad mohl pochopit co nám tady píšeš,
a zatím co na JZ to chápu poměrně jednoduše, tak tady přemýšlím, proč píšeš o nějaký jízdě na kole nebo procházení dveřma apd.

Jak jsem tedy pochopil z JZ,
píšeš o pozornosti a o přítomnosti,
a tím bych asi skončil,
protože i s tímto jsem skončil

a jak chceš krájet cibuli a současně to rozebírat a analyzovat? to nejde - prostě krájíš cibuli, to je vše

ale jestli to chceš rozebrat, tak můžeme:

ty krájíš cibuli

a současně cibule krájí tebe

a současně cibule krájí sebe

a současně ty krájíš sebe

- tak jsme to rozebrali ze všech hledisek, ale zkus to teď v praxi - uvidíš, který hledisko je to správný - žádný, jsou to jen hlediska, zážitek krájení nenahradí

[ryunin]

. Nadutí lidé už rozumí, co je dharma, ti nepotřebují poslouchat opravdové učitele – už si udělali vlastní názor.

A jak na to přišel ten první učitel, který žádného učitele nemohl mít?

Ten nejlepší učitel je Nadjá, které je v každém z nás. A které, když je to potřeba, tě vede k učiteli v lidském těle.

jsou lidé, kteří poznal pravdu i bez učitele

ale protože nepoznali celý ten proces, nemají ponětí, jak to někomu vysvětlit, jak to učit

jsou trumpetisté, kteří harjou jako pánbů, ale nechápou, jak je možný, že to n+ěkomu nehraje - protože nepoznali ten proces toho učení - začalo jim to hrát samo

a pak jsou trumpetiské, kteří se tráůili s nátiskem, měli krize, přestalo jim to hrát, hledali řešení, učitele, našli metodu, naučili se hrát, a ti dnes učí, jak hrát na trumpetu, prošli tím procesem

a tak je to i v buddhismu - je to cyklus, proces, ne nějaké náhodné poznání pravdy

když někdo poznal pravdu bez učitele, vůbec mu to neberu, to je v pořádku

ale učit se buddhismus je něco jiného, tam se nespoléhá na náhodu, ale zkušeného učitele, jeho zkušené a citlivé vedení - názory žáka musí jít stranou

[Petra]

jsou lidé, kteří poznal pravdu i bez učitele

ale protože nepoznali celý ten proces, nemají ponětí, jak to někomu vysvětlit, jak to učit

A jak se to tedy naučil učit ten první učitel?

a tak je to i v buddhismu - je to cyklus, proces, ne nějaké náhodné poznání pravdy

Ten první učitel, tedy podle tebe zažil "náhodné poznání pravdy" a potom zřejmě hledal cestu, jak k tomu těm, kteří nemají možnost poznat pravdu "náhodně", nějak pomoci.

Ten kdo poznal pravdu bez vnějšího učitele - ty si to vysvětluješ jako "náhodně" - měl "jen" toho nejlepšího -vnitřního- učitele - "Nadjá". Ale tuto možnost si připustí jen opravdu "velcí" učitelé, kteří jsou již prosti vlastní důležitosti, ctižádosti, ješitnosti...

ale učit se buddhismus je něco jiného, tam se nespoléhá na náhodu, ale zkušeného učitele, jeho zkušené a citlivé vedení - názory žáka musí jít stranou

To snad nemyslíš vážně?!
Domnívala jsem se z tvého vypravění, že jsi dlouho zkoušel všechny možné učitele, až jsi našel takového, který odpovídal tvému pohledu.

[Alaja]

ryunin píše:jsou lidé, kteří poznal pravdu i bez učitele
ale protože nepoznali celý ten proces, nemají ponětí, jak to někomu vysvětlit, jak to učit

A jak se to tedy naučil učit ten první učitel?

Ono je to asi tak, že se nyní následovníci Buddhova učení snaží následovat Buddhu jen v té poslední fázi jeho Probuzení - v sezení pod stromem a v doufání, že Probuzení přijde samo od sebe.
Ale nějak zapomínají, že i ten Buddha prošel mnoha předchozími fázemi, které mu nakonec umožnily ono konečné probuzení. Kdyby si býval byl sedl pod strom, v okamžiku, kdy opustil prvně palác, tak by tam seděl klidně do konce svého života a Probuzení by se nikdy nedočkal.

[Petra]

. Kdyby si býval byl sedl pod strom, v okamžiku, kdy opustil prvně palác, tak by tam seděl klidně do konce svého života a Probuzení by se nikdy nedočkal.

[Petra]

ale ty omyly mohou být stejně důležité, jako ta pravda

[ryu.nin]

V buddhismu se nesnažíme kopírovat život Gautamy ale učit se totéž co Gautama poznal. K tomu je potřebí setkání s Buddhou. Od toho se pak učíme v praxi že jsme sami Buddha. A to tak že opustíme své omezené názory a vstoupíme do skutečnosti.

[Návštěvník]

Ono je to asi tak, že se nyní následovníci Buddhova učení snaží následovat Buddhu jen v té poslední fázi jeho Probuzení - v sezení pod stromem a v doufání, že Probuzení přijde samo od sebe.

No ale v tom případě (a je to docela možný)
už tu chybu udělal sám Budha,
protože řekl, že askeze nevede k cíli,
přičemž to byla vlastně askeze, která jej dovedla k tomu, že ji opustil,
a vrátil se do stavu malého dítěte

To je vlastně věc, kterou nelze nijak vypočítat,
protože k tomu konci lidé docházejí až po různých životních omylech,
ale ty omyly mohou být stejně důležité, jako ta pravda

Ano, bez prožití askeze, by bohatý princ z královského paláce nikdy nepochopil strasti života.
Bylo to pro něho důležitější, než se nyní vykladačům jeho učení nyní zdá.

[Petra]

V buddhismu se nesnažíme kopírovat život Gautamy ale učit se totéž co Gautama poznal. K tomu je potřebí setkání s Buddhou. Od toho se pak učíme v praxi že jsme sami Buddha. A to tak že opustíme své omezené názory a vstoupíme do skutečnosti.

Kdy myslíš se ti podaří všechny své omezené názory opustit?

[teonik]

mám také jednu zkušenost s buddhou..
kdysi sem čet pár knih o jeho prozření pod stromem
různými způsoby to bylo podáváno...
a mi se zalíbilo,
že Buddha si řekl:tady se posadím pod strom a budu sedět...bud tu umřu,nebo vstanu probuzený....
a jak řekl,tak udělal

uviděl sem,že nemusím sedat pod strom,
ale sem si řekl:
já také du nějakou Cestou
a půjdu po ní,děj se co děj
až do Konce

a tohle mi dost pomohlo v praktikování
...........................

[ryunin]

V buddhismu se nesnažíme kopírovat život Gautamy ale učit se totéž co Gautama poznal. K tomu je potřebí setkání s Buddhou. Od toho se pak učíme v praxi že jsme sami Buddha. A to tak že opustíme své omezené názory a vstoupíme do skutečnosti.

Kdy myslíš se ti podaří všechny své omezené názory opustit?

Je to ve vztahu k učiteli. Pokud chcete přijmout pravdu, musíte odhodit všechny své názory. To říkal i Buddha, a to říká každý učitel buddhismu. Takže já jsem se nikdy nehádal s mým učitelem, ale nechal jsem se poučit. To neznamená, že nemám názor na buddhismus. Ale ten vznikl až poté, co jsem přijal učení mého učitele, potažmo Buddhy.

Navíc tu nejde o lpění na něčem, ale o ukazování směru, kudy jít k pravdě. A to nelze ukázat bez názoru, na druhou stranu to neznamená, že cítím nenávist k lidem, kteří se mnou nesouhlasí. Ale z lásky k buddhově moudrosti předávám to, co mě naučil můj učitel. A jednou z věcí, které jsem se od něho naučil je, že buddhismus se předává z učitele na žáka, od doby, kdy žil Buddha Gautama, který předal své učení Mahakajšapovi. A tak každý učitel, který řpijal Buddhovo učení od svého mistra, je dalším Buddhou a nelíší se v podstatě od Buddhy Gautamy. A tak dnes máme možnost učit se od živého Gautamy, aniž bychom se s ním přeli o tom, co je v knihách.

[Luck]

...ale ty omyly mohou být stejně důležité, jako ta pravda

A tak vlastně omyly neexistují.
To co je za ně považováno, je ve skutečnosti ..zjištění.

[Luck]

..doufám, že už mě ted nikdo nebude chtít vyvést z omylu

Chtění zůstává chtěním, i když se tváří jako milosrdný Samaritán.
A s ne-chtěním jsou jedna ruka.

(dá se duchovně uškodit ?)

Někdy se z té duchovnosti dá i zblbnout.
Což je sebepoškozování.

[Návštěvník]

Mělo by se to tedy zakázat, když to škodí zdraví,
případně (podobně jako na cigarety) povinně lepit na duchovní literaturu varovné cedulky:

Ministerstvo zdravotnictví varuje:

Z DUCHOVNOSTI MŮŽETE ZBLBNOUT

http://www.youtube.com/watch?v=Tq3jEGdfPBQ

[Návštěvník]

Mělo by se... povinně lepit na duchovní literaturu varovné cedulky:

Z DUCHOVNOSTI MŮŽETE ZBLBNOUT

S upozorněním

BEZ DUCHOVNOSTI ZŮSTANETE STEJNĚ BLBÍ, JAKO JSTE TEĎ.

[Návštěvník]

:D

Tak mě napadlo,
že bychom mohli přestat používat zastaralý a nepřesný pojem "duchovní cesta"
a nahradit jej pojmem "řeka času"

Lidé by pak již nekráčeli po duchovní stezce, ale pluli po řece času či případně by vypouštěli řeku času....

No vlastně
v řece času pluje každý tvor, naráží na šutry a okusují ho různí živočichové
Na duchovní cestě utrpení je každý, ať chce nebo ne