Kritizovat a poučovat - seznam lidí

[rosada]

Ještě příklad k těm termínům.

Chtěla bych se zeptat, jestli se v tradici mistra Dogena používají kóány při zazenu.
Tedy neptám se jestli se používají v budhismu, protože vím, že v některých školách zenu ano, mimo zen ne.

Ta otázka mě vážně zajímá, vzpomněla jsem si na krásný koán, popsaný jako základní (v knize Prázdné zrcadlo)

Ukaž mi svou pravou tvář, tvář, kterou jsi mě před tím než se narodili tvůj otec a matka.

(cituju z patra - kdy by jste někdo tu knihu měl, ráda bych si ji půjčila).
ten koán se jmenuje Mu-koán. "mu" je v Japonštině kořen slova prázdno.
(Mooji = mu-ji)

[Návštěvník]

a pak je tu někdo, kdo tu filozofii a praxi spojil do jednoho - to jsou pak autentičtí učitelé buddhismu - kdo se dokáže naučit něco od dětí, od lesa, od řeky a současně tě dokáže přivézt k chápání filozfie buddhismu a uvést to do životní praxe

no a ten kdo poznal hodnotu objektivní reality, pochopil filozofii buddhismu v praxi, je ten autentickej učitel budhdismu a ten je nenahraditelnej, leda jiným učitelem buddhismu

Ty jsi tedy přesvědčený, že jedině buddhistická praxe pod vedením autentického učitele může vést k rozpoznávání buddhovské podstaty?
Že u nikoho (až do Buddhova zrození a ani po něm) nemůže dojít k vědomému žití buddhovské podstaty, protože neměl autentického učitele buddhismu?

[rosada]

buddhova přirozenost se nastudovat nedá žádná nauka ti to nemůže zprostředkovat, je to neverbální záležitost

mně je třeba zen hodně blízkej, páč mi příjde takovej přímej ukazující na bezprostřednost bytí a ne dosahování nějakých osvícených stavů blaženosti

Já to studovat chtěla dát do uvozovek. U té podstaty, by bylo vhodnější slovo objeevovat nebo pociťovat.

[ryunin]

A co se týká poučování, opět můj učitel se mi vůbec nevěnuje víc než ostatním. Spíš jde o to, že já jeho vklad beru tak nějak cele, ne s rezervou, s rezervou ho beru jako člověka, ale nemám k němu výhrady jako k učiteli. A když on poučuje někoho, tak já poslouchám a beru si z toho něco.

když jsem se svým Učitelem, tak to je absolutní otevřeností a láskou k němu, je to intimnější než když jsem se svým partnerem, on mne nepoučuje, vede mne způsobem, který je doslova šitý na míru a někdy je to velmi jemné, někdy hodně tvrdé, pokaždé je to jiné, protože to vychází z aktuálního stavu, někdy je to o naprostém relaxu jen v jeho přítomnosti

nikdy nevím co bude a jak to bude a ani nemám žádný očekávání, je tam totální důvěra, že ať bude co bude, že to bude to nejlepší i kdyby mne vyhodil

jednou si vzpomínám jak mi cosi řekl a mne prostoupila vlna agrese a vzteku, cloumalo to se mnou tak, musel jsem se držet židle a jediný co se mi od něho dostalo za reakci bylo konstatování - áááá vidím, že tohle se mysli, ale opravdu hodně nelíbí a smál se tomu a pak mi řekl, že mám prociťovat sám v sobě tu probíhající energii a plně jí vnímat

ale já nejsem buddhistou - nepěstujeme tam žádnou techniku ani filosofii, je to o přímém zaměření na Přítomnost tady a teď

píšu to sem jen proto, že chápu co jsi psal o tom otcovském přístupu

já někdy nevidím rozdíl mezi učit a poučit, asi je pak mentorování, prostě když cítíš, že ti někdo něco vnucuje a ty mu nevěříš

asi bych ten pocit otce měl, kdybych cítil, že někdo ode mě čká pevné vedení, radu, pomoc v životě a spoléhá na mé zkušenosti z buddhismu, to bych pak měl pocit učitele - otce, ale to jsem tuším nikdy nezažil

to cfítím u dětí, když je učím ve škole - ne u všech a dycky, ale někdy - máš pocit, že se ti nějak odevzdaly a čekají na tvé láskyplné a citlivé ale pevné vedení, tak to jsem fakt v buddhismu nezažil

a fakt envím, že bych po tom toužil - když učím angličtinu, baví mě to, ale nikdy jsem netoužil po tom ,abych se stal nějakým takovým tatínkem těcfh dětí, ale když se to stane, je to vlastně dojemný, no, hele a bez tohohle vlákna bych na to vůbec nepřišel, že to tak ve škole mám... takže děkuju...

[Návštěvník]

na druhou stranu, aby v tom nebyl zmatek, tak si nemůže každej dělat co chce - takže já mám na starost páteční praxi a jsem zodpovědnej za to, co se tam děje, co se bude diskutovat a jak budeme cvičit zazen - takže já tam jako formálně něco učím a řídím a vedu - to je realita, ne pocit - a jakmile tam někdo přijde, tak už je vlastně v tom procesu učení se - něčeho od někoho

takže v praxi máme nějaký role, to jo, ale naše mysl by měla bejt otevřená - ne bejt zaseklý v tý roli, když naléváme čaj nebo se klaníme

no tady je to naprosto jasný, ty lidi tam příjdou a ty je vedeš, opravuješ, kritizuješ, vysvětluješ, jsi v roli Učitele, což pak neznamená, že když byste spolu šli na pivko, že musíš zůstávat v roli učitelský a nemůže to přejít v roli kamarádskou

ale tohle musí bejt otevřený - u toho piva může být momen žák - učitel nebo u toho oltáře může být role kamarád - kamarád - nikde není psáno, kdy kdo jakou roli musí převzít - to je uplně otevřený, bohuřžel v některých buddhsitických skupinách to nepříchází v úvahu a ta role je tam zakonzervovaná a to je blbý - učitel je tam ten kápo a žák ten blb, co nic nechápe

já tu píšu a zdůraznil jsem to o formální roli Učitele, to je snad samozřejmé, že se všichni učíme neustále od sebe navzájem, učí nás život sám

hodně jsem se učil od dcery a přesto jsem nepřestal být jejím rodičem, páč holt taková je formální role určená nám dvoum životem, ale to neznamená, že bych se od ní nemohl učit a že nemáme spolu otevřený vztah

[ryunin]

buddhova přirozenost se nastudovat nedá žádná nauka ti to nemůže zprostředkovat, je to neverbální záležitost

mně je třeba zen hodně blízkej, páč mi příjde takovej přímej ukazující na bezprostřednost bytí a ne dosahování nějakých osvícených stavů blaženosti

buddhovská přirozenost se nastudovat nedá, tu máme přirozeně v sobě

ale filozofie a praxe ti může pomoct tu svou buddhovskou podstatu objevit, projevit a víceméně ji nechat řídit tvůj život

[Pavel]

Co dělá člověk, který nakoupí buddhistickou literaturu, studuje ji, sleduje buddhistická videa na netu, poslouchá buddhistické nahrávky, cvičí zazen, uvádí naučené do praxe, inspiruje ho i patník u cesty, ale nemá učitele XY, žijícího v Dlouhé ulici číslo popisné 213?

Je to buddhista nebo ztracenej případ, protože nepochopil, že musí mít osobního učitele?

[ryunin]

Já jsem nikdy pocit formálního oficiálního učitele neměl. ALe někdy mám pocit, že můžu lidem něco vysvětlit, co mi dalo velkou práci a námahu sám pochopit, takže mě baví to někomu dál předát, jako štafetu. To je důvod, proč tu vůbec něco píšu a trávím čas. Ne proto, abych se na někoho vytahoval, nebo si vynutil uznání, že jsem učitel buddhismu. Tím se člověk stane tak nějak s tou praxí - vedeš léta nějakou praxi někde, máš tam nějaký lidi, tak nějak prostě at chceš nechceš, učíš tam buddhismus. jestli dobře nebo blbě, to je druhá věc. Nebo vážně řečeno, jestli to už je autentický učení nebo jen takový pokus.

[Návštěvník]

a pak je tu někdo, kdo tu filozofii a praxi spojil do jednoho - to jsou pak autentičtí učitelé buddhismu - kdo se dokáže naučit něco od dětí, od lesa, od řeky a současně tě dokáže přivézt k chápání filozfie buddhismu a uvést to do životní praxe

no a ten kdo poznal hodnotu objektivní reality, pochopil filozofii buddhismu v praxi, je ten autentickej učitel budhdismu a ten je nenahraditelnej, leda jiným učitelem buddhismu

Ty jsi tedy přesvědčený, že jedině buddhistická praxe pod vedením autentického učitele může vést k rozpoznávání buddhovské podstaty?
Že u nikoho (až do Buddhova zrození a ani po něm) nemůže dojít k vědomému žití buddhovské podstaty, protože neměl autentického učitele buddhismu?

Co dělá člověk, který nakoupí buddhistickou literaturu, studuje ji, sleduje buddhistická videa na netu, poslouchá buddhistické nahrávky, cvičí zazen, uvádí naučené do praxe, inspiruje ho i patník u cesty, ale nemá učitele XY, žijícího v Dlouhé ulici číslo popisné 213?

Je to buddhista nebo ztracenej případ, protože nepochopil, že musí mít osobního učitele?

?

[Návštěvník]

asi bych ten pocit otce měl, kdybych cítil, že někdo ode mě čká pevné vedení, radu, pomoc v životě a spoléhá na mé zkušenosti z buddhismu, to bych pak měl pocit učitele - otce, ale to jsem tuším nikdy nezažil

to cfítím u dětí, když je učím ve škole - ne u všech a dycky, ale někdy - máš pocit, že se ti nějak odevzdaly a čekají na tvé láskyplné a citlivé ale pevné vedení, tak to jsem fakt v buddhismu nezažil

a fakt envím, že bych po tom toužil - když učím angličtinu, baví mě to, ale nikdy jsem netoužil po tom ,abych se stal nějakým takovým tatínkem těcfh dětí, ale když se to stane, je to vlastně dojemný, no, hele a bez tohohle vlákna bych na to vůbec nepřišel, že to tak ve škole mám... takže děkuju...

to je skvělý, že děti vedeš takovým způsobem to je moc důležitý je fajn, že jsi si to uvědomil

s tím otcovským způsobem jsem myslet tvůj postoj k učiteli jako k otci, páč jsi sám napsal - "jsem v péči svého učitele, je to svým způsobem můj otec - který mě učí být zodpovědný sám za sebe a nespoléhat na jeho rady a pomoc "

[Návštěvník]

Já jsem nikdy pocit formálního oficiálního učitele neměl. ALe někdy mám pocit, že můžu lidem něco vysvětlit, co mi dalo velkou práci a námahu sám pochopit, takže mě baví to někomu dál předát, jako štafetu. To je důvod, proč tu vůbec něco píšu a trávím čas. Ne proto, abych se na někoho vytahoval, nebo si vynutil uznání, že jsem učitel buddhismu. Tím se člověk stane tak nějak s tou praxí - vedeš léta nějakou praxi někde, máš tam nějaký lidi, tak nějak prostě at chceš nechceš, učíš tam buddhismus. jestli dobře nebo blbě, to je druhá věc. Nebo vážně řečeno, jestli to už je autentický učení nebo jen takový pokus.

to je naprosto OK, ani by mně nenapadlo, že by jsi se chtěl nějak vytahovat a předvádět, to vypadá jinak

rád tě čtu, je to inspirativní i vést s tebou debatu v tomto otevřeném duchu je inspirací samo o sobě

díky za rozhovor a zenu zdar

[ryunin]

a pak je tu někdo, kdo tu filozofii a praxi spojil do jednoho - to jsou pak autentičtí učitelé buddhismu - kdo se dokáže naučit něco od dětí, od lesa, od řeky a současně tě dokáže přivézt k chápání filozfie buddhismu a uvést to do životní praxe

no a ten kdo poznal hodnotu objektivní reality, pochopil filozofii buddhismu v praxi, je ten autentickej učitel budhdismu a ten je nenahraditelnej, leda jiným učitelem buddhismu

Ty jsi tedy přesvědčený, že jedině buddhistická praxe pod vedením autentického učitele může vést k rozpoznávání buddhovské podstaty?
Že u nikoho (až do Buddhova zrození a ani po něm) nemůže dojít k vědomému žití buddhovské podstaty, protože neměl autentického učitele buddhismu?

Tohle je strašně důležitý.

Buddhismus není jediný způsob, jak rozpoznat svou pravou tvář, své pravé já. Určitě jsou na světě lidi, kteří poznali své pravé já v rámci náhody, v rámci modtitby, v rámci nějakých šamanských praktik, jógy, sexu, drog, co já vím.

Ale když už děláme buddhdismus, tak spoléháme na zkušenost a moudrost buddhů.

Pevné vedení a zvláštní, klidná jistota učitele nás paradoxně vede k naprosté svobodě a nezávislosti a vlastní buddhovské podstatě, která je nezávislá na buddhismu. Kdo tenhle paradox pochopí, má vyhráno.

[ryunin]

Já jsem nikdy pocit formálního oficiálního učitele neměl. ALe někdy mám pocit, že můžu lidem něco vysvětlit, co mi dalo velkou práci a námahu sám pochopit, takže mě baví to někomu dál předát, jako štafetu. To je důvod, proč tu vůbec něco píšu a trávím čas. Ne proto, abych se na někoho vytahoval, nebo si vynutil uznání, že jsem učitel buddhismu. Tím se člověk stane tak nějak s tou praxí - vedeš léta nějakou praxi někde, máš tam nějaký lidi, tak nějak prostě at chceš nechceš, učíš tam buddhismus. jestli dobře nebo blbě, to je druhá věc. Nebo vážně řečeno, jestli to už je autentický učení nebo jen takový pokus.

to je naprosto OK, ani by mně nenapadlo, že by jsi se chtěl nějak vytahovat a předvádět, to vypadá jinak

rád tě čtu, je to inspirativní i vést s tebou debatu v tomto otevřeném duchu je inspirací samo o sobě

díky za rozhovor a zenu zdar

Díky, je to fajn, když se někdo upřímně ptá a diskutuje a nepodezírá mě z falešných úmyslů.

[ryunin]

Co dělá člověk, který nakoupí buddhistickou literaturu, studuje ji, sleduje buddhistická videa na netu, poslouchá buddhistické nahrávky, cvičí zazen, uvádí naučené do praxe, inspiruje ho i patník u cesty, ale nemá učitele XY, žijícího v Dlouhé ulici číslo popisné 213?

Je to buddhista nebo ztracenej případ, protože nepochopil, že musí mít osobního učitele?

Záleží hodně na tom, proč nemá učitele. Když nevím, proč ho nemá, nemůžu to posuzovat. Může to být přípravdná fáze. A není přece cílem mít nálepku buddhista, ale dělat, co nám poroučí srdce.

[Návštěvník]

Buddhismus není jediný způsob, jak rozpoznat svou pravou tvář, své pravé já. Určitě jsou na světě lidi, kteří poznali své pravé já v rámci náhody, v rámci modtitby, v rámci nějakých šamanských praktik, jógy, sexu, drog, co já vím.

Ale když už děláme buddhdismus, tak spoléháme na zkušenost a moudrost buddhů.

Pevné vedení a zvláštní, klidná jistota učitele nás paradoxně vede k naprosté svobodě a nezávislosti a vlastní buddhovské podstatě, která je nezávislá na buddhismu. Kdo tenhle paradox pochopí, má vyhráno.

Díky. Ano, pevné vedení a zvláštní, klidná jistota je znát z každého, kdo žije to, čemu se v buddhismu říká buddhovská podstata.
Ať k tomu došlo sledováním kterékoliv nauky, nebo bez ní.

[ryunin]

Ještě příklad k těm termínům.

Chtěla bych se zeptat, jestli se v tradici mistra Dogena používají kóány při zazenu.
Tedy neptám se jestli se používají v budhismu, protože vím, že v některých školách zenu ano, mimo zen ne.

Ta otázka mě vážně zajímá, vzpomněla jsem si na krásný koán, popsaný jako základní (v knize Prázdné zrcadlo)

Ukaž mi svou pravou tvář, tvář, kterou jsi mě před tím než se narodili tvůj otec a matka.

(cituju z patra - kdy by jste někdo tu knihu měl, ráda bych si ji půjčila).
ten koán se jmenuje Mu-koán. "mu" je v Japonštině kořen slova prázdno.
(Mooji = mu-ji)

koan, to je trochu takový tradiční nedorozumění

Koan původně znamená veřejný případ. Něco jako vyhláška pro veřejnost ze strany úřadů.

Pak se ten termín začal používat pro krátké, někdy delší výměny názorů mezi mničhy a mistry nebo mnichy a mnichy atd.

Mistr Dogen koan chuápe jako rozhovor mezi mistrem a žákem a podobně.

NO a nakonec tyhle rozhovory - kde jeden se ptá a druhý odpovídá, většinou to tak je, začaly některým mistrům sloužit jako testovací pomůcka žáků.

Příklad:

Mnich se ptá mistra: Kde je moje nejhlubší podstata?

Mistr odpoví: Stará smardlavá koza.

Mnich dosáhne své podstaty.


To je koan. Mistr Dogen to vezme a začne to ze všech stran rozebírat, vysvětlovat, jemu to slouží jako nástroj vysvětelní buddhismu.

Ale v posledních stoletcíh se v Japonsku začaly tyhle koany používat jako ne nástroj učení, co je buddhismus, ale jako test čistoty mysli studenta. Ve škole Rinzai, ne ve škole Soto, která sleduje metody Dogenovy.

Takže ve škole Rinzai dostaneš "koan", čili test. Přečteš si takový dialog mnicha s mistrem a tvým úkolem je říct, co to znamená. Když to začneš intelektuálně vysvětlovat, máš za pět. když uděláš něco konkrétního, prošel jsi.

Mistr Dogen sepsal, sesbíral sbírku asi 300 koanů, které v jiné knize podrobně analyzoval. Koan není nesmyslná hádanka, ale dialog dvou lidí, kteří hledají pravdu, nebo vyjádří pravdu.

[Pavel]

Co dělá člověk, který nakoupí buddhistickou literaturu, studuje ji, sleduje buddhistická videa na netu, poslouchá buddhistické nahrávky, cvičí zazen, uvádí naučené do praxe, inspiruje ho i patník u cesty, ale nemá učitele XY, žijícího v Dlouhé ulici číslo popisné 213?

Je to buddhista nebo ztracenej případ, protože nepochopil, že musí mít osobního učitele?

Záleží hodně na tom, proč nemá učitele. Když nevím, proč ho nemá, nemůžu to posuzovat. Může to být přípravdná fáze. A není přece cílem mít nálepku buddhista, ale dělat, co nám poroučí srdce.

Dík za odpověď. Já mám vždycky tendenci relativizovat absolutní tvrzení typu, že bez konkrétního učitele (osoby) to nejde. Kdyby někdo tvrdil, že mít konkrétního učitele (osobu) je hloupost, taky bych to považoval za nesprávné. Každý jde svou cestou a ni potkává mnoho učitelů a když je otevřenej a nechá se poučit je jeho život mnohem snazší. Já chápu, že jsou tradice, které mají za nutné mít konkrétního učitele, ale já jsem spíš ten případ, kterej se inspiruje z vícero zdrojů a pak zkoumá, jestli je to použitelné pro jeho život.

Přeju hezkej večer.

[teonik]

ahoj Pavle
líbí se mi,cos napsal
taky mám takové tendence

avšak spíš,jak už sem psal,si relativizaci provedu jen pro sebe,či zapíšu do notýsku
neb dotyčný absolutista většinou poukaz na jiné možnosti považuje za napadení

rušit nebo nerušit kruhy druhých?
jak kdy,kde a s kým...

zdarec
@
.....................

[Linda]

ahoj Pavle
líbí se mi,cos napsal
taky mám takové tendence

tak to jsme už tři

a nejspíš se najde i někdo další

[Návštěvník]

Bodejť, kdybys uznával někoho jako učitele, asi by si ostatní řekli, že ty roky se holt podepíšou na každém