Kritizovat a poučovat - seznam lidí

[teonik]

vzájemně proberete s přáteli

to je ta implicitní debata,o které sem psal...

[Návštěvník]

A já si myslím, že to s tou důkladností přehání, že mu to brání být sám sebou. Co se týká učitele, on nechce mít učitele, nebo něco v tom smyslu - dřív říkal, že učitele rozhodně nechce ...

A minule mi říkal, že by učitele přijal, kdyby potkal někoho, kdo by mu vyhovoval.

Ten člověk není vnitřně šťastný a srovnaný sám se sebou. .

Ten kluk taky nerad cvičí s ostatníma - ekl mi několikrát, že ho to ruší. A jednou zkusil sesshin a řeklm, že to bylo hrozně rušivý zážitek.

na mně to dělá dojem, že ten tvůj přítel si naopak dokáže naslouchat (vnímá sám sebe a jde v souladu s tím jak ho to vede), nic nepředstírá (nebude se nutit do cvičení s ostatními, když ho to ruší) a je otevřený, tudíž nelpí na svých postojích (změna ohledně Učitele)

to že ti dokáže na tvoje výtky říct - Možná máš pravdu ... vnímám jako projev vnitřní moudrosti

a důkladnost je fajn, pokud se nezvrtne k těžkopádnou zatvrdlost

docela mne překvapuje, že to pokládáš za chybu, že je k sobě i k druhým natolik upřímný, že když ho ruší společné sezení, že to nedělá a nehraje žádný komedie, že nejde do nějakýho centra a k Učiteli, jen protože by se to tak asi mělo ... že tak se správně dělá zenový buddhismus

[ryunin]

A já si myslím, že to s tou důkladností přehání, že mu to brání být sám sebou. Co se týká učitele, on nechce mít učitele, nebo něco v tom smyslu - dřív říkal, že učitele rozhodně nechce ...

A minule mi říkal, že by učitele přijal, kdyby potkal někoho, kdo by mu vyhovoval.

Ten člověk není vnitřně šťastný a srovnaný sám se sebou. .

Ten kluk taky nerad cvičí s ostatníma - ekl mi několikrát, že ho to ruší. A jednou zkusil sesshin a řeklm, že to bylo hrozně rušivý zážitek.

na mně to dělá dojem, že ten tvůj přítel si naopak dokáže naslouchat (vnímá sám sebe a jde v souladu s tím jak ho to vede), nic nepředstírá (nebude se nutit do cvičení s ostatními, když ho to ruší) a je otevřený, tudíž nelpí na svých postojích (změna ohledně Učitele)

to že ti dokáže na tvoje výtky říct - Možná máš pravdu ... vnímám jako projev vnitřní moudrosti

a důkladnost je fajn, pokud se nezvrtne k těžkopádnou zatvrdlost

docela mne překvapuje, že to pokládáš za chybu, že je k sobě i k druhým natolik upřímný, že když ho ruší společné sezení, že to nedělá a nehraje žádný komedie, že nejde do nějakýho centra a k Učiteli, jen protože by se to tak asi mělo ... že tak se správně dělá zenový buddhismus

Jde o to, že buddhismus není povinnost. Takže samozřejmě, že každý má právo zůstat doma a cvičit sám nebo vůbec buddhismus neřešit. To je primární věc.
Ale když už se nějak do buddhismu namočíme, tak je tu šance, že se něco naučíme. A zase záleží na nás, zda chceme nebo ne. NO a je tu nějaké učení, nějaká filozofie a z hlediska té filozofie není všechno jedno. Na některých věcech záleží. Takže bez učitele nelze studovat a cvičit buddhismus. Když tohle někdo neakceptuje, další debata je zbytečná.

[ryunin]

no pokud se cítíš jako Učitel buddhismu tak jistě [/quote]

já jsem v péči svého učitele, je to svým způsobem můj otec - který mě učí být zodpovědný sám za sebe a nespoléhat na jeho rady a pomoc - je to cesta k pravé dospělosti, ne jen té občanské, co máme v dokladech[/quote]

takže chápu to správně, že pokud kritizuješ jak tvůj přítel nebo někod jiný chápe zen, tak to děláš z pozice žáka ?

a upřednostňuješ u toho mateřskou péči, zatímco svého učitele vnímáš spíše v pozici svého otce

nějak jsem z toho zmaten

víš co, já bych celkem rozumněl tomu, že si vzájemně proberete s přáteli, co a jak chápete a co vám to dalo, co vzalo, co se osvědčilo, co se ukázalo jako nefunkční, kde máte nejasnosti, problémy - takovou formu otevřené diskuze v souřadné roli lidí co praktikují zen-buddhismus, kde se dá ledasco osvětlit, pak ale nelze hovořit o kritice, ale o vzájemném sdílení, i když názory mohou být různé a mohou padat i ostřejší slova ...[/quote]

v buddhismu je důležité obojí - jak se učit, tak předávat zkušenost

učit někoho většina lidí chápe jako být v pozici toho důležitějšího nebo lepšího ,ale tak to v buddhismu není

učit je v buddhismu jako předat informaci,

kolik je hodin? čtvrt na tři - teď jsem předal nějakou informaci

takež zase máme na vybranou - máme předat to, co jsme se naučioli od svého učitele nebo ne? povinnost mahajánového buddhisty je nenechat si to učení pro sebe - nemáme povinnost stát se formálně učiteli a mít žáky, to nemám na mysli, ale máme povinnost nenechat si to, co jsme se naučili, pro sebe

učitel se neustále učí od svých studentů a od skutečnosti

a student se může se svými poznatky podělit, to platí pro jakýkoliv obor

myslím že to poučování, co se nám nelíbí nastáváí tehdy, když někoho učíme proti jeho vůli - proto běžně nezastavuju babičky na chodníku a neříkám jim, co je a není buddhismus

a proto jsem se tu ptal, kdo vůbec stojí o to, abych ho kritizovat - kritika a sdělení, vysvětlení je někdy totéž

když budu učit malou holku jezdit na bruslích, budu jí muset laskavě kritizovat - zkus dát kolena k sobě, nebo máš kolena moc od sebe... takže když někdo učí někoho bruslit, má pocit, že je Velký a Důležitý učitel?

takže je důležité když učíme buddhismus, abychom neztratili toho ducha prostoty - to je rozhodně důležitý

učit a ztratit ducha prostoty už je zralý na to být někým kritizován - už jsi nafoukanej, tak už jsi ztratil toho ducha buddhismu, pravého já

[Návštěvník]

romane ty nějakým způsobem praktikuješ buddhismus OK, máš svého Učitele OK, kterého vnímáš jako Otce OK (to já všechno chápu), pak máš kamaráda co také nějakým způsobem praktikuje buddhismus OK a vy si spolu vyměňujete názory na to jak praktikovat buddhismus a nesouhlasíte spolu OK

ale to je snad diskuze mezi dospělými lidmi, tedy ty nejsi jeho Učitel a on není tvůj žák a naopak (mám tu na mysli formálního Učitele buddhismu), tak na co řeči o mateřském přístupu to je snad otázkou souřadné formy komunikace - prostě v rámci vzájemné komunikace spolu prostě probíráte záležitosti ohledně buddhismu a vzájemně si předáváte zkušenosti co jste učinili, takže se svým způsobem samozřejmě učíte, ale v souřadné roli
ne jako Učitel se žákem nebo jo ? aby tam bylo na místě zaujímat roli mateřské něžné péče nebo otcovského přístupu

a jestli je to tak, že "bez učitele nelze studovat a cvičit buddhismus. Když tohle někdo neakceptuje, další debata je zbytečná." tak proč s ním teda o tom diskutuješ, když víš, že Učitele nemá a cvičit ve skupině nechce ?

prostě mi to přijde podivný, zvláště mezi buddhistama, tak se ptám

[Návštěvník]

když budu učit malou holku jezdit na bruslích, budu jí muset laskavě kritizovat - zkus dát kolena k sobě, nebo máš kolena moc od sebe...

pokud k tobě přišel na radu jak to má dělat se cvičením zazenu, tak tvůj přístup chápu

[ryunin]

romane ty nějakým způsobem praktikuješ buddhismus OK, máš svého Učitele OK, kterého vnímáš jako Otce OK (to já všechno chápu), pak máš kamaráda co také nějakým způsobem praktikuje buddhismus OK a vy si spolu vyměňujete názory na to jak praktikovat buddhismus a nesouhlasíte spolu OK

ale to je snad diskuze mezi dospělými lidmi, tedy ty nejsi jeho Učitel a on není tvůj žák a naopak (mám tu na mysli formálního Učitele buddhismu), tak na co řeči o mateřském přístupu to je snad otázkou souřadné formy komunikace - prostě v rámci vzájemné komunikace spolu prostě probíráte záležitosti ohledně buddhismu a vzájemně si předáváte zkušenosti co jste učinili, takže se svým způsobem samozřejmě učíte, ale v souřadné roli
ne jako Učitel se žákem nebo jo ? aby tam bylo na místě zaujímat roli mateřské něžné péče nebo otcovského přístupu

a jestli je to tak, že "bez učitele nelze studovat a cvičit buddhismus. Když tohle někdo neakceptuje, další debata je zbytečná." tak proč s ním teda o tom diskutuješ, když víš, že Učitele nemá a cvičit ve skupině nechce ?

prostě mi to přijde podivný, zvláště mezi buddhistama, tak se ptám

oficiálně nejsem jeho učitel a on není můj žák, ale to neznamená, že ho nemůžu o něčem poučit a naopak

můj učitel např. má kolem sebe v Británii tak řekněme dvacet lidí, z toho se za jeho žáka považuje myslím tak pět z nich, maximálně

ale to neznamená, že můj učitel neučí i těch zbylých patnáct - když je příležitost - takže když je příležitost , můžeme něcomu někdy říct, třeba i mojí mámě, a to není buddhistka

nebo ona mě

takže když je příležitost, a když má chuť něco kamarádovi říct, tak mu to řeknu a naopak

už jsem nějak ztratil nit - v čem je vlastně problém?

[ryunin]

OK - a je tu ještě problém, už asi vím, z čeho to vzniklo tohle nedorozumněí s tím návštěvníkem

Totiž máme tendenci, já ti mám taky, rozdělovat věci rigidně, já učitel, ty žák, on otec, ona matka, já syn, já vím, ty nevíš, atd.

ale realita je taková, že já nejsem zaseklej v žádný roli - pro mého učitele jsem i kamarád a někdy on se naučí něco ode mě - realita je nezachytitelná, tam žádný role nejsou , jen realita...

další věc - to, že můj kamarád nemá učitele, není tak uplěn pravda, je možný, že se něco naučil od mého učitele MIka, je možný, že se něco naučí ode mě, a není uplně pravfda, že nechce cvičit ve skupině, je to zatím takový otevřený, jednou chce, pak zas nechce

takže bych to celý viděl jako zcela otevřený systém, ne rozdělení rolí rigidně

na druhou stranu, aby v tom nebyl zmatek, tak si nemůže každej dělat co chce - takže já mám na starost páteční praxi a jsem zodpovědnej za to, co se tam děje, co se bude diskutovat a jak budeme cvičit zazen - takže já tam jako formálně něco učím a řídím a vedu - to je realita, ne pocit - a jakmile tam někdo přijde, tak už je vlastně v tom procesu učení se - něčeho od někoho

takže v praxi máme nějaký role, to jo, ale naše mysl by měla bejt otevřená - ne bejt zaseklý v tý roli, když naléváme čaj nebo se klaníme

[Návštěvník]

Jaký je tedy rozdíl mezi žáky a těmi ostatními, kteří jsou mezi nimi? Musí tě žák poslechnout vždycky a ti ostatní ne? Nebo jsi povinný vždycky poučit žáka , ale ty ostatní jen příležitostně?

[ryunin]

Jaký je tedy rozdíl mezi žáky a těmi ostatními, kteří jsou mezi nimi? Musí tě žák poslechnout vždycky a ti ostatní ne? Nebo jsi povinný vždycky poučit žáka , ale ty ostatní jen příležitostně?

asi myslíš jaký je rozdíl mezi tím, kdo přijal učitele zcela a těmi, kdo ho považují za inspirativního a zajímavého člověka, ale berou jeho učení s rezervou?

poslouchat nemusí nikdo nikdoho, to je dobrovolná věc

ale můj učitel je rozhodně proti tomu, aby někdo v rámci buddhismu říkal lidem, co musí dělat v životě

to on rozhodně nepraktikuje, mě nic nikdy nepřikazoval, jen navrhoval - třeba jak pojmout dny zazenu, co číst, cdo přeložit atd. Ale nepřikazuje mi, co mám dělat. A já nepřikazuju nikomu. Jen dětem ve škole.

To je asi nedorozumění. To že někomu řekneš, že buddhismus znamená cvičt zazen, to je informace, ne příkaz. S tou informací každý může naložit jak se mu zlíbí. Ale když pojededš na naše ústraní, tak tam jedeš s tím, že respektuješ pravidla hry.

A co se týká poučování, opět můj učitel se mi vůbec nevěnuje víc než ostatním. Spíš jde o to, že já jeho vklad beru tak nějak cele, ne s rezervou, s rezervou ho beru jako člověka, ale nemám k němu výhrady jako k učiteli. A když on poučuje někoho, tak já poslouchám a beru si z toho něco.

[Návštěvník]

oficiálně nejsem jeho učitel a on není můj žák, ale to neznamená, že ho nemůžu o něčem poučit a naopak

můj učitel např. má kolem sebe v Británii tak řekněme dvacet lidí, z toho se za jeho žáka považuje myslím tak pět z nich, maximálně

ale to neznamená, že můj učitel neučí i těch zbylých patnáct - když je příležitost - takže když je příležitost , můžeme něcomu někdy říct, třeba i mojí mámě, a to není buddhistka

nebo ona mě

takže když je příležitost, a když má chuť něco kamarádovi říct, tak mu to řeknu a naopak

už jsem nějak ztratil nit - v čem je vlastně problém?

původně jsi se chtěl "zamyslet, jestli kritizovat nebo nekritizovat, jak kdo praktikuje nebo chápe buddhismus."

tak se k tomu společně s tebou zamýšlím i já a podotýkám:

že pokud se dva chlapi sejdou na pivo a budou řešit otázky buddhismu, že to lze provést v rámci vedení otevřené diskuze co a jak chápete a co vám to dalo, co vzalo, co se osvědčilo, co se ukázalo jako nefunkční, kde máte nejasnosti, problémy - takovou formu otevřené diskuze v souřadné roli lidí co praktikují zen-buddhismus, kde se dá ledasco osvětlit, pak ale nelze hovořit o kritice, ale o vzájemném sdílení, i když názory mohou být různé a mohou padat i ostřejší slova ...

a jak už jsem uvedl, pak mi přijde, ta mateřská péče, jako mimo, protože se to odehrává v rovině rovný s rovným tedy v souřadné

kdežto komunikace v rámci otcovské role či mateřské jemné péče probíhá v rovině učitele a žáka a je na místě, pokud se na tebe teda někdo skutečně obrátí jako na učitele

to je ale jenom takový moje zamyšlení k tomu tématu co jsi nastínil, jinak si samozřejmě počínej, jak tě to vede

[Návštěvník]

na druhou stranu, aby v tom nebyl zmatek, tak si nemůže každej dělat co chce - takže já mám na starost páteční praxi a jsem zodpovědnej za to, co se tam děje, co se bude diskutovat a jak budeme cvičit zazen - takže já tam jako formálně něco učím a řídím a vedu - to je realita, ne pocit - a jakmile tam někdo přijde, tak už je vlastně v tom procesu učení se - něčeho od někoho

takže v praxi máme nějaký role, to jo, ale naše mysl by měla bejt otevřená - ne bejt zaseklý v tý roli, když naléváme čaj nebo se klaníme

no tady je to naprosto jasný, ty lidi tam příjdou a ty je vedeš, opravuješ, kritizuješ, vysvětluješ, jsi v roli Učitele, což pak neznamená, že když byste spolu šli na pivko, že musíš zůstávat v roli učitelský a nemůže to přejít v roli kamarádskou

[Návštěvník]

Jaký je tedy rozdíl mezi žáky a těmi ostatními, kteří jsou mezi nimi? Musí tě žák poslechnout vždycky a ti ostatní ne? Nebo jsi povinný vždycky poučit žáka , ale ty ostatní jen příležitostně?

asi myslíš jaký je rozdíl mezi tím, kdo přijal učitele zcela a těmi, kdo ho považují za inspirativního a zajímavého člověka, ale berou jeho učení s rezervou?

poslouchat nemusí nikdo nikdoho, to je dobrovolná věc

ale můj učitel je rozhodně proti tomu, aby někdo v rámci buddhismu říkal lidem, co musí dělat v životě

to on rozhodně nepraktikuje, mě nic nikdy nepřikazoval, jen navrhoval - třeba jak pojmout dny zazenu, co číst, cdo přeložit atd. Ale nepřikazuje mi, co mám dělat. A já nepřikazuju nikomu. Jen dětem ve škole.

To je asi nedorozumění. To že někomu řekneš, že buddhismus znamená cvičt zazen, to je informace, ne příkaz. S tou informací každý může naložit jak se mu zlíbí. Ale když pojededš na naše ústraní, tak tam jedeš s tím, že respektuješ pravidla hry.

A co se týká poučování, opět můj učitel se mi vůbec nevěnuje víc než ostatním. Spíš jde o to, že já jeho vklad beru tak nějak cele, ne s rezervou, s rezervou ho beru jako člověka, ale nemám k němu výhrady jako k učiteli. A když on poučuje někoho, tak já poslouchám a beru si z toho něco.

Takže každý občas zafunguje coby učitel a každý coby žák,
Pak mi není moc jasné, když není v poslušnosti žáků a ne-žáků rozdíl, k čemu potom trvání na funkci učitele? Když je to podobné jako jinde, kde se učí ten, kdo je ochotný se poučit, od kohokoliv? Tím spíš, že trvalé uvědomování si buddhovské přirozenosti během všeho dění asi není příliš častý případ

[ryunin]

oficiálně nejsem jeho učitel a on není můj žák, ale to neznamená, že ho nemůžu o něčem poučit a naopak

můj učitel např. má kolem sebe v Británii tak řekněme dvacet lidí, z toho se za jeho žáka považuje myslím tak pět z nich, maximálně

ale to neznamená, že můj učitel neučí i těch zbylých patnáct - když je příležitost - takže když je příležitost , můžeme něcomu někdy říct, třeba i mojí mámě, a to není buddhistka

nebo ona mě

takže když je příležitost, a když má chuť něco kamarádovi říct, tak mu to řeknu a naopak

už jsem nějak ztratil nit - v čem je vlastně problém?

původně jsi se chtěl "zamyslet, jestli kritizovat nebo nekritizovat, jak kdo praktikuje nebo chápe buddhismus."

tak se k tomu společně s tebou zamýšlím i já a podotýkám:

že pokud se dva chlapi sejdou na pivo a budou řešit otázky buddhismu, že to lze provést v rámci vedení otevřené diskuze co a jak chápete a co vám to dalo, co vzalo, co se osvědčilo, co se ukázalo jako nefunkční, kde máte nejasnosti, problémy - takovou formu otevřené diskuze v souřadné roli lidí co praktikují zen-buddhismus, kde se dá ledasco osvětlit, pak ale nelze hovořit o kritice, ale o vzájemném sdílení, i když názory mohou být různé a mohou padat i ostřejší slova ...

a jak už jsem uvedl, pak mi přijde, ta mateřská péče, jako mimo, protože se to odehrává v rovině rovný s rovným tedy v souřadné

kdežto komunikace v rámci otcovské role či mateřské jemné péče probíhá v rovině učitele a žáka a je na místě, pokud se na tebe teda někdo skutečně obrátí jako na učitele

to je ale jenom takový moje zamyšlení k tomu tématu co jsi nastínil, jinak si samozřejmě počínej, jak tě to vede

no jasně, když mě někdo nepovažtuje za svého učitele, a nevím o nikom takovým, tak nemám pocit, že jsem nějaký otec a oni nemají pocit, že jsou mé děti, to je jasný, ale dkyž čteš příběhy mnichů z dávné číny, kde oni taky nebyli v roli učitele a žáka, někdy se stalo, že kritika jednoho mnicha přivedla k pravdě toho druhého

to jak to podáváš je spíš vhodné do demokracie a politiky, kde jsme si všichni rovni - buddhismus je spíš příležitost se něco naučit od někoho, takže lpět na tom,že jsem všichni stejně vybaveni nebo schopni učit buddhismus by bylo neproduktivní

kdysi jsem v Americe trávil odpoledne s jedním mnichem, tkerý ještě nebyl oficiálně učitelem, ale stal se učitelem asi za rok a způsob jakým se mnou mluvil, tak tam jsem měl pocit,že on už je normálně fungujícím učitelem, necítíl jsem rozdíl, a tak mluvil s každým

prostě měl těm lidem co dát a mohl kritizovat a poučovat ale neměl jsem s tím problém, neříkalj sem mu, hele ty ještě nemáš na učení papííry,. tak se tady nevytahuj - protože ty cítíš, že ten člověk něco ví a něco ti říká upřímně a nemá zapotřebí se vyvyšovat - takže pak tu kritiku bereš, bez problému

ale ne každej má tu ochotu - takže když někoho kritizuju v buddhismu, to je ta má část a jeslti to někdo bude brát nebo ne, to je jejich věc - ale ta moje kritika je můj pocit, dluh, děláš to z lásky, ne z pocitu nadřaznosti, ale to musí lidi cítit, to se nedá vsvětlit tady

[rosada]

Takže bez učitele nelze studovat a cvičit buddhismus. Když tohle někdo neakceptuje, další debata je zbytečná.

Přes tohle opravdu nejede vlak?
V žádné z větví budhismu by se nenašlo připuštění, že to jde i bez učitele v těle?
A co studium/poznání budhovské podstaty, to taky nejde bez učitele v těle?
Proč se ptám?
V hinduistické tradici je pojem sat-guru, tedy vnitřní učitel, na kterého se může obrátit každý kdykoliv a kdekoliv.
---
Zároveň narážím na tvůj postoj ohledně termínů:
je jasné, že zen budhismus je budhismus, ale stejně tak theraváda je budhismus. Jde o pojmy nadřazeé a podřazené (angl. BT, NT) nikoliv ekvivalentví, tj synonyma - pokud učíš jazyky nemělo by ti toto rozlišení dělat problém.

[ryunin]

Jaký je tedy rozdíl mezi žáky a těmi ostatními, kteří jsou mezi nimi? Musí tě žák poslechnout vždycky a ti ostatní ne? Nebo jsi povinný vždycky poučit žáka , ale ty ostatní jen příležitostně?

asi myslíš jaký je rozdíl mezi tím, kdo přijal učitele zcela a těmi, kdo ho považují za inspirativního a zajímavého člověka, ale berou jeho učení s rezervou?

poslouchat nemusí nikdo nikdoho, to je dobrovolná věc

ale můj učitel je rozhodně proti tomu, aby někdo v rámci buddhismu říkal lidem, co musí dělat v životě

to on rozhodně nepraktikuje, mě nic nikdy nepřikazoval, jen navrhoval - třeba jak pojmout dny zazenu, co číst, cdo přeložit atd. Ale nepřikazuje mi, co mám dělat. A já nepřikazuju nikomu. Jen dětem ve škole.

To je asi nedorozumění. To že někomu řekneš, že buddhismus znamená cvičt zazen, to je informace, ne příkaz. S tou informací každý může naložit jak se mu zlíbí. Ale když pojededš na naše ústraní, tak tam jedeš s tím, že respektuješ pravidla hry.

A co se týká poučování, opět můj učitel se mi vůbec nevěnuje víc než ostatním. Spíš jde o to, že já jeho vklad beru tak nějak cele, ne s rezervou, s rezervou ho beru jako člověka, ale nemám k němu výhrady jako k učiteli. A když on poučuje někoho, tak já poslouchám a beru si z toho něco.

Takže každý občas zafunguje coby učitel a každý coby žák,
Pak mi není moc jasné, když není v poslušnosti žáků a ne-žáků rozdíl, k čemu potom trvání na funkci učitele? Když je to podobné jako jinde, kde se učí ten, kdo je ochotný se poučit, od kohokoliv? Tím spíš, že trvalé uvědomování si buddhovské přirozenosti během všeho dění asi není příliš častý případ

proč trvat na roli učitele


no protože to učení má víc rovin



v té objektivní rovině se učíme od kohokoliv, kdo něco dělá pravdivě - babička tě naučí péct koláče, Američan tě naučí nějaký slovíčko, policista ti vysvětlí přestupek, děti tě naučí pouštět draka, co já vím

no ale pak je tu ta filozofie a to tě naučí někdo, kdo tu filozofii pochopil, nebo nějaký její výřez

a pak je tu někdo, kdo tu filozofii a praxi spojil do jednoho - to jsou pak autentičtí učitelé buddhismu - kdo se dokáže naučit něco od dětí, od lesa, od řeky a současně tě dokáže přivézt k chápání filozfie buddhismu a uvést to do životní praxe

no a ten kdo poznal hodnotu objektivní reality, pochopil filozofii buddhismu v praxi, je ten autentickej učitel budhdismu a ten je nenahraditelnej, leda jiným učitelem buddhismu

[Návštěvník]

A co se týká poučování, opět můj učitel se mi vůbec nevěnuje víc než ostatním. Spíš jde o to, že já jeho vklad beru tak nějak cele, ne s rezervou, s rezervou ho beru jako člověka, ale nemám k němu výhrady jako k učiteli. A když on poučuje někoho, tak já poslouchám a beru si z toho něco.

když jsem se svým Učitelem, tak to je absolutní otevřeností a láskou k němu, je to intimnější než když jsem se svým partnerem, on mne nepoučuje, vede mne způsobem, který je doslova šitý na míru a někdy je to velmi jemné, někdy hodně tvrdé, pokaždé je to jiné, protože to vychází z aktuálního stavu, někdy je to o naprostém relaxu jen v jeho přítomnosti

nikdy nevím co bude a jak to bude a ani nemám žádný očekávání, je tam totální důvěra, že ať bude co bude, že to bude to nejlepší i kdyby mne vyhodil

jednou si vzpomínám jak mi cosi řekl a mne prostoupila vlna agrese a vzteku, cloumalo to se mnou tak, musel jsem se držet židle a jediný co se mi od něho dostalo za reakci bylo konstatování - áááá vidím, že tohle se mysli, ale opravdu hodně nelíbí a smál se tomu a pak mi řekl, že mám prociťovat sám v sobě tu probíhající energii a plně jí vnímat

ale já nejsem buddhistou - nepěstujeme tam žádnou techniku ani filosofii, je to o přímém zaměření na Přítomnost tady a teď

píšu to sem jen proto, že chápu co jsi psal o tom otcovském přístupu

[ryunin]

Takže bez učitele nelze studovat a cvičit buddhismus. Když tohle někdo neakceptuje, další debata je zbytečná.

Přes tohle opravdu nejede vlak?
V žádné z větví budhismu by se nenašlo připuštění, že to jde i bez učitele v těle?
A co studium/poznání budhovské podstaty, to taky nejde bez učitele v těle?
Proč se ptám?
V hinduistické tradici je pojem sat-guru, tedy vnitřní učitel, na kterého se může obrátit každý kdykoliv a kdekoliv.
---
Zároveň narážím na tvůj postoj ohledně termínů:
je jasné, že zen budhismus je budhismus, ale stejně tak theraváda je budhismus. Jde o pojmy nadřazeé a podřazené (angl. BT, NT) nikoliv ekvivalentví, tj synonyma - pokud učíš jazyky nemělo by ti toto rozlišení dělat problém.

No to je stejněj problém, jako jestli můžeš jezdit v autě bez volantu - můžeš to zkusit - ale auto slouží k ježdění, a buddhismus k probuzení, takže pokud jde o probuzení, proč experimentovat, když tu je osvědčená metoda - učitel, zazen, filozofie, život.

Na druhou stranu, bez vnitřního učitele neuděláme ani první krok, natož abychom dokončili celý kruh cesty.


Co se týká pojmů nadřazených a podřazených - budhismus není lingvistika. Je to zkušenost. A ta nemá pojmy nadřazené a podřazené.

[ryunin]

na druhou stranu, aby v tom nebyl zmatek, tak si nemůže každej dělat co chce - takže já mám na starost páteční praxi a jsem zodpovědnej za to, co se tam děje, co se bude diskutovat a jak budeme cvičit zazen - takže já tam jako formálně něco učím a řídím a vedu - to je realita, ne pocit - a jakmile tam někdo přijde, tak už je vlastně v tom procesu učení se - něčeho od někoho

takže v praxi máme nějaký role, to jo, ale naše mysl by měla bejt otevřená - ne bejt zaseklý v tý roli, když naléváme čaj nebo se klaníme

no tady je to naprosto jasný, ty lidi tam příjdou a ty je vedeš, opravuješ, kritizuješ, vysvětluješ, jsi v roli Učitele, což pak neznamená, že když byste spolu šli na pivko, že musíš zůstávat v roli učitelský a nemůže to přejít v roli kamarádskou

ale tohle musí bejt otevřený - u toho piva může být momen žák - učitel nebo u toho oltáře může být role kamarád - kamarád - nikde není psáno, kdy kdo jakou roli musí převzít - to je uplně otevřený, bohuřžel v některých buddhsitických skupinách to nepříchází v úvahu a ta role je tam zakonzervovaná a to je blbý - učitel je tam ten kápo a žák ten blb, co nic nechápe

[Návštěvník]

buddhova přirozenost se nastudovat nedá žádná nauka ti to nemůže zprostředkovat, je to neverbální záležitost

mně je třeba zen hodně blízkej, páč mi příjde takovej přímej ukazující na bezprostřednost bytí a ne dosahování nějakých osvícených stavů blaženosti