vzájemně proberete s přáteli
to je ta implicitní debata,o které sem psal...
Moderátor: ryunin
vzájemně proberete s přáteli
ryunin píše:
A já si myslím, že to s tou důkladností přehání, že mu to brání být sám sebou. Co se týká učitele, on nechce mít učitele, nebo něco v tom smyslu - dřív říkal, že učitele rozhodně nechce ...
A minule mi říkal, že by učitele přijal, kdyby potkal někoho, kdo by mu vyhovoval.
Ten člověk není vnitřně šťastný a srovnaný sám se sebou. .
Ten kluk taky nerad cvičí s ostatníma - ekl mi několikrát, že ho to ruší. A jednou zkusil sesshin a řeklm, že to bylo hrozně rušivý zážitek.
Návštěvník píše:ryunin píše:
A já si myslím, že to s tou důkladností přehání, že mu to brání být sám sebou. Co se týká učitele, on nechce mít učitele, nebo něco v tom smyslu - dřív říkal, že učitele rozhodně nechce ...
A minule mi říkal, že by učitele přijal, kdyby potkal někoho, kdo by mu vyhovoval.
Ten člověk není vnitřně šťastný a srovnaný sám se sebou. .
Ten kluk taky nerad cvičí s ostatníma - ekl mi několikrát, že ho to ruší. A jednou zkusil sesshin a řeklm, že to bylo hrozně rušivý zážitek.
na mně to dělá dojem, že ten tvůj přítel si naopak dokáže naslouchat (vnímá sám sebe a jde v souladu s tím jak ho to vede), nic nepředstírá (nebude se nutit do cvičení s ostatními, když ho to ruší) a je otevřený, tudíž nelpí na svých postojích (změna ohledně Učitele)
to že ti dokáže na tvoje výtky říct - Možná máš pravdu ... vnímám jako projev vnitřní moudrosti
a důkladnost je fajn, pokud se nezvrtne k těžkopádnou zatvrdlost
docela mne překvapuje, že to pokládáš za chybu, že je k sobě i k druhým natolik upřímný, že když ho ruší společné sezení, že to nedělá a nehraje žádný komedie, že nejde do nějakýho centra a k Učiteli, jen protože by se to tak asi mělo ... že tak se správně dělá zenový buddhismus
ryunin píše:
když budu učit malou holku jezdit na bruslích, budu jí muset laskavě kritizovat - zkus dát kolena k sobě, nebo máš kolena moc od sebe...
Návštěvník píše:romane ty nějakým způsobem praktikuješ buddhismus OK, máš svého Učitele OK, kterého vnímáš jako Otce OK (to já všechno chápu), pak máš kamaráda co také nějakým způsobem praktikuje buddhismus OK a vy si spolu vyměňujete názory na to jak praktikovat buddhismus a nesouhlasíte spolu OK
ale to je snad diskuze mezi dospělými lidmi, tedy ty nejsi jeho Učitel a on není tvůj žák a naopak (mám tu na mysli formálního Učitele buddhismu), tak na co řeči o mateřském přístupu to je snad otázkou souřadné formy komunikace - prostě v rámci vzájemné komunikace spolu prostě probíráte záležitosti ohledně buddhismu a vzájemně si předáváte zkušenosti co jste učinili, takže se svým způsobem samozřejmě učíte, ale v souřadné roli
ne jako Učitel se žákem nebo jo ? aby tam bylo na místě zaujímat roli mateřské něžné péče nebo otcovského přístupu
a jestli je to tak, že "bez učitele nelze studovat a cvičit buddhismus. Když tohle někdo neakceptuje, další debata je zbytečná." tak proč s ním teda o tom diskutuješ, když víš, že Učitele nemá a cvičit ve skupině nechce ?
prostě mi to přijde podivný, zvláště mezi buddhistama, tak se ptám
Návštěvník píše:Jaký je tedy rozdíl mezi žáky a těmi ostatními, kteří jsou mezi nimi? Musí tě žák poslechnout vždycky a ti ostatní ne? Nebo jsi povinný vždycky poučit žáka , ale ty ostatní jen příležitostně?
ryunin píše:
oficiálně nejsem jeho učitel a on není můj žák, ale to neznamená, že ho nemůžu o něčem poučit a naopak
můj učitel např. má kolem sebe v Británii tak řekněme dvacet lidí, z toho se za jeho žáka považuje myslím tak pět z nich, maximálně
ale to neznamená, že můj učitel neučí i těch zbylých patnáct - když je příležitost - takže když je příležitost , můžeme něcomu někdy říct, třeba i mojí mámě, a to není buddhistka
nebo ona mě
takže když je příležitost, a když má chuť něco kamarádovi říct, tak mu to řeknu a naopak
už jsem nějak ztratil nit - v čem je vlastně problém?
ryunin píše:
na druhou stranu, aby v tom nebyl zmatek, tak si nemůže každej dělat co chce - takže já mám na starost páteční praxi a jsem zodpovědnej za to, co se tam děje, co se bude diskutovat a jak budeme cvičit zazen - takže já tam jako formálně něco učím a řídím a vedu - to je realita, ne pocit - a jakmile tam někdo přijde, tak už je vlastně v tom procesu učení se - něčeho od někoho
takže v praxi máme nějaký role, to jo, ale naše mysl by měla bejt otevřená - ne bejt zaseklý v tý roli, když naléváme čaj nebo se klaníme
ryunin píše:Návštěvník píše:Jaký je tedy rozdíl mezi žáky a těmi ostatními, kteří jsou mezi nimi? Musí tě žák poslechnout vždycky a ti ostatní ne? Nebo jsi povinný vždycky poučit žáka , ale ty ostatní jen příležitostně?
asi myslíš jaký je rozdíl mezi tím, kdo přijal učitele zcela a těmi, kdo ho považují za inspirativního a zajímavého člověka, ale berou jeho učení s rezervou?
poslouchat nemusí nikdo nikdoho, to je dobrovolná věc
ale můj učitel je rozhodně proti tomu, aby někdo v rámci buddhismu říkal lidem, co musí dělat v životě
to on rozhodně nepraktikuje, mě nic nikdy nepřikazoval, jen navrhoval - třeba jak pojmout dny zazenu, co číst, cdo přeložit atd. Ale nepřikazuje mi, co mám dělat. A já nepřikazuju nikomu. Jen dětem ve škole.
To je asi nedorozumění. To že někomu řekneš, že buddhismus znamená cvičt zazen, to je informace, ne příkaz. S tou informací každý může naložit jak se mu zlíbí. Ale když pojededš na naše ústraní, tak tam jedeš s tím, že respektuješ pravidla hry.
A co se týká poučování, opět můj učitel se mi vůbec nevěnuje víc než ostatním. Spíš jde o to, že já jeho vklad beru tak nějak cele, ne s rezervou, s rezervou ho beru jako člověka, ale nemám k němu výhrady jako k učiteli. A když on poučuje někoho, tak já poslouchám a beru si z toho něco.
Návštěvník píše:ryunin píše:
oficiálně nejsem jeho učitel a on není můj žák, ale to neznamená, že ho nemůžu o něčem poučit a naopak
můj učitel např. má kolem sebe v Británii tak řekněme dvacet lidí, z toho se za jeho žáka považuje myslím tak pět z nich, maximálně
ale to neznamená, že můj učitel neučí i těch zbylých patnáct - když je příležitost - takže když je příležitost , můžeme něcomu někdy říct, třeba i mojí mámě, a to není buddhistka
nebo ona mě
takže když je příležitost, a když má chuť něco kamarádovi říct, tak mu to řeknu a naopak
už jsem nějak ztratil nit - v čem je vlastně problém?
původně jsi se chtěl "zamyslet, jestli kritizovat nebo nekritizovat, jak kdo praktikuje nebo chápe buddhismus."
tak se k tomu společně s tebou zamýšlím i já a podotýkám:
že pokud se dva chlapi sejdou na pivo a budou řešit otázky buddhismu, že to lze provést v rámci vedení otevřené diskuze co a jak chápete a co vám to dalo, co vzalo, co se osvědčilo, co se ukázalo jako nefunkční, kde máte nejasnosti, problémy - takovou formu otevřené diskuze v souřadné roli lidí co praktikují zen-buddhismus, kde se dá ledasco osvětlit, pak ale nelze hovořit o kritice, ale o vzájemném sdílení, i když názory mohou být různé a mohou padat i ostřejší slova ...
a jak už jsem uvedl, pak mi přijde, ta mateřská péče, jako mimo, protože se to odehrává v rovině rovný s rovným tedy v souřadné
kdežto komunikace v rámci otcovské role či mateřské jemné péče probíhá v rovině učitele a žáka a je na místě, pokud se na tebe teda někdo skutečně obrátí jako na učitele
to je ale jenom takový moje zamyšlení k tomu tématu co jsi nastínil, jinak si samozřejmě počínej, jak tě to vede
ryunin píše: Takže bez učitele nelze studovat a cvičit buddhismus. Když tohle někdo neakceptuje, další debata je zbytečná.
Návštěvník píše:ryunin píše:Návštěvník píše:Jaký je tedy rozdíl mezi žáky a těmi ostatními, kteří jsou mezi nimi? Musí tě žák poslechnout vždycky a ti ostatní ne? Nebo jsi povinný vždycky poučit žáka , ale ty ostatní jen příležitostně?
asi myslíš jaký je rozdíl mezi tím, kdo přijal učitele zcela a těmi, kdo ho považují za inspirativního a zajímavého člověka, ale berou jeho učení s rezervou?
poslouchat nemusí nikdo nikdoho, to je dobrovolná věc
ale můj učitel je rozhodně proti tomu, aby někdo v rámci buddhismu říkal lidem, co musí dělat v životě
to on rozhodně nepraktikuje, mě nic nikdy nepřikazoval, jen navrhoval - třeba jak pojmout dny zazenu, co číst, cdo přeložit atd. Ale nepřikazuje mi, co mám dělat. A já nepřikazuju nikomu. Jen dětem ve škole.
To je asi nedorozumění. To že někomu řekneš, že buddhismus znamená cvičt zazen, to je informace, ne příkaz. S tou informací každý může naložit jak se mu zlíbí. Ale když pojededš na naše ústraní, tak tam jedeš s tím, že respektuješ pravidla hry.
A co se týká poučování, opět můj učitel se mi vůbec nevěnuje víc než ostatním. Spíš jde o to, že já jeho vklad beru tak nějak cele, ne s rezervou, s rezervou ho beru jako člověka, ale nemám k němu výhrady jako k učiteli. A když on poučuje někoho, tak já poslouchám a beru si z toho něco.
Takže každý občas zafunguje coby učitel a každý coby žák,
Pak mi není moc jasné, když není v poslušnosti žáků a ne-žáků rozdíl, k čemu potom trvání na funkci učitele? Když je to podobné jako jinde, kde se učí ten, kdo je ochotný se poučit, od kohokoliv? Tím spíš, že trvalé uvědomování si buddhovské přirozenosti během všeho dění asi není příliš častý případ
ryunin píše:
A co se týká poučování, opět můj učitel se mi vůbec nevěnuje víc než ostatním. Spíš jde o to, že já jeho vklad beru tak nějak cele, ne s rezervou, s rezervou ho beru jako člověka, ale nemám k němu výhrady jako k učiteli. A když on poučuje někoho, tak já poslouchám a beru si z toho něco.
rosada píše:ryunin píše: Takže bez učitele nelze studovat a cvičit buddhismus. Když tohle někdo neakceptuje, další debata je zbytečná.
Přes tohle opravdu nejede vlak?
V žádné z větví budhismu by se nenašlo připuštění, že to jde i bez učitele v těle?
A co studium/poznání budhovské podstaty, to taky nejde bez učitele v těle?
Proč se ptám?
V hinduistické tradici je pojem sat-guru, tedy vnitřní učitel, na kterého se může obrátit každý kdykoliv a kdekoliv.
---
Zároveň narážím na tvůj postoj ohledně termínů:
je jasné, že zen budhismus je budhismus, ale stejně tak theraváda je budhismus. Jde o pojmy nadřazeé a podřazené (angl. BT, NT) nikoliv ekvivalentví, tj synonyma - pokud učíš jazyky nemělo by ti toto rozlišení dělat problém.
Návštěvník píše:ryunin píše:
na druhou stranu, aby v tom nebyl zmatek, tak si nemůže každej dělat co chce - takže já mám na starost páteční praxi a jsem zodpovědnej za to, co se tam děje, co se bude diskutovat a jak budeme cvičit zazen - takže já tam jako formálně něco učím a řídím a vedu - to je realita, ne pocit - a jakmile tam někdo přijde, tak už je vlastně v tom procesu učení se - něčeho od někoho
takže v praxi máme nějaký role, to jo, ale naše mysl by měla bejt otevřená - ne bejt zaseklý v tý roli, když naléváme čaj nebo se klaníme
no tady je to naprosto jasný, ty lidi tam příjdou a ty je vedeš, opravuješ, kritizuješ, vysvětluješ, jsi v roli Učitele, což pak neznamená, že když byste spolu šli na pivko, že musíš zůstávat v roli učitelský a nemůže to přejít v roli kamarádskou
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků