Ani materialismus, ani spirituální zkušenost

[ryunin]

Lidé někdy ze světa materiálního odcházejí do světa duchovního. Protože zjistili, že svět peněz, majetku, kariéry atd. je neuspokojuje, věří ve smysl života tam, kde je možné dosáhnout duchovních zkušeností. A tak se pustí do jógy nebo buddhismu nebo nějakého jiného náboženství a hledají tam uspokojení.

Ale je to podobné jako když vyměníte kalhoty naruby - pořád to jsou kalhoty. Když nás neuspokojil materialismus, hledáme uspokojení v duchovním světě. Ale je to jen druhá strana téže mince, protože jsme jednu nespokojenost vyměnili za jinou. Rozhodli jsme se být nespokojeni s tímto okamžikem, s tím, jací jsme, chceme to změnit, stát se moudrými a duchovně bohatými. Ve skutečnosti nemůžeme uniknout ze světa materiálních potřeb, musíme jíst, pít, spát, oblékat se. Takže jsme dvojnásob nespokojení - nemáme dost materiálního pohodlí, ale taky nemáme dost duchovního úspěchu. Nejsme v porovnání s velkými duchovními učiteli moc zajímaví nebo osvícení. Nikde nás nevítají davy s květinami v rukou, nenosí nás na měkkých poduškách jako svaté. Místo toho se s námi hádají děti, manžel si nás neváží a v práci nás ponižujou. Tak uvažujeme o tom, že se vším praštíme a odjedeme do kláštera v lese, ale tam jsme zase sami se sebou a nemůžeme před sebou uniknout, ani když jsme v Asii a obklopeni mnichy a svatými muži a ženami.

A tak buddhismus neučí to, že bychom měli uniknout z toho materiálního světa, považovat ho za neuspokojivý a nahradit ho duchovní zkušeností. Místo toho bychom měli objevit hodnotu toho, co je tady a teď, hodnotu sebe sama, svou vlastní buddhovskou podstatu, hodnotu toho, co nabízí tento okamžik, a ne co nabízí obchody, půjčky, ani to, co slibují osvícené knihy. Neměli bychom se nechat zlákat ani mamonem peněz a sexu, ani mamonem duchovních zážitků a dosažení, protože obojí jsou jen mamony, tahání lidí za nos. Měli bychom zjistit, že opravdu spokojení a šťastní můžeme být jen tehdy, když objevíme hodnotu sebe v tomto okamžiku, vlastní zkušenost sebe sama v tomto okamžiku, bez myšlenek, hodnocení, snů, představ, plánů nebo ručivých vzpomínek.

Aniž bychom ignorovali minulý a budoucí aspekt světa, tedy aniž bychom odmítali komunikovat o minulosti a budoucnosti, můžeme najít své zázemí v tomto okamžiku, v přítomnosti a objevit svou pravou povahu, své pravé já v přítomnosti. Takže ať jsme v klášteře nebo v bance, způsob, jakým nakládáme s tímto okamžikem, je klíčem k osvobození od tíhy světa a iluzorního já a klíčem k svobodě a pravému já v tomto okamžiku.

Musíme si tedy dát velký pozor, abychom nebyli příliš soustředění na duchovní zážitky a duchovní názory, protože tak ztratíme svou původní čistotu, neposkvrněnost, intelektuální neposkvrněnost a duchovní neposkvrněnost. To je ta prázdnota, bezpodstatnost věcí a lidí, díky které jsme buddhové.