HPM pro školy

[ryunin]

HPM je zkratka pro human potential movement a narazil jsem na ten termín přes Dana Millmana, který v tom oboru nebo spíš oblasti operuje, píše, je aktivní. A jak jsem narazil na Dana Millmana? Toho mi doporučila jedna studentka na gyymnáziu poté, co jsem se studenty probíral smysl života a podobně. řekla mi, znáte Dana Millmana? Přečtěte si Cestu pokojného bojovníka. Tak jsem si našel na internetu informace o tom Millmanovi a ten mě přivedl na myšlenku a řešení problému.

Chtěl bych se občas se sttudenty bavit o štěstí, smyslu života, o tom, co nás dělá šťastné a co nešťastné a proč. Všiml jsem si, že tyhle debaty byly pro většinu z nich nové a zajímaly je a chtějí vtom pokračovat. Jenže problém je, že jsem všechno říkal z pozice buddhismu, na základě mé zkušenosti zazenu a buddhismu. A nevěděl jsem, jak to řešit, rpotože to by se dalo považovat za propagaci buddhismu, náboženství ve škole. A protože jsem tak hloupý a natvrdlý, nenapadlo mě vůbec, že se to dá řešit jednoduše, až mě k té myšlence dovedl ten Millman. On totiž dělá něco podobného, snaží se lidem ukázat směr ke štěstí aplnějímu životu, smysluplnějšímu životu a hloubce. A přitom není buddhista, ani křesŤan, prostě nezávislý průvodce životem pro druhé, kdo má zájem. No a on tomu říká nebo se to nazývá, co dělá hnutí za lidský potenciál. To zjevně není náboženství, takže jsem si říkal, že bych to od příště mohl prezentovat ve škole jako HPM. A že cílem není nic jiného než pomoct studentům najít víc hloubky a štěstí a spokojenosti v životě, což může mít blahodárný vliv nejen na jejich život.

A protože nenabízím, na rozdíl od Millmana, žádné kurzy, žádné lekce, které by mi někdo platil, tak to není ani komerční aktivita. Takže už jedinej problém vidím v tom, že bych kvůli HPM nestihl "probrat látku".

Koukal jsem se do knížky od Shunryu Suyukoho, co bych mohl studentům přečíst a co bychom pak mohli probrat. A napadlo mě, že jim nechci pořád říkat, že zazen to a zazen tamto, takže místo zazen bych používal "cvičení na flétnu". A když Suzuki mluví o klanění, tak bych místo toho mohl říkat "dát flétnu do pouzdra". Protože to je totéž.

Pak mě taky napadlo, že někdo by si mohl stěžovat, že sice neučím buddhismus, ale nepřímo je svými myšlenkami odvádím od případného zájmu o křesťanství, že jsem tedy takový nenápadný satan. (To je třeba pro některé křesťany Eckhardt Tolle).


No ale na to jsem taky vymyslel způsob, jak to řešit: Pokud vím, tak jednoduchost, skromnost, nesobeckost, to je to, co nám pomáhá přiblížit se k Bohu, to je ideál Františka z Assisi. A co chci hodně propagovat, vlastně to je jádro té filozofie, je naprostou jednoduchost, prostotu člověka, protože z ní vyplývá uplné naplnění a radost a moudrost a štěstí. A pokud má někdo zájem o křesťanství, a já mu budu doporučovat takovou jednoduchost, zjednoduší mu to i cestu k Bohu, protože jeho ego mu nebude tolik překážet. O tom by mohl vyprávět můj přítel katolický kněz, jak se musel na své cestě ke kněžství potýkat s vlastní hrdostí a pocitem vlastní důležitosti.

Takže moje filozofie nemá za cíl propagovat buddhismus, nebo dávat přednost buddhismu před křesťanstvím nebo ateismem, ale pouze propaguje naprostou prostotu člověka, z níž vyplývá ten obrovský potenciál - být maximálně sebou a dostat ze sebe maximum, ať jsme věřící nebo ne, ať opravujeme motorky nebo přednášíme na univerzitě.

Takže kdybych to takhle dokázal pojmout v červnu, možná by mě nevypoklonkovali z programu pro drogově závislé s tím, že na duchovní aktivity u nich není místo. (Protože jsem zmínil svou buddhistickou zkušenost a že z ní chci vycházet). Myslím, že bavit se o tom, co nás dělá šťastné a naplňuje náš život, by nemuselo být uplně off topic v terapeutických zařízeních pro drogově závislé. Mé studenty to rozhodně zajímá a může to být i prevence proti tomu, aby začali mít problémy s drogami.

Uvědomuju si, že je to moje taková aktivita na vlatní pěst, ale školy nic podobného mládeži nenabízejí, takže to chci zkusit. Jako primární prevenci proti drogám studentům nabízejí přednášky o tom, co jsou drogy. Myslím, že existuje ještě jiné chápání prevence a to je objevit, co je to člověk, co jsem a co tady na světě dělám a proč.

Tak to sem píšu, kdyby to chtěl někdo komentovat nebo třeba říct svůj názor jako rodič, jehož potomek by se stal předmětem takových snah. Snažím se ujistit, že tam není žádný náznak manipulace, protože to bych opravdu nerad dělal.

[ryunin]

HPM úspěšně pokračuje...

dnes jsem se studenty řešil problém "odevzdání, rozpuštění, vzdání se" tvrdého, omezeného já a nalezení štěstí ve zdroji všech věcí a bytostí.... tak to jsem si dal teda tvrdý oříšek...

Nakreslil jsem na tabuli holčičku, jak stojí před vlastním domem, který hoří, u nohy má jedovatého hada, který ji chce kousnout, opodál stojí muž, který ji chce zabít a z oblohy na ní padají velké kameny. Zeptal jsem se, zda ta dívka může být v této situaci šťastná. A studenti odmítali připustit, že by šťastná mohla být. Jedna třída to se mnou probírala velmi tiše a laskavě, druhá třída vypadala jako kočka, která se páří - chce to, ale chce vás současně zakousnout....

Obávám se, že až se jich zeptám, jestli v těchto diskuzích chtějí pokračovat, řeknou, že ano...

Moje filozofie byl jednoduchá - ten obraz holčičky, která je zdánlivě v bezvýchodné, strašné situaci byl jen symbolem situace, kdy máme pocit, že náš život je příliš těžký, vše nám padá na hlavu a my bychom radši umřeli, než žili takhle hrozný život...
a máme na vybranou - buď se poddáme představě té hrůzy anebo vzdáme své malé, omezené já a necháme vesmír, aby nám dal svou nevyčerpatelnou sílu a energii a moudrost.