Jak je důležité být hloupý

[ryunin]

Někde jsem tu psal, že mysl začátečníka je v buddhismu to, co nám otvírá dveře k pravdě. A teonik myslím napsal, že když třeba s buddhismem začneme ve třiceti, padesáti, že už jsme se mezitím toho tolik naučili, ať už v životě vůbec nebo v knihách, že nemůžeme být začátečníci. Jenže v tom je kámen úrazu, nakonec nám nezbýváí než se začátečníkem stát, naučit se to.

A tak kdokoliv chce začít vážně studovat a cvičit buddhismus, jeho první zájem by měl být - netrvám na ničem, co jsem si dosud myslel, jsem ochoten se otevřít něčemu novému, dosud nepoznanému. A nakonec to je cílem i toho nejstaršího, nejostřílenějšího mistra - aby se pořád vracel k tomu bodu, kdy nic neví, kdy je otevřený, intelektuálně nezatížený, jako malé dítě. A nakonec sami uvidíte, že je krásné být otevřený a neznalý, jako dítě. Hloupost je v našich končinách něco nežádoucího, a tak se od začátku snažíme naše malé děti učit, učit, učit, aby co nejdříve věděli pokud možno vše. Ale nenapande nás, že bychom se mohli od nich učit být moudře neznalí, neintelektuální a šťastní v tomto prostém okamžiku.

[teonik]

omlouvám se,jestli sem v někom vzbudil zdání,že se naše mysl nemůže stát myslí začátečníka..jestli sem to takhle napsal,taxem to poplet...jistěže může,ale zatím většinou není...

1-nedělá nám problém to,co nevíme...ale 2- to,co si myslíme,že víme-a ono je to jinak...

počítat s tím první=mysl začátečníka
trvat si na druhém=mysl hlupáka
...........................