Mužská podstata učitele buddhismu

[ryunin]

Učitel buddhismu, ať už je to žena nebo muž, je v podstatě maskulinní bytost. I když je to něžná, citlivá žena, ve chvíli kdy učí buddhismus, kdy projevuje vztah ke svému žákovi, je maskulinní, nikoliv feminní.

Je to něco, co mi v minulosti nikdy nebylo moc jasný. Muž nebo žena, obě pohlaví mohou nebo by měly obsahovat mužskou i ženskou stránku. Ale jakme jde o to někoho učit, na řadu přichází mužská stránka osobnosti. A můžeme si všimnout, že i nejlepší učitelky na základních školách jsou velmi maskulinní v přístupu k žáčkům. Svou ženskou povahu si nechávají na jiné příležitosti.

Co to je maskulinní povaha učitele? Znamená to -

dávat jasný směr
být pevný a v jistém smyslu neoblomný
projevovat lásku pomocí činnů, nikoliv slov
projevovat lásku silnou akcí, nikoliv emocemi
nemlžit, ale mluvit a chovat se jasně a čitelně (to vyžaduje ryzí upřímnost)
mít přísné nároky na žáka
nenechat se žákem oblomit nebo manipulovat
v určitých situacích být schopen zasadit žákovi tvrdou ránu - nemusí to být nutně fyzický útok, stačí ostré slovo

co je zženštělý, zkažený pčístup, který nevede k probuzení žáka

nechat žákovi velký prostor pro improvizaci a intelektuální diskuze a názory, kde učitel nedává žádný jasný směr a neopravuje
nechat žáka rozhodovat, co je co
projevovat lásku k žákovi pomocí krásných slov, objetí, hlazení
nemíž žádné požadavky na žákovi
nechat se žákem oblomit a nechat se jím manipulovat
nikdy nezasadit žákovi tvrdý úder, naopak ho zahrnovat dárkami, sladkostmi a pohlazením


Jak si neplést diktátora, demagoga, fanatika s pravým učitelem buddhismu:

diktátor je svým způsobem hysterická žena - vyžaduje poslušnost a oddanost a v případě opaku zuří, ječí a vyhrožuje, je schopen podřízeného fyzicky likvidovat, v případě jeho neposlušnosti - pravý učitel nejeví žádný zájem o žáka, který ho opouští nebo s ním nesouhlasí - nechává stále otevřené dveře pro ty, kdo nemají zájem o učení, mohou kdykoliv svobodně odejít a nikdy nejsou nijak trestáni nebo pronásledováni za neposlušnost nebo nezájem


diktátor své podřízené, na rozdíl do učitele, nemiluje, jsou to pouhé loutky v jeho hře na hierarchii a pořádek

diktátor silnými akcemi nedává světu lásku, ale prosazuje svou vůli řídit svět, což s láskou nemá nic společného

diktátor má nároky na své podřízené, ale nikoliv proto, aby je vyzdvihl na jeho vlastní úroveň, ale naopak, aby nedopustil, že by vystoupali na jeho úroveň - pravý učitel je přísný proto, aby žákovi umožnil dosažené stejné úrovně, jakou má učitel, takže žák může svobodně učitele opustit a učit jiné někde jinde, což původnímu učiteli přináší velkou radost - pro diktátora je něco takového naprosto nepřístupné, nemožné a absurdní

diktátor nepřipustí svůj omyl, učitel ano, ale učitel připouští omyl, aniž by nechal žáka převzít směr učení - samozřejmě dokud žák nedosáhl stejné úrovně jako učitel - pak ho považuje za svého kolegu a vidí, že jak on, tak žák, nyní učitel, nejsou dokonalí a mohou oba dělat drobné chyby

diktátor trestá proto, aby zjednal pořádek a upevnil svou moc
učitel netrestá - pokud zasadí úder slovy nebo rukou nebo holí, je to snaha probudit spícího, je to jako řez chirurga, který je přesný a nezná falešnou lítost

Jak víme, velcí učitelé lidstva, ať už to byl Buddha nebo Ježíš nebo kdokoliv jiný, kdo poznal pravou moudrost a byl schopen učit druhé, byli v roli učitelů přesně maskulinní a nikoliv feminní.

Být ženou je krásné a úžasné a není na tom zhola nic špatného. Ale být učitelem znamená nechat si ženské prvky osobnosti na jiné příležitosti než je učení.

Protože jsem si tyhle věci ujasnil, chtěl bych v budoucnu posílit svou mužskou roli při učení buddhismu a nenechat svou ženskou část rozdrobovat, drolit a změknout to, co je krásné a autentické na učení a praxi buddhismu. V minulosti jsem nechal svou ženskou část, která chce usmiřovat, potěšit, poskytnout zázemí a teplo, která je přístupná mnoha směrům a která netrvá na jasné cestě a jasných slovech, kazit své úsilí vysvětlovat a učit buddhismus. Z učení mistra Dogena je cítit, že to byl nesmírně citlivý a jemný člověk, který jistě svou osobnost nechal plně rozvinout, čili nepotlačoval ani svou ženskou stránku, která mu dávala city, něhu a schopnost poeticky popisovat přírodu, květiny, atd. Ale jeho učení bylo jasné a nabité mužskou povahou. Skutečně upřímný člověk si nebude plést to, že se snažím dávat jasný směr, s nějakým fanatismem nebo omezeností na jednu cestu. Tak jak u mistra Dogena nevidím ani za mák fanatismu, přestože jeho učení buddhismu je velmi přísné a jednoznačné a odmítá mnoho druhů buddhismů jako něco škodlivého, nevidím důvod, proč bych měl jasný směr nechat kazit falešnou tolerancí a svobodomyslností. Pravá svoboda a tolerance přichází teprve s probuzením skutečné moudrosti, které dosahujeme jen díky jasnému směru a úsilí díky jasnému směru a úsilí upřímného učitele.

[teonik]

nevidím důvod pro vynechání ženských principů pro učení...

může-li být zženštilé-zkažené,stejně tak to může být s mužským..viz jak píšeš o diktátorovi

zamysli se nad pozitivním přínosem ženského...to v článku chybí,pakliže je ale nechceš ve svém přístupu používat--nic proti tomu,ale celý učitel asi nebudeš

tak zdarec a měj

PS:píše ti tady toto můj ženský nebo mužský princip?
............................

[Návštěvník]

Jak víme, velcí učitelé lidstva, ať už to byl Buddha nebo Ježíš nebo kdokoliv jiný, kdo poznal pravou moudrost a byl schopen učit druhé, byli v roli učitelů přesně maskulinní a nikoliv feminní.

Chybělo jim poznání, že pravá moudrost obsahuje ženskou i mužskou složku ve vyrovnaném poměru, takže ona Moudrost je vlastně bezpohlavní...

[ryunin]

zádrhel je v tom, že jsem nevysvětlil v dostatečné míře, nebo spíš vůbec, co je ta ženská složka

a proč nevidím, že by byla potřeba v tom učení

ona je už v té existenci samotné toho učitele, v jeho vnímání světa, ale není třeba v učení, tak jak to vidíme u těch učitelek na základní škole, dokonce snad i v mateřké školce

muž vede, ukazuje směr, určuje, hodnotí,

žena se nechá vést, žena se nerozhoduje, žena nadechuje vůni květiny, žena chce být naplněna, ať už láskou, fyzickou, duchovní, učením, chce být naplněná moudrostí, životem, ona je ta pasivní složka, muž je ta aktivní složka - ale mluvím o složkách, které jsou u mnoha lidí víceméně vyrovnané

nicméně, kterou složku použijeem v jaké životní situaci a roli? ještě jsem neviděl učitele v buddhismu, který by se nechal vést žáky, nechal se jimi posuzovat, trestat atd.... a sotva kdy jsem viděl takového učitele nebo učitelku ve škole

to neznamená, že ženská složka je špatná, vůbec ne, naopak, je výborná, ale to není to, co aktivně učí

to, že učitel mužsky vede, neznamená, že se žensky nenechá unést vůní jara, mraky plujícími na neby, poezií, že nepotřebuje zažít něhu, lásku atd. - dominantní, mužsky aktivní a rozhzodná, pevná učitelka může doma chcít pasivně přijímat lásku a vedení svého muže, ale pokud není na hlavu, tak totéž nečeká od svých žáků - a to platí pro učení matematiky, kreslení nebo buddhismu

[ryunin]

jak už jsem řekl, u Buddhy i mistra Dogena vidím jasně tu maskulinní aktivitu a vedení asoučasně nepochybuju o tom, že jejich osobnosti měli i tu ženskou složku - ta se nepřímo projevila v jejich smyslu pro poezii, abstraktní filozofii, ale oni u té abstrakní filozofie nezůstali, transformovali ji v činy, což je zazen samotný, srozhodné a jasné slovo a vedení druhých

kdyby u Buddhy převážila ženská složka, nebo ona byla rozhodující v tom, jak by vedl žáky, on by je vůbec envedl, protože jeho silnější ženská složka by mu dala vvychutnávat smysli i intelektem svůj moudrý a nový pohled na svět, on Buddha s ženskou podsttatoiu v dominanci by neměl potřebu někoho učit, zůstal by si sám pasivně a krásně uvolněně ve světě meditace, květin, radosti, dojmů a pokud by s někým mluvil, neměl by potřebu ho poučovat, ale protože jeho mužskáý složka byla dost silná,on se rozhodl jít a začít učit a to velmi jasně a konrkétně a taky ukazovat na sílu a význam cvičení zazenu

a totíéž vidím u mistra Dogena - jeho ženská citlivost, jeho dojmy z nešˇastného dětství, jeho zmatek a potřeba být naplněn moudrostí a jasným vedením muže- to je jedna stránka mistra Dogena, ta ženská, a pak jeho mužská transformace v dospělého, zralého učitele a filozofa, který jasně vede druhé, aniž by zcela potlačil svou ženskou strájku, která mu umožnila vidět a slyšet subtilní krásy světa a psát o tom verše

[Návštěvník]

dominantní, mužsky aktivní a rozhodná...

Taková žena jen napodobuje muže, sahá v sebeobraně a snaze udržet si autoritu k tvrdému projevu.

Možná by pro všechny učřitele, muže i ženy, bylo inspirací pozorovat maminky, jak učí svoje malinké děti prvním krůčkům... Nedělají to autoritativně, a přesto jim dokážou přesně ukazovat, jak na to. Vlídnost a laskavost se nijak nevylučuje s autoritou kvalifikovaného učitele. Naopak, vzájemně se doplňují. Žák, který není stresovaný drsným projevem učitele, vnímá daleko líp jeho pokyny.

Upustit od autoritativnosti a současně být autoritou bez používání tvrdých postojů - to je jeden z koanů, před které nás staví život, ať pracujeme v jakémkoliv oboru.

[ryunin]

každý věc má svou ženskou a mužskou stránku,

např strom - je mužský ve své pevnosti a ženský ve své ohebnosti, mužský ve své síle a ženský ve své schopnosti přijímat vodu, sluncem, vítr

moudrost je čin, který děláme bez toho, že bychom sebe a svět rozdělili na subjekt a objekt - celistvost

ale činy můžeme taky dělit - a nejsou jedny moudré a druhé nemoudré - na aktivitu a pasivitu

například zalít květiny je aktivita, nechat se masírovat je pasivita

nechat se poučit je pasivita, ženská složka, poučit druhé, mužská, aktivní role

nechat se poučit je stejně moudré jako poučit druhé, záleži ale na tom, aby během toho přijímání a dávání nebyl člověk rozpolcen, čili i když to můžeme nazvat jako maskulinní aktivitu a feminní aktivitu, současně je to celistvost, když člověk koná zcela upřímně a uceleně

když upřímně studujeme buddhismus, jsme pasivní v tom přijímání, ale celiství ve své upřímnosti
když upřímně učíme buddhismus, jsme aktivní v tom dávání, ale celiství v upřímnosti

když cvičíme zazen , mužská a ženská složka je vyrovnaná - přijímáme vesmír a dáváme mu své tělo a mysl, sedíme rozhodně a současně citlivě a odevzdaně, sedíme silně a současně něžně, milujeme a necháme se milovat současně, dostáváme osvícení a současně dáváme osvícení - proto jsem v zazenu šťasttný a zcela spokojený, proitože probuzení je aktivní a pasivní zároveň, pasivní nepřevažuje nad aktivním ani obráceně

[ryunin]

dominantní, mužsky aktivní a rozhodná...

Taková žena jen napodobuje muže, sahá v sebeobraně a snaze udržet si autoritu k tvrdému projevu.

Možná by pro všechny učřitele, muže i ženy, bylo inspirací pozorovat maminky, jak učí svoje malinké děti prvním krůčkům... Nedělají to autoritativně, a přesto jim dokážou přesně ukazovat, jak na to. Vlídnost a laskavost se nijak nevylučuje s autoritou kvalifikovaného učitele. Naopak, vzájemně se doplňují. Žák, který není stresovaný drsným projevem učitele, vnímá daleko líp jeho pokyny.

Upustit od autoritativnosti a současně být autoritou bez používání tvrdých postojů - to je jeden z koanů, před které nás staví život, ať pracujeme v jakémkoliv oboru.

to si nemyslím, znám kolegyně, které jsou aktivní a rozhodné a muže nenapodobují, záleží na osobnosti, já působím někdy víc jako žena než muž a současně jsou situace, kdy jednám naprosto mužsky a dominantně

některé učitelky jsou svou povahou přísnější a jiné laskavější, a zrovnatak jsou trvdí a hrubí učitelé buddhismu a víceméně laskavější učitelé, často je to ale tak , že za laskavostí je spousta tvrdostí a obráceně

jeden laskavý a citlivý učitel nechal své žáky seděv několik hodin v bolestech v zazenu

a jeden tvrdý učitel řekl,stačí deset minut denně, takže si nevybereme, jde o to, jeestli tomu učiteli věříme nebo ne

nakonec nezáleží na tom, zda je učitel tvrdý nebo více laskavý, ale jestli se jedná o autentického učitele buddhismu

buddhismus není o tom změnit přirozenost člvoěka, tudíž laskavý člověk se stane autenticky laskavý a tvrdý člověk autenticky tvrdý - u těch nejtvrdších zenových mistrů v historii cítím nesmírně hlubokou lásku a starostlivost a jsem jim vděčný za to, jak mě inspirovali a jasně vedli svými činy a skutky

[ryunin]

Učitel buddhismu, ať už je to žena nebo muž, je v podstatě maskulinní bytost. I když je to něžná, citlivá žena, ve chvíli kdy učí buddhismus, kdy projevuje vztah ke svému žákovi, je maskulinní, nikoliv feminní.

No, to je Ryunine, když učí hlavou, ale to je delší cesta, ta může trvat třeba celý život i když mu je jasné, jak by to mělo správně být. Pokud učí srdcem, tak je to o 35 cm kratší, je to čistě feminní cesta a je prakticky okamžitě v cíli. Je však otázkou času, kdy dotyčnému dojde, že tohle ten cíl je.
Ale teď vážně, Ryunine, žádná cesta neexistuje a dokud se ztotožňujeme s mužskou nebo ženskou polaritou v sobě, tak ten celek nepoznáváme, o co bychom se chtěli dělit. O představu, jak by měl vypadat opravdový učitel ?

J8 jen vysvětluju, že všichni významní učitelé v buddhismu v linii mistra Dogena byli silně maskulinní ve svém přístupu. Vysvětloval sem to tady, ale záleží na tom, zda chápeme, co je to maskulinní. Mám na mysli - direktivní, přímí, rozhodní, dominantní, atd. A je jedno, jestli to je žena nebo muž. Mluvím o projevech v tom učení, ne o srdci toho učitele, které může být velmi citlivé a něžné. Jde o přístup k žákům a učení.

Sawaki byl mnohem víc otevřeně maskulinní než Shunryu Suzuki, ale Suzuki měl stejně přísná kritéria jako Sawaki. Ty jsi taky výrazně maskulinní, když vysvětluješ realitu a nenecháš prostor pro improvizaci nebo názory lidí, což je dobře, pokud chceš jasně někoho vést. Když jsem se s tebou setkal, měl jsem dojem silně maskulinní učitelky z tebe, tak jak to popisuju jinde, aniž bych měl podezření, že jsi POUZE maskulinní, a umím si představit, že je v tobě hodně něhy a ženskosti. Působíš jako typická zenová učitelka, která žákovi určuje jeho prostor a hranice a nic mu nedaruje, což je pro zen nezbytný styl, nevím, jak pro jiné cesty.

[ryunin]

Ale ty tak opravdu nepůsobíš, a to nemyslím vůbec špatně. I když mluvíš o bhakti, působíš autoritativně, víš, co chceš a o čem mluvíš, jsi tu na poradně asi nejsilnější, nejvýraznější osobnost a kdybys projevovala spíš ženu v sobě, tak bys stála v pozadí a hrála si s květinami , spíš by ses otvírala dojmům a moudrostem druhých.

Já si u tebe jasně všímám kritičnost a dost jasný názor a korekci ostatních. To je typické pro zenové učitele. A toje to, co ti tu mnozí vyčítají. Ačkoliv je to podle mě nutná kvalita učitele, aby dokázal jasně ukázat směr.

A právě to je trnem v oku lidem tady, kteří by rádi jen volně a nezávazně diskutovali o realizaci, lásce atd. Oni si chtějí jen tak nezávazně povídat - to není ani ženský, otevřený přístup pro učení, ani mužský přístup, který učí druhé. Je to podle mě takové planné rozmělňování moudrostí světa. Tu harmonii yin a yang je dobré uplatňovat když třeba plaveme v moři, když se milujeme, když vaříme atd... ale když vstupujeme do světa, kde se hledá pravda, žena hledá muže a nechá se jím řídit. Žena potřebuje mít jistotu, že muži může důvěřovat. A v buddhismu je to tak, že žák hledá učitele, ktetrému by mohl důvěřovat. A myslím, že to tak je i v jiných naukách.

Ale myslím si, že ani nemá cenu se přít o tom, jestli má být učitel obecně maskulinní nebo ne, jen píšu, že tak to je v tradici buddhismu. Dokonce i Eduard Tomáš a Míla Tomášová byli oba výrazně maskulinní, když učili. Tak ten jejich přístup k učení, jejich autoritu a udávání směru je to, co mám na mysli tou maskulinitou. žena nemá zapotčřebí učit, ta přijímá, nechá se vést, nechá se ovlivnit, vdechuje vůně, tančí, poslouchá hudbu, objímá, miluje. To v sobě má i mnoho mužů a jistě tuto ženskost v sobě do jisté míry měli i Buddha a Ježíš. Dogen mi připadá naprosto stejně maskulinní a feminní jako Ježíš. Přísně něžný, přísně a současně laskavě vedoucí své žáky.

To co považuju za nešťastné, když má někdo učit, a to kritizuju i sebe a mnohé své pokusy zde v minulosti, je nerozhodnost, neschopnost říct jasně kudy cesta vede a kudy nevede, neschopnost utnout neplodnou diskuzi a ustupovat někomu, kdo nic pozitivního nepřináší. To nedělal žádný buddhistický učitel ani Ježíš ani Buddha, aby tolerovali neplodné diskuze a špatné názory.

[ryunin]

A tohle je, si myslím, zajímavá diskuze s tebou, protože se nepřeme o abstrakních věcech, ale bavíme se o té mužské a ženské složce člověka a jestli ti velcí učitelé v sobě projevovali tu ženskost, když učili. A to mě tvůj názor určitě zajímá. Vzpomeň třeba tu Mílu. V čem byla jako ženská, jako jinýá než Eduard, když učila? Všimla sis výrazného rozdílu? Co jsem viděl dokumenty a videa, tak rozdíl jsem neviděl, někdy mi připadala dokonce ještě dominantnější a mužnější než ten Eduard.

[ryunin]

A podobně to cítím ve škole - děti podvědomě, nebo vědomě, očekávají od učitele, a je jim jedno, jestli je to žena nebo muž, dominanci a rozhodnost, jasný směr a nesnáší učitele a učitelky, kteří jsou nerozhodní, nestálí, nejistí. A cítím, kdykoliv učím, jak ta třída reaguje, jako by to byl živý, ženský organismus, na moje chování - jsem muž nebo baba? A když se chovám jako muž, oni jsou zticha a dělají všechno, co jim řeknu, i kdybych jim řekl, že si musí stoupnout na hlavu. Je jim jedno, jestli to, co učím dává smysl, oni reagují na to, jestli to podávám jako muž, rozhodně a jasně. Takhle jsem jednou dost nezbedné třídě oznámil, že dnes bude experiment. Čekal jsem, že mi z hodiny udělají holubník, že takové experimenty jsou přesně to, co dětem bere smysl pro pořádek a oni začnou strašně zlobit. Řekl jsem jim, že se budeme bavit o dobru a zlu a já přitom budu sedět v lotosové pozici na lavici. No říkal jsem si, ak to bude konec. Začnou po sobě házet židlema a mě nejspíš poplivou. A oni seděli jako pěny a velmi ukázněně se bavili na téma dobro a zlo. A já jen zíral. Bylo to tím, že cítili, že přesně vím, co chci a co dělám. Kdyby ze mě cítili nejistotu, nedali by mi šanci. Třída je jako žena. Náladová, nestálá, ale hledá pevné, a současně laskavé vedení učitele. A když ten experiment pokračoval asi půl hodiny bez zádrhele, řekl jsem jim: Tak koukám, že to s vámi jde, že experiment funguje. A jedna holčička se přihlásila a zeptala se: A v čem ten experiment jako spočívá?
¨
V duchu sjem se musel smát. Byl jsem šťastný, samozřejmě, že trída jedenáctiletých dětí považuje za normální, že učitel sedí v pozici buddhy v ponožkách na lavici, pod zadkem má knihy místo meditačního polštáře a diskutuje s nimi o dobru a zlu.

Takže to je ta maskulinita, kterou mám na mysli, a bez které podle mě učení čehokoliv nemůže fungovat. Není to hrubost, arogance a diktároský přístup, ale to, co už jsem psal mnohokrát. Ukázat jasně, co chci říct, co chci sdělit, o co mi jde a vést druhé jasně k cíli. Ale žena ve mě je strašně dojatá a tluče jí srdce, kolik lásky a krásy je na světě. Kolik je tu dobré vůle a brilantní moudrosti. Jako žena plnými doušky vdechuju tuhle energii, kdykoliv můžu.

[ryunin]

Před chvílí jsem byl vystaven takové ženské zkoušce mé partnerky, která se už asi tři dny nemůže rozhodnout, zda se mnou zítra poletí do Londýna nebo ne, protože má nějakou virozu a je trochu slabá. A ona hodlala do poslední chvíle říkat nevím, nevím. Kdyby nešlo o nemoc, tak muž ve mě rozhodne za ní. Kdyby se nemohla rozhodnout, zda si mě má vzít nebo zda mít dítě, rozhodnu za ní, protože žena jen zkouší, zda je ten muž spolehlivý a ví co chce. Jenže tady šlo o nemoc a já přece nejsem doktor a nemůžu rozhodovat ve věcech viroz. Takže jsem si připadal v neřešitelné situaci, něco mi říkalo, že ona jako žena ode mě čeká zásah chlapa do situace a něco mi říkalo, že je hrubiánství nutit nemocnou někam lítat. Co s tím? Ale nakonec jsem to zkusil a rozhodl za ní - zítra letíme, a pokud cestou na letiště ti bude špatně, beze slova se vrátíme a já ti to nebudu vyčítat. Slibuju. A ona řekla, tak dobře. A myslím, že se jí ulevilo, že i když jde o virozu a nejsme lékaři, museli jsme rozhodnout, lépe řečeno ona možná čekala podvědomě na to, že já řeknu jasné ano nebo jasné ne. A myslím, že presně takové jasné vedení žák očekává od učitele. Když učitel říká "Jsi osvícený", říká to jistě. Když říká "Nejsi osvícený", zase neváhá. A někdy říká: "Nevím, jestli jsi osvícený", ale pozor, on to říká naprosto jistě a pevně. A o to jde. Učitel nebo muž nemusí vědět všechno a dělat vše správně a bezchybně, ale musí rozhodnout směr. Jdeme tudy, i kdybychom měli spadnout do pasti protivníka, ale nemůžeme se tady věčně dohadovat, kudy jít a nejít.

Kdybychom to brali důsledně, každý zenový mistr píše spoustu nesmyslů a učí spoustu nesmyslů, když to vytrhneme z kontextu. Ani jediná věta není správně. Ale oni to vědí. A v tom je rozdíl od falešných učitelů, kteří si myslí, že se nemýlí. Pravý učitel ví, že pouze někam ukazuje, ale jeho slova sama o sobě nejsou správná. Nicméně on rozhodl. Dnes řekl, že ten a ten ji pitomec. Zítra řekne, že buddhismus je tráva a mravenci. POřád musí něco jasně říkat nebo dělat. A když neví, musí jasně říct, nevím.

Žena říká nejasné ano, nejasné ne, když řekne, "já vím", tak neví a když řekne "já nevím", nejspíš už dávno ví.

A takto nejasně se může chovat často i muž, i učitel, což neprospívá věci.

[ryunin]

Co se týká parádění, tak to mě nenapadlo. podle mě míra zdobení muže nebo ženy nemá nic společného s maskulinitou nebo feminitou. V různých kulturách včetně různých evropských je muž většinou stejně ozdoben jako žena, nebo přinejmenším jeho šperky a ozdoby nejsou považovány za zženštělost, zdobí se machové i transvestité. U velmi chucých lidí není zdobení ani u ženy, ani u muže, zejména v katolických rodinách, kde žena se nezdobí prakticky vůbec, stejně jako její muž, mluvím o prostých katolických venkovanech.

Tu maskulinitu a feminitu vidím spíš v přístupu k věcem, lidem a světu a k řešení problémů. Žena tradičně hledá vedení a pevnost muže, muž tradičně nasává něhu, křehkost a otevřenost ženy. Deida říká, že žena, která je frustrováná nedostatkem mužnosti svého partnera, přebírá mužskou roli a ujímá se vedení, rozhodování a řízení, třeba domácnosti, nebo podniku. A může úspěšně učit druhé buddhismus - to nemusí být nutně z frustrace z nedostatku mužských mužů. Je fakt, že mistr Dogen se zmiňuje o realizovaných dívkách, aniž by mluvil o tom, že by byli učitelkami buddhismu - to učení není podmínkou, ta dívka si mohla svou realizaci užívat po zbytek života, aniž by někoho přímo učila. V minulosti ženy ani nedostaly prostor, aby se někde ujaly nějakého řízení a vedení, pokud to nebylo formou intrik a politických tahů, ale to je minulost a dnes mnoho žen se ujímá té mužské role a není to problém.

Zvláštní případ je matka. Podle mě, a zažil jsem matku jako dítě velmi dobře, je v typické matce hodně vedení, pevnosti a autority. To ona učí dítě chodit, mluvit, atd. Otcové to dříve moc nedělali, pokud vím. Ale ta bývalá a typická tvrdost a odcizenost mužů otců byla právě nepřirozená a svědčilo to o nevyvážené osobnosti. Takže proto pořád píšu, že ta ženská stránka nemá být potlačena u muže, ale má dostat prostor tam, kde je to vhodné. Dnes se muž nemusí stydět plakat nebo obejmout dítě a pohladit ho. ALe jsou situace, kdy musí nebo měl by jednat jako muž - ne hrubě, ale pevně. A často to musí dělat i žena.

[teonik]

[Ava]

Jak víme, velcí učitelé lidstva, ať už to byl Buddha nebo Ježíš nebo kdokoliv jiný, kdo poznal pravou moudrost a byl schopen učit druhé, byli v roli učitelů přesně maskulinní a nikoliv feminní.

Chybělo jim poznání, že pravá moudrost obsahuje ženskou i mužskou složku ve vyrovnaném poměru, takže ona Moudrost je vlastně bezpohlavní...

Moudrost = Sofia je např. v křesťansví čistě feminimní.
Co třeba takto:mít moudrost = pochopení = porozumnění (v podstatě přijetí= ženský prvek) a k jejímu šíření = rozsévání používat mužský prvek.

[ryunin]

Romane, tu mužskost a ženskost vnímám spíš jako náboj, ve kterém je síla přitažlivosti pro opačnou polaritu. Jin - ženskost, pasivní síla, nábojem je prázdnota toužící po naplnění a Jang - mužskost, tvořivá síla, nábojem je plnost toužící po naplňování.

Tedy nejistý žák potřebuje jistého učitele,aby mohl být naplněn jistotou a nejistota s jistou se spojily v Jedno.
Ale je tady ještě opačná možnost, že v dítěti se nepotlačí jeho přirozenost a ten tvořivý naplňující náboj vychází z dítěte a učitel mu poskytuje jen prostor pro jeho tvořivost.

Pamatuji si jak, docent Matějček učil, že v historii lidstva se opakují vlny kdy v dítěti je oslavována božskost a stává se z něj nevychovaný sebestředný fracek a pak se kyvadlo obrací do druhého extrému, kdy je vyžadována extrémní poslušnost a z dítěte je neurotická zamindrákovaná troska.

Tohle se děje, když je tady výrazná oddělenost - já jsem učitel a on je žák.

Skutečný Mistr tuhle oddělenost v sobě nemá. Tohle je těžko popsatelné. Může se dít cokoliv, může se tady objevit i dominantnost a submisivita, ale ve skutečném Mistrovi je stále celistvost.
Ten žák není něčím jiným, něčím, co je mimo Mistra.

to souhlasím, ta celistvost je taky důležitá, žák je mistrem a mistr je žákem - jen je tu často ta situace, kdy žák se zcela otevře a mistr zcela zasáhne - a žák na tyhle okamžiky často čeká nebo je na nich závislý, dokud se sám nestane mistrem

[ryunin]

moudrost je skutečně to definitivní uplastnění celistvosti, takže to není "schopnost učit" nebo "něco vědět", což jsou spíš ta maskulinní prvky

učení je nástroj, maskulinní síla je něco, co je potenciál a nástroj

femininní síla je taky nástroj a potenciál, obě síly slouží k jiným věcem

defintivně, v nejzazším smyslu je tu celistvost, ano

a ted vám řeknu, jak jsem nechal ženu převzít řízení a jak jsme málem nestihli letadlo....

cestou do Londýna jsem byl ten muž, řídil vše... až do chvíle, kdy má partnerka na mě neustále dorážela, hele, ty nevíš, jestli je tohle správnej vlak do Londýna, hele, někoho se zeptej, hele, bůhví, kam jedeme... hele, tohle určitě není ten správnej autobus, no nevíš, kde je ta zastávka, jakto že to nevíš....

kdybych tam byl sám, tak se v pohodě dostanu z letiště na místo v Londýně a neměl bych problém

ale parnterka ze mě celou cestu dělala neschopu, na což jsem reagoval smíchem a dělal jsem si z toho legraci, protože jsem věděl, že o nic nejde a že jedem správně

ale když jsme se vraceli z Londýna na letiště, už jsem neměl chuť být dále terčem jejích útoků, takže jsem ji nechal celou věc, cestu na letiště a správné načasování, řídit - aby to teda řídila ona, když si myslí, že je zodpovědnější a schopnější... nechal jsem to zcela na ni...
tvářila se spokojeně až do chvíle, kdy zjistila, že se špatně podívala na instrukce, kdy máme být na letišti < speltla se o hodinu, pak neodhladla dobu jízdy vlakem z Londýna na letiště a zapomnělaq, že je ještě z nádraží autobus, no vypadalo to, že na letišti budeme asi s dvou hodinovým zpožděním a leteadlo nestihneme - přítelkyně se ve vlaku rozplakala a řekla mi, že to je moje vina, že jsem to neměl nechávat na ni

a měla pravdu, měl jsem si dál tvrdohlavě držet svou roli muže a její útoky odrážet vesele a s vtipem, takhle jsme mohli opravdu ten let nestihnout--- naštěstí na letišti z nějakýho důvodu nebyla skoro ani noha, takřže nebyly naprosto žádný fronty na odbavení a bezpečností knotrolu

z toho plyne ponaučení - nenechat se zviklat a na vzdory útokům a kritice a rejpání vostalpetrů a podobných dál přímo a tvrdě zastávat svou linii, mužsky, protože když se to nechá na těch vostalpetrech, tak vám to hodí nakonec na hlavu, že jste je měli řídit a nenechávat to na nich, a tak je to i ve škole mezi učitelem a žákem

dobrý ponaučení - neberte to jako že navádám na parnterku, mám ji rád a bylo to moje chyba, že jsem ji svěřil tu roli vedení a byla to moje lenost a nedůslednost

[Návštěvník]

I mezi muži se najde dost takových, co nezvládají své základní mužské role

[Návštěvník]

I mezi muži se najde dost takových, co nezvládají své základní mužské role

Ale proč?

Umožňují mužům ženské protějšky, aby byli muži, tím, že stojí pevně ve svých ženských rolích? Že jsou Ženami?

Znám spoustu ukřivděných žen, které jsou zklamány muži ve svém životě. Nepodívají se (tím, že by odhodily filtr zaujatosti, filtr osobního pokřivení) a tak nevidí, že mají ve svém životě právě takové muže, kteří doplňují, spíše suplují její chybějící ženskou rol, potlačujíc tu mužskou.