Když nepustíte já, nemůžete cvičit zazen

[ryunin]

Když cvičíme zazen a nedokážeme opustit "sebe", je otázkou, co to je za cvičení. Zazen znamená zapomenout na sebe, nechat realitu pohltit rozpor mezi subjektem a objektem a zaniknout ve vesmíru jako bublinka, která praskla, sotva se vynořila na hladině řeky. Když takto já zanikne, objeví se buddha a objeví se naprosto skvěle a bezchybně. To je cvičení zazenu a autentická zkušenost pravého já, které je bez odděleného já.

Když takto cvičíme zazen, bez "já", přenese se taková zkušenost do našeho každodenního života.

Lidé někdy říkají: "Já nejsem schopen opustit já, já nejsem schopen dosáhnout modrosti, já nejsem buddha." Kdyby jen umlčeli toto "já", které je pouhou iluzí, nemuseli by nic opouštět a ničeho dosahovat. Taky by se okamžitě objevil buddha a plně projevil svou moudrost.

Nejtěžší je na buddhismu netlačit "já" tam, kam nepatří. Moudrý učitel je subjektem a je si vědom sebe. Ale když je třeba něco udělat nebo říct, necpe do toho své "já". Je velmi jemný rozdíl mezi učením arogantního tupce a někoho, kdo sice používá první osobu a ukazuje druhým směr, ale necpe do toho své osobní názory. Můj učitel je velmi silná osobnsot a pro někoho může být příliš subjektivní. Jeho vlastní zkušenosti jsou mu ale nástrojem proto, aby ukázal, kde lze najít autentickou zkušenost buddhismismu. Pro většinu lidí je nemožné najít v tom rozdíl. Je rozdíl mezi někým, kdo vysvětluje mourost buddhy, aniž by prosazoval sebe, a kdo prosazuje sebe sama. Můj učitel pouze vysvětluje své osobní zkušenosti, aniž by je cpal druhým. Druhým nabízí pravdu, kteoru musí zažít oni sami, a ne tak, že budou napodobovat učitele. takřže nevytváří žádné poslušné ovečky, ale podporuje autonomní, samostatné osobnosti.

Je třeba dát si pozor na učitele, kteří chtějí mít úspěch a kteří se tetelí blahem, když je druzí poslouchají. Autentický učitel poslouchá buddhu a nechá se jím vést. Vůbec nebrání skutečnosti, aby pronikla do žáka a sám sebe staví do pozadí.

A tak když se učíme buddhismu nebo učíme druhé, "já" musí mlčet. I když je to pro nás nezvyklé, není jiné cesty, než se toto já učit odhazovat, ukazovat na jeho iluzorní povahu. Už asi dva roky učím buddhismus v Lotusu a když druhým něco vysvětluju, uvědomuju si, že moje "já" nesmí překážet moudrosti buddhů. Kdybych prosazoval sebe, musel bych se stydět, a hlavně bych nikomu nic nebyl schopen vysvětlit. Já nemá v buddhismu místo. Ale silná osobnost učitele rozhodně ano. To si ale nesmíme plést s egoismem a sebeprosazováním.