Nemarněte čas šarvátkami

[ryunin]

Proč marníte čas šarvátkami na forech: proč se přete, kdo má větší ego nebo je víc samolibý? Místo toho byste mohli probouzet svou vlastní čistotu buddhy pod vedením pravého učitele, nebo si aspoň číst knihy moudrých mistrů. Nebo jít na procházku, nebo se na někoho usmát, nebo někomu podat ruku. Místo toho trávíte čas na forech, dennodenně, a říkáte lidem, v čem se pletou, aniž byste sami vyjasnili, co je váš nejcennější poklad. Taky jsem tu občas takhle marnil čas. Ale už to nechci dělat, místo toho se chci pouze soustředit na vysvětlování, kde najít náš nejcennější poklad.

Když v sobě probouzíme buddhu, je nám jasné, že názory lidí jsou omezené, názory na cokoliv. Všimněte si, že autentičtí učitelé buddhismu překonali i buddhismus a nelpí na něm. Místo slov o buddhismu často odchází za nějakou činností. Samozřejmě, někdy je třeba mluvit, vysvětlit, jindy je lepší něco konkrétního udělat. Ale pravý mistr v sobě má ticho - nelpí na slovech o buddhismu, což není totéž jako říkat o buddhismu cokoliv. Nelpět na slovech o buddhismu znamená být kdykoliv schopen překonat slovo, koncept a něco udělat. Nechat koholkoliv cokoliv říkat o buddhismu není vůbec totéž co nelpět na slovech. Učení musí být přesné a upřímné, jinak pouze lidi svádí z cesty k pravdě.

Už jsme se narodili jako buddhové a tento poklad v sobě nosíme denodenně. Proto bychom měli tento poklad pěstovat, objevovat, odhalovat a cvičit. K tomu je třeba najít pravého učitele a cvičit zazen, dhjánu, což je to, co cvičil Buddha.

Pravý učitel není demokratický, nepřipouští demokracii, protože demokracie je světský vynález, nikoliv vynález Buddhy Gautamy. Demokracie je někdy výborný nástroj politiky, ale pro buddhismus se nehodí, snad jen okrajově. Učitel je autokratický v tom, že on rozhoduje, kdo rozumí a nerozumí, kdo cvičí správně a kdo špatně, a určuje, kdo bude dál učit buddhismus a kdo ne. Tohle přesně udělal můj vlastní učitel a dělal to i jeho učitel a tak dál až ke Gautamovi, který taky nenechal hlasovat, kdo bude jeho nástupcem, ale rozhodl o tom sám. Jeho nástupcem se stal Máhákášjapa. Takže já taky musím být autokratický a nepřipouštím názory na to, co je a není buddhismus, i když uvítám plodnou diskuzi, v které se, podobně jako to dělá můj učitel, mohu pokusit naznačit směr k pravdě, ale nemohu nechat hledající rozhodovat, kudy přesně jít. A to dělá můj učitel. Někdy nechá rozvinout velkou diskuzi, ale pak prostě řekne: Dost. A teď jdeme cvičit zazen. A já z té diskuze mám často pocit, že na ní bylo dobré jen to, že byla včas utnuta a nahrazena realitou.

To rozhodování, kdo je a kdo není pravý učitel, to je naprostou nutností v buddhismu. Dělali to tak všichni učitelé, je to alfa a omega filozofie buddhismu- neustále se dozvídáte, co je a co není buddhismus, co je a co není probuzení, kdo je a kdo není učitelem buddhismu. Tohle je služba pro vás, nikoliv nějaká diktatura moci. Taková je celá historie buddhismu a takové je učení buddhů. Je to z lásky a ze soucitu k bytostem, že jsou učitelé, kteří dokážou kritizovat a říkat, kdo rozumí a kdo nerozumí. Je snad učitelka v první třídě tyran a diktátor, když někdy chválí a jindy kritizuje? Napadne snad někoho z dětí polemizovat o tom, zda jedna plus jedna je dvě? Děti přirozeně ctí učitelku, protože se chtějí naučit psát a počítat. A tak kdo se chce naučit pravdu a život buddhismu, musí ctít učitele a nechat ho chválit i kritizovat. Kdo v tom vidí něco nekalého, nemůže buddhismus vůbec studovat a cvičit, protože by pořád narážel na kritiku namířenou nejen na druhé, ale i na něho samotného.

Každý, kdo se chce něco opravdu naučit, musí počítat s tím, že bude kritizován a že budou kritizováni i druzí. Ale pravý učitel taky velmi jasně a velmi často říká něco velmi pozitivního. "Ano, to je ono, pochopil podstatu buddhismu". Nebo "Tohle je ono, to je tvoje buddhovská podstata". Takže potvrzení tu je spousty a je to především pozitivní, co se v buddhismu dozvídáme, když ho cvičíme a studujeme. Studium a cvičení buddhismu, včetně veškeré kritiky lidí a společnosti, kterou buddhismus obsahuje, včetně kritiky mého vlastního egoismu, mi dává sílu a optimismus a schopnost něco dělat pro druhé.

Zazen překonává negativní a pozitivní, v tom je naprosto univerzální a nepřekonatelný. Pravda je nakonec nevýslovně pozitivní. Ale pokud ji chceme prožít a realizovat, musíme být ochotni podstupovat mnoho kritiky a nesouhlasu. Samozřžejmě, musíme si k tomu kritizování a učení vybrat někoho, komu zcela důvěřujeme. Já jsem se nechal svým učitelem kritizovat, protože mu důvěřuju a nemám pochyb o tom, že to je ztělesněný buddha. Pokud nemáme takovou jistotu, je těžké se učit od druhých. Mistro Dogen proto velmi velmi dlouho hledal svého učitele a teprve když našel člověka, v kterém poznal Buddha Gautamu, nechal se jím zcela vést a došel k pravdě buddhismu pod jeho vedením.

[Návštěvník]

Proč marníte čas šarvátkami na forech: proč se přete, kdo má větší ego nebo je víc samolibý?

„Můžete-li jen být, buďte.
Pokud ne, tak jen do toho,
zabývejte se záležitostmi ostatních lidí,
snažte se je řešit a napravujte je, dokud nepadnete.“

E.E.Cummings

[teonik]

podle mě,čas se nemarní děláním věcí(např šarvátek,nebo procházek...),ale nepřemýšlením o tom,co děláme,neuvědoměním si toho,co děláme,nezhodnocením toho,co děláme...tj nepoučením se z toho,co děláme...

a poučit se můžeme i z šarvátky---a velmi výrazně

pokud ne,pak skutečně marníme šarvátkou čas

.......................

[Návštěvník]

Nemárnite čas ničím, čo nevedie k poznaniu a vyslobodeniu.

[Návštěvník]

Šarvátky jsou především dokazováním osobního jáááááááááá, že to ví líp a že ten druhý by se měl od něho poučit
No proč ne, i to je cesta k poznání, ostatně lidstvo ji zkouší od nepaměti
Šarvátky, boje a válčení jsou sice opakem spočívání v klidu a míru, ale to je pro zdatné borce pouhá maličkost, která nestojí za řeč

[Návštěvník]

Šarvátky jsou především dokazováním osobního jáááááááááá, že to ví líp a že ten druhý by se měl od něho poučit
No proč ne, i to je cesta k poznání, ostatně lidstvo ji zkouší od nepaměti
Šarvátky, boje a válčení jsou sice opakem spočívání v klidu a míru, ale to je pro zdatné borce pouhá maličkost, která nestojí za řeč

A co se tímto výrokem tvé jáááááááááááááááá snažilo všem ostatním já sdělit?

[Návštěvník]

Šarvátky jsou především dokazováním osobního jáááááááááá, že to ví líp a že ten druhý by se měl od něho poučit
No proč ne, i to je cesta k poznání, ostatně lidstvo ji zkouší od nepaměti
Šarvátky, boje a válčení jsou sice opakem spočívání v klidu a míru, ale to je pro zdatné borce pouhá maličkost, která nestojí za řeč

A co se tímto výrokem tvé jáááááááááááááááá snažilo všem ostatním já sdělit?

V první větě návštěvník říká, že šarvátky jsou především dokazováním osobního jáááááááááá, že to ví líp a že ten druhý by se měl od něho poučit. To je myslím dost čitelné sdělení. Ale musí se v diskusích nutně něco sdělovat?

Mě nelogičnost úvahy ´marnění času šarvátkama vede ke spočívání v míru´ rozesmála

[Návštěvník]

"Já" /které je jen Jedno a je vším/ a vedle toho někdo další, kdo říká krávoviny
A tomu "Já" je jedno, co to od něj oddělené "něco" říká

no čím dál líp