Co je to osvícení?

[ryunin]

To je otázka, která lidi napadá asi hodně často. K buddhismu mě přivedla touha najít smysl života. To jsem ještě netušil, že existuje nějaké saotri či osvícení. Teprve když jsem četl svou první knihu o buddhismu, kde bylo často zmiˇbováno a vysvětlováno satori, zatoužil jsem po satori. Pak jsem hodně dlouho nedělal nic jiného než si lámal kosti a hlavu, abych dosáhl onoho vytouženého satori.

A tohle satori je japonský termín pro osvícení. Satoru znamená pochopit. Dosáhnout satori znamená pochopit nebo uchopit realitu. To je jindy nazýváno jako probuzení. Probuzení do skutečnosti. Takže když dosáhnete satori, probudili jste se do skutečnosti. Neznamená to, že jste do té doby spali a najednou se probudili ze sna. Ale svým způsobem to je probuzení ze sna o skutečnosti. Vaše myšlenky vám dosud nahrazovaly realitu. Myšlenky jste měli za realitu samotnou. V okamižku satori se prolomí toto bludné chápání světa a vy před sebou máte realitu samotnou.

To zní pro toho, kdo toto nezažil, asi jako lákavé tajemství, enbo podivná záhada, nebo si to nějak logicky vysvětlíte, aniž byste ty své myšlenky přelstili. Ale prožít saotri je něco jiného. Je to vstup do světa, kde myšlenky jsou pouze doprovodem reality, nikoliv naopak.

Na druhou stranu musím varovat před přeceněním tohoto zážitku. Jednak je trapné dávat druhým najevo velmi okatě, že vy jste satori měli, že vy jste osvícení. Jednak vám to nikdo neuvěří, jednak si budou myslet, že jste náfukové, protože větišna lidí, co o satori četli, si myslí, že to je vrchol světa a kdo to zažil, je nadčlověk, takže to určitě nebudete vy. Takové idealistické představy o osvícených lidech jsou běžné, ale zcela mimo mísu. Kdo zažije osvícení si může svým způpsobem oddechnout. Jeho mysl ho už nebude zatěžovat naprosto nepochopitelnými a neřešitelnými kličkami a intelektuálními uzly, které nemají řešení. Už se nebude v noci budit zpocen a volat o pomoc, protože ho pronásledují buddhistické obludy a karikatury osvícených trpaslíků. Prostě už nebude muset dnem i nocí ohryzávat své ruce a nohy v napjatém očekávání toho velkého okamžiku, kdy on se probudí do světa buddhů a patriarchů.

Takže svým způsobem je dobré vědět, že satori je o ničem a k ničemu. Je to jako když hledáte dvacet let krabičku, kterou jste celých těch dvacet let měli před nosem na psacím stole. Takže jste nic nezískali, proto je tak trapné vytahovat se se svým satori. Proto se všemožně snažím nenaznačovat, že já jsem to satori zažil. I když se mi to asi nedaří, takže se cítím velmi trapně. Nic nezískáte, leda že si poprvé uvědomíte, že modré nebe je samo o sobě úžasný dar a taky tráva a brouci a tak dál. Ale nejen že nic nezískáte, vy před sebou máte tentýž těžký, namáhaváý, často bolestivý a neuspokoivý život, jako dřív, jen s tím rozdílem, že místo sto problémů můsíte řešit devadesát devět problémů, protože problém s osvícením odpadl.

Super, takže můžete po svém satori začít hledat chybějící ponožky, vynést koš, umýt okna, zavolat kamarádovi, zaplatit účty a čelit lidem, kteří mají pořád tentýž idealistický názor na buddhismus, jako jste měli vy ještě před týdnem a vy zjistíte, že jim ty ideály prostě nedokážete vytlouct z hlavy ani po dobrým, ani po zlým.

Takže vás čeká naprosto obyčejný život.

Ale s jedním menším rozdílem. Víte, kde hledat hloubku, pravdu, autenticiotu a můžete se osvobozovat od sebe a všech nesmyslů světa podle libosti, kdy se vám zachce, lépe řečeno, kdykoliv si sednete na zafu a cvičíte zazen.

A pak vám začnou stékat slzy vděku a štěstí, že byl nějaký chlápek jménem Gautama a celý ten nesmysl s meditací a osvícením nejen vymyslel, ale hlavně dotázl do konce a dal ostatním přesné instrukce, jak žít život buddhy.

A jeden z úkolů buddhy je nezabývat se svým starým zážitkem, ale probouzet se do reality dnes a tady. To jsou buddhové, kteří cvičí osvícení znovu a znovu, aniž by lpěli na tom, čeho dosáhli v minulosti. Realita je pouze to, co je v přítomnosti. A to zajímá buddhy i ty, co chtějí buddhovství dosáhnout a dostali správný směr praxe od buddhů, čili od těch, kdo přestali počítat své zážitky a zásluhy a vstupují směle do reality každý den.

[rafael]

nejsem znalec zenu,ale dobrý příspěvek..

osvícení je taky myšlenka, která pokud odejde spálením ega, zmízí svým významem a nebude žádné osvícení, zbude jen teď a tady.osvícení už je, jen o tom mysl neví a hledá a hledá..

[ryunin]

nejsem znalec zenu,ale dobrý příspěvek..

osvícení je taky myšlenka, která pokud odejde spálením ega, zmízí svým významem a nebude žádné osvícení, zbude jen teď a tady.osvícení už je, jen o tom mysl neví a hledá a hledá..

ano, kámen úrazu je to, že osvícení už jsme všichni - přijít na to celým tělem a myslí, ne pouze logickou úvahou - je příjemné

zazen je osvícení v akci - je to jako když namočíte kočku do lázně zvané satori - má možnost okusit jaké to je, ale většina koček tomu nevěří - takové lázně je nezajímají, někdy vyloženě otravují

lidé jsou jako ty kočky - nechat se namáčet do stavu buddha jim připadá nelogické, když už v tom stavu jsme tak jako tak - nicméně Buddha se do toho stavu namáčel znovu a znovu - protože minulost nedosáhne do přítomnosti a budoucnost nedosáhne do přítomnosti

jdu se namočit, mňau

[Návštěvník]

zazen je osvícení v akci - je to jako když namočíte kočku do lázně zvané satori - má možnost okusit jaké to je, ale většina koček tomu nevěří - takové lázně je nezajímají, někdy vyloženě otravují

Není kočka jako kočka.
Ale většina koček satori společně se svým páníčkem milují, jen nekastrovaní kocouři o to vůbec nestojí.

[ryunin]

Ladislav Fuks: "...vypadala jako nějaká kocouřice."