Není co bychom na sobě měli vylepšovat

[ryunin]

Tohle je příběh pátého patriarchy buddhismu, který žil ve staré Číně:

Když měli mniši napsat verše, kterými by vyjádřili pravdu buddhismu, aby mohl mistr vybrat svého nástupce, představený kláštera napsal báseň:


Tělo je strom probuzení,
mysl je jasné zrcadlo.
Neustále ho pilně leštěte,
a nenechte na něm ani smítko prachu.

Daikan Eno, který neměl skoro žádné buddhistické vzdělání a pracoval v klášteře jako pomocná síla, napsal reakci na první báseň:

Probuzení je v základě bez stromu;
není tu žádné jasné zrcadlo.
Protože je vše prázdnota,
kde by se mohl usazovat prach?

Mistr tajně předal transmisi Daikanu Enoovi a požádal ho, aby raději z kláštera odešel, protože mniši by byli otrávení, že transmisi dostal nějaký pomocný sluha, a ne jejich představený...


Proč zvítězila báseň Daikana Ena?

Jde o to, že osvícení není závislé na těle - je tu stále, i kdyby všichni lidé vymřeli, požád by tu bylo osvícení. Osvícení nemá podmínku! Je nezávislé na náboženství, na lidech, na našich názorech a nelze si ho vynutit ani meditací, ani zazenem. Zazen je pouze sezení ve stavu osvícení, kterému se nelze vyhnout. I když jsme plni osvícení a ono je všude kolem, v zazenu ho můžeme zcela přijmout, prostě se přestaneme hýbat a osvícení se tak může projevit. Najednou tu sedí buddha. Jeho dosud těžko rozpoznatelná povaha se projevila.

Daikan Eno vlastně ve své básni říká, že mysl není v podstatě něco, co je nastaveno světu jako zrcadlo - to je psychologická mysl. Ale náš stav buddha, nás stav osvícení, je stav, kde mysl není oddělená od skutečnosti, čili tu není subjekt a objekt, to má na mysli Daikan Eno, když říká, že tu není žádné zrcadlo.

Prázdnota je často nepochopený termín. Není to v tom smyslu, že bychom nic neviděli, neslyšeli nebo necítili. Ale i když vidíme mraky, nemůžeme najít nic pevného, co by je drželo pohromadě. I když slyšíme zpívat ptáky, nikde ten zpěv nelze zachytit. I když ho nahrajeme na magnetofon, dnes spíš digitální nahrávací přístroj, najdeme jen jedničky a nuly, ale nenajdeme podstatu toho zvuku. A tak protože tu není nic podstatného, není kde by se hromadily chyby, ani kde by se mohli usazovat naše zásluhy. A tak nelze vylepšit buddhu, kterým už jsme. Co je možné změnit, je přístup k chápání sebe, objevit pravé sebe, kdy o sobě a druhých a světě nevytváříme žádné koncepty - tedy nedržíme si je v hlavě jako skutečnost, pouze je používáme v rámci komunikace nebo v rámci učení, tedy pro ukázání směru do světa bez konceptů a slov - a pouze jsme aktivní v harmonii těla a mysli. To neznamená, že oněmíme a odmítneme slova a kategorie, protože tak bychom nemohli komunikovat ve světě lidí a ani bychom nemohli studovat buddha dharmu, která je předávána nejen pomocí cvičení, ale také pomocí slov.

Dokud si v hlavě držíme představu nějakého "skutečného osvícení" a "osvícených lidí", jako rafael, nemáme šanci poznat svou pravou povahu, která je čistá a nezaujatá. Představený kláštera měl představu nějaké "čisté mysli", kterou je třeba pěstovat. To je populární názor mnoha lidí dnes a bylo tomu tak i v dávných dobách. Lidé prostě nejsou spokojení s tím, co jsou v pdstatě a myslí si, že se mohou stát svatými, guruy, osvíceními. Velmi naivní. Myslí si, že čím je vaše mysl čistší, oproštěnější, tím jste blíže osvícení. Ale to je iluze. Daikan Eno místo toho říká - žádná mysl, žádný prach, osvícení je podstata vesmíru, ne něco, co lze vygenerovat očišťováním mysli. Buddhismus pouze odkrývá tuto záhadu, plně otvírá dveře osvícení - ne v tom smyslu, že by se osvícení nějak zjevilo jako něco nového, ale že ho nedržíme mimo, netvrdíme, že je to něco odděleného. Buddhismus nám tedy ukazuje naši pravou tvář, aniž by nás nutil lpět na slovech a kategoriích -naopak, buddhismus nás osvobozuje od buddhismu i nebuddhismu. Ale tomuto učení, které samo sebe likviduje v zájmu pravdy, se říká "buddhismus".

[plm]

Možná je něco jiného představa tvořivého člověka, který se pustí do díla, a přitom neví, jak to všechno nakonec dopadne, protože na své představě neulpívá. On je vlastně pořád v přítomném okamžiku a jeho tvoření reaguje neustále na to, co právě nastalo. Na rozdíl od představ, jak je to URČITĚ jedině správně a čeho by se mělo každopádně dosáhnout.

Bez představ bychom asi těžko mohli fungovat, počínaje okamžikem, kdy se rozmýšlíme, co si dneska ven obléknout, jestli triko, nebo kožich. Tam se vždycky mihne představa různých možností, než se pak pro jednu z nich rozhodnem.

[ryu.nin]

No v buddhismu je to tak zapeklitý, že my nejsem ani připoutáni k připoutání. TO znamená, že jsou věci, na kterých trváme, ale netrváme na tom, že se nemusí na nic trvat.

Tak například by nám němělo dělat problémy podřídit se určité konkrétní formě. To, jak chodíme po zendo, má řád. To, jak sedíme v zazenu, má pravidla. To, co učíme a jak se učíme buddhismu, má pravidla.

Osvícení není cokoliv, proto je v buddhismu tolik o d m í t á n í , což je velmi nepopulární u lidí, kteří si pod pojmem tolerance a svoboda představují svět bez ladu a skladu. Ale buddhismus neučí svět bez ladu a skladu, není to anarchie.

To, kde nastává pravá svoboda, je až v momentě, kdy nemáme prolbém se podřídit formě. Takže svobody dosahujeme teprve tehdy, když nelpíme na nepořádku, ledabylosti, atd. Když nám nedělá problém sedět v zazenu v určité předepsané pozici, teprve jsme dosáhli svobody buddhy. Když nám nedělá problém jet na zelenou a zastavit na červenou, teprve tehdy jsme opravdu svobodní.

Nejhorší je být připoután k formě. Když něco neuděláte opdle pravidel, někdo vás zmlátí nebo seřve. To je forma vojenská.

Druhý nejhorší způsob je anarchie, zdánlivá svoboda. Nemusíte nic. V této svodobě se ale nežije tak snadno, jak to vypadá. například není příjemné pít vodu s jarem, protože někdo nepovažoval za nutné po mytí nádobí to nádobí opláchnotu v čisté vodě. Nejlepší je teda najít svobodu v pořádku, aniž bychom zuřili, že někdo přišel o minutu pzdě nebo při zazenu usnul. TO je svoboda, kterou učí můj učitel. V životě si dělejte co chcete, pokud to nebude ubližovat ostatním. Když chcete cvičit zazen, dělejte to tak, jak se to dělá, a jestli vám to nevyhovuje, dělejte něco jiného.

Ale pokud lpíme na nelpění, je to taky lpění.

Mít rád pořádek, klid, čistotu, je taky vlastnost buddhy.

[ryunin]

to je ta religionistika , proč neustáel porovnávat cesty?

a vostálpetr cestou dzochčenu nejde, i v dzochčenu je třeba učitele a cvičení, on ani žádného učitele dzochčenu nikdy neměl, nikdy snad ani z dálky neviděl

je divné, že takhle podceňuješ buddhismus, jak už jsem vysvětloval mnohokrát, není to nějaké studium na dálku nebo záliba v umělých dracích, ale skutečná praxe se skutečnými učiteli

vostálpetr pouze píše, o buddhismu nemá šajnu

množství přečteného neukazuje na skutečnou realizaci cíle buddhismu - Daikan Eno neznal z literatury skoro nic, proti němu je vostálpetr encyklopedie, a přesto Daikan Eno se stal ve své jednoduchosti a upřímnosti patriarchou - vostálpetr se stane patriarchou tak leda ve velmi divokém snu

[ryunin]

jedna věc je vážit si buddhovství nás všechj, včetně pana Paroubka - to beru, a to ty prosazuješ, všichni jsme v jádru buddhové a dokonale moudré bytosti, i ten Paroubek

a druhá věc, a to už nectíš, hje že to neznamená, že každý pisálek a čtenář buddhistické literatury, je zralým, upřímným buddhistou, tedy někým, kdo Buddhovu zkušenost přímo v životě praktikuje a studuje

v tom se se mnou schodnou ubičtelé naprosto všech buddhistických směrů, že buddhismus není přečíst si pár knížek a něco vykřikovat na forech - a není to říkat lidem, že všechno je jednota... to byl byl pěkně laciný buddhismus... Buddha Gautama si zaslouží trochu víc úcty a uznání a jeho učení je velmi přesné a důsledné a není to nic pro mluvky a neupřímné lidi, kteří se zastaví ještě než udělají první krok k pravdě

[ryu.nin]

Nic jsi nepochopila.

[ryunin]

Myslím, že náš další dialog nemá smysl. Jsi příliš nafoukaná a tvrdohlavá.

Tady jsem skončil. Zajímá mě práce a komunikace s lidmi, kteří se zajímají o skutečnost, ne o sny a myšlenky a duchovní žvásty. Ty nemáš nejmenší ponětí, o co v buddhismu jde, ale tváříš se, že rozumíš všemu a všem. Strč si svou aroganci, falešnou lásku a jednotu za klobouk.

[nejá]

Myslím, že náš další dialog nemá smysl. Jsi příliš nafoukaná a tvrdohlavá.

Tady jsem skončil. Zajímá mě práce a komunikace s lidmi, kteří se zajímají o skutečnost, ne o sny a myšlenky a duchovní žvásty. Ty nemáš nejmenší ponětí, o co v buddhismu jde, ale tváříš se, že rozumíš všemu a všem. Strč si svou aroganci, falešnou lásku a jednotu za klobouk.

Jsi na návštěvě na stránkách které patří Janě, tak by jsi se měl podle toho také chovat.

[plm]

Arogantní je výrok, kterým druhého ponižuješ a okřikuješ

Strč si svou aroganci, falešnou lásku a jednotu za klobouk.

Možná se tímhle způsobem chovají buddhističtí učitelé ke svým žákům, kteří takové jednání dobrovolně akceptují, ale tady je veřejný prostor a nikdo z nás není tvým žákem.

[Návštěvník]

omlouvám se, že Ti připadám...

Mně připadá tenhle pes ošklivej a tam ten přímo hnusnej.

Měli by se mi omluvit, že mi tak připadají!!!

[Honzam]

Myslím, že náš další dialog nemá smysl. Jsi příliš nafoukaná a tvrdohlavá.

Tady jsem skončil. Zajímá mě práce a komunikace s lidmi, kteří se zajímají o skutečnost, ne o sny a myšlenky a duchovní žvásty. Ty nemáš nejmenší ponětí, o co v buddhismu jde, ale tváříš se, že rozumíš všemu a všem. Strč si svou aroganci, falešnou lásku a jednotu za klobouk.

To padlí andělé bývají. Jsem rád, že to někdo dokáže vidět. Přece jen něco z té drakovitosti Buddhy v jeho učení i po tisících letech zůstalo.