Plný lotos - je víc než poloviční?

[ryunin]

Zazen se cvičí tradičně v plné lotosové pozici, nebo v polovičním lotosu, kdy jen jedno chodidlo leží na stehně, zatímco druhé může být položeno na podložce

ale připouští se i sed v barmské pozici, pokud nemůžeme ani jedno chodidlo položit na stehno, v barmské pozici jsou obě chodidla na podložce

někteří učitelé připouští i seiza, sed na nártech, tak se sedí v Japonsku tradičně u čaje nebo jídla

a pokud je někdo s nohama tak špatný, má vážné zdravotní problémy, může cvičit zazen na židli

ale tady se nám zase vkrádá ta věčná otázka, zda je možné cvičit zazen taky v leže, při řízení auta, při sexu...

je to věčná pochybnost nětkerých lidí - když je zazen všechno, proč sedět v nějakém lotosu?

a s tím souviís i otázka - když jsem už buddha, proč vůbec nějak sedět?

Není vůbec ostuda se takto ptát - je to přirozené, mistr Dogen se takto sám sebe ptal asi dvacet let, než našel učitele, který mu na toto dilema uspokojivě odpověděl. Ovšem nebyla to odpově´d slovní, nýbrž akční. Proto často zdůrazňuju, že nemůžeme čekat valné výsledky od pouhých argumentů. Mistr Dogen hledal asi dvacet let učitele, který by ho přesvědčil o smyslu buddhismu a zazenu, ale tušil, že to přesvědčení nepřijde z říše logiky nebo argumentů. A nepřišlo, přišlo z jeho vlastního srdce, z vlastní podstaty mistra Dogena, když cvičil zazen.

No a já osobně jsem nikdy za celou dobu, co studuju a cvičím buddhismus, nepřikládal velký význam argumentům. od začátku jsem buddhismus považoval za něco, co musí překonat slova, logiku, aby mohlo odkrýt tajemství života. A proto mě buddhismus nezklamal. Nechal jsem cvičení zazenu a vlastní zážitky života, aby rozhodovaly, proč má smysl cvičit zazen - nenechal jsem vlastní omezenou mysl nebo inteligenci, aby to rozhodovala za mě - za mé pravé já.

A tak když čtu, co o plném lotosovém sedu řekl Buddha, nehádám se s ním - přijímám to jako inspiraci, ne jako něco, co mi má uviznout v hlavě. neznamená to "brát to s rezervou". Vůbec ne, neberu to s rezervou. Ani se tomu nesměju, beru to zcela vážně, ale brát v buddhismu něco zcela vážně není to, co tím běžně myslíme - brát něco vážně je - vyslechnout to, akceptovat to, a vrátit se do skutečnosti. To není totéž co jedním uchem sem a druhým tam. Tohle je těžké vysvětlit, protože rozdíl mezi akceptováním Buddhova učení bez připoutání k Buddhovu učení a jedním uchem sem a druhým tam, může být maličký. Přesto seriozni student buddhismu nevyslechne učení Buddhy ve smyslu jedním uchem sem, druhým tam. Vyslechne upřímně, se zájmem, pozorně, a pak se od myšlenek vrací k realitě v přítomnosti.

Takže podívejme se, bez toho, že bychom to dělali jedním uchem sem, druhým tam, ani tak ,že bychom si toto učení pletli s realitou samotnou, co o plném lotosovém sedu napsal Buddha Gautama. Buddha řekl:

“Když sedíte v plném lotosovém sedu, samadhi je aktualizováno ve vašem těle a mysli. Zásluha zazenu je ctěna všemi lidmi.
Je to jako slunce, které osvětluje svět. Ospalost a lenost , které zastiňují mysl jsou odstraněny.


Když udržujeme tělo vzpřímeně, naše mysl se nestane otupělou. Mysl je vzpřímená, záměr je správný a člověk není zamotán v myšlenkách.

Musíme si uvědomit, kdy je naše mysl rozptýlená, nebo kdy se naše tělo začne naklánět na jednu stranu a nechat tělo a mysl, aby se vrátily k sezení vzpřímeně.

Aktualizujte a vswtupte do samadhi, buďte si vědomi různých druhů bloudících myšlenek a rozptýlení. Cvičte tímto způsobem a uskutečněte a vstupte samadhi, které je králem všech samadhi. ”

Mistr Dogen k tomu dodává:

"Teď si musíme jasně poznat, že plná lotosová pozice je králem všech samadhi. Plná lotosová pozice je sama o sobě uskutečněním a vstupem do tohoto samadhi. Jiná samadhi jsou tomuto samadhi podřízena.

Plná lotosová pozice je přímé tělo, přímá mysl, přímé tělo a mysl, buddhové a patriarchové samotn, cvičení jako osvícení samotné, podstata buddha dharmy a život sám."

Jak vidíme, Buddha považoval za sed v plném lotosu za nejvyšší samadhi. nemyslel tím ale nějaký vyšší stav těla a mysli, dosažení nějakého superstavu nebo supervědomí, pouze, jak sami můžeme číst, vzpřímenou pozici těla a mysli, kdy nás nerozptylují myšlenky a kdy se naše tělo nenaklání.

Mistr Dogen ještě dodává: "Buddha Shakyamuni vždycky ctil a udržoval cvičení v plném lotosu. Učil ho své žáky a učil to i laickou veřejnost.

Je to jeho celoživotní učení a je podstata všech súter."


Je na nás, zda uvízneme na úrovni argumentů a logického uvažování, nebo zda zkusíme překonat chápání na úrovni intelektu a okusíme učení Buddhy v praxi - proč Buddha považoval plnou lotosovou pozici za krále všech samadhi? A proč mistr Dogen považoval plnou lotosovou pozici za celoživotní učení Buddhy a podstatu súter?


Možná máte problém sedět i v polovičním lotosu, ale když se budete snažit, nejpozději za rok, za dva, budete schopni sedět v polovičním lotosu. To není nedostatek, není to tak, že by poloviční lotos bránil poznat podstatu súter a učení Buddhy. Přesto musíme uznat, že plný lotos, aniž by byl nadřazen sezení v polovičním lotosu, je podstatou súter a celoživotní učení Buddhy. Osobně občas sedím v plném lotosu a nelze vysvětlit to, co lze pouze zažít na vlastní kůži. Nemůžu říkat, že plný lotos je nadřazen polovičnímu, ale když máte zkušenost plného lotosu, dojde vám, co tím mistr Dogen myslel, když tvrdil, že plný lotos jsou buddhové a patriarchové. To nelze vysvětlit, dokázat, to se musí zažít. A to, že vám to "dojde", neznamená, že to bude mít podobu myšlenky nebo intelektuálního chápání. Tak jako když máte poprvé v životě sex, není nic, co by ten zážitek vysvětlilo nebo nahradilo v argumentech. Není tu žádné pro nebo proti, ale je to zkušenost, která přesahuje slova a chápání. Podobně zkušenost plného lotosu přesahuje slova a chápání.

Dám si teď chvíli plného lotosu a pak mě čeká nedělní oběd.

[malpan]

Plný lotos - je víc než poloviční?

Hodnotu všemu dává zakušitel (pozorovatel, hodnotitel...)
TEDY: Je-li pro někoho víc plný, pak je víc plný. Stačí-li mu poloviční, pak je dostačující poloviční. Když by to cítil opačně, než dělal, pak by to bylo násilí a nefungovalo by to. Neladilo by to!
- napneš-li strunu málo, neladí. Napneš-li moc, praskne. Je třeba, aby to vždy sedělo tomu, kdo ladí a to jsi ve svém životě vždy ty a ne někdo druhý.
Každému sedí jiná (jeho osobitá) cesta, jeho posed, jeho lotos... klečení... Pochopit to může třeba i po dlouhodobém dělání něčeho, co mu vlastně nevyhovuje. Nebo naopak může převzít cizí názor, se kterým se plně ztotožní

[ryu.nin]

Dělat jen to, co nám vyhovuje, může být taky pohodlnost. Cvičení zazenu by nemělo být mučení, ale měli bychom taky překonat pohodlnost.

[malpan]

opravdovost a pohodlnost se vzájemně vylučují, takže s pohodlností či leností to nemá co dělat ...

[ryunin]

opravdovost a pohodlnost se vzájemně vylučují, takže s pohodlností či leností to nemá co dělat ...

v mém případě to s tím to dělat co má - nikdy pro mě nebylo moc pohodlné cvičit zazen

cvičit zazen pro mě není totéž jako lehnout si do postele a odpočívat - takže se musím trošku nutit

a co vím, má to tak většina buddhistů, co jsem s nimi kdy zazen cvičil - málokdo - možná neznám nikoho - cítí zazen jako něco, co je naprosto pohodlné - takže trochu překonávat svou tendenci si ulevit je nutné

[ryunin]

kromě toho plná lotosová pozice je na začátku pro mě dost bolestivá - teprve po čase se tělo uvolní a zvykne si

mistr Dogen učil, že cvičit buddhismus není snadné - lidé dávají přednost něčemu, co by nebylo příliš těžké, ale buddhismus je obtížné cvičit i chápat - takže člověk se musí trochu nutit a někdy učitel trošku musí nutit studenty - bez toho to nejde

[ryunin]

cvičit zazen pro mě není totéž jako lehnout si do postele a odpočívat - takže se musím trošku nutit

Tak si to zkus a pak o tom něco napiš,
relaxace je mnohem těžšší než nějaký sezení v zazenu v plný pozici...

Tam jsou ti všechny tendence mysli totiž na překážku, každé napětí v těle je překážkou a každá snaha o cokoliv je překážkou
a snaha se do toho nutit je překážka velká jak Petřínská rozhledna...

zkusil jsem odpočívat a pak o tom něco napsat, ale bohužel jsem usnul... takže nevím, jak to dopadlo, tak snad příště