Tolerance a soustředění na jeden směr

[ryunin]

V tom minulém rozhovoru jsem se snažil vysvětlit, jak lidé mají mít možnost zvolit si svou cestu. Je naprosto nutné nechat lidi svobodně rozhodovat, zda se chtějí vydat tou či onou cestou. Pouze pokud bychom si byli jisti, že nějaká cesta vede do pekla, k utrpení nebo tak, můžeme zkusit to těm lidem vymluvit, ovšem jak víme, v reálu je to těžko uskutečnitelné, víceméně nemožné. Myslím cesty jako Svědci Jehovovi, nacisté, atd.

Když si uvědomíme, že na světě jsou opravdu názory a filozofie a praxe, které vedou k nenávisti a někdy i k zabíjení a vraždění nevinných lidí, je snad dokonce naší povinností aspoň se pokusit naučit se rozlišovat mezi JEDNOU SOUSTŘEdENOU CESTOU a fanatismem, který lidi nabádá k nenávisti. Když totiž lidem řeknete, že zazen je alfou a omegou buddhismu, takt o neznamená, že půjdete a vypálíte klášter tibetským buddhistickým mnichům. Kdo by to udělal, není buddhista, ale totální šílenec. Každá buddhistická tradice má své absolutní přesvědčení, a je na každém, aby se rozhodl, které takové přesvědčení ho oslovuje. Je možné, že jedna z těchto cest je správná a ostatní se pletou, je možné, že více tradice vede k téže jedné pravdě, ale úkolem buddhisty není zabývat se argumenty, která z cest je pravá a která ne, ale vybrat si jednu a té se věnovat cele a plně. Pak může přijít na kloub podstatě buddhismu. Klouzat po povrchu a vybírat si drobky z různých tradic podle vlastní libosti znamená neproniknout ani do jedné tradice a nepochopit žádný buddhismus. Samozřejmě, že na začátku, kdy se teprve rozkoukáváme, máme právo zkusit tu knihu, tu přednášku, otipovat si pár tradic, filozofií a učitelů... ale tak do tří let bychom měl být schopni rozhodnout se pro jednoho učitele a jednu tradici a pustit se rovnýma nohama do vlastního praktikování a studia. Jinak nemáme šanci vůbec buddhismu přijít na kloub.

Pustit se do soustředěného cvičení jedné cesty a jedné filozofie je jediný možný způsob, jak poznat buddhismus na vlastní kůži a proniknout k podstatě. Lidé, kteří hodnotí , co je a co není buddhismus, aniž by kdy začali pod vedením zkušeného učitele cvičit a studovat, se chovají poněkud hloupě, podobně jako bych si já nikdy nedovolil posuzovat, co je křes´tasntví a co není křesťanství, když se setkám se svými katolickými přáteli. Jsem velmi tolerantní a respektuju jejich zkušenost, víru a názory a křesťanství, pokud je vedeno někým upřímně a z hloubky zkušenosti a praxe a studia, jistě vede k ušlechtilému, hlubokému, krásnému životu. Takové praxe a filozofie si opravdu vážím a nikdy bych se nedíval shora na někoho jen proto, že není buddhista. Považuju ale za směšné, když někdo, kdo něčeho nepronikl ani zčásti, má pocit, že může rozhodovat, co je co a co není co. Takové lidi nechápu, protžože mě samotného by mě nikdy něco takového nenapadlo ani ve snu. Dokud sjem buddhismu příliš nerozuměl, netroufal jsem si říkat lidem co to je a co to není. Pak jsem pronikl do určitého prinicpu a začal jsem o budhdismu psát. Byly to ale víceméně pořád intelektuální záležitosti odtržené od reality života. teprve když jsem po patnácti letech každodenního cvičení a studia poznal svého současného učitele, on mě od intelektuálního chápání navedl k aplikaci filozofie buddhismu na samotný život. Od té doby píšu o buddhismu s určitou dávkou sebevědomí a pocitem, který jsem předtím neměl, předtím jsem měl pocit, že píšu něco, co bych rád, aby bylo o životě, ale uvnitř jsem cítil, že to aplikovat nedokážu. Dnes mám podporu svého učitele v tom, co píšu o buddhismu, ale taky se někdy stane, že "ulítnu" a začnu se vyjadřovat o věcech, které jsme sám nezažil. Jsem pak rád, když mi můj učitel připomene, co je realita a co je moje představa.

Jedna z nejhorších věcí na forech o buddhismu je to, že, dokud autory takových psaní nepoznáte osobně, nemáte ponětí, zda jsou ve skutečnosti to, co píšou. Máte jen jakési tušení, ale bez toho, abyste je osobně poznali, si o nich budete dělat podivné představy, které se rozplynou, když se s nimi setkáte. Znám rozdíl mezi skutečností někoho, kdo píše na netu a když s tím člověkem jsem v jedné místnosti. Znám pár takových lidí a znám případy, kdy ti lidé jsou lepší než to, co píšou, nebo jak působí na netu a jsou i opačné případy, kdy krásné psaní lidí na netu není podloženo skutečností charakteru.

I když někdo píše maximálně otevřeně a upřímně, jako Brad Warner, je to nic proti tomu, když ho vidíte osobně a mluvíte s ním z očí do očí. Víceméně oprsklý, drzý, velmi sebevědomý charakter na internetu je ve skutečnosti velmi skromný, nenásilný, tichý a trochu zakřiknutý člověk, který když opravdu řekne "doprdele", tak to zní jako "květinka".

Ovšem to neznamená, že Brad je podvodník, který si hraje na netu na sebevědomí a razanci, zatímco v reálu je neschopný a ušlápnutý. On vlastně, když to vezmeme do důsledku, v reálu razantně a důsledně realizuje, o čem píše, ovšem je to o jčho činech, ne o slovech a tónech, v jakým se vyjadřuje. Jeho činy mluví opravdu o člověku, ne to, jak se tváří nebo vyjadřuje.


Na moje dny zazenu a páteční praxi chodí pár lidí. Nesnažím se na ně zapůsobit, a chovám se prostě tak, jak je pro mě přirozené. Ale mám podezření, že kdybych byl opravdu rozčílený, fanatický člověk, který na lidi řve, aby seděli jako sochy a že zazen je alfa a omega buddhismu a že jestli se jim to nelíbí, tak ať jdou do prdele, myslím, že bych tam měl třeba padesát, sto lidí, kteří by vyvaleně koukali na autoritu nějakého učitele. Lidi chtějí být oklamaní, někdo, kdo se nevytahuje, nezvyšuje hlas a neprosazuje svou vlastní vůli, nikoho moc nedojímá ani nepřesvědčuje. Taková je pravda. A to je jedno, musíme být prostě sami sebou, to je nakonec cíl buddhismu. Je ale taky pravda, že když budu psát a mluvit o buddhismu neurčitě, bez jakýchkoliv absolutních výroků, ve smyslu co je a není buddhismus, tak to už nebudu působit vůbec na nikoho. Když učitel vůbec neví, co má říkat nebo dělat, tak to je otázka, jestli má smysl, aby něco učil.

[irulan]

Lidi chtějí být oklamaní, někdo, kdo se nevytahuje, nezvyšuje hlas a neprosazuje svou vlastní vůli, nikoho moc nedojímá ani nepřesvědčuje. Taková je pravda.

není...a líbí se mi, že píšeš tak, že je vidět, že jsi přemýšlel, reaguješ na to, co k tobě přichází...