Počátek života na zemi a první malé EGO

[ryu.nin]

Rosado, buddhimus se snad vyhýbá pojmu duše - protože buddhismus se nezajímá o věci, které jsou pouhou představou lidí, jako duchové a podobně (nemluvím o tibetském buddhismu, který možná vůbec buddhismem není a někdy se mu říká lamaismus - co je a co není buddhismus si musí každý přebrat sám, ale to je jiné téma), ale buddhismus se nebrání pojmu ego, ale vyzývá nás, abychom poznali podstatu ega, to co je nám přirozené a co je naopak složkou ega, která je zbytečná

proto mě zajímá ego buňky, to, že živý jednotlivec, každá živá bytost, už na rozdíl od neživých věcí v přírodě, má své já, svou vlastní identitu, což nelze říct o moři, hoře, údolí... a protože jsme lidé, máme tajky svou ohraničenou existenci aje tu něco jako ego, je tu "já", které je z určitého hlediska iluzí, z jiné strany to je ovšem realita

[ryu.nin]

Co se týká reinkarnace, tak mistr Dogen na to má dost jiný názor než tibetští učitelé,

tady je jeho názor na reinkarnaci a vysvětluje celou problematiku dost podrobně, takže když to srovnáte s tím, co výše píše tibetský učitel, můžete si vybrat, kdo z nich dává smysl a kdo ne, tady nelze nikoho přesvědčit, spíš jde o cit a intuici pro věc.


Někdo se ptá:

Lidé říkají, že bychom neměli litovat skutečnosti, že se
rodíme a potom cestujeme směrem k smrti, ale existuje velmi rychlý
způsob, jak z tohoto cyklu uniknout. Prostě si potřebujeme uvědomit, že
máme věčnou duši a že ačkoli fyzické tělo se rodí a směřuje ke smrti, duše
neumírá. Jakmile se dozvídáme, že máme tuto původní podstatu, která
přežívá i cyklus života a smrti, můžeme vidět, že tělo je jenom dočasná
schránka, která umírá tady a rodí se tamhle, ale nepřetrvává. Ale naše
duše, naše mysl, je věčná a neměnná po minulost, přítomnost a
budoucnost. Jakmile se toto dovídáme, můžeme se osvobodit z cyklu
života a smrti a uniknout z něho navždy, takže když naše fyzické tělo
umírá, můžeme vstoupit do nirvány a stát se dokonalými buddhy.
Ale i když tohle víme, naše tělo, které teď máme, je tvarováno našimi činy
v minulých životech, a tak ještě nejsme dokonalí. Ti, co tohle nevědí, jsou
navždy uvěznění v cyklu zrození a smrti. Tak bychom se měli snažit
porozumět povaze věčné duše co nejdříve. Nic nemůžeme získat tím, že
budeme život trávit sezením před zdí! Tohle je pravda, kterou buddhové a
předchůdci učili, nebo snad ne?


Já (mistr Dogen) říkám:

Tohle učení je naprosto odlišné od toho, co učil Buddha.
To není buddhismus, to je brahmanismus. V tom náboženství se
učí, že existuje duchovní inteligence v našem těle, která řídí naše
libosti a nelibosti a rozlišuje mezi dobrým a špatným. Cítí bolest a
zlost, utrpení a rozkoš. Když tělo umírá, tato duchovní inteligence
žije dál v nebi jako nesmrtelná bytost. To je jejich víra. Ale pokud
si myslíme, že to je pravda buddhismu, jsme stejně hloupí, jako
někdo, kdo vezme obyčejný kámen a myslí si, že je to drahokam.
Je to tak hloupé, že nemohu najít příklad, který by popsal míru
tohoto klamu.
Mistr Nanzo Echo nás přísně varoval před takovouto vírou. Pokud
si myslíme, že fyzické věci přetrvávají, ale duše je věčná, že tělo a
mysl jsou dvě oddělené veličiny a že tohle je Buddhova pravda a
způsob, jak uniknout z koloběhu života a smrti, když takto
podporujeme samotnou příčinu utrpení, pak jsme velmi hloupí. To
by byla velká škoda. Měli bychom si ujasnit, že tohle není
buddhismus a neměli bychom něco takového poslouchat.
Ale nemůžu si pomoct – chtěl bych vás přesvědčit, proč je takový
názor špatný.

Pravda, kterou učil Buddha, je to, že mysl a tělo,
duše a hmota, nejsou oddělené. Toto učení bylo jasně pochopeno
jak v Indii, tak v Číně. Neměli bychom ho popírat. Dokonce i školy
idealistické filozofie v Indii si myslely, že tělo a mysl nejsou
rozděleny. A dokonce i školy materialistické filozofie v Indii
potvrdily, že podstata a forma nejsou odděleny. Tak jak můžeme
naopak říct, že tělo je smrtelné, ale mysl nebo duše jsou věčné? To
nedává smysl.

Navíc bychom si měli uvědomit, že nirvána existuje tady na tomto
místě uprostřed našeho života - umírání. Žádný buddhista nikdy
netvrdil, že je nějaká nirvána mimo tento život samotný. Navíc i
když budeme věřit, že buddhistická pravda je to, že věčná duše se
osvobozuje od těla a že právě takto se osvobodíme od koloběhu
života a smrti, mysl, která si myslí a věří v toto, se projevuje jako
něco, co vzniká a zaniká v každém okamžiku, takže nemůže být
věčná. Všimněte si, jak nespolehlivé je takové chápání.
Buddhistická učení neustále potvrzují, že tělo – mysl je něco
nerozděleného. Tak jak se může tělo objevit a zmizet, zatímco mysl
odchází z těla, aniž by podléhala vzniku a zániku?
Pokud můžeme říkat, že někdy je tělo-mysl jedna skutečnost a
jindy ne, pak co Buddha učil, nemůže být považováno za pravdivé.
Navíc náš každodenní život považujeme za něco, z čeho se dá
uniknout, pak nakonec jistě nepřijmeme pravdu, kterou Buddha
učil. Na to si musíme dávat pozor. Pamatujte si, že pravda, která
byla předávána z člověka na člověka v jedné linii říká, že čisté
původní vědomí zahrnuje všechno v nerozdělené celistvosti. To
zahrnuje celý vesmír, aniž by něco bylo děleno na podstatu a
formu, a aniž by něco mělo mizet a objevovat se. Žádný z těch
stavů, které jsou slovy popsány jako bodhi nebo nirvána, se neliší
od tohoto původního vědomí. Všechno ve vesmíru je zahrnuto v
této celistvosti. Nic není vynecháno. Všechny linie učení, která učí
pravdu, potvrzují, že všechny věci a fenomény jsou v jednotě s
vyváženým a nerozděleným vědomím. To je vše. Takhle
buddhista rozumí tomu základnímu stavu. Tak jak můžeme
rozdělit skutečnost na tělo na jedné straně a mysl na druhé, nebo
na život a smrt na jedné straně a nirvánu na druhé? Protože už
následujeme učení Buddhů, neměli bychom poslouchat takové
bláznivé teorie.

[ryu.nin]

Jak vidíte, tak mistr Dogen byl stejně nekompromisní a nesmířlivý s jinými teoriemi o životě a smrti než s těmi, co učil Buddha, jako já. Buddhismus není moc smířlivý v tomto ohledu. Proč - to už jsem vysvětloval v jiném článku.

Taky nejde o to, abychom se snažili zvítězit v argumentaci. Nejde o to, aby někdo "vyhrál diskuzi". Jde o to, aby mohlo být učení Buddhy o dharmě šířeno a je jedno, jestli někoho přesvědíme nebo ne, stačí toto učení šířit. Samozřejmě bez toho, že bychom cítili nenávist vůči těm, kteří tomu učení nedůvěřují. A nic takového vůči nikomu necítím.

[rafael]

jednou opustíme všichni své duchovní směry.. jednou přijde den kdy i ty opustíš budhimus a řekneš si..proč jsem byl vlastně budhista?? proč byl můj mistr vlastně můj.. proč jse zastával tyto názory.. proč sem věřil tomu či onomu, proč druzí věřili tomu a zase tomu.. v ten den zjistíš že už nemáš ego a ža vlastně žádné náboženství ani nebylo.. a budeš si připadat sám sobě legrační stejně jako ostatní, kteří budou na tom stejně jako ty, bez ega.. zjitíže že žádný mistr dogen nebyl..a že nebyl ani maháriši ani kristus..

[ryu.nin]

už jsem buddhismus opustil, dávno - to co píšu, je jen návod jak se vrátit do reality - na loďce e jménem buddhismus

buddhismus je jen učení k opuštění všech učení, je to loďka, kterou musíme každý den znovu a znovu odkládat na břehu, ale nemusíme ji odkládat v tom smyslu, jako že, tu starou blbou loďklu už nepotřebuju, už mi posloužila a nemám k ní vztah - totiž když nás loďka převeze na druhý břeh, do smrti si to pamatujeme a nikdy tu loďku neurazíme, do smrti se ji nějak klaníme, i když už ji nepotřebujeme

tak buddhistické učení je jako loďka, kterou ale opuštíme a neopouštíme, obojí je pravda - opuštíme v tom smyslu, že tady a te´d něco děláme a nemyslíme si, že jsme buddhisté

ale neopouštíme v tom smyslu, že bychom přestali mluvit o buddhismu, přestali cvičit zazen, přestali vysvětlovat filozofii buddhismu, to by znamenalo, že jsme bu´d nafoukaní nebo si nemyslíme, že druzí si zaslouží zkusit zkušenost Buddhy



samozřejmě, možná to z toho, jak píšu, není cítit, možná to není poznat ani z psaní mistra Dogena, ale on to často opakoval - musíte se vrátit do reality a překonat i buddhismus

když fcvičíme zazen, není to buddhismus, ale skutečnost tady a teď, není to nábořženství, směr, ale zkušenost tady a te´d

teprve pak cvičíme to, co měl na mysli Buddha, tedy realitu a ne náboženství

[irulan]

irulan, kdyby na světě nebyl buddhismus, byl bych katolíkem, našel bych štěstí v katolické víře, bavilo by mě vysvětlovat křesťanství, modlit se, být pokorný a pomáhat druhým lidem

a kdyby nebylo ani křesťanství, určitě bych se stal stoupencem judaismu, obě náboženství jsou mi velmi sympatické, protože ukazují na něco , co nás přesahuje, a to je něco, bez čeho člověk nemůže najít v životě plné spokojenosti a štěstí

mohl bych být i muslimem, ale obávám se, že by mě brzo někdo ukamenoval, protože bych islám vysvětloval příliš svobodomyslně a kritizoval bych ty, co původní učení překroutili a znásilnili

takže nejsem zaujatý proti jiným náboženstvím, jen horlivě - podobným tonem jako to dělal mistr dogen a jiní učitelé buddhismu, vysvětluju Buddhismus, stejně horlivý bych byl i katolík nebo judaista

a já ti to věřím, jenže právě o té horlivosti UKOTVENÝCH jsem mluvila..vůbec ne, že jsi buddhista. Mluvila jsem o té uzavřenosti se do toho svého. A stavění si zdí vůči okolí - kdybys byl skutečně nad věcí, tak by ani vostála nebavilo tě provokovat. Takhle si holt musíš udělat tu obranu a pravidla. Ale abych jen nekritizovala, to fakt umí každý. Nemyslím si, že ty jsi zas až tak uzavřený. Máš potenciál k toleranci, protože z toho co píšeš, je vidět, že se zamýšlíš nad tím, co se tu probírá. To fakt oceňuju, stát si sice za svým, ale připustit i to, že se mýlím.

[ryu.nin]

No je taky zajímavý zamyslet se nad tím, že ten probém, který tu nastinuješ, existuje jen ve virtuálním světě poradny, je to jen hra, ne skutečnost.

Ve skutečnosti mluvím o buddhismu jen s lidmi, kteří praktikují s námi v pátek, nebo v sobotu zazen. O buddhismu mluvím ve skutečnsoti jen s několika lidmi, dalo by se to spočítat na prstech jedné ruky. Když jsem byl na dovolené ve Francii v létě, byl jsem tam se třema mladejma lidma, z nichž jedna dívka dokonce dířv pravidelně cvičila zazen. Víš kolikrát jsem s nima za ten týdem mluvil o buddhismu? Asi jednou po dobu zhruba jedné minuty. Sám sem se tomu divil.

S lidmi, kteří o buddhismus nejeví zájem, vůbec nedebatuju. Kdybys četla, co psal mistr Dogen, bylo to velmi horlivé, je to teda důkaz, že něco nepochopil, že něco měl špatně? Jestli jsi četla jeho diskuzi o buddhismu s pochybovači, tak to je naprosto horlivý, zaujatý přístup z jeho strany, což je dobře - kdyby byl nevýzarný, nejasný a neřekl přesně, v čem se ti oponenti pletou, tak bych ho jako učitele nesledoval, nezajímal by mě.

Když už někdo téma buddhismus nakousne, a tady je nakousnuto jaksi automaticky neustále, tak mě baví argumentovat, ale to nemůže být donekonečna a bez jakékoliv smysluplnosti, proto jsem řekl, že se budu dál bavit jen s lidmi, kteří o to zájem mají skutečný, ne kteří si chtějí jen tak zkoušet schopnost vtipně reagovat, protože o to v buddhismu nejde vůbec- prefíkat súpera, tak to je to poslední, o co by v buddhismu šlo. Proto jsem zavedl to pravidlo s emailem a funguje to - bavím se ted jen když mám chuť nebo když mám pocit, že dotyčný, jako třeba ty, naráží na zajímavou myšlenku.

[ryu.nin]

A ještě něco si nakousla:

připustit, že se mýlím

tak to v buddhismu je trochu celkově jinak pojato - učení tu je pouze prst, tkerý ukazuje na měsíc, čili to není pravda samotná

to je jedna věc

a připustit, že můj prst neukazuje na měsíc by znamenalo nedát jasný směr někomu, kdo hledá pravdu

to by znamenalo, snad ukazuju směrem k pravdě, ale nevím, možná se pletu - tak o takovém učiteli jsem jetšě neslyšel, co se týká buddhismu - tam je každý sebevědomý, tam prostě nejistota v tomto směru nemá moc prostor

něco jiného je říct, tady ten článek se mi moc nepovedl, nebo tady tu věc jsem moc nepochopil, to je něco jiného, ale ten směr jako takový, celková linie musí být jasná a musí ukazovat směrem k pravdě - u Dogena necítím sebemenší pochybnost o tom, co je pravda

opravdu bych v buddhismu nemohl nikdy věřit učiteli, který pochybuje o tom základním, co je pravda samotná

zažil jsem mnoho učitelů, ale všichni byli v tomto ohledu hodně sebevědomí, z nichž někteří se ovšem pletli, což je jiný problém

[ryu.nin]

Abych to shrnul, jsem si vědom toho, že něco vysvětluju nešikovně, někdy něco napíšu a pak přepíšu, a celkově jsem velmi chybující člověk, dělám pořád mnoho chyb. Ale co se týká pravdy, nemám o ní pochybnosti. A snažím se všemožně na ni ukázat,
cořž je celé úsilí celé buddhistické filozofie, ukázat na pravdu. Clověk ,který si není jist, co je a co není pravda, nemůže ukazovat druhým, kde ji najít.

Můj učitel nikdy nevyjádřil žádnou pochybnost o tom, co je a co není pravda. A nikdy by mě nenapadlo ho považovat za nafoukaného. Nikdy o sobě neřekl: Jsem osvícený. Nikdy. A to je taky vlastnost někoho, kdo našel pravdu - ví, že v ní žije každý, takže nejde říkat, kdo je a kdo není osvícený.

Každý tu ctí Maháršiho, ale když čteme, co říkal, tak on byl stejně posedlý svým učením, svou filozofií, jako mistr Dogen nebo kdokoliv, kdo byl mnoha považován za učitele a mudrce. On taky argumentoval - někdo by si mohl říkat, že takový osvícený mudrc enměl zapotřebí diskutovat, ale Mahárši, velký Mahárši se snížil na úroven obyčejného, neosvíceného člověka a ukazoval mu "tu svou pravdu".

Takovou výčitku můžme vznést vůči každému učiteli, že je posedlý svou pravdou. Ale někteří jsou posedlí tak, že opravdu zapomínají, že ve slovech to není. A někteří , a to je tragédie, navádějí k zabíjení bezvěrců. Tam bych viděl problém, ne, že někdo vysvětluje to nebo ono náboženství.

[rafael]

ryunine zadrž.. nikdo ti nebere tvůj budhismus, vše co děláš je dobře, nemusíš nikoho přesvědčovat že tvůj postoj je správný.. medituj budhismem, zastav ale mysl..zpomal jí..mín piš a více medituj, každý máme svou cestu, všichni na foru, zbav se připoutanosti k tvé duchovní cestě jen se otevři více směrům a hledej tam potvrzení tvé budhistické cesty.. klid mysli je nejlepší, medituj jako budha..pracuj jako budha.. bud jen otevřený jiným směrům a najdi tam to co jsi našel v křestanství, najdi tam to že budhismus je taky správný ale není jediný, každý máme mistra v sobě nebo v člověku.. najdi v jiném duchovním směru to stejné co je v budhismu, kombinuj a doplňuj svůj budhismus jinými směry a jdi cestou dále..

dívej se na budhismu jakoby z okna..vidíš svůj budhismus ale nepaří ti.. opusť ho v mysli, ale ponechej ho v srdci..nepřemýšlej co kdo píše..nedokazuj to či ono..všichni mají pravdu..je to jen výměna názorů různých myslí různých lidí..tvůj budhismus je tvá připoutanost, praktikuj budhismus ale vzdej se ho v mysli.. to je celé.. vždyt i budhismus je dokonalý duchovní směr..

maharišho směr je dobrý v tom v že v určitém momentě opustíme duchovní směr a jen spočíváme a jsme a díváme se na činy ega... udělej to stejně se svým budhismem, to teprve na tebe čeká..praktikuj budhismus, ale dívej se na něho..je to jen představa mysli stejně jako každý jiný duchovní směr..

[ryu.nin]

rafaeli, já nejsem buddhista--- to jen ty příliš lpíš na tom, co píšu

až poznáš, kdo jsi opravdu, pochopíš, že o psaní to není - kolik toho napíšu nebo nenapíšu, to nehraje roli

[Návštěvník]

irulan, kdyby na světě nebyl buddhismus, byl bych katolíkem, našel bych štěstí v katolické víře, bavilo by mě vysvětlovat křesťanství, modlit se, být pokorný a pomáhat druhým lidem

a kdyby nebylo ani křesťanství, určitě bych se stal stoupencem judaismu, obě náboženství jsou mi velmi sympatické, protože ukazují na něco , co nás přesahuje, a to je něco, bez čeho člověk nemůže najít v životě plné spokojenosti a štěstí

mohl bych být i muslimem, ale obávám se, že by mě brzo někdo ukamenoval, protože bych islám vysvětloval příliš svobodomyslně a kritizoval bych ty, co původní učení překroutili a znásilnili

takže nejsem zaujatý proti jiným náboženstvím, jen horlivě - podobným tonem jako to dělal mistr dogen a jiní učitelé buddhismu, vysvětluju Buddhismus, stejně horlivý bych byl i katolík nebo judaista

Zkusil jsi "pustit" i toho učitele v sobě?
Nebo toho "učitele" nedokážeš pustit?

[ryu.nin]

Já jsem učitel? To bych musel mít nějaké žáky, v buddhismu o žádných nevím, leda že by se za žáky dali považovat čtenáři.

Možná jsou lidé, kteří chodí na zazen se mnou a něco se ode mě učí, ale to by ses jich musela zeptat, jestli to tak je. Jakmile někdo sleduje praxi někoho a nechá si poradit a studuje s ním buddhismus, pak se může jednat o vztah učitel a žák, ale o takovém vztahu by bylo v mém případě předčasné mluvit, opravdu velmi předčasné. Budme realisté.

Ale psaní se vztádt nehodlám, pár lidí už mi napsalo, že jim to pomohlo pochopit buddhismus - ne tady, ale na mém blogu. Myslím, že moje psaní může druhým pomoct, stejně jako pomáhá mně. A lidi tady mě inspirují, třeba koncept ega, ted jsem o tom napsal článek, který zase půjde na blog a zase třeba někomu pomůže pochopit pravé já, takže v tom vidím určtiý smysl.

Dokonce jsem v minulosti svému učiteli řekl, že "moje psaní na internetu o buddhismu je bezvýznamné..." že důležitější je s lidmi cvičit zazen. Ale můj učitel se mnou nesouhlasil a řekl mi "Tvoje psaní na internetu vůbec není bezvýznamné." Tak si od tý doby říkám, hele, nedělej závěry, nevíš, co to komu může dát. Když někdo díky tomu psaní začne cvičit zazen a najde si pravého učitele buddhismu, tak to mělo smysl.

[ryu.nin]

a nakonec je třeba nelpět ani na nelpění

takže je potřeba na něčem lpět!

jdu cvičit zazen a spát - dobrou, iluze proradní a myšky obřadní