pravé ego, pravé já

[ryu.nin]

Když už tu byla řeč o egu a já.

Ego a já je totéž, jedno je slovo v latině, druhé v češtině.

Buddhismus se zajímá o pravé já. Buddha objevil pravé já.

Co to je pravé já? Je to iluze? Je to skutečnost?

Na jednoho člověka lze pohlížet z několika hledisek. Objektivně vzato, je tu tělo, je tu jeho biologický stav. Objektivně někdo je žívý a někdo je mrtvý. Když říkám "já stojím za stromem", je to iluze? Mám iluzi o sobě, že stojím za stromem? Z hlediska objektivity to není iluze, kdyby tam byl nějaký antropolog, mohl by říct, ano nějaký člověk tu stojí, to je pravda. Ale psycholog se zajímá o pocity toho člověka. Cítíte se sklíčeně? Já se cítím dobře. To je subjektivní já. Je to iluze? Psycholog může potvrdit, že takové subjetkivní pocity opravdu existují, takže to iluze taky není. Máme tu tedy objektivní pohled na já, a subjektivní pohled. Když si připadám hloupě, je to můj subjektivní pocit, není to nic objektivního, nemusím být objektivně hloupý. Génius si může připadat hloupý, ale z hlediska měření IQ hloupý není.

Ale ačkoliv buddhismus nepopírá možnosti těchto různých hledisek, nevidí v nich KONEČNOU pravdu o já, Buddha znal své objektivní podmínky a znal své subjektivní podmínky, ale neznal své pravé já, dokud se neprobudil.

Pravé já není iluze, protože kdyby to byla iluze, nemělo by smysl vůbec o takové pravé já usilovat. Buddha usiloval, velmi usiloval, když hledal své pravé já. Jogíni, kteřé poznal, se snažil své já odstranit, někteří jogíni říkají, že já je iluze. ALe pravé já není iluze, je to něco, co lze probudit. Pravé já je nezachytitelné slovy, nelze o něm říct nic, nelze dokonce ani říct, že existuje, ani že neexistuje, protože se vymyká pojmenování. Je to něco dynamického v tomto okamžiku, ale nemůžeme určit hranice, stav, prostě nemůžeme o tom pravé já říct nic, můžeme ho pouze zažít nebo vyjádřit, aniž bychom se uzavírali do jakékoliv kategorie. pravé já tu je, když končí nadvláda slov a konceptů a člověk se od slov a konceptů vrací do přítomnosti, která je také nezachytitelná. A tak tu nakonec není žádné potvrzení ani popření, přesto tu je jakési vyšší potvrzení, které ukazuje na skutečnost beze slov. Toto potvrzení není dualistické, ale je to brána do skutečnosti. Dharma začíná tam, kde činy nahrazují fixní slova a fixní kategorie.

A není vůbec tak těžké do tohoto světa dharmy vstoupit. Soudy a výroky a kategorie tady musí být opuštěny. Čaj si neříká, jsem čaj, a přece existuje a projevuje své pravé já čaje, pták na obloze si neříká, jsem a letím, a přece projevuje svou pravou tvář. To je život v dharmě, dynamický, nikde nezachytitelný a jehož zář sahá do všech koutů vesmíru.

[Návštěvník]

jak poznáš pravé já od nepravého já? jak to uděláš, abys neměl iluzi nepravého já?

[rafael]

jak poznáš pravé já od nepravého já? jak to uděláš, abys neměl iluzi nepravého já?

když svým JÁ uvidíš činy, život, myšlenky, karmu svého já, pak poznáš jaká iluze celý tvůj život je..

[Návštěvník]

jak poznáš pravé já od nepravého já? jak to uděláš, abys neměl iluzi nepravého já?

z rozhovoru s Robertem Adamsonem

"Otázka: Pletu si nepravé já s pravým.

Robert Adams: Je pouze jedno Já, ale pro účely hovoru říkáme, že existuje osobnostní já, kterým je vaše ego. Jediný zmatek vzniká při ztotožňování se s osobnostním já, namísto s pravým. Pravé Já je absolutní Skutečností, čirou Inteligencí, parabrahman, satčitánanda.

To je pravé Já a vy máte volbu: „S čím se budu ztotožňovat?“.

Když se budete ztotožňovat sám se sebou, s vědomím, pak nebudete mít problém s dvěma já.

Ale opět, když budete začínat, bude to vaše ego, s kým bude pracovat na: „Kdo jsem já? Kdo je to ego, odkud přišlo? Kdo mu dal zrození? Proč existuje?“.

Pak si uvědomíte, že jste mu sami dali zrození tím, že jste v něj věřili. „To ego jsem stvořil sám“. To se brzo začne měnit. Vaší osobnosti ubyde na síle, zato sílu nabere vědomí, až nakonec osobnost zmizí a vy budete svobodní. Neztotožňujte se se svou osobností.

Držte se toho, že se budete ptát: „Co je já? Kdo jsem já?“."
http://www.rudolfskarnitzl.cz/Texty/201 ... ramana.htm