Kdo může učit druhé?

[Návštěvník]

Já jsem si také se zájmem četl v tom, co Rynuin na JZ psal.

jj

[ryu.nin]

Jardo, ano, máš pravdu, že když lidem něco vysvětluju, rozhodně to vysvětluju i sobě. Někdy mám pocit, že mi to "někdo" diktuje, co mám říkat a že to jen nechávám procházet ústy.

Zdeňku, jednak nevím, jestli to myslíš ironicky, možná to myslíš vážně, a pokud ano, byl jsi někdy v Lotusu na páteční akci se mnou? Pokud ano a vidíš to kriticky, pak není problém. Jen jestli to nepíšeš na základě čtení mých příspěvků na poradně.

[ryu.nin]

Taky jsem si te´d uvědomil, že tuším jeden nebo dva lidi přišli na nějakou naší akci na základě čtení mých článků na JZ.



A možná dokonce, ale to si nejsem jist, někdo přišel odsud z poradny, že tu něco ode mě četl.

[Petra]

Já jsem si také se zájmem četl v tom, co Rynuin na JZ psal.

jj

Většinu Ryuninovych postojů sice nesdílím, ale je zajímavé číst o jeho cestě. Když má někdo pocit, že je pro něho tím správným učitelem, proč ne?

[Návštěvník]

Jeho úloha nespočívá v tom, aby nám popisoval její cíl,
tak jako není úkolem učitele klavíru,
aby nám popsal Smetanovu "Mou vlast" v klavírním provedení.
Ten nás učí nás hře na klavír, vede nás po cestě, vedoucí ke Smetanovi.

ne tak docela ...
prvotně zkoumá, zda žák má k vůbec k tomu předpoklady, nejen talent, ale také zda má opravdový zájem
pak popisuje jak techniku hraní včetně své názorné ukázky a také notový zápis, vnímání rytmu atd.
samozřejmě, že je i zároveň sám názornou ukázkou jak cíl vypadá - jak vypadá v jeho provedení Smetanova vlast (kdyby ne, tak těžko žák vůbec projevil zájem a poznal, že toto je to co on chce)
stejně tak mluví o tom jak vnímat a vyjadřovat hudbu

učila jsem se hrát na piano, to co jsem popsala je zkušeností, jak se mnou pracovala moje učitelka, ke které jsem docházela na soukromé hodiny (v její formě učení bylo zahrnuto i pár klepnutí přes moje prstíky, případně na rameno - pravítkem, když jsem nebyla dost soustředěná, nebo jsem nebyla dostatečně připravená z domácí práce)
krom toho, mne k hudbě vedla maminka, která sama hrála na piano - v rámci toho jsem také společně navštěvovali koncerty, opery a operety

Skutečnou míru toho co nám může učitel předat určujeme my,
svým zájmem, důvěrou, opravdovostí.

ne tak úplně, učitel je tu také od toho, aby poznal, zda k tomu máme předpoklady či ne a dokázal nás namotivovat tím správným směrem, abychom ze sebe vydali maximum a rozvíjeli se - to znamená, aby byl dostatečně zkušený, aby poznal co na koho platí a co ne. jsou učitelé, kteří svým nevhodným způsobem učení dokáží žákovi i hudbu otrávit, nebo ho zkazit ...

není to jednostranný vztah učitele a žáka, naopak je to vzájemná součinnost a spolupráce

učitel se učí zároveň i od žáka, protože tam má zpětnou vazbu svého působení na něj

a toto platí i v analogii rodič - dítě

[lklknml]

Zdeňku, jednak nevím, jestli to myslíš ironicky, možná to myslíš vážně, a pokud ano, byl jsi někdy v Lotusu na páteční akci se mnou? Pokud ano a vidíš to kriticky, pak není problém. Jen jestli to nepíšeš na základě čtení mých příspěvků na poradně.

V Lotusu jsem nikdy nebyl, což však s humorem o vážných věcech není vhodná forma zenu?

Svoji specifickou zkušenost s hínajánou popisuji tady, stále se k nim hlásím. V krátkosti bych tu zkušenost shrnul slovy – čím lepší teorie, nauka, tím horší realita. Odtud i moje rýpnutí do žeber .

[Návštěvník]

čím lepší teorie, nauka, tím horší realita. Odtud i moje rýpnutí do žeber .

to je tvoje nějaká smutná zkušenost ???

přece teorie nauky jen popisuje realitu

to je jako kdybys řekl, že čím lepší teorie o hudbě a notových zápisech, tím horší hudba ...

[lklknml]

Pro někoho vyžívání se v teorii může znít jako rajská hudba, čili se zblázní, noty považuje za hudbu.
Ano, to je moje smutná zkušenost .

[Návštěvník]

Pro někoho vyžívání se v teorii může znít jako rajská hudba, čili se zblázní, noty považuje za hudbu.
Ano, to je moje smutná zkušenost .

Zdeňku a pro tvou smutnou zkušenost ještě nemusíš rýpat do žeber Romanovi a promítat si to na všechny furt dokola ...

[Návštěvník]

Zdeňku, jednak nevím, jestli to myslíš ironicky, možná to myslíš vážně, a pokud ano, byl jsi někdy v Lotusu na páteční akci se mnou? Pokud ano a vidíš to kriticky, pak není problém. Jen jestli to nepíšeš na základě čtení mých příspěvků na poradně.

V Lotusu jsem nikdy nebyl, což však s humorem o vážných věcech není vhodná forma zenu?

Svoji specifickou zkušenost s hínajánou popisuji tady, stále se k nim hlásím. V krátkosti bych tu zkušenost shrnul slovy – čím lepší teorie, nauka, tím horší realita. Odtud i moje rýpnutí do žeber .

a čím hůře popisovaná teorie, tím lepší realita ?

to určitě nechce tvrdit

ale to, že teorie se musí promítnou do reality

ale ono je to obráceně, realita se promítá do teorie ...

[Návštěvník]

Jelikož je to tu samý Probuzený, tak se můžeme podle následujícího textu krásně roztřídit.

Typologie buddhů

Provést obecnou typologii buddhů (tj. plně probuzených bytostí) je obtížné vzhledem k množství buddhistických škol. Přesto z textů jednotlivých škol lze vyvodit níže uvedené základní členění, které vychází z toho, jakým způsobem lze dosáhnout probuzení. Co se týče osvícení - prožitku nirvány, podle starších škol není mezi jednotlivými typy buddhů žádný rozdíl, odlišnosti jsou pouze v okolnostech za jakých dosáhli osvícení, v nadpřirozených schopnostech a učitelských dovednostech. Avšak podle mahájány a vadžrajány nedosahuje prožitek nirvány šrávaků a pratjéka-buddhů stejné hloubky jako osvícení samjaksam-buddhy.

Následující členění má také význam pro pochopení historického vývoje buddhismu, protože se stalo podkladem pro rozlišování tří druhů duchovních cest - cesta žáka (šrávaky), cesta pratjékabuddhy, cesta bódhisattvy. Zdůraznění cesty bódhisattvy se stalo později předpokladem vzniku Mahajány. Obecně lze říci, že je-li používáno slovo buddha nebo buddhovství, je jím většinou myšlen samjaksam-buddha.

1.Šrávaka-buddha nebo častěji jen šrávaka (v pálí sávaka-buddha nebo sávaka) doslovný překlad probuzený/buddha/-žák/šrávaka/). Šrávaka-buddhové se objevují jen v době, kdy je známé učení nějakého samjaksambuddhy, jelikož sami nejsou schopni objevit cestu vedoucí k osvícení. Na základě instrukcí samjaksambuddhy plně vyhladí nečistoty mysli, realizují tak konečnou pravdu a dosáhnou osvobození od neustálého znovuzrozování (samsáry). V théravádě jsou spíše označování jako arhanté, což je zjednodušení, jelikož arhantem je každá plně probuzená bytost, zbavená všech nečistot mysli. V mahájáně a vadžrajáně jsou často nazýváni jen jako šrávakové (tj. žáci), což má v kontextu textů těchto škol mírně pejorativní nádech. Probuzení žáci v závislosti na zásluhách nasbíraných v předchozích životech ovládají nadpřirozené schopnosti či učitelské dovednosti. Někteří se mohou svou moudrostí nebo nadpřirozenými schopnostmi do určité míry blížit moudrosti a schopnostem samjaksambuddhy, naopak někteří „kromě“ zážitku probuzení nemusí ovládat žádné nadpřirozené schopnosti a ani nemusí být příliš dovední jako učitelé. Je ale nutné si uvědomit, že jejich schopnost vyučovat dharmu je vždy odvozena od samjaksambuddhy. Kdyby neznali jeho učení, nebyli by schopni předávat dharmu ostatním bytostem stejně jako pratjéka-buddhové.


2.Pratjéka-buddha (v pálí paččéka-buddha, tzv. osamělý buddha nebo buddha samotář). Na základě nezměrných zásluh a moudrosti, které nashromáždily v předchozích životech, dosáhnou tyto bytosti osvícení, aniž by následovaly učení nějakého učitele. Objevují se v době, kdy není známa dharma a neobjevil se žádný probuzený učitel (samjaksambuddha), který by dharmu vyučoval. Po svém probuzení žijí tiše v ústraní, aniž by vyučovali a tak si objevenou dharmu nechávají sami pro sebe. Údajně jsou schopní druhým vysvětlit, jakým způsobem žít svatý život, ale nedokáží popsat jak lze dojít k osvícení. Jsou často přirovnáváni k němému, který by chtěl vyprávět svůj nádherný sen.


[u]3.Samjaksam-buddha [/u] (v pálí sammá-sambuddha) podle původního pojetí se jednalo o obyčejného člověka, který byl na základě zásluh nasbíraných v předchozích životech schopen objevit cestu k dosažení probuzení v době, kdy učení (dharma) bylo zapomenuto. Výsledkem obrovského množství nashromážděných zásluh je, že jsou obdařeni vševědoucností a dalšími nadpřirozenými schopnostmi, které nemají šrávakabuddhové a ani pratjékabuddhové. Tyto schopnosti jim napomáhají v jejich učitelském poslání. Všeobjímající soucit k všem bytostem dosahuje u samjaksam-buddhů nezměrné úrovně, jaké nejsou schopni oba předchozí typy buddhů.
Dle nejstarších škol probíhá život každého samjaksambuddhy a jeho cesta k osvícení podle předem daných pravidel. Před dosažením probuzení se samjaksambuddhové nazývají bódhisattvové, což jsou podle původního učení taktéž obyčejné bytosti, které v dávném věku před jiným samjaksambuddhou učinili slib, že jednoho dne uskuteční nejvyšší dokonalé osvícení, aby tak pomohli jiným bytostem najít cestu ke svobodě. Pokaždé, když bódhisattva nahromadí dostatečný počet zásluh, narodí se v nebeském světě zvaném Tušita, kde čeká na příhodnou chvíli, aby se zrodil jako člověk a realizoval tak konečný cíl své cesty. V svém posledním lidském zrození má dostatek moudrosti a vytrvalosti k tomu, aby byl schopen realizovat osvícení bez pomoci učitele. Po svém probuzení stráví zbytek života šířením nově objeveného učení. V okamžiku své smrti pak vstoupí do parinirvnány. Vstupem do parinirvány je označována smrt každé plně probuzené bytosti, mysl i tělo se rozpadnou, aniž by došlo k novému zrození a je tak plně realizována absolutní pravda (nirvána).

Podle původní tradice poslední bytostí, která dosáhla buddhovství (rozuměj samjaksambuddhovství), je Buddha Šákjamuni, vlastním jménem Siddhárta Gautama. Buddha Šákjamuni však není ani prvním, ani posledním buddhou, předcházelo mu nespočet buddhů, z toho předposledních šest bylo pozemských: 1. Vipašjin (pá Vipassi), 2. Šikin (pá Sikhú), 3. Višvabhú (pá Véssabhú), 4. Krakučhanda (pá Kakusandha), 5. Kónágama, 6. Kášjapa (pá Kassapa). Poslední pozemský buddha, který bude následovat po Šákjamunim, je buddha Maitréja (pá Mettejja). Všichni buddhové tak dohromady společně tvoří jeden spirituální rodokmen.
Novější buddhistické školy se začaly odlišovat nejen ve výčtů pozemských buddhů (buddha Maitréja nebude posledním pozemským buddhou), ale i v názoru na způsob realizace buddhovství (k jeho realizaci nedochází v posledním lidském zrození, ale již dávno předtím), na buddhovu smrt a odchod do parinirvány (buddha ve skutečnosti neodchází do parinirvány) apod.


http://cs.wikipedia.org/wiki/Buddha

[Jarda Malej]

Pro někoho vyžívání se v teorii může znít jako rajská hudba, čili se zblázní, noty považuje za hudbu.

Pro "vyžívání se v teorii" je příznačná neuměřenost mluveného projevu.
Plýtvá se slovy, čímž se jen oddaluje, nebo rozmělňuje vlastní praxe.

P.S.
Dotyčný v takovém případě noty za hudbu spíše vydává, než aby je za ní považoval.
A kdo je tím ve skutečnosti podveden, je jen on sám.

[Návštěvník]

Pro někoho vyžívání se v teorii může znít jako rajská hudba, čili se zblázní, noty považuje za hudbu.

Pro "vyžívání se v teorii" je příznačná neuměřenost mluveného projevu.
Plýtvá se slovy, čímž se jen oddaluje, nebo rozmělňuje vlastní praxe.

P.S.
Dotyčný v takovém případě noty za hudbu spíše vydává, než aby je za ní považoval.
A kdo je tím ve skutečnosti podveden, je jen on sám.

opět ne tak docela ...

například Maharadž byl velmi zdatným a velmi čilým řečníkem a to až do své fyzické smrti ... mluvil dokonce i v posledních stádiích rakoviny hrtanu, kdy mluvení bylo velmi obtížné

takže ono jde o to jakou vypovídací hodnotu to mluvení má
když někdo hodně mluví, nemusí to vůbec znamenat žvanění do větru - které vede akorát tak, k úlevě vlastní frustrace nebo shození někoho druhého a také k nekonečnému přehazování horkého bramboru sem - tam, sem - tam

[Alaja]

Upovídaný učitel nebo mlčenlivý učitel..?

Já bych žádným učitelem být nemohla, nemám na to tu správnou náturu.

[Návštěvník]

Upovídaný učitel nebo mlčenlivý učitel..?

Já bych žádným učitelem být nemohla, nemám na to tu správnou náturu.

pepa to pochopitelně nemyslí na učitele, ale na nás jakože máme mlčet, abychom netříštili vlastní praxi a ne žvanit na poradně

o upovídanosti si píše se Zdeňkem, s námi se vypořádal už po ránu s tou poznámkou


"Dnešní dámské duchovní soaré již započalo.

Nazdáááár!

"

to je takový ten příklad výkřiku do tmy

[ryu.nin]

Tak já už - taky díky svýmu učiteli - nejsem tak zarputilý jako dřív. Takže chápu docela hlediska všech tady. Jsou to prostě různá hlediska a různé zkušenosti různých lidí. Např. že se někdo vyžívá v teorii. Já dokonce znám případ "učitele", který měl teorii a praxi jako dvě oddělené věci. Na jednu stranu knihy, na druhou stranu život. Ale k čemu jsou teorie, když nejsou zkoušeny a ověřovány samotným životem? Např. zazen - teorie je taková, že zazen pomáhá sjednocení těla a mysli. V zazenu je tělo a mysl jedna a tatáž věc. No jo, ale pokud to tak někomu nefunguje a při zazenu a po zazenu má pořád tady mysl a tamhle tělo, tak mu je ta teorie k ničemu, tak pak chápu, že ho zazen nezajímá. Mě zase nic neříká teorie, že člověk se může stávat čím dál čistším a osvícenějším, až se jednoho dne, třeba v příštích životech, stane Buddhou. To je z mého pohledu, z mé zkušenosti, totální nesmysl. Ale když tomu někdo věří, tak ať tomu věří.

Zdeněk si může klidně rýpat a dělat srandu, já jen chtěl vědět, jestli se známe osobně. Takže neznáme.

Co se týká množství řečeného, nezapomeňte, že ti, kterým je povídání určeno, ho přijdou poslouchat třeba jednou za měsíc, někdy jednou za rok. pak si ovšem myslím, že hodinka povídání není vůbec zbytečně dlouhá. POkud ovšem mniši žijí s učitelem v klášteře, asi jim nebude přednášet hodinu denně. Umím si představit něco jako hodinu nebo půl hodinu za týden. Při tom běžném klášterním životě je pak příliš mnoho teorie samozřejmě na škodu. Jednomu svému kamarádovi radím - on totiž hodně čte o buddhismu - nečti víc než cvičíš zazen. To si myslím, že je docela přiměřený, ale pokud to někdo nedodržuje, tak co, třeba je to pro něho lepší, hodně číst a málo cvičit.

[Návštěvník]

víš Romane, na tobě je moc pěkně vidět, jak zazenová praxe vnáší do tvého reálného života nadhled ... takový ten moudrý nadhled

já si pamatuji doby, kdy si na JZ z mně zcela nepochopitelného důvodu, nekonečně rozebíral která ta škola to má špatně na rozdíl od té tvojí, nebo od zazenu ...

ptala jsem se tě tenkrát, stejně jako dneska Zdeňka k čemu je to tedy dobré, že pozornost věnuješ těm rozdílnostem a bojůvkám a rozporům a proč se nevěnuješ tomu co tě oslovilo a co ti pomáhá a reálně zkvalitňuje tvůj život a co jsi schopen předávat dalším ...

a ty jsi mne tenkrát neposlal do prdele, ani jsi to nepřešel ignorací, ale zamyslel jsi se nad tím, že je to fakt k ničemu

a už to neděláš, teda to nemyslím, že ta moje otázka tě k tomu přivedla, ale že ta zazenová praxe ti dává ten moudrý nadhled ... a ten nadhled je dokonce takový, že už se dokonce ani osobně nevymezuješ, tak jako jsi to ještě dělal před pár měsíc

v tom jsi nám v tom skutečně velkou inspirací UČITELEM, jak otevřenost a poctivost vnáší klid a vyrovnanost a smířlivost - když jde člověk tou cestou, kterou má rád a která ho oslovila

ono se to pozná v tom, že ubývá toho co člověku vadí, proti čemu se musí vymezovat, co potřebuje napravit - pochopitelně venku u těch druhých ...

[Alaja.]

Mě zase nic neříká teorie, že člověk se může stávat čím dál čistším a osvícenějším, až se jednoho dne, třeba v příštích životech, stane Buddhou. To je z mého pohledu, z mé zkušenosti, totální nesmysl. Ale když tomu někdo věří, tak ať tomu věří.

To já si myslím, že na tom něco pravdy je. Když jsem jako malá holka (asi 9 let) na chvíli umřela, tak se mé vědomí ocitlo někde...kde bylo 33 lidí oblečených v nádherných šatech a se šperky, hrála tam hudba, a ti lidé mne ale vrátili zpátky do života v těle, že jsem ještě cosi nesplnila. Hodně dlouho jsem netušila, co se mi to stalo, až v 90. letech jsem se dočetla něco málo o životě před, mezi a po životě, ale ani to mi neodpovědělo na to, kde jsem se to ocitla. Až některé texty o buddhismu, které jsem v posledních 10 letech nalezla na internetu, mi napověděly zbytek. A to, že nebe Tušita, neboli nebe třicetitří, opravdu existuje a že jsem odtud přišla sem na zem.
Už tuším, co jsem to vlastně měla splnit - nalézt prázdnotu a prozkoumat ji. Tak to jsem už udělala, seznámila s tím pár lidí osobně i na internetu, takže mám nejspíš konečně hotovo.

[Návštěvník]

Zdeněk si může klidně rýpat a dělat srandu, já jen chtěl vědět, jestli se známe osobně. Takže neznáme.

...

jj tak to pochopitelně může si klidně rýpat atd. ale otázkou je k čemu je to a je-li to skutečně nezbytné

páč se tu scházíme i v té relativní podobě, respektive scházíme se tu jako lidi s lidma a ne hory s horama a tak není jedno, jak se k sobě chováme

ani tady na poradně v netové diskuzi to není jedno

[ryu.nin]

Já se musím nějak přihlásit, heslo nový už mám, abych si vyklikal ty návštěvníky. Třeba poslední návštěvník mi tu píše něco hezkého, ale nevím, kdo to je, tak snad za chvíli to zkusím zjistit.

No to vymezování, to bylo taky o tom, že deset let mi nebylo jasný, proč některý věci můj učitel strašně zdůrazňuje, někdy až dokonce zvyšuje hlas nebo se naštve, a na druhou stranu je tak podezřele hodnej a tolerantní, co se týká začátečníků nebo prostě lidí, co přijdou jednou za pár let a pak zase nepříjdou. prostě nikoho netlačí, aby cvičil zazen nebo aby se stal jeho žákem nebo aby studoval buddhismus podle jeho učení. Ale něco těch deset let velmi silně zdůrazňoval, a já to mylně považoval za nutnost jaksi se rozhodnout, jestli jo nebo ne, a pak do toho jít naplno, tedy myslel jsem si, že mému učiteli jde o to, aby se lidi rozhodli, jestli chtějí být jeho žáky a cvičit buddhismus podle jeho učení a nebo ne. Ale nedávno jsem se ho na to ptal a on mi řekl, že je uplně jedno, jestli se lidi rozhodnou cvičit nebo ne, jestli chtějí poslouchat jeho učení nebo ne, jestli chtějí být pravidelně na sesshinech nebo ne, atd. Tak jsem se ho ptal, co ho teda vede k té občasné drshé kritice druhých lidí. A on řekl, že prostě když se někdo chová bezohledně, nebo vyloženě kecá nebo mu třeba říká, že učitel je potřeba, ale on žádného učitele nechce. zkrátka, můj učitel nikdy nenutil nikoho do ničeho, kromě toho, aby tady a teď jevil smysl pro realitu, ať už to je ohleduplnost k druhým nebo smysl pro realitu, když něco říká nebo se na něco ptá. Všichni učitelé před tímhle učitelem zdůrazňovali, že pokud chcete cvičit buddhismus, musíte teda s naší skupinou a to pravidelně, jinak to můžete zabalit. Neměl jsem tehdy na vybranou. Ale te´d vidím, že každý se musí sám rozhodnout, co chce dělat a s kým a jak často, a když se rozhodne jinak, není to nějaká jeho zrada nebo důkaz selhání. Asi to trochu zjednodušuju, ale tak nějak.

Na druhou stranu - když čteme některé texty mistra Dogena, tak to působí zarputile - jen vy mniši tady co studujete autentický buddhismus, jen vy máte ponětí, atd. Ale podle mě takové přísně vymezené učení může někomu, kdo opustí domov a rozhodne se, že zbytek života stráví v klášteře a už skoro nemá v žtivotě jiný smysl než Dharmu, takový člověk podle mě velmi uvítá, když mu učeitel řekne - neboj, to, co tady děláš, to je pravá Cesta. Vy jste buddhové, následujte moje učení, a nebojte se. A k tomu patří i hodně kritizování cest druhých. Když totiž zrelativizujeme mnichovi jeho cestu a jeho střídmý, dost náročný život v klášteře bez rodiny, bez světských radostí, asi už mu nezbývá než doufat, že jeho praxe a filozofie života je ta správná. A když práve tuto konkrétní cestu vezme poctivě za límec, realizuje všechny cesty. V jedné cestě, která je přímá, jsou obsaženy všechny cesty. V jednom zaklepání na sloup kláštera je obsažen zvuk celého vesmíru.