Když se kouknu na data témat, která jsem tu vložil, velmi často se jednalo o dobu mých prázdnin. A nejinak je tomu i dnes, když mám několik dní volno. Tak píšu zase...Arikiran tu psal asi před rokem a půl zajímavý komentáře k mým cintům, škoda , že tu už není, dnes bych mu odpověděl trochu jinak. Psal něco v tom smyslu, že je jednoduché říct si, že není čeho dosahovat a říkat to druhým, ačkoliv člověk může pořád pracovat na sobě, učit se... Dnes bych mu řekl toto:
To, že není čeho dosahovat, je "pouze" čistá dharma, čisté esenciální učení Buddhy. To, že není čeho dosahovat, neznamená ,že jako člověk rezignuju na poznání, nebudu se snažit být lepší učitel na gymnáziu, nebudu se snažit lépe pochopit ženy, děti a starce, že nebudu číst knihy o buddhismu a že se nebudu koukat na zajímavý a poučné filmy. Brno je zlatá loď, za děvčaty z Brna choď... Pořád je co se učit. Ale - buddhismus není velmi náročnou cesta za poznáním, cesta, která nemá konce a kde není konečné poznání a dokonalá zkušenost. I když Buddha učil z důvodu karmických, učil i z důvodů dharmy, to znamená, že učil nejen o problémech světa, ale i o probuzení. Tyto dvě úrovně se vůbec nevylučují. To, že rád piju čistou vodu neznamená, že si nedám nikdy čaj. A že si dám čaj neznamená, že nechci někdy pít jen čistou vodu. Takže současně není co dosahovat, na druhou stranu je o co se snažit, avšak nejlepší snaha je ta, kterou vyvíjíme právě v tomto okamžiku. Je možné vůbec snažit se o něco včera nebo za deset let?