Pravá a falešná spiritualita

Moderátor: ryunin

Pravá a falešná spiritualita

Nový příspěvekod ryunin » čtv 08. dub 2021 23:37:27

Malé zamyšlení

Co je spiritualita? Co je duchovní? Napadá mě, že duchovní je to, co odvádí pozornost od toho, co je povrchní, hloupé, kýč, nízké, ubohé a upozorňuje na to, co je hluboké, autentické, čisté, jasné, pravdivé. Zdánlivě to vypadá, že spiritualita je půlka reality - jako jedna strana mince. Na jedné straně ubohost, na druhé straně vznešenost. Určité chápání spirituality říká, že je to idealismus - je to odpověď na materiální stránku života. Na jedné straně máme účty, mobily, dluhy, karty, klíče od garáže... na druhé straně máme krucifix, sošku buddhy, bibli, svíčku, vonné tyčinky. Ale tohle chápání spirituality mi nepříjde fair. Dobře, takže nejdřív jdete do Kauflandu koupit rajčata ve slevě a pak jdete koupit do čajovny vonné tyčinky. Nejdřív jste materialisti a pak jste idealisti. Zdá se, že zen tvrdí, že pravda není ani zcela spirituální, ale ani zcela materiální, nýbrž že zahrnuje obojí. Někdo možná učí, že spiritualita je pouze aspekt reality, stejně jako to, co je materiální. Ale já chápu spiritualitu jinak.

Nejdříve bych řekl, jak poznat falešnou spiritualitu. Falešná spiritualita je pouze hra na spiritualitu. Zapálím vonné tyčinky, svíčky, obléknu si volné oblečení z plátna, vezmu si korálky, jsem bos...jak jsem spirituální! Já nic neřeším. Já jsem spirituální. Já medituju. Jsem osvícený, nebo chci být osvícený. Je jednoduché odhalit, co je falešná spiritualita - obsahuje "Já". Falešně spirituální člověk nepřipouští, že je ničema, oklamaný, zbytečný, k smíchu. Protože jeho "já" chce být krásné a vznešené. Nechce se trápit, nechce být oklamané, nechce žárlit... chce být moudré a vševědoucí.

Pravá spiritualita není takové vytržení ega. Místo já medituju tu je pouze meditace. Místo já se cítím dobře je tu jen klid. Místo já chci být osvícený je tu jen osvícení. Místo já jsem duchovní je tu jen něco duchovního.

Pravá spiritualita neznamená, že nemůžeme zapálit vonnou tyčinku a meditovat. Ale musíme u toho pořád zapomínat na sebe. Neděláme to kvůli sobě. Děláme to kvůli pravdě, dharmě samotné.

Dá se pravá spiritualita pěstovat na poště, v bance, v továrně, v Kauflandu? Ne jen že dá, ale musí! Autenticky spirituální člověk nedělí svůj život na duchovní a materiální. Každý okamžik je pro něho výzva - buď duchovní, probuď se! A pak každý okamžik není výzva pro ego, aby to ego bylo lepší, ale aby nebylo vůbec. Jak opustit ego? Nelze to tak, že křičíme Já nechci ego! Já nechci ego! Já chci osvícení! Je jednoduchá metoda, jak ego transformovat v probuzení, v dharmu, pravou spiritualitu - neřešit ego a něco dělat. To je tichá modlitba bez očekávání zisku pro sebe. To je zazen bez očekávání osvícení. To je mytí nádobí bez očekávání umytého nádobí, to je nákup bez očekávání nákupu, jídlo bez očekávání plného žaludku, chození do práce bez očekávání výplaty. To je pak duchovní život, který mě zajímá.

Přece ale nemůžeme čekat, že naše ego se jen tak samo dobrovolně vzdá sebe sama. Když mu dáme dudlík v podobě meditace, bude to meditativní ego. Když mu dáme dudlík v podobě víry v Boha, bude to věřící ego, když mu dáme dudlík v podobě čistého vědomí, bude to ego čistého vědomí, atd. Takže ego , jak víme, je schopno se naparazitovat na cokoliv, cokoliv na světě - a naopak - pravé já, osvobozené já je schopno vykonávat jakoukoliv činnost, byť by to bylo celodenní počítání peněz nebo celodenní práce v dole. Musíme tedy pouze a důsledně pouze něco dělat. Tam není totiž místo na ego.

Ale to neznamená, že bilancujeme - kolikrát se mi dnes podařilo odhodit ego? Co je podle mě naprosto důležité - nastavovat si zrcadlo - koukej jak jsi oklamanej - ale jasně v tom zrcadle vidět, jaká je to hloupost. Vidím, že žárlím na tuhle ženu. No je to potřeba? Vidím, že to není potřeba. A jdu od toho. Tohle nemáme čas dělat, když vaříme nebo myjeme nádobí nebo se sprchujeme. Od toho je právě modlitba, abychom si nastavili zrcadlo - odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům - to je totéž, co říkat si - to jsem ale vůl... prostě nastavit si zrcadlo. Koukám, že jsem uplně mimo! Hahaha, zasmát se tomu. V tom okamžiku zasmání sobě je ego jako balónek, který praskl. Ale pokud lamentuju nad tím, jak jsem velký egoista, pokud to dramatizuju, balónek je nafouknutý. Myslím, že to úplně stejně platí v křesťanství jako v zenu - nastavit si zrcadlo - zasmát se sobě - dokonalá pokora křesťana před Bohem. Já, Bože, jsem vůl, promiň mi to. V tu chvíli jsem v jednotě s Kristem, protože on je taky nevinný. A kdo vidí svou slabost, je už nevinný. A kdo si myslí, že je nevinný, je oklamán sám sebou a v konfliktu s Kristem. Já jsem nikomu neublížil, to oni!

V těch nejméně vznešených věcech můžeme realizovat ne-já, když je prostě pouze vykonáváme , a v těch nejvznešenějších věcech se může skrývat obrovská nafoukanost. Proto nevidím nic vznešeného a duchovního na lidech, kteří celý život cvičí zazen, říkají si buddhisté, holí si hlavy, čtou mistra Dógena - a můžou klidně žít celý život v celibátu, nedělá to na mě žádný dojem - protože jejich ego jim celou dobu skáče po hlavě. Poznáte to tak, že když s nimi mluvíte, cítíte zvláštní pocit, že jste jim naprosto ukradení. Ale že oni nejsou ukradení sami sobě. Na rozdíl od toho moje katolická stařenka měla jednu krávu, jednu kozu, pár slepic, malé políčko za vsí, nikdy nikomu neublížila, nemyslela si o sobě vůbec nic, jen druhým celý život pomáhala, jen pracovala. Nemusela být osvícená, ona osvíceně, nesobecky žila. A to je pro mě vzor pravé spirituality. A proto obdivuju Sawakiho, protože si o sobě nemyslel, že je osvícený. To není pouhá skromnost, to je obrovská moudrost - pochopit totiž omezení ega a neomezení Pravdy, do které jsme se narodili a které se zodpovídáme.
ryunin
 
Příspěvky: 706
Registrován: čtv 22. zář 2011 13:19:10

Re: Pravá a falešná spiritualita

Nový příspěvekod salmo1cz » pát 09. dub 2021 10:12:37

Myslím, že je to docela jednoduché.Mysl je břitem vědomí. To jak a o čem myslíme je naše vlastní manifestace ducha+ega v každém okamžiku bytí.
Ráno se oholíte je v tom ego, ale co je na tom špatně?Co je špatně na egu?Na milování i sebe?Co je špatně na daru života?Sebestřednost to je špatně.
Miluj bližního jako sebe sama.
Zvednes kámen, zlomíš klacek jsem tam...tedy i v tobě.
salmo1cz
 

Re: Pravá a falešná spiritualita

Nový příspěvekod Jana » pát 09. dub 2021 13:28:10

ryunin píše:Zdá se, že zen tvrdí, že pravda není ani zcela spirituální, ale ani zcela materiální, nýbrž že zahrnuje obojí. 

Ano.  Může tady být přímé poznání, kým jsme. Tahle existence je dokonalá, asi nejvýstižnější pojem, který mě napadá, je, že ta exsistence sama o sobě, tak jak právě je, je Boží. Nic jiného tady není. Není tady nic jiného, co by neexistovalo, co by bylo od samotné existence jakkoliv odděleno.

Nic nechybí a nic není navíc. Jakékoliv dělení na něco, co  by mělo být a něco, co by nemělo být, je jen součástí snu, který vůbec nic nevypovídá o skutečnosti. Nejsi nic takového, co by mohlo být nějak pravdivě kritizováno nebo by se mohlo jakkoliv nad cokoliv jakkoliv povýšit.

Život katolické stařenky, která žila v souladu sama se sebou, by se mohl nazvat spirituální.

A život věčně nespokojeného duchovňáka, se může nazvat možná nespirituální. Ale co když je i tohle právě to ONO, co tady má být? Co když i ta krajní nevědomost a omezenost je přesně tím, co sem právě teď patří? Co když sem patří i všechny ty naše reakce, které se mohou jevit krajně neduchovní? A co když to absolutní přijetí toho všeho tak jak to je se vším všudy, i s našimi nesouhlasnými a odporujícími reakcemi, probudí bezpodmínečnou lásku?

ryunin píše:Přece ale nemůžeme čekat, že naše ego se jen tak samo dobrovolně vzdá sebe sama....kolikrát se mi dnes podařilo odhodit ego?

A co když se probudí taková láska, která přináší poznání, že to ego opravdu není nic skutečného, že to je jen mentální hra? Jen iluze, mája, kterou stvořila mysl svou představivostí, a že ji není třeba brát až tak vážně.

Nádherné a osvobozující poznání je - "nejsem nic". A když nejsem nic - kde by se tady mohlo vzít ego?

Na druhou stranu, ta hra na ego se ani jinak nedá hrát, než že se naše duchovnost zlepšuje tím, jak se zbavujeme egoismu.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Pravá a falešná spiritualita

Nový příspěvekod ryu.nin » pát 09. dub 2021 20:37:02

Jano, samozřejmě všechno, co je, je tak, jak to je. To je dokonalost. Ale je treba svemu klamu nastavit zrcadlo, aby se klam stal dokonalosti. Totiz aby clovek poznal, ze je vse v poradku. Od toho jsou uceni, praxe, techniky... Aha, vidim, ze vse je v poradku. Ale jak se to stane, ze clovek prozre? A o tom jsou vsechna vlakna na poradne. Porad dokola. Kdo zna a kdo nezna cestu k pravde a proc...
ryu.nin
 

Re: Pravá a falešná spiritualita

Nový příspěvekod Jana » sob 10. dub 2021 6:24:02

Ryunine, moc se mi líbilo, jak jsi napsal:

Prostě když si díky nějaké praxi uvědomujeme, že nejsme nic, pak pláčeme radostí, ...


Je to nádherné, že i sezení v Zenu může k tomuhle poznání dopomoci.

ryu.nin píše: Ale je treba svemu klamu nastavit zrcadlo, aby se klam stal dokonalosti....

Vnímám to trochu jinak, když se klam prohlédne jako klam, tak zmizí, už je jasné, že není ničím pravdivým, skutečným, není ničím a nezaclání skutečnosti.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Pravá a falešná spiritualita

Nový příspěvekod salmo1cz » sob 10. dub 2021 6:33:23

Aha, na to vám musí dát odpověď zazen, proto to děláte.Já tam čtu velmi silná slova o bláznech v jiných učení...nu jak je libo.
Prozření je vnitřní stav, je nepřenosné nicméně je bezpečně poznatelné.
salmo1cz
 

Re: Pravá a falešná spiritualita

Nový příspěvekod ryunin » sob 10. dub 2021 10:59:59

Jana píše:Ryunine, moc se mi líbilo, jak jsi napsal:

Prostě když si díky nějaké praxi uvědomujeme, že nejsme nic, pak pláčeme radostí, ...


Je to nádherné, že i sezení v Zenu může k tomuhle poznání dopomoci.

ryu.nin píše: Ale je treba svemu klamu nastavit zrcadlo, aby se klam stal dokonalosti....

Vnímám to trochu jinak, když se klam prohlédne jako klam, tak zmizí, už je jasné, že není ničím pravdivým, skutečným, není ničím a nezaclání skutečnosti.


Ano, když se klam prohlédne jako klam, nezaclání skutečnosti, ale kdy nastává ten okamžik "když se klam prohlédne jako klam"?
ryunin
 
Příspěvky: 706
Registrován: čtv 22. zář 2011 13:19:10

Re: Pravá a falešná spiritualita

Nový příspěvekod Jana » sob 10. dub 2021 11:05:36

ryunin píše:
Ano, když se klam prohlédne jako klam, nezaclání skutečnosti, ale kdy nastává ten okamžik "když se klam prohlédne jako klam"?


Teď. Teď. Teď...... ???
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Pravá a falešná spiritualita

Nový příspěvekod ryunin » sob 10. dub 2021 11:32:59

Ano, a toto prohlédnutí teď musí nastávat znovu a znovu, a ne pouze v minulosti nebo budoucnosti. Každý okamžik je příležitostí prohlédnout, vidět!

Ten, kdo by tvrdil, že už prohlédnul, žije v minulosti. V minulosti dosáhl probuzení, takže už se probouzet nemusí. V každém okamžiku můžeme být temní nebo světlí, záleží na našem přístupu.
ryunin
 
Příspěvky: 706
Registrován: čtv 22. zář 2011 13:19:10

Re: Pravá a falešná spiritualita

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 10. dub 2021 12:44:20

ryunin píše:Ano, a toto prohlédnutí teď musí nastávat znovu a znovu, a ne pouze v minulosti nebo budoucnosti. Každý okamžik je příležitostí prohlédnout, vidět!

Ten, kdo by tvrdil, že už prohlédnul, žije v minulosti. V minulosti dosáhl probuzení, takže už se probouzet nemusí. V každém okamžiku můžeme být temní nebo světlí, záleží na našem přístupu.


No, ono tím prohlédnutím se zjistí, že i ta minulost a budoucnost jsou právě ted'. Všechno je paralelní, jediné ted'. A pořád se nosí voda a štípe dříví.:)
Návštěvník
 

Re: Pravá a falešná spiritualita

Nový příspěvekod ryunin » sob 10. dub 2021 16:38:46

Tam jde o to, že pokud někdo tvrdí, že dosáhl v minulosti osvícení, a myslí to vážně, pak nechápe význam přítomnosti.
ryunin
 
Příspěvky: 706
Registrován: čtv 22. zář 2011 13:19:10

Re: Pravá a falešná spiritualita

Nový příspěvekod lklknml » sob 10. dub 2021 17:29:05

ryunin píše:Tam jde o to, že pokud někdo tvrdí, že dosáhl v minulosti osvícení, a myslí to vážně, pak nechápe význam přítomnosti.

Já jsem v minulosti dosáhl kensho, nebo jak bych to měl nazvat, dočasné osvícení.

Ono existuje více stupňů vhledu.

Minulost (už) neexistuje, je tedy pouhou vzpomínkou, budoucnost (ještě) neexistuje, je pouhou předjímkou. A tak když mysl není toho nevědomým ulpělým otrokem, lze postřehnout přítomnost jako to, co je. Ale je to forma. A já nemohu říci, že forma je prázdnota. Resp. mohu, ale to bych byl jako Jana, která myšlenky (ukazatele) považuje za realitu (za to, na co ukazují), neboli cizí popis za vlastní zkušenost.
lklknml
 
Příspěvky: 2410
Registrován: ned 20. led 2019 18:12:05


Zpět na Zen

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků