Překonat zen, překonat Krista
Napsal: sob 10. dub 2021 12:26:04Pokud je zen ohraničený, určený zenem, není to zen. Teprve zen, který se osvobozuje od zenu, je zen. Teprve zazen, který se osvobozuje od buddhismu, zenu, zazenu, probuzení, je zazen.
Podobně Kristus není Kristem, pokud je určen Kristem. Teprve Kristus, který je univerzální a platný bez rozdílu v každé věci v celém vesmíru, je teprve Kristem. V Kristu, en Cristo, neznamená být ohraničen, být připoután ke Kristu, v Kristu je totéž co v tom, co je univerzální.
Když jsme tedy autenticky v Kristu, teprve tehdy můžeme přijmout všechno, takové, jaké to je. Přijímáme dobré i zlé, přijímáme ateisty, komunisty, jogíny, zlatokopky, gangstery, mafiány, podvodníky, lupiče, lháře, křesťany, katolíky, protestanty, buddhisty, mnichy, jeptišky, prodavačky v Tescu, řidiče tramvají, brouky, mušky, komáry, chemikálie, zamořené řeky, jaderní elektrárny.
Neexistuje být v Kristu a odmítat Miloše Zemana nebo obdivovat Klause staršího. V Kristu znamená být bohorovně nestranný, být autenticky křesťanem znamená být v Kristu, chtít být v Kristu, tudíž nemůžu něco odmítat nebo něco vynucovat. Nemůžou chtít posmrtný život v nebi a odmítat peklo, to pak nejsem v Kristu.
Je jasné, že jsem v minulosti spoustu věcí odmítal a myslel jsem si, že to tak musí být - že buddhista musí odmítnout to a to a to, protože se vymezuje jako buddhista. A to mi tady správně mnoho lidí na poradně vyčítalo. No jo, ale co se stane s etikou, lidskými hodnotami, s utrpením, když tzv v Kristu přijímáme vše?
Přijímat vše neznamená schvalovat vše nebo to dokonce podporovat. Přijímat vše, být v Kristu, znamená projít bránou transformace - to je probudit se do nového chápání světa. V tom novém chápání, říkejte tomu konverze, nebo transformace, nebo probuzení, nebo realizace, to je jedno, v tom novém chápání se na utrpení a problémy světa díváme jako virolog zkoumá viry, jako lékař zkoumá nemoci - aniž by se ho to osobně dotýkalo. chirurg nepláče, když mu pod skalpelem na operačním sále umře pacient. Gynekolog se neraduje, když se do něho zamiluje pacientka. Je tu něco jako laskavý, trpělivý, starostlivý odstup od všeho.
A teprve když máme tento laskavý, soucitný, trpělivý odstup od všeho, objevuje se tu správný přístup k věcem. A tento správný přístup k věcem můžeme pozorovat v učení Krista, jak je podáno v Novém zákoně. Tento správný přístup k věcem můžeme pozorovat v učení Buddhy, v učení každého autentického učitele lidí, který prošel transformací, probuzením.
Pak takový učitel použije nějaký materiál - jako je např. Starý zákon, vychází z tohoto materiálu a SVOBODNĚ ho přetváří, probouzí do života, aplikuje v aktuálních podmínkách. Proto zenový učitel není rigidně závislý na učení buddhismu, ale svobodně přetváří a aplikuje původní Buddhovo učení v nových, aktuálních podmínkách. Proto mě vždycky na poradně rozčilovali lidi, kteří mi vyčítali, že šlapu po tzv. původním učení Buddhy. Ale co je původní učení Buddhy? Totéž co původní učení Krista, totéž co původní učení hvězd, totéž, co původní učení Jupiteru. Původní učení je jen jedno. Září na všechny strany. Pak je na nás, jakého učitele si vybereme, jaké učení nás osloví, Starý zákon, nový zákon, theraváda, zen, advaita, Minařík, Drtikol.... co nás osloví a povzbudí a dovede k tomu, že přestaneme klást odpor, odpor, který je z ega a ne z poznání? Ježíšův odpor k něčemu - k obchodníkům v chrámě např. - není z ega, ale z Pravdy. Buddhů v odpor k ženě není z jeho ega, ale z jeho poznání Pravdy.
Stařenka - katolická a spirituální - to nebyla žádná autentická transformovaná žena, pokud nebyla v Kristu. A pokud byla opravdu v Kristu, pokud žila v Kristu, nebyla omezená Kristem a křesťanstvím, natož katolickou vírou. Na poli byla zenovým patriarchou, v kuchyni byla kuchyňským patriarchou a když krmila slepice, byla vládkyní všech univerzálních slepic. Nejde přece o to, abychom byli spirituální, křesťané nebo buddhisti, advaitisti, jogíni.... jde o to, abychom žili probuzeně, to znamená svobodně od nátlaku na druhé a odporu k druhým. A teprve v roli matky, otce, učitele, vychovatelky - máme právo někoho komandovat - ovšem uvnitř nás svítíme jako sluníčko. Pepíčku, neházej po Mařence ten hnůj, to je ošklivé ( uvnitř maminky je nekonečná láska k oběma dětem ). Na rozdíl od Ty šmejde, co po ní házíš ten sajrajt? ! Já tě zabiju!!! Co to mám za život??? )uvnitř maminky je jed, odpor, oddělenost - a tato oddělenost, jak by řekla Jana, je iluze - ano, ale její nenávist iluze není a tady je to, co u Jany nedává smysl - popírá snad, že je na světě bolest a utprení? Popírá snad, že mezi mužem a ženou může zvniknout nenávist a násilí? To, že je v podstatě všude klid a jas, neznamená, že v tom lidském smyslu tu není utrpení a bolest. A protože tu je objektivně bolest, objevili se lidé jako Kristus a Buddha, aby nám ukázali cestu z bolesti, z pekla, do světla, k Bohu.
Je tu jeden menší problém - jak poznat, že to, co nám někdo podává jako "učení", je z jeho transformace, z jeho nového srdce, z Krista a ne z jeho ega?
Jak poznat, že někomu jde o univerzální pravdu a ne o nějaké specifické učení, nějakou nauku? Protože i když použijeme filozofický systém zenu, musíme ho pořád považovat jen za dočasnou techniku, ne cíl. Takže jsem zase na začátku - v Kristu znamená být ve spojení s tím, co platí univerzálně.
Podobně Kristus není Kristem, pokud je určen Kristem. Teprve Kristus, který je univerzální a platný bez rozdílu v každé věci v celém vesmíru, je teprve Kristem. V Kristu, en Cristo, neznamená být ohraničen, být připoután ke Kristu, v Kristu je totéž co v tom, co je univerzální.
Když jsme tedy autenticky v Kristu, teprve tehdy můžeme přijmout všechno, takové, jaké to je. Přijímáme dobré i zlé, přijímáme ateisty, komunisty, jogíny, zlatokopky, gangstery, mafiány, podvodníky, lupiče, lháře, křesťany, katolíky, protestanty, buddhisty, mnichy, jeptišky, prodavačky v Tescu, řidiče tramvají, brouky, mušky, komáry, chemikálie, zamořené řeky, jaderní elektrárny.
Neexistuje být v Kristu a odmítat Miloše Zemana nebo obdivovat Klause staršího. V Kristu znamená být bohorovně nestranný, být autenticky křesťanem znamená být v Kristu, chtít být v Kristu, tudíž nemůžu něco odmítat nebo něco vynucovat. Nemůžou chtít posmrtný život v nebi a odmítat peklo, to pak nejsem v Kristu.
Je jasné, že jsem v minulosti spoustu věcí odmítal a myslel jsem si, že to tak musí být - že buddhista musí odmítnout to a to a to, protože se vymezuje jako buddhista. A to mi tady správně mnoho lidí na poradně vyčítalo. No jo, ale co se stane s etikou, lidskými hodnotami, s utrpením, když tzv v Kristu přijímáme vše?
Přijímat vše neznamená schvalovat vše nebo to dokonce podporovat. Přijímat vše, být v Kristu, znamená projít bránou transformace - to je probudit se do nového chápání světa. V tom novém chápání, říkejte tomu konverze, nebo transformace, nebo probuzení, nebo realizace, to je jedno, v tom novém chápání se na utrpení a problémy světa díváme jako virolog zkoumá viry, jako lékař zkoumá nemoci - aniž by se ho to osobně dotýkalo. chirurg nepláče, když mu pod skalpelem na operačním sále umře pacient. Gynekolog se neraduje, když se do něho zamiluje pacientka. Je tu něco jako laskavý, trpělivý, starostlivý odstup od všeho.
A teprve když máme tento laskavý, soucitný, trpělivý odstup od všeho, objevuje se tu správný přístup k věcem. A tento správný přístup k věcem můžeme pozorovat v učení Krista, jak je podáno v Novém zákoně. Tento správný přístup k věcem můžeme pozorovat v učení Buddhy, v učení každého autentického učitele lidí, který prošel transformací, probuzením.
Pak takový učitel použije nějaký materiál - jako je např. Starý zákon, vychází z tohoto materiálu a SVOBODNĚ ho přetváří, probouzí do života, aplikuje v aktuálních podmínkách. Proto zenový učitel není rigidně závislý na učení buddhismu, ale svobodně přetváří a aplikuje původní Buddhovo učení v nových, aktuálních podmínkách. Proto mě vždycky na poradně rozčilovali lidi, kteří mi vyčítali, že šlapu po tzv. původním učení Buddhy. Ale co je původní učení Buddhy? Totéž co původní učení Krista, totéž co původní učení hvězd, totéž, co původní učení Jupiteru. Původní učení je jen jedno. Září na všechny strany. Pak je na nás, jakého učitele si vybereme, jaké učení nás osloví, Starý zákon, nový zákon, theraváda, zen, advaita, Minařík, Drtikol.... co nás osloví a povzbudí a dovede k tomu, že přestaneme klást odpor, odpor, který je z ega a ne z poznání? Ježíšův odpor k něčemu - k obchodníkům v chrámě např. - není z ega, ale z Pravdy. Buddhů v odpor k ženě není z jeho ega, ale z jeho poznání Pravdy.
Stařenka - katolická a spirituální - to nebyla žádná autentická transformovaná žena, pokud nebyla v Kristu. A pokud byla opravdu v Kristu, pokud žila v Kristu, nebyla omezená Kristem a křesťanstvím, natož katolickou vírou. Na poli byla zenovým patriarchou, v kuchyni byla kuchyňským patriarchou a když krmila slepice, byla vládkyní všech univerzálních slepic. Nejde přece o to, abychom byli spirituální, křesťané nebo buddhisti, advaitisti, jogíni.... jde o to, abychom žili probuzeně, to znamená svobodně od nátlaku na druhé a odporu k druhým. A teprve v roli matky, otce, učitele, vychovatelky - máme právo někoho komandovat - ovšem uvnitř nás svítíme jako sluníčko. Pepíčku, neházej po Mařence ten hnůj, to je ošklivé ( uvnitř maminky je nekonečná láska k oběma dětem ). Na rozdíl od Ty šmejde, co po ní házíš ten sajrajt? ! Já tě zabiju!!! Co to mám za život??? )uvnitř maminky je jed, odpor, oddělenost - a tato oddělenost, jak by řekla Jana, je iluze - ano, ale její nenávist iluze není a tady je to, co u Jany nedává smysl - popírá snad, že je na světě bolest a utprení? Popírá snad, že mezi mužem a ženou může zvniknout nenávist a násilí? To, že je v podstatě všude klid a jas, neznamená, že v tom lidském smyslu tu není utrpení a bolest. A protože tu je objektivně bolest, objevili se lidé jako Kristus a Buddha, aby nám ukázali cestu z bolesti, z pekla, do světla, k Bohu.
Je tu jeden menší problém - jak poznat, že to, co nám někdo podává jako "učení", je z jeho transformace, z jeho nového srdce, z Krista a ne z jeho ega?
Jak poznat, že někomu jde o univerzální pravdu a ne o nějaké specifické učení, nějakou nauku? Protože i když použijeme filozofický systém zenu, musíme ho pořád považovat jen za dočasnou techniku, ne cíl. Takže jsem zase na začátku - v Kristu znamená být ve spojení s tím, co platí univerzálně.
Prečo to ešte nikoho doteraz nenapadlo, vykonávať také "objektívne testy" osvietenia ? 