Čemu věří Jana?

[lklknml]

Může to být tak, že to spojení je vratké, jen jakési vytržení, a při sebemenším vyrušení to zmizí, tak jak o své zkušenosti psal Zdeněk, ego se vrátí.

To jsem nepsal, ego mi nikam neuteklo, někde jsem ti to popisoval. Ale je to marné, je to marné, je to marné. :-)

[Jana]

Může to být tak, že to spojení je vratké, jen jakési vytržení, a při sebemenším vyrušení to zmizí, tak jak o své zkušenosti psal Zdeněk, ego se vrátí.

To jsem nepsal, ego mi nikam neuteklo, někde jsem ti to popisoval. Ale je to marné, je to marné, je to marné. :-)

Zdeňku, mnohokrát ses tady zmiňoval o tom, že jsi zakusil to, co bylo ONO, ale nedalo se o tom mluvit, tedy podle všeho v tom nebyla přítomnost mysli, tudíž v tom nemohla být ani iluze ega, protože ta tady bez projekce mysli není. Možná bys k tomu mohl napsat ještě něco bližšího.

[lklknml]

Může to být tak, že to spojení je vratké, jen jakési vytržení, a při sebemenším vyrušení to zmizí, tak jak o své zkušenosti psal Zdeněk, ego se vrátí.

To jsem nepsal, ego mi nikam neuteklo, někde jsem ti to popisoval. Ale je to marné, je to marné, je to marné. :-)

Zdeňku, mnohokrát ses tady zmiňoval o tom, že jsi zakusil to, co bylo ONO, ale nedalo se o tom mluvit, tedy podle všeho v tom nebyla přítomnost mysli, tudíž v tom nemohla být ani iluze ega, protože ta tady bez projekce mysli není. Možná bys k tomu mohl napsat ještě něco bližšího.

Tady o tom píšu .

[Jana]

Jenom si domýšlím. V té Barmě moje mysl vůbec nepoznala, že by se ve mně něco změnilo.

Poznání toho, co je ONO, se netýká mysli. Je to vědomé Bytí ve kterém je mysl prázdná, čistá, osvícená - není v ní žádná projekce, podobně jako když z projektoru vytáhneš film.

Ti, co mě znali, to ale poznali po mém návratu okamžitě. Tak až z těch jejich reakcí jsem o tom začal takhle uvažovat. Jediné, co moje mysl tehdy poznala, bylo to s tím chlastem (že jsem vyléčený). A to až z pokusu, když jsem si schválně kvůli tomu pak na cestě domů koupil placatici rumu a pomalu ji vypil na pokoji v Thajsku. Normálně už by mě pak už nikdo nezastavil a chlastal bych až do rána (s Thajci třeba). Ale nikam mě to netáhlo, jenom se mi rozmlžilo vědomí. Tak to jsem si pochvaloval, že alespoň k něčemu to dvouměsíční utrpení bylo. Měl jsem v hlavě ty své vyčtené a pracně promyšlené myšlenky o osvícení** a kdo je nesdílel, byl duchovně zaostalý. Prostě jsem byl úplný Blbec. Kdybych to nezažil na vlastní kůži, nikdy bych nepřijmul, že se můžu takhle extrémně mýlit.

Ego tady očividně splasklo, nicméně představa, že jsem byl úplný Blbec, je začátkem dalších nekonečných představ kým jsem a kým jsou na rozdíl ode mě ti druzí.

A při té meditaci v klášteře tak to tedy ten, kdo cvičil, tam určitě byl. Většinou jsem se v duchu furt s někým hádal, nebo mě napadala různá "řešení" (tedy neustálé překážky meditace), nebo mě bolely nohy jak sviňa.

Zřejmě za tímhletím vším však to spojení s tím, co je ONO, bylo tím naplňujícím a proto zmizela potřeba náhražky toho, zmizela potřeba alkoholu.

Alkohol a všechny ty ostatní drogy jsou tak opojné proto, že simulují osvícený stav bez ega, bez potřeby být tím, kým podle různých představ mám správně být. To, kým zrovna jsi, jak to působí na druhé, co si o Tobě ostatní myslí, co si o sobě myslíš sám, je Ti v opojení alkoholem nebo v opojení nějakou jinou drogou, jedno.

[salmo1cz]

Nedávejte tam osvícení, ale třeba jen poznání.I ego může, chce dostat poznání a to je dobře.Skrze ego dosáhnete poznání, protože i ono samo Ego je Boží milost.Dosahování poznání skrze ego je cesta, cílem je poznání samo o sobě.

[salmo1cz]

Ježíš řekl: Proč omýváte vnější stranu poháru? Nechápete, že ten, kdo stvořil vnitřek, je ten, kdo stvořil také vnější stranu?

[lklknml]

Jano, vysvětluješ to někomu, kdo je stejné ego, jako jsem byl, když jsem z Barmy odjížděl, tj. jaký jsem byl, když jsem se s tím svým mnichem pokoušel diskutovat podobně jako tady. Tj. jsem stejné podstaty, akorát, že jsem tu situaci zanalyzoval a vyvodil nějaké závěry, jako že jsem byl tenkrát Blbec. Ale těmi závěry jsem se nezměnil, jsou to moje závěry. Tak jak mě může změnit nějaké tvoje vysvětlování, to nejde, žádné myšlenky mojí podstatu nezmění. Je třeba pracovat. Třeba meditovat. Nebo možná nějak lásku vyzařovat (nevím, není to moje parketa).

Takže bych chápal, kdybys vysvětlovala, jak se vyrábí láska nebo tak něco, aby si jí lidé taky mohli sami vyrobit, ale ty tu jen vysvětluješ, vysvětluješ, vysvětluješ, co to ta láska je, a domníváš se, že když tě někdo pochopí, tak tím tu lásku v sobě bude mít. To je jako se najíst receptem. Nebo se dostat do Barmy skrze rozbor mapy. Ty jsi se prostě zbláznila.

Co tady můžeme, je falzifikovat (ověřit neplatnost) nějakého poznání, např. když napíšeš "Poznání toho, co je ONO, se netýká mysli.", tak ti na to můžu odpovědět podívej Jano, vezmi rozum do hrsti, když se to netýká mysli, tak o tom nemůžeš myslet, tedy ani psát, tudíž se mýlíš. Nemůžeme tu myšlenkami vytvořit něco mimo mysl. Držím palec.

[miroslav]

Můžeme se na to celé podívat detailněji. S iluzí oddělenosti žijeme v mysli. Jsme představou individuality v hlavě, která to nějak má, která by něco měla, něco nesměla, něco musela.... Jsou tady starosti, i představy omezenosti té osoby. Je tady v mozku projekce smyslového vnímání hmotného světa, hmotného těla. Což nám dává jestý důkaz o realitě toho, co vnímáme. Díky hmatovému vjemu je tady pocit, že si na to, co vidíme, můžeme i sáhnout, je to trojrozměrné....

Pak tady může být to, co popsal například Ryunin, introspekcí se dostaneš do Sama sebe a zjistíš, že tady není nic, žádná myšlenka, žádný rušivý vjem. Někteří tomu říkají Boží milost, Láska, jiní meditace, Ryunin tomu říká praxe. Dochází ke spojení s podstatou všeho, které je blahem.

Není tady nic a přeci je to tak nesmírně naplňující, osvobozující. Je tady jen čistá vědomá existence, která je nádherná. Bytí-Vědomí-Blaho = Sat-čit-ánanda.

Potud je to, co píšeš v pořádku - zřejmě je to tvoje zkušenost.
To, co píšeš dál je už jenom rozvíjení představ, logických úvah, citátů a chybného pochopení. To už je jen vžívání se do představ.
Realitou (formou) je nejen sat čit anada ale zároveň nama rupa (jméno a tvar)
Forma je prázdná a prázdnota je formou - ne jen existencí vědomím a blahem, ale také jménem a tvarem.
To oddělení a díky tomu pocítění sat čit anady je první krok. Další krok vede jinudy, než ty si představuješ a je mnohem obtížnější, proto většina duchovňáků zamrzne na tom, co ty, což je pohodlné a příjemné útočiště pro zdánlivě již neexistující ego.

[ros]

Tohle co píšete (Jana a návštěvník) jsou právě ty iluzorní představy jak to je s tím osvícením a co se pak děje.qq
Představy jsou iluzorní, nicméně jsou skutečné.
To, co si představujeme může být a většinou je neskutečné. Ale ta představa jako jev je skutečná.
Dovedou tohle Jana a návštěvník pochopit? si uvědomit?
To je cesta k poznání. Ne rozvíjení duchovních líbivých pomýlených představ.

To, co píšou, dává naprosto jasný smysl. Ale to neznamená, že to tak maj. Já do nich nevidím. Pokud ale budeme celý život jen řešit, kdo to tak má a kdo to tak nemá, nikam se neposuneme. Proto je třeba najít někoho, kdo "to tak má" a učit se od něho nebo od ní a ne trávit celý život na poradně a dennodenně se tam s někým hádat, kdo to tak má a kdo to tak nemá. TY VOLE!!!

S čím nesouhlasím je to, že by někdo dosahoval nějakého znatelného pokroku, když bude léta trávit diskuzemi na poradně. Nebo jakémkoliv foru o buddhismu atd. Internet je dobrý leda tak k tomu, zjistit, kde je nějaká zajímavá knížka nebo nějaká zajímavá přednáška. Ale nekonečné diskuze, den co den, o tom, kdo je osvícenej a kdo ne??? To fakt myslíte vážně?

Miroslave, je to asi takhle - existuje tu něco jako původní, čistá, nevinná, dokonalá podstata. Z té nikdo nevyskočí, ani kdyby se rozkrájel nebo rozkrájel Janu na nejmenší kousíčky. V tom s Janou naprosto souhlasím. Poznání, že to tak je, se v zenu - přinejmenším, když ne jinde - nazývá probuzení. Toto poznání je ale asi tak podobné nějaké morální nebo filozofické dokonalosti člověka asi jako je podobný Měsíci ten, kdo na Měsíci přistál. Ano, ten už ví, jaké to je stát oběma nohama na Měsíci. Ale to je asi tak všechno, co o Měsíci ví. Je to velký pokrok. Další krok je začít na tom Měsíci žít a to se neobejde bez práce. V čem tato práce spočívá - to má každé náboženství jinak a o tom není smysl se hádat.

Co se týká tužeb a mravnosti. Existuje asi tak milion horších věcí na světě, co si lidé způsobují, než že si nějaký starý děda hraje se svým přirozením. TVL, nevšimli jste si, co se na světě děje za příšernosti? Jaký zrudnosti jsou lidi schopný na sobě páchat? Kdyby seděli doma a hráli si s pindíkama, tak je na světě klid a mír.

Buddha evidentně tolik bazíroval na odstranění sexuální touhy, protože v jeho době to zřejmě napáchalo na lidech největší škodu. Indové byli v té době pravděpodobně nejvíc zaneprazněný sexem, a ne bezdůvodným vyvražĎováním skupin lidí, které se jim nezdáli v pohodě.

Chápu Zdeňka, že kolem sebe vidí smrad a utrpení, ale to fakt nesouvisí s tím, že chce chlap nějakou babu - pokud ho to, jak už jsem psal - nezaměstnává natolik, že kvůli tomu pokazí práci, nebo nepřijde do práce, nebo se pohádá s kolegou nebo někomu dá pěstí nebo krade nebo podvádí nebo vede války proti nevinným.

Nechci nikoho jmenovat, ale znám velmi dobře jednoho člověka, který už minimálně deset let strašně trpí. Neustále mluví o otm, že mu kdosi zkazil život... bere drogy, pije, neustále naříká, že je všechno v prdeli. U toho je taky největší problém sexuální touha? Nebo je to nevědomost, neochota začít hledat pravdu, cvičit, probudit se? A v takovém marasmu nevědomosti žije spousta lidí a to je krásná živná půda pro založení nějaké hnusné strany, která nakonec zblbne celý národ a začne pustošit celý kontinent. Protože v tom smrádku a lenosti přemýšlet a hledat čistotu se daří rodit nejstrašnější myšlenky, nejhorší zrůdnosti, které lidstvo zažilo. To, že nějaký chlápek odstranil usilovnou meditací svou sexuální touhu, je nám platné jak mrtvému zimník. Je to akorát zajímavý experiment pro psychiatry, ale na světě to nic nemění. Tak hloupej Buddha fakt nebyl , aby si myslel, že sexuální touha je zárodek utrpení, zárodek utrpení je neschoponost vidět nekonečnou cenu obyčejného života, čili toužit po něčem, co nemám a jít za tím slepě a tupě...

Díky za tento autentický text.

[vosta lpetr]

U toho je taky největší problém sexuální touha?

Budha je šmok,

touhy přece nezpůsobují jenom utrpení, ale i štěstí,

takže "neduchovnost" tužeb nespočívá v utrpení, ale v tom, že dochází k "zúžování pozornosti",

jestli jsi u toho štastnej nebo smutnej je jaksi vedlejší,

tedy s vyjímkou pocitářských nablbel co si hověj v pocitech,

pro ty je to nadmíru důležitý...

[Jana]

Jano, vysvětluješ to někomu, kdo je stejné ego, jako jsem byl, když jsem z Barmy odjížděl, tj. jaký jsem byl, když jsem se s tím svým mnichem pokoušel diskutovat podobně jako tady. Tj. jsem stejné podstaty, akorát, že jsem tu situaci zanalyzoval a vyvodil nějaké závěry, jako že jsem byl tenkrát Blbec. Ale těmi závěry jsem se nezměnil, jsou to moje závěry. Tak jak mě může změnit nějaké tvoje vysvětlování, to nejde, žádné myšlenky mojí podstatu nezmění. Je třeba pracovat. Třeba meditovat. Nebo možná nějak lásku vyzařovat (nevím, není to moje parketa).

Nemluvím k Tvému egu, ale k tomu, kdo se nikdy nezmění. K tomu, kdo žádnou změnu ani nepotřebuje.

Takže bych chápal, kdybys vysvětlovala, jak se vyrábí láska nebo tak něco, aby si jí lidé taky mohli sami vyrobit, ale ty tu jen vysvětluješ, vysvětluješ, vysvětluješ, co to ta láska je, a domníváš se, že když tě někdo pochopí, tak tím tu lásku v sobě bude mít. To je jako se najíst receptem. Nebo se dostat do Barmy skrze rozbor mapy. Ty jsi se prostě zbláznila.

Kdybych k Tobě byla zcela otevřená, tak bych Ti řekla, že je nesmysl, abys o tu lásku jakkoliv usiloval, protože Ty už láska jsi. Jenže by sis to mohl brát osobně, což by nebylo úplně ono. Prohloubil by se tím jen v Tobě rozpor mezi tím, co od lásky očekáváš, po čem toužíš a co Tvá mysl dehonestuje. Vznikalo by tak zbytečné napětí a utrpení.

Mluvím k té nevinnosti malého dítěte, která v Tobě, pokud se nesnažíš být něčím víc, pořád ještě je.

Co tady můžeme, je falzifikovat (ověřit neplatnost) nějakého poznání, např. když napíšeš "Poznání toho, co je ONO, se netýká mysli.", tak ti na to můžu odpovědět podívej Jano, vezmi rozum do hrsti, když se to netýká mysli, tak o tom nemůžeš myslet, tedy ani psát, tudíž se mýlíš. Nemůžeme tu myšlenkami vytvořit něco mimo mysl. Držím palec.

Bylo by zajímavé tohle vysvětlit. Vypadá to jako nemožné, že mysl Probuzených je prázdná, že o tom, co je ONO, nelze nic říct, že jakmile definuješ Tao, tak neříkáš pravdu a přitom po Probuzených, kteří prakticky nemluví o ničem jiném, zůstávají tuny knih a spousty videí s jejich promluvami.

Zkusím to vysvětlit.

Má skutečná existence je v nekonečném duchovním srdci, kde je jen čisté Bytí - bez myšlenek, bez projekce, bez projevu, je tím věčným, neměnným, je tímtéž, čím je i Tvá existence, která je tím ONO. Tohle je Sat-čit-ánanda.

Iluzorní existence je v mysli, jsem v ní tou osobou, která se tady baví s Tvou osobou. Je tady ten veškerý projev, který tady je. Je to jako sen, který se nám zdá ve spánku. Ale díky tomu blahu, co září v srdci, ať se děje cokoliv, je jasné, co je skutečnost a co je sen.

A Ty teď, co Ti tady píšu, můžeš vnímat jen v mysli a špekulovat o tom, co Ti říkám, můžeš špekulovat o mé a o své osobě, o tom co je a co není pravda, a nebo na tu osobu můžeš zapomenout, být ve spojení v srdci a vnímat, že ta existence je láskou. Milovanou milující láskou. A ta láska je tím blahem, to je ánanda. Vědomí - Bytí - Blaho.

[Jana]

Můžeme se na to celé podívat detailněji. S iluzí oddělenosti žijeme v mysli. Jsme představou individuality v hlavě, která to nějak má, která by něco měla, něco nesměla, něco musela.... Jsou tady starosti, i představy omezenosti té osoby. Je tady v mozku projekce smyslového vnímání hmotného světa, hmotného těla. Což nám dává jestý důkaz o realitě toho, co vnímáme. Díky hmatovému vjemu je tady pocit, že si na to, co vidíme, můžeme i sáhnout, je to trojrozměrné....

Pak tady může být to, co popsal například Ryunin, introspekcí se dostaneš do Sama sebe a zjistíš, že tady není nic, žádná myšlenka, žádný rušivý vjem. Někteří tomu říkají Boží milost, Láska, jiní meditace, Ryunin tomu říká praxe. Dochází ke spojení s podstatou všeho, které je blahem.

Není tady nic a přeci je to tak nesmírně naplňující, osvobozující. Je tady jen čistá vědomá existence, která je nádherná. Bytí-Vědomí-Blaho = Sat-čit-ánanda.

Potud je to, co píšeš v pořádku - zřejmě je to tvoje zkušenost.
To, co píšeš dál je už jenom rozvíjení představ, logických úvah, citátů a chybného pochopení. To už je jen vžívání se do představ.

Na tohle jsi přišel jak?

Realitou (formou) je nejen sat čit anada ale zároveň nama rupa (jméno a tvar)
Forma je prázdná a prázdnota je formou - ne jen existencí vědomím a blahem, ale také jménem a tvarem.
To oddělení a díky tomu pocítění sat čit anady je první krok.

No tohle je i zároveň poslední krok imaginárního ega. Dál už tady není nikdo kdo by někam dál směřoval. Je tady vědomé blažené Bytí, které je vším. Čeho víc by mělo co chtít dosáhnout? Leda by se tady vzkřísila iluze ega a řekla si, že tohle by bylo příliš jednoduché na to, aby to bylo celé, navíc je to tak pohodlné a nádherné.

Další krok vede jinudy,....

Nicméně, jestli máš zájem, můžeš o tom něco napsat.

Možná i napíšeš. Sat-čit-ánanda je Brahman

a Maharadž mluvil o tom, že on je Parabrahman.

Takže třeba to svou zkušeností nějak osvětlíš.

[ryunin]

Zdeňku, mám opravdu radost, že se nám daří komunikovat bez zbytečných osobních výpadů - teď už jde opravdu o věcnou diskuzi.

1. satori chápeš nějak podivně - satori je zcela nebo vůbec - nejsou tu žádné mezistupně - je to absolutní - všechno nebo nic
ale jak už jsem říkal, nemá to nic společného s touhami nebo schopností myslet objektivně, vidět věci relativně

ale je tu prolomení vlastní mysli - ona nám už nediktuje, co si máme myslet - takže to, co je přímo před námi, je poprvé v životě bez komentáře mysli

je to takové, jaké to je - a to je radikální průlom, takže Ikkyu ten průlom buď zažil nebo nezažil, nic mezi tím není.

Je příběh o jednom čínském mnichovi, který hledal osvícení. Když se to konečně podařilo, jeho mistr - nevěda, že se to už podařilo, ho jako obvykle testoval - tak co, už jsi poznal Buddhovu pravdu? A mnich odpověděl - ráno jsem byl na trhu. Mistr okamžitě viděl, že průlom u mnicha nastal. Místo dalších nekonečných intelektuálních pokusů popisovat Buddhovo učení prostě řekl, co opravdu zažil - byl na trhu. Každý za nás někdy byl na trhu, ale bez toho průlomu nemáme ponětí, jakou to má obrovskou cenu, naše vlastní zkušenost.

Jiný příběh - mnich dosáhl osvícení a prohlásil. Vidím, že na buddhismu mého mistra nakonec nic moc není.
Pochopil, že jde o návrat, totální návrat do každodenního života.

Všechny tyhle příběhy o satori zenových čínských hledačů pravdy mají jedno společné - došlo tam k vnitřní revoluci. Ne k nějakém stupni poznání nebo poupravení chápání Buddhova učení. Je to jak když prokopneš dveře a je v nich najednou díra.

Na světa svůj život se už díváš do smrti jinak. Ale to vůbec neznamená, že nemáš záchvaty temnoty nebo touhy nebo egoismu. Je to jen obrácení mysli naruby.

Eternalismus - na to se kouknu. Samozřejmě buddhismus není víra v Boha stvořitele, ale ten absolutní aspekt vesmíru tam je - o spojení s vesmírem, s univerzem, se všemi dharmami, o tom se v zenu mluví často. Když Buddha dosáhl probuzení, prohlásil, že s ním dosáhly probuzení všechny bytosti. Proč? Protože Buddha viděl - poprvé v životě - že v tom domě osvícení není nic k nalezení - pro jednotlivce - ale že naopak tu je poklad univerzálně platný pro všechny. Možná neuznáváš, že Bodhidharma chápal učení Buddhy Gautamy, když prohlásil, že nikde není nic svatého , všude samá prázdnota - opět tu je to NIC, všude, něco absolutního. Satori Nic k ukradení. Buddha - Všichni jsou už probuzení. Pořád se tam opakuje ten motiv NIC nebo VŠE.



A co se týká Buddhy a jeho hry s pindíkem, nikdo jsme tam nebyli. Moc nechápu, proč sex považuješ za tak důležitý aspekt cesty, když jak jsem psal, na světě se děje spousta mnohem horších věcí, nebo snad ne? Co Buddha konkrétně říkal, nikdo nenahrál. Dokonce ani nezapsal, ale to asi víš. Jeho učení se začalo sepisovat asi až 300 let po jeho smrti. Ale jak už jsem psal, v Indii byl sex velké téma - buď ho slavit a praktikovat jako velké umění - nebo ho zcela zavrhnout. Je možné, že Buddha dal přednost druhé variantě, ale z praktických důvodů.

Jinak to TY VOLE jsem nemyslel na Miroslava, to byl jen takový úlevný výkřik do vzduchu.

[ryunin]

Jo, Zdeněk říká Janě stejný argument jako mně. Že totiž, když Mysl není zachytitelná, popsatelná, jsme mimo, když o té Mysli něco píšeme.

To je zkrátka ten prst, který ukazuje na měsíc.

O satori nelze nic říct. Ha, už jsem o něm zase něco napsal.

Takže jak z toho ven?

Musíme rozlišovat mezi samotnou zkušeností čaje a slovem "čaj". Ačkoliv čaj - slovo - nelze pít, lze o čaji něco napsat. Podobně satori nelze popsat tak, aby tento popis nahradil samotné satori. Ale můžeme naznačovat. To je celý problém jazyka. Jazyk není skutečnost, ale je to prostředek komunikace.

Takže tvrdit, že nelze nic o satori tvrdit. Je pravda, ale ne celá. Stejně tak můžu něco říkat o čaji, ale nikdo se toho nenapije.

Druhá věc je, když někdo bude popisovat satori zcestně - satori je částečný náhled celé skutečnosti... to je blbost. Nebo satori je konečné řešení všech našich problémů... svým způsobem ano, ale pouze, pokud to je tady a teď. Nebo satori je trvalé osvícení jednoho člověka, tak to už je uplná blbost.

Z toho vidíme, že o satori lze psát hlouposti ale i naznačovat, o co jde, pokud člověk tu zkušenost má. Pokud ji nemá, tak čtením to nenahradí. A pouze spekuluje. Když jsem četl svou první knihu o zenu, hrozně moc jsem toužil po satori - a samozřejmě jsem netušil, co to je. Voda v potoce, byl jsem na trhu, na buddhismu méno mistra nic není... Jak jsem něco takového mohl chápat? To nelze chápat. Nechápal jsem, že to NELZE chápat. A dokud jsem se to snažil pochopit, tak jsem byl frustrovaný. Druhý extrém je vzdát to a sklouznout do nějakých vyčtených vysvětlení a definic a pocitů částečného pokroku na duchovní cestě.

Ptal jsem se jedné zenové mistryně v USA - narážíte často na to, že vaši žáci zažili probuzení? A jak na to reagujete? Ve vaší škole se o tom nikdy nemluví, že ten a ten dosáhl probuzení. A ona mi řekla - Ano, občas je jasné, že žák prožil satori. V tom případě mu nebo jí řeknu: Super. Gratuluju. A teď vás čeká velká práce na sobě.

To je přesně to, co tu říkám, je to radikální, stoprocentní průlom, ale současně je to jako byste dostali klíč od domu. Když ho nepoužíváte, zreziví. Proto říkat - měl jsem satori, je jako říkat, kdysi jsem tu měl klíč od takového krásného domu, ale nevím, kam jsem ho strčil...

A perlička nakonec. Sawaki, který o satori často něco říkal, jednou prohlásil: Říkám to zcela nahlas a bez váhání: Nikdy jsem nezažil satori!

Co tím myslel? Jak mohl popisovat satori, a přitom ho nikdy nemít? To je otázka k zamyšlení. V zenu taková otázka může vést k vlastnímu probuzení studenta, který probuzení hledá.

[ryunin]

U toho je taky největší problém sexuální touha?

Budha je šmok,

touhy přece nezpůsobují jenom utrpení, ale i štěstí,

takže "neduchovnost" tužeb nespočívá v utrpení, ale v tom, že dochází k "zúžování pozornosti",

jestli jsi u toho štastnej nebo smutnej je jaksi vedlejší,

tedy s vyjímkou pocitářských nablbel co si hověj v pocitech,

pro ty je to nadmíru důležitý...

Slavný návrat ztraceného syna!

[Návštěvník]

jestli jsi u toho štastnej nebo smutnej je jaksi vedlejší,

tedy s vyjímkou pocitářských nablbel co si hověj v pocitech,

pro ty je to nadmíru důležitý...

Jojo, někteří si hověj si v pocitech pozitivních,
existuje tu ale i pisatel (kterýpak asi? ) , který si hoví v možnosti kritizovat ostatní diskutující a chrlit na ně svoje negativní pocity.
A tenhle jeho návyk, který ho nutí kdekoho v diskusi urážet, je pro něj zřejmě taky nadmíru důležitý

[ryunin]

Návštěvníci - co si třeba dát nějakou přezdívku pro účel této diskuze? Nebo tu budeme všichni návštěvníci a bude opravdu snadné se v tom vlákně orientovat.

Už to nestačím všechno číst, začíná se to pěkně zahlcovat. Zkusím jen to základní komentovat.

Ros - díky za reakci.

Salmo - skvělé postřehy, souhlasím.

Zdeněk - toho je víc. O co ti fakt , Zdeňku, jde? Co vlastně hledáš? Nechápu to.

Diskuze na téma je Zen původním učením Buddhy už tu kdysi byla. To nikam nevede. Spíš bych se držel toho, co je Buddha? Víme, že Buddha znamená Probuzený. V tom případě bych neřešil, jestli Zen je to nebo ono, ale ptal se po významu a smyslu probuzení. To znamená ptát se na smysl Buddhy.

Další problém je - máme se tu do nekonečna dohadovat, jestli je touha nemravná? O co teda jde? O to, aby lidé neměli touhy nebo aby je měli pouze na zmáčknutí knoflíku? Nebo jde o to, by se už lidé konečně přestali rozmnožovat? O co ti jde, Zdeňku?

Já jsem v posledních asi 12 měsících přehodnotil smysl zenu a zenové praxe. A o tom píšu v těch posledních článcích. Pocítil jsem nutnost výrazně přehodnotit smysl ega. Logicky mi došlo, že klást důraz na sebe, na svoje poznání, na svoje osvobození, je jako plivat po své pravé podstatě. K tomu mi pomohlo křesťanství - zen se opravdu může u někoho zvrhnout v nějakou umanutost, hru, masku. Proto je potřeba v zenu najít hluboce duchovní stránku, to znamená, že tu je něco důležitějšího než jsem "já". A nedávno jsem narazil na Tao - tedy samozřejmě už jsem o něm dávno slyšel - ale tentokrát mi došlo - ke křesťanské pokoře je ještě potřeba přidat tu nenucenost, ne odpor Tao. Tao klade důraz na neodporování, nedělat věci násilím... nelámat přes koleno. Proto se nechci hádat. Ale zkusit hledat způsob, jak si s druhými vyměnit zkušenost.

Proto se ptám, nikoliv poučuju. O co ti, Zdeňku, vlastně jde, když si sáhneš uplně na dno srdce? Co bys chtěl, aby se změnilo? Kde je kořen tvého utrpení a kořen utrpení lidí? A neopakuj pouze, co říkal údajně Buddha, ale co ty cítíš jako skutečný problém.

Já nic nevím. Ale zajímá mě, co se o tomto "nic nevím" dá říct nebo jak to aplikovat v životě.

[Návštěvník]

Já jsem v posledních asi 12 měsících přehodnotil smysl zenu a zenové praxe. A o tom píšu v těch posledních článcích. Pocítil jsem nutnost výrazně přehodnotit smysl ega. Logicky mi došlo, že klást důraz na sebe, na svoje poznání, na svoje osvobození, je jako plivat po své pravé podstatě. K tomu mi pomohlo křesťanství - zen se opravdu může u někoho zvrhnout v nějakou umanutost, hru, masku. Proto je potřeba v zenu najít hluboce duchovní stránku, to znamená, že tu je něco důležitějšího než jsem "já". A nedávno jsem narazil na Tao - tedy samozřejmě už jsem o něm dávno slyšel - ale tentokrát mi došlo - ke křesťanské pokoře je ještě potřeba přidat tu nenucenost, ne odpor Tao. Tao klade důraz na neodporování, nedělat věci násilím... nelámat přes koleno. Proto se nechci hádat. Ale zkusit hledat způsob, jak si s druhými vyměnit zkušenost.

Proto se ptám, nikoliv poučuju.

[lklknml]

Má skutečná existence je v nekonečném duchovním srdci, kde je jen čisté Bytí - bez myšlenek, bez projekce, bez projevu, je tím věčným, neměnným, je tímtéž, čím je i Tvá existence, která je tím ONO. Tohle je Sat-čit-ánanda.

No tak já ti to teda řeknu, když jinak nedáš. Ještě máš možnost to nečíst, ještě to můžeš zavřít. Ale už nemůžeš říci, že jsem tě nevaroval.

To nekonečné duchovní srdce, kde je jen čisté Bytí - bez myšlenek, bez projekce, bez projevu, které je tím věčným, neměnným, je tímtéž, čím je i existence, to které je to ONO, tuhle Sat-čit-ánandu, je třeba přibít na kříž, ukřižovat. Vždyť celý Nový zákon je toho zvěstí. Proč? Protože Pán přebývá v nepřístupném světle a Boha nikdy nikdo neviděl. ONO se toho opovážilo a tak musí zemřít.

Teď nemluvím s tím ONO, Jano, teď mluvím s tím, co je neslyšně skryto za každým slyšením, a tak nemůže být viděno ani slyšeno.

Vítej v temnotě Temné noci.

[lklknml]

Je příběh o jednom čínském mnichovi, který hledal osvícení. Když se to konečně podařilo, jeho mistr - nevěda, že se to už podařilo, ho jako obvykle testoval - tak co, už jsi poznal Buddhovu pravdu? A mnich odpověděl - ráno jsem byl na trhu. Mistr okamžitě viděl, že průlom u mnicha nastal. Místo dalších nekonečných intelektuálních pokusů popisovat Buddhovo učení prostě řekl, co opravdu zažil - byl na trhu. Každý za nás někdy byl na trhu, ale bez toho průlomu nemáme ponětí, jakou to má obrovskou cenu, naše vlastní zkušenost.

Jiný příběh - mnich dosáhl osvícení a prohlásil. Vidím, že na buddhismu mého mistra nakonec nic moc není.
Pochopil, že jde o návrat, totální návrat do každodenního života.
...
To je zkrátka ten prst, který ukazuje na měsíc.

O satori nelze nic říct. Ha, už jsem o něm zase něco napsal.

Já to chápu, v podobném duchu jsem uvažoval, když jsem z Barmy odjížděl, když jsem naposledy mluvil s oním starším mnichem (který mě pravděpodobně zachránil před sebevraždou, aniž by o tom věděl). Jen se na mě taknějak usmíval, ale vůbec nechápal tyto věci v tomto duchu (i když se chvíli snažil, ale nešlo mu to). Tak tam tak sedíš a říkáš si tvl dva měsíce takovýho utrpení, tříslo málem zničený (ještě rok po té mě zlobilo) a bylo to k ničemu. No ale tak co můžeš dělat, on za to pochopitelně nemůže, tak jsem mu poděkoval a šel si zabukovat zpáteční letenku.

No a po návratu nechápeš, proč na tebe známí koukají až s jakýmsi úžasem, dějí se ti divné věci (třeba lidi se na tebe na ulici usmívají:), pomalu ti dochází, že se nepotřebuješ zabít ani chlastat. Vzpomínáš na své prchavé zkušenosti, snažíš se je porovnat s texty Ikkyú atpod., ale nějak to nesedí, spíše to sedí s hínajánovými texty. A tak ti postupně dojde, že celá ta ohromná máhajána má sice teoreticky pravdu (ego miluje, když má pravdu), ale je to, biblicky řečeno, pravda tohoto světa. A připadáš si jako to malé dítě, co řeklo, že císař pán je nahý. Ale nikdo mu nevěří, ani nemůže, nemůžeš slovy předat svoji zkušenost. A tak o tom alespoň napíšeš třeba někam na fórum. Nebo si z těch lidí děláš legraci. Nebo ze sebe, jako teorie by mi šla, na tu jsem expert, teoreticky mám osvícení fakt zmáklý .