Čemu věří Jana?

[miroslav]

Poznání, že nejsi nic, je blahem, štěstím, radostí, stejně tak jako vědomí, že jsi vším. Obojí je stejné. Ano, to, co není iluzí, je Sat-čit-ánanda.

Spira tohle poznání definuje například slovy: "Nejsem nic je moudrost. Jsem vším je láska. Jsem něco je iluze."

Tohle není poznání, tohle je identifikace (ztotožnění) s krásnou a iluzorní představou "všeho"

Jsem-li opravdu ničím a tedy zároveň vším, pak jsem i tou iluzí, nevědomostí, utrpením, radostí, krvelačností predátora, strachem objeti, smrtí, zrozením, touhou, nenávistí, závistí, chtíčem atd. To vše existuje, je to realita, je to "jméno a tvar" a utíkat se jen k sat čit anandě není ani poznáním, ani probuzením, ani osvobozením.

[Jana]

Poznání, že nejsi nic, je blahem, štěstím, radostí, stejně tak jako vědomí, že jsi vším. Obojí je stejné. Ano, to, co není iluzí, je Sat-čit-ánanda.

Spira tohle poznání definuje například slovy: "Nejsem nic je moudrost. Jsem vším je láska. Jsem něco je iluze."

Tohle není poznání, tohle je identifikace (ztotožnění) s krásnou a iluzorní představou "všeho"

Jsem-li opravdu ničím a tedy zároveň vším, pak jsem i tou iluzí, nevědomostí, utrpením, radostí, krvelačností predátora, strachem objeti, smrtí, zrozením, touhou, nenávistí, závistí, chtíčem atd. To vše existuje, je to realita, je to "jméno a tvar" a utíkat se jen k sat čit anandě není ani poznáním, ani probuzením, ani osvobozením.

Miroslave, je nejprve poznat, co to je Sat-čit-ánanda, vědomé Bytí bez projekce mysli. Osvícená mysl je zcela prázdná. Je to možná něco, co se těžko dá pochopit, když po osvícených zůstávají tuny knih a nekonečné nahrávky promluv.
S poznáním Sat-čit-ánandy je jasné, že v ní není absolutně žádná iluzorní představa.

A není to nic, co by bylo komukoliv vzdáleno, protože Bytí samo je veškerou vědomou existencí, která tady je.

Ale není to iluzí. Iluze není ničím skutečným.

Pravda je stav bez ega, jak říká klasik. Sat-čit-ánanda je Pravdou bez iluze. Je to totéž. Pravda sama o sobě je z principu nepřekonatelnou dokonalostí, proto je Sat-čit-ánandou.

Není to tudíž nic, k čemu by bylo možné utíkat, protože ten, kdo by k něčemu mohl utíkat tady není.

Vypadá to sice nepochopitelně, ale pokud se nějakým způsobem dospěje k podobné milosti: Prostě když si díky nějaké praxi uvědomujeme, že nejsme nic, pak pláčeme radostí, ...., zmizí ego - zmizí jakékoliv ztotožnění, objevuje se poznání Pravdy a s tím přichází i poznání Sat-čit-ánandy.

[Jana]

Ona je tady mylná představa, že když zmizí ego, tak nejíš, nepiješ, a pokud se klepněš nedopatřením kladívkem do prstu, tak nekleješ. Prostě Tvá osoba se vypracuje do naprosté svaté dokonalosti.

Ale ono to tak není. Je tady všechno jako dřív, jen zmizí to ztotožňování. Nějak to ztratí svůj smysl, jakýkoliv význam v té nekonečnosti Bytí, něčím být. Prostě to tam nevidíš - nějaký svůj vývoj, růst, kam jsi to dotáhl, na jaké úrovni jsi na rozdíl od odstatních....

[Návštěvník]

Ona je tady mylná představa, že když zmizí ego, tak nejíš, nepiješ, a pokud se klepněš nedopatřením kladívkem do prstu, tak nekleješ.

Po Poznání, že není konatele, to tak opravdu je. Nebo jsi snad ta osoba, která se klepla do prstu? Vždyt' o to právě jde - poznat, že nejsi něčím - např. ne tou osobou.

Rozpuštěním ega zmizí i osoba, která by se mohla klepnout do prstu, ale projev nezmizí. Ten "příběh/film běží pořád dál a je pozorován.

[Jana]

Ona je tady mylná představa, že když zmizí ego, tak nejíš, nepiješ, a pokud se klepněš nedopatřením kladívkem do prstu, tak nekleješ.

Po Poznání, že není konatele, to tak opravdu je. Nebo jsi snad ta osoba, která se klepla do prstu? Vždyt' o to právě jde - poznat, že nejsi něčím - např. ne tou osobou.

Rozpuštěním ega zmizí i osoba, která by se mohla klepnout do prstu, ale projev nezmizí. Ten "příběh/film běží pořád dál a je pozorován.

Ano, díky, popisuješ to možná drobet výstižněji. Je tady projev osoby a zůstává tady i přirozeně mluva v první osobě: "Já se klepla do prstu", s tím klepnutím se objevuje i bolest a možná i zaklení, nicméně v tichu srdce je ticho bez ztotožnění, jen Sat-čit-ánanda.

[Návštěvník]

Ona je tady mylná představa, že když zmizí ego, tak nejíš, nepiješ, a pokud se klepněš nedopatřením kladívkem do prstu, tak nekleješ.

Po Poznání, že není konatele, to tak opravdu je. Nebo jsi snad ta osoba, která se klepla do prstu? Vždyt' o to právě jde - poznat, že nejsi něčím - např. ne tou osobou.

Rozpuštěním ega zmizí i osoba, která by se mohla klepnout do prstu, ale projev nezmizí. Ten "příběh/film běží pořád dál a je pozorován.

Ano, díky, popisuješ to možná drobet výstižněji. Je tady projev osoby a zůstává tady i přirozeně mluva v první osobě: "Já se klepla do prstu", s tím klepnutím se objevuje i bolest a možná i zaklení, nicméně v tichu srdce je ticho bez ztotožnění, jen Sat-čit-ánanda.

Po Poznání už žádný projev osoby není a ta nepřirozená mluva v první osobě se stala přebytečnou - objevuje se v projevu, jen když je to zapotřebí. Poznání je, že se vše děje sponánně, bez konatele.

[Návštěvník]

Po Poznání už žádný projev osoby není a ta nepřirozená mluva v první osobě se stala přebytečnou - objevuje se v projevu, jen když je to zapotřebí. Poznání je, že se vše děje sponánně, bez konatele.

P.S. Proto se říká: Před osvícením se nosí voda a štípe dříví, po osvícení se nosí voda a štípe dříví.

(Akorát před osvícením existovala domněnka, že nějaké "já" (osoba) nosilo vodu a štípalo dříví: "nosím vodu a štípu dříví", ale ve skutečnosti to tak nikdy nebylo. Nikdy to nebylo jinak, než že se nosí voda a štípe dříví - vše se děje spontánně. )

[miroslav]

Tohle co píšete (Jana a návštěvník) jsou právě ty iluzorní představy jak to je s tím osvícením a co se pak děje.
Představy jsou iluzorní, nicméně jsou skutečné.
To, co si představujeme může být a většinou je neskutečné. Ale ta představa jako jev je skutečná.
Dovedou tohle Jana a návštěvník pochopit? si uvědomit?
To je cesta k poznání. Ne rozvíjení duchovních líbivých pomýlených představ.

[Návštěvník]

To je cesta k poznání. Ne rozvíjení duchovních líbivých pomýlených představ.

To je duchovní líbivá pomýlená představa, že existuje cesta k poznání.

[miroslav]

To je cesta k poznání. Ne rozvíjení duchovních líbivých pomýlených představ.

To je duchovní líbivá pomýlená představa, že existuje cesta k poznání.

U mnohých to tak může být, že je to pro ně jen pomýlená představa.

[ryunin]

Tady není o co se přít. Ikkyu satori poznal.

Souhlasím, jde o zenové dogma.

Tomu nerozumím. Jaké dogma?

Satori - zloděj se vloupal do domu, kde není co ukrást.

To ale neznamená, že k tomu, abychom viděli, že není co ukrást, nemusíme jíst krást. Jdeme krást, ale vidíme že není co. Takže ta metafora nikoho nenavádí, aby považoval satori za nesmysl. Ale navádí k tomu, aby v satori neviděl individuální zisk.

Ještě o kousek dřív jsi psal - zenový mistr rovná se osvícení. Není to tak v praxi vůbec. Spousta lidí má satori a nikdy se nestanou zenovými mistry - z nejrůznějších důvodů - nezájem o takovou funkci, nedůslednost v praxi, selhání v životě, atd. A jsou zenoví mistři, kteří nikdy satori neměli. To je ale dost specifický problém, který vyžaduje poctivé studium. V linii Rinzai je na satori kladen velký důraz. Takže tam se to hlídá, ale opět - není to žádná záruka, že někdo bude opravdu ohleduplný, charakterní člověk. V linii soto je mnohem větší důraz kladen na praxi bez konce a bez hledání osvícení. Sawaki byl typický představitel linie Soto - říkal lidem - nemyslete si o sobě bůhvíco, jen proto, že jste měli satori. A necvičte zazen proto, abyste získali satori. A pak má spoustu příměrů, co to satori vlastně je. Takže nepopírá, že tu satori je, ale ukazuje, že má dost jinou funkci a smysl, než si běžný člověk myslí.

U Ikkjúa předpokládám satori, protože v jeho básních je evidentní osvobození od fixních pouček a názorů. To jeho "nic nikdo neví" a "Buddha si zaslouží být posraný od ptáků" nebyl postoj, který by získal před tím, než měl satori. Mít takový postoj před satori by bylo hození flinty do žita - kašlu na buddhismus, budu si chodit za holkama a stejně je všechno pomíjivost, nazdar bazar - u něho to bylo tak, že poctivě praktikoval, pak zažil průlom - prokoukl svou mysl - a pak teprve volil takovou nebo jinou cestu života. Ale není žádný logický postup, jak dokázat, že někdo prohlédl svou mysl - v těch verších to buď cítiš nebo necítíš. Já osobně, ještě než jsem poprvé vstoupil do zenového kláštera, než jsem vůbec cvičil zazen, jsem v básních Ikkjua cítil to, že ten chlápek není ze světa lidí. To jsem tam cítil naprosto jasně, že nepřemýšlí logicky o světě. Díky němu jsem se vrhnul na cvičení zazenu a absolvoval ty nejrůznější hovory se zenovými učiteli - zajímalo mě, na co ten Ikkju sakra přišel, že se tak odpoutal od světa lidí.

[lklknml]

Tomu nerozumím. Jaké dogma?

Vyrozuměl jsem, že o Ikkyu satori nehodláš diskutovat, že je to pro tebe apriori dané, tak jsem to tak trochu ironicky pojmenoval jako dogma, čili základní článek víry, o kterém se nediskutuje . Já Ikkyu nepovažuji za úplně osvíceného. Protože s mými záblesky vhledu, záblesky svobody, které jsem v životě měl, to nekoresponduje. Ale uznávám jeho "evidentní osvobození od fixních pouček a názorů", je to dobré, poučné.

Satori - zloděj se vloupal do domu, kde není co ukrást.

To ale neznamená, že k tomu, abychom viděli, že není co ukrást, nemusíme jíst krást. Jdeme krást, ale vidíme že není co. Takže ta metafora nikoho nenavádí, aby považoval satori za nesmysl. Ale navádí k tomu, aby v satori neviděl individuální zisk.

To je rozumné vysvětlení, nic proti. Ale jde o to, že jakékoli vysvětlení je vysvětlení mysli. A mysl nemůže uchopit satori. Tudíž každý takovýto popis je třeba brát jako fatu-morgánu. Může být inspirací, ale nesmíš podlehnout jejímu vábení.
Kdysi dávno, když jsem se chystal do Thajska, tak jsem si koupil jakýsi cestopis, přečetl ho celý, zážitky toho cestovatele, abych se připravil, udělal si představu, kam pojedu. Ale když jsem byl na místě, tak jsem si s údivem říkal, že ten člověk snad popisoval úplně jinou zemi.

[Jana]

Tohle co píšete (Jana a návštěvník) jsou právě ty iluzorní představy jak to je s tím osvícením a co se pak děje.
Představy jsou iluzorní, nicméně jsou skutečné.
To, co si představujeme může být a většinou je neskutečné. Ale ta představa jako jev je skutečná.
Dovedou tohle Jana a návštěvník pochopit? si uvědomit?
To je cesta k poznání. Ne rozvíjení duchovních líbivých pomýlených představ.

Jestli je Sat-čit-ánanda jen představou, potom je iluzí a není ničím skutečným, jestli je skutečně živou přítomností, pak je i jedinou Skutečností.

[miroslav]

Jestli je Sat-čit-ánanda jen představou, potom je iluzí a není ničím skutečným, jestli je skutečně živou přítomností, pak je i jedinou Skutečností.

Sat čit ananda není představou. To jsem nikde nenapsal.
Ale sat čit anada bez nama rupa (jména a tvaru - formy) není celou realitou.
Proč oddělovat jedno od druhého?
Kdo a proč má potřebu to oddělovat, nevnímat realitu jména a tvaru - aby byl "štastný"?
To není poznání, osvobození.
To je zamrznutí v iluzorní "lásce"
To je útěk od nezpracované reality.

[ryunin]

Hle na Pathama-buddhavacanam, první slova Buddhy po probuzení:

Nejedním zrozením v samsárickém kruhu jsem se ubíral, nenalézaje stavitele domu, kterého jsem hledal: utrpení zrození zas a zas.
"Staviteli domu, spatřen jsi, znovu dům nepostavíš: všechno tvé žebroví je zlomeno, krov domu odstraněn, mysl došla nesloženého, zániku toužení* bylo dosaženo."

*zvýrazněno speciálně pro ryunina

Ano to vůbec nepopírám. Taky bych nechtěl být otrokem tužeb. Ale on neříká, že už nikdy neměl chuť na zmrzku.

[ryunin]

Tohle co píšete (Jana a návštěvník) jsou právě ty iluzorní představy jak to je s tím osvícením a co se pak děje.
Představy jsou iluzorní, nicméně jsou skutečné.
To, co si představujeme může být a většinou je neskutečné. Ale ta představa jako jev je skutečná.
Dovedou tohle Jana a návštěvník pochopit? si uvědomit?
To je cesta k poznání. Ne rozvíjení duchovních líbivých pomýlených představ.

To, co píšou, dává naprosto jasný smysl. Ale to neznamená, že to tak maj. Já do nich nevidím. Pokud ale budeme celý život jen řešit, kdo to tak má a kdo to tak nemá, nikam se neposuneme. Proto je třeba najít někoho, kdo "to tak má" a učit se od něho nebo od ní a ne trávit celý život na poradně a dennodenně se tam s někým hádat, kdo to tak má a kdo to tak nemá. TY VOLE!!!

S čím nesouhlasím je to, že by někdo dosahoval nějakého znatelného pokroku, když bude léta trávit diskuzemi na poradně. Nebo jakémkoliv foru o buddhismu atd. Internet je dobrý leda tak k tomu, zjistit, kde je nějaká zajímavá knížka nebo nějaká zajímavá přednáška. Ale nekonečné diskuze, den co den, o tom, kdo je osvícenej a kdo ne??? To fakt myslíte vážně?

Miroslave, je to asi takhle - existuje tu něco jako původní, čistá, nevinná, dokonalá podstata. Z té nikdo nevyskočí, ani kdyby se rozkrájel nebo rozkrájel Janu na nejmenší kousíčky. V tom s Janou naprosto souhlasím. Poznání, že to tak je, se v zenu - přinejmenším, když ne jinde - nazývá probuzení. Toto poznání je ale asi tak podobné nějaké morální nebo filozofické dokonalosti člověka asi jako je podobný Měsíci ten, kdo na Měsíci přistál. Ano, ten už ví, jaké to je stát oběma nohama na Měsíci. Ale to je asi tak všechno, co o Měsíci ví. Je to velký pokrok. Další krok je začít na tom Měsíci žít a to se neobejde bez práce. V čem tato práce spočívá - to má každé náboženství jinak a o tom není smysl se hádat.

Co se týká tužeb a mravnosti. Existuje asi tak milion horších věcí na světě, co si lidé způsobují, než že si nějaký starý děda hraje se svým přirozením. TVL, nevšimli jste si, co se na světě děje za příšernosti? Jaký zrudnosti jsou lidi schopný na sobě páchat? Kdyby seděli doma a hráli si s pindíkama, tak je na světě klid a mír.

Buddha evidentně tolik bazíroval na odstranění sexuální touhy, protože v jeho době to zřejmě napáchalo na lidech největší škodu. Indové byli v té době pravděpodobně nejvíc zaneprazněný sexem, a ne bezdůvodným vyvražĎováním skupin lidí, které se jim nezdáli v pohodě.

Chápu Zdeňka, že kolem sebe vidí smrad a utrpení, ale to fakt nesouvisí s tím, že chce chlap nějakou babu - pokud ho to, jak už jsem psal - nezaměstnává natolik, že kvůli tomu pokazí práci, nebo nepřijde do práce, nebo se pohádá s kolegou nebo někomu dá pěstí nebo krade nebo podvádí nebo vede války proti nevinným.

Nechci nikoho jmenovat, ale znám velmi dobře jednoho člověka, který už minimálně deset let strašně trpí. Neustále mluví o otm, že mu kdosi zkazil život... bere drogy, pije, neustále naříká, že je všechno v prdeli. U toho je taky největší problém sexuální touha? Nebo je to nevědomost, neochota začít hledat pravdu, cvičit, probudit se? A v takovém marasmu nevědomosti žije spousta lidí a to je krásná živná půda pro založení nějaké hnusné strany, která nakonec zblbne celý národ a začne pustošit celý kontinent. Protože v tom smrádku a lenosti přemýšlet a hledat čistotu se daří rodit nejstrašnější myšlenky, nejhorší zrůdnosti, které lidstvo zažilo. To, že nějaký chlápek odstranil usilovnou meditací svou sexuální touhu, je nám platné jak mrtvému zimník. Je to akorát zajímavý experiment pro psychiatry, ale na světě to nic nemění. Tak hloupej Buddha fakt nebyl , aby si myslel, že sexuální touha je zárodek utrpení, zárodek utrpení je neschoponost vidět nekonečnou cenu obyčejného života, čili toužit po něčem, co nemám a jít za tím slepě a tupě...

[Jana]

Jestli je Sat-čit-ánanda jen představou, potom je iluzí a není ničím skutečným, jestli je skutečně živou přítomností, pak je i jedinou Skutečností.

Sat čit ananda není představou. To jsem nikde nenapsal.
Ale sat čit anada bez nama rupa (jména a tvaru - formy) není celou realitou.
Proč oddělovat jedno od druhého?
Kdo a proč má potřebu to oddělovat, nevnímat realitu jména a tvaru - aby byl "štastný"?
To není poznání, osvobození.
To je zamrznutí v iluzorní "lásce"
To je útěk od nezpracované reality.

Díky moc, Miroslave. Díky za to vysvětlení. Konečně je jasné, proč dochází k nedorozumění.

Můžeme se na to celé podívat detailněji. S iluzí oddělenosti žijeme v mysli. Jsme představou individuality v hlavě, která to nějak má, která by něco měla, něco nesměla, něco musela.... Jsou tady starosti, i představy omezenosti té osoby. Je tady v mozku projekce smyslového vnímání hmotného světa, hmotného těla. Což nám dává jestý důkaz o realitě toho, co vnímáme. Díky hmatovému vjemu je tady pocit, že si na to, co vidíme, můžeme i sáhnout, je to trojrozměrné....

Pak tady může být to, co popsal například Ryunin, introspekcí se dostaneš do Sama sebe a zjistíš, že tady není nic, žádná myšlenka, žádný rušivý vjem. Někteří tomu říkají Boží milost, Láska, jiní meditace, Ryunin tomu říká praxe. Dochází ke spojení s podstatou všeho, které je blahem.

Není tady nic a přeci je to tak nesmírně naplňující, osvobozující. Je tady jen čistá vědomá existence, která je nádherná. Bytí-Vědomí-Blaho = Sat-čit-ánanda.

Může to být tak, že to spojení je vratké, jen jakési vytržení, a při sebemenším vyrušení to zmizí, tak jak o své zkušenosti psal Zdeněk, ego se vrátí. Může to být tak, že to spojení je hlubší a zůstává dál, tak jak psal Ryunin.

Prostě když si díky nějaké praxi uvědomujeme, že nejsme nic, pak pláčeme radostí, že vůbec smíme umýt sporák.

Může to být i tak, že ona iluze oddělenosti narušující ono spojení je definitivně prohlédnuta jako klam, jako něco, co ve skutečnosti neexistuje.

Pak tady zůstává Sat-čit-ánanda stále. Je tady smyslové vnímání, je tady možnost mluvit, je tady možný jakýkoliv projev a to spojení, které je blahem, vůbec nic nenaruší. Pak je možné stejně jako Maharadž říci: "Mou zkušeností je, že všechno je blaženost, " nebo také "láska je všechno, co je", nebo také "láska říká - jsem vším", protože bezpodmínečná láska a blaženost, o které je tady řeč, jsou jedno a totéž.

Takže když se vrátíme k té představě, že tady může být buď Sat-čit-ánanda, nebo vědomí materiálního světa, tak je jasné, že Sat-čit-ánanda je absolutně všechno, co je.

Jenže bezpodmínečná láska vůbec není to, co si pod tímhle pojmem někteří představují, není to tak, že zmizí všechny adekvátní a rozumné reakce, že si nevezmeš deštník, když prší, protože i déšť je láskou, že Maharadž se nikdy nerozčílí, protože láska je jen laskavá, že nebude nikdo nikdy zabanovaný, i kdyby jeho projev byl sebestupidnější.

Láskou je absolutně všechno, co je, takže do ní patří i to tělo chráněné deštníkem před deštěm, i ta adekvátní reakce Maharadže, narušující klam, i to banování vracící respekt, řád a ohled.

[lklknml]

Miroslave, je to asi takhle - existuje tu něco jako původní, čistá, nevinná, dokonalá podstata.

Právě tato víra v nevinnou, dokonalou podstatu, je v buddhizmu odmítána jako eternalismus.
Buddhizmus není náboženství, není cestou sjednocení s Bohem.

Co se týká tužeb a mravnosti. Existuje asi tak milion horších věcí na světě, co si lidé způsobují, než že si nějaký starý děda hraje se svým přirozením. TVL, nevšimli jste si, co se na světě děje za příšernosti? Jaký zrudnosti jsou lidi schopný na sobě páchat? Kdyby seděli doma a hráli si s pindíkama, tak je na světě klid a mír.

Oceňuji upřímnost Ikkyu/Sawakiho, ale upřímnost sama o sobě není osvícením. Buddha si s pindíkem opravdu nehrál.

To, že nějaký chlápek odstranil usilovnou meditací svou sexuální touhu, je nám platné jak mrtvému zimník. Je to akorát zajímavý experiment pro psychiatry, ale na světě to nic nemění. Tak hloupej Buddha fakt nebyl , aby si myslel, že sexuální touha je zárodek utrpení, zárodek utrpení je neschoponost vidět nekonečnou cenu obyčejného života, čili toužit po něčem, co nemám a jít za tím slepě a tupě...

To máš tedy hodně divnou představu o Buddhově učení, hle na výtku, kterou dal Buddha mnichu Sudinnovi, po jeho přiznání sexuálního deliktu:
Worthless man, haven’t I taught the Dhamma in many ways for the fading of passion, the sobering of intoxication, the subduing of thirst, the destruction of attachment, the severing of the round, the ending of craving, dispassion, cessation, unbinding? Haven’t I in many ways advocated abandoning sensual pleasures, comprehending sensual perceptions, subduing sensual thirst, destroying sensual thoughts, calming sensual fevers? Worthless man, it would be better that your penis be stuck into the mouth of a poisonous snake than into a woman’s vagina. It would be better that your penis be stuck into the mouth of a black viper than into a woman’s vagina. It would be better that your penis be stuck into a pit of burning embers, blazing and glowing, than into a woman’s vagina. Why is that? For that reason you would undergo death or deathlike suffering, but you would not on that account, at the break-up of the body, after death, fall into a plane of deprivation, a bad destination, a lower realm, hell. But for this reason you would, at the break-up of the body, after death, fall into a plane of deprivation, a bad destination, a lower realm, hell….

Mohl bys namítnout, že je to jen nějaký ojedinělý podvržený text, ale podobných (byť ne tak striktních) střípků je ve starých/původních textech opravdu hodně a nenajdeš nic, co by podporovalo tvé pojetí. Čímž netvrdím, že s tvým pojetím ne/souhlasím, ale Buddhovo učení to opravdu není.

Prostě se v tom svém zenovém ghettu navzájem utvrzujete ve svých mylných názorech a tak stokrát opakovaná lež se v průběhu staletí stává pravdou a Buddhova černá je pak nevědomě bílá, protože přeci "Tak hloupej Buddha fakt nebyl". Opak je pravdou.

[salmo1cz]

Jano satčitananda je Váš vnitřní stav,vnitřní stav ke kterému se ale nelze procvičit.Duchovní cvičení a poučky pouze dopomáhají tohoto stavu vnitřního kormidla k nastavení.Po rozlišení a diskriminaci Já a já nastavujete kormidlo bytí, prostě chápete co je a co není podstatné . Toto pak projektujete do vnějšího světa...svítíte celému světu...pokud nesvítíte jste temnotou.

[Jana]

Jano satčitananda je Váš vnitřní stav,vnitřní stav ke kterému se ale nelze procvičit.Duchovní cvičení a poučky pouze dopomáhají tohoto stavu vnitřního kormidla k nastavení.Po rozlišení a diskriminaci Já a já nastavujete kormidlo bytí, prostě chápete co je a co není podstatné . Toto pak projektujete do vnějšího světa...svítíte celému světu...pokud nesvítíte jste temnotou.

Salmo, díky. Ano, je to pravda, nedá se k tomu nijak procvičit, protože to už je a je to tím vším, co je. Nicméně všechny ty duchovní praxe, které existují, mohou konec konců nakonec fungovat, proč ne.

Jenže asi je u nich potřeba nedělat je za účelem nějakého dosažení, ale jen proto, že to je zrovna láskou.

Protože to první je aktivita ega a to druhé je uvolněním pro spojení.