Čemu věří Jana?

[ros]

[quote="Jana"]

Je takový zenový příběh. Nejsem v ženu nikterak kovaná, tak jen volně parafrázuji. Podle tradice, když se potkali dva zenoví mistři dávali si otázky, aby si vzájemně vyzkoušeli svou autentičnost.
Jednou přišel k bráně kláštera zenový mnich. Mnich, který měl službu u brány se ho ptá: "Jaký je pravý význam Buddhova učení?"
Příchozí mnich mu
pohotově odpoví:" Borovice v klášterní zahradě." Vrátný mnich ho pustí okamžitě dovnitř. "Vítej mistře.“
Příchozí odpoví: "Jsi Mistr a máš službu u brány?"
"Nejsem mistr, ale vím, jak mistři odpovídají, tak jsem tě poznal."
Příchozí dozná: "Ani já nejsem mistr, taky jen vím, jak mistři odpovídají."

[ros]

Odkud je to viděno?

Ros, odnikud. Je to celé beze zbytku vědomé.

Jani, popiš nám tedy, jakým způsobem to bylo prozkoumáno?
To by mohlo být pro všechny dost inspirativní.

[dodo]

Ježíš sa Boha nevzdal.

Ježíš a Otec byli jedno. To je mnohokrát v NZ řečeno. Kdyby nebyli jedno, tak bys měl pravdu.

Bůh prostřednictvím Ježíše křižuje sám sebe. To je završení Zákona i Proroků. Nemůže tomu být jinak.
Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství.

Áno, nepochybne, Ježíš a Otec boli jedno. Len ani ty, ani tí na ktorých sa odvolávaš nevysvetlili, prečo ho teda vo chvíli umierania na kríži volal.

Tu žiadne lacné, duchovne sa tváriace a patetické vyhlásenia tipu „Boh križuje sám seba“ neobstoja.

A ak je to pri duchovnej ceste podľa teba nutné, Boha sa vzdať ako doporučuješ, môžeš nájsť analógiu tejto nutnosti aj v inej duchovnej náuke ?
V buddhizme terbárs, ktorému ako si písal, podľa teba rozumieš.

[vostal petr]

Čemu věří Vostalpetr?

To je jednoduchý,

já věřím tomu, že každej zemře a bude mít po ptákách

i po nesmrtelný dušičce...

Takže veškerý duchovní pindy jsou vcelku na hovno, páč člověk je pro vesmír asi tak zajímavej, jako pro člověka je zajímavá bzučící moucha,

je naprosto jedno, jestli umřete jako blbec či jako mudrc,

příroda použije stavební materiál vašeho těla k vytvoření opět něčeho jiného,

třeba jiného těla či planety,

je to vcelku jedno, příroda totiž furt tvoří, bůh ví proč a nač...

Smrt je jistá a vostatní jsou pidy na hovno...

[lklknml]

Áno, nepochybne, Ježíš a Otec boli jedno. Len ani ty, ani tí na ktorých sa odvolávaš nevysvetlili, prečo ho teda vo chvíli umierania na kríži volal.

Jinde odpověděl na oslovení: Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. Nebo zaplakal, nebo nebo zápasil ve smrtelných úzkostech.

Jak to, když nepochybně byli jedno? (řečnická otázka)

A ak je to pri duchovnej ceste podľa teba nutné, Boha sa vzdať ako doporučuješ, môžeš nájsť analógiu tejto nutnosti aj v inej duchovnej náuke ?
V buddhizme terbárs, ktorému ako si písal, podľa teba rozumieš.

Tak třeba hleďme na první Buddhova slova po probuzení, dám to sem znovu:
Nejedním zrozením v samsárickém kruhu jsem se ubíral, nenalézaje stavitele domu, kterého jsem hledal: utrpení zrození zas a zas.
"Staviteli domu, spatřen jsi, znovu dům nepostavíš: všechno tvé žebroví je zlomeno, krov domu odstraněn, mysl došla nesloženého, zániku toužení bylo dosaženo."
Kdežto Jana analogicky praví: "Staviteli domu, spatřen jsi, tvůj dům je krásný: krov je dokonalý, střecha ze zlata. Jsem blažena."

Ale ani Jana neunikne dříve či později samsárickému kruhu, protože se fiktivně domnívá, že Stavitele domu nalezla.
Buddha Stavitele spatřil, protože všechno žebroví bylo zlomeno, zániku toužení dosaženo.

[vostal petr]

Z toho je hádam dosť jasné, že Ježíš sa Boha nevzdal. Naopak. V smrtnom procese (mystickej smrti) sa ho mocne dovoláva otázkou, prečo ho opustil. Podľa skúsených mystikov, či guruov, v mystickej smrti dochádza k zdaniu u umierajúceho, že ho opúšťa Svetlo. Táto kríza sa rieši mocným vypätím k najvyššej skutočnosti- Bohu, čím je vytvorený predpoklad definitívne ho v sebe upevniť. Nemám o tom najmenších pochybností, že to tak skutočne je.

No to je přece hloupost,

ego má zmizet a ne se vzpínat jak nějakej koník,

proto ta poučka platná především pro TND že je třeba se vzdát boha,

čili pustit svou touhu...

Nemám o tom najmenších pochybností, že to tak skutočne je.

[Návštěvník]

45 Od šiestej hodiny nastala tma po celej zemi až do deviatej hodiny. 46 A o deviatej hodine zvolal Ježiš mocným hlasom: Éli, Éli, lama sabachtani? To je: Bože môj, Bože môj, prečo si ma opustil?

Z toho je hádam dosť jasné, že Ježíš sa Boha nevzdal. Naopak. V smrtnom procese (mystickej smrti) sa ho mocne dovoláva otázkou, prečo ho opustil. Podľa skúsených mystikov, či guruov, v mystickej smrti dochádza k zdaniu u umierajúceho, že ho opúšťa Svetlo. Táto kríza sa rieši mocným vypätím k najvyššej skutočnosti- Bohu, čím je vytvorený predpoklad definitívne ho v sebe upevniť. Nemám o tom najmenších pochybností, že to tak skutočne je.

Takže, Zdenku, nutnosť vzdať sa či dokonca opustiť Boha ako to doporučuješ Jane je scestná teória a je dokladom tvojho nepoznania procesov mystickej smrti a vôbec, mnohých vecí s tým súvisiacich.

Temná noc ducha. Nejstrašnější ze všech zkušeností mystické cesty bývá označována jako temná noc ducha neboli mystická smrt. Radostnou fázi osvícení střídá strastiplná perioda vyprahlosti a (zdánlivé) stagnace. Mystik se ocitá v depresi. Cítí se být osamocený, opuštěný a zavržený Bohem. Hořké vědomí vlastní hříšnosti a nedokonalosti vyvolává v něm tíživou a neutuchající beznaděj.

Mystik nevládne nad svými myšlenkami. Do jeho vědomí se vtírají trapné, nedůstojné, nechtěné a vytěsňované obsahy, zlé a nízké pudy. Sv.Terezie líčí tento stav: ...ďábel nás naplní takovou urážlivostí a nevrlostí, že bych byla schopna každého rozsápat.

Muka, která mystik v tomto stadiu prožívá, zvyšují často ještě další, současně (synchronně) se objevivší vnější nepříznivé okolnosti. Jan od Kříže byl nespravedlivě obviněn a uvězněn. Sv. Terezie - tehdy jsem zapomínala na přijaté milosti, na které jsem si vzpomínala jen jako na vzdálený sen, který jen zvětšoval mé trápení. Rozum se zatemňoval, potýkala jsem se s tisíci pochybnostmi a úzkostmi, takže se mi zdálo, že nedokáži pochopit, co se ve mně odehrálo, a že snad všechno byl jen klam.

https://www.mystika.info/news/etapy-mystiky/

[Jana]

Odkud je to viděno?

Ros, odnikud. Je to celé beze zbytku vědomé.

Jani, popiš nám tedy, jakým způsobem to bylo prozkoumáno?
To by mohlo být pro všechny dost inspirativní.

Ach, Helenko, to bys snad mohla nejlíp sama.

Úplně nejlepší popis může dát, ten, kdo právě nalezl,

a nejlíp sám sobě.

Pro nikoho druhého to nemá valný smysl.

Nicméně ty popisy miluju, je jich na těchhle stránkách snad největší sbírka, jaká kde pohromadě je.

Jeden nádherný inspirativní popis, který kdysi bleskově navigoval mou mysl, tady je:

"Se zatajeným dechem v tichu srdce...".

[vostal petr]

Nicméně ty popisy miluju, je jich na těchhle stránkách snad největší sbírka, jaká kde pohromadě je.

Vo tom asi nikdo nepochybuje,

nebot tím si lze pefektně voblbovat mysl,

ale máš tam také popis https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%81nan ... C05697.JPG ???

[ros]

Jani, popiš nám tedy, jakým způsobem to bylo prozkoumáno?
To by mohlo být pro všechny dost inspirativní.

Ach, Helenko, to bys snad mohla nejlíp sama.

Úplně nejlepší popis může dát, ten, kdo právě nalezl,

a nejlíp sám sobě.

Pro nikoho druhého to nemá valný smysl.

Nicméně ty popisy miluju, je jich na těchhle stránkách snad největší sbírka, jaká kde pohromadě je.

Jeden nádherný inspirativní popis, který kdysi bleskově navigoval mou mysl, tady je:

"Se zatajeným dechem v tichu srdce...".

Nešlo mi ani tak o popis, to ho, co je vnímáno, co je žito, protože se to jakýmkoliv popisem stává předmětem, minimálně předmětem toho popisu. A v té chvíli tu může být uvědomění, že celý ten proces popisu je proměnlivým dějem zcela jasně pozorovatelným z pozice neměnného.
Mě šlo spíš o ten akt prozkoumání skutečnosti a případné i opakované verifikace. Jak jsem psala, je to otázka k prozkoumání. Tak mě zajímalo, jak jsi to prozkoumala? Nebo jak to bylo prozkoumáno. Prostě mi vrtá hlavou, jak to, že není vidět, ten proses popisu. A že se u toho nezvědomuje subjekt (zdroj), ale že pozornost zůstává u popisu samotného.

[ryu.nin]

Až někde vyštrachám heslo, tak zabanuju vostála já, už se nám tady množí jak koronavirus a nejde to zastavit...

Tak si zajdi na očkování, já myslel že už ty idioty učitele naočkovali,

i když dle mého mínění měli spíše naočkovat prodavačky v obchodech,

které na rozdíl vod těch přiblblejch učitelů jednak neustále prodávají a neflákaj se doma páč jsou zavřený školy

a na rozdíl vod učitelů za svoji práci berou poloviční plat, páč podobně jako učitelé furt neskučí že mají málo

a nemyslí si vo sobě jak jsou důležitý...

Už jsem ti to říkal že nemám rád učitele ?

Jdu na první očko ve čtvrtek. Vezmi to tady zase pár měsíců za mně. Za tebe, za tobě, za mně, pro mně za mně, za tebe... tak asi za mě.

[lklknml]

Až někde vyštrachám heslo, tak zabanuju vostála já, už se nám tady množí jak koronavirus a nejde to zastavit...

Tak si zajdi na očkování, já myslel že už ty idioty učitele naočkovali,

i když dle mého mínění měli spíše naočkovat prodavačky v obchodech,

které na rozdíl vod těch přiblblejch učitelů jednak neustále prodávají a neflákaj se doma páč jsou zavřený školy

a na rozdíl vod učitelů za svoji práci berou poloviční plat, páč podobně jako učitelé furt neskučí že mají málo

a nemyslí si vo sobě jak jsou důležitý...

Už jsem ti to říkal že nemám rád učitele ?

Jdu na první očko ve čtvrtek. Vezmi to tady zase pár měsíců za mně. Za tebe, za tobě, za mně, pro mně za mně, za tebe... tak asi za mě.

Toť správný a příkladný přístup! Kdežto my tady s Vostálem každý po svém Janu přesvědčujeme, "To neděláš dobře s tou sirkou Jaromíre". Ačkoli Janu (na rozdíl od Jaromíra) otázka Proč? vlastně ani nezajímá. A tak tu blbci Janě konstruujeme odpovědi, ačkoli se i Jaromírovi dostalo dostalo toliko moudré poznámky "Jednou to poznáš sám".

[Jana]

Za mě - za tě, za mne - za tebe. Za tě zní sice divně, ale co naděláš. Díky za všechny Tvé postřehy, Ryunine.

[vostal petr]

Prostě mi vrtá hlavou, jak to, že není vidět, ten proses popisu.

Ten příběh zná každý,

nejdříve byla ničím, a hnedka pak byla vším,

tedy tím co zde zůstalo, tedy láskou...

To se stává, když někdo není schopen od sebe odlišit své ztotožnění (pocity) tak pak se ty pocity stávají pro něj součástí jeho existence...

No a neříká přece každý popis osvícení že je tam nějaká blaženost ???

No a pak už jen stačí zbírat popisy osvícení a udržovat si pomocí jejich čtení a a blábolení o nich svou hladinku blaženosti v krvi...

Podle toho, jak nadšeně převzala onu pitominu o "ničím" od Gora, byla to zřejmě fakt její zkušenost...

[Jana]

Nešlo mi ani tak o popis, to ho, co je vnímáno, co je žito, protože se to jakýmkoliv popisem stává předmětem, minimálně předmětem toho popisu. A v té chvíli tu může být uvědomění, že celý ten proces popisu je proměnlivým dějem zcela jasně pozorovatelným z pozice neměnného.
Mě šlo spíš o ten akt prozkoumání skutečnosti a případné i opakované verifikace. Jak jsem psala, je to otázka k prozkoumání. Tak mě zajímalo, jak jsi to prozkoumala? Nebo jak to bylo prozkoumáno. Prostě mi vrtá hlavou, jak to, že není vidět, ten proses popisu. A že se u toho nezvědomuje subjekt (zdroj), ale že pozornost zůstává u popisu samotného.

Helenko, nejde to. Mysl poletující v časoprostoru může vybarvit sama sebe v různých barvách. Sebe i Tebe. Je možné si cokoliv o Tobě, o sobě a o tom všem myslet, ale jakmile se mysl vrátí domů a zmizí v tichu srdce, tak doma nikdo není. Kde nic není, ani smrt nic nebere. Není tady nic, co by dělilo něco na něco a něco. Žádný pozorovatel plus pozorované. Žádný subjekt (zdroj) a něco, co by tím nebylo. Je tady jen Sat-čit-ánanda, která má stejnou chuť jako to všechno, co je. Chuť života, který je Boží.

[vostal petr]

Vezmi to tady zase pár měsíců za mně.

Klidně, ale nesmíš se pak divit že budu psát ze tebe že Budha byl šmok a budhisti jsou nablbla...

[vostal petr]

Helenko, nejde to.

No vidíš Helenko, jaký máš štěstí že tady máš mě, já totiž ty její pindy za ty roky znám mnohem lépe než vona sama,

a u mě jde rozhodně všechno a se můžeš spolehnout že mně vše nesplývá do blaženého guláše...

To že hovno a dort mají společnou podstatu vůbec neznamená, že bych nebyl schopen vodlišit jedno vod druhé....

[Jana]

V režii lásky je obojí blahem, jen to má svůj řád a všechno to směřuje tam, kam to patří.

[lklknml]

Nešlo mi ani tak o popis, to ho, co je vnímáno, co je žito, protože se to jakýmkoliv popisem stává předmětem, minimálně předmětem toho popisu. A v té chvíli tu může být uvědomění, že celý ten proces popisu je proměnlivým dějem zcela jasně pozorovatelným z pozice neměnného.
Mě šlo spíš o ten akt prozkoumání skutečnosti a případné i opakované verifikace. Jak jsem psala, je to otázka k prozkoumání. Tak mě zajímalo, jak jsi to prozkoumala? Nebo jak to bylo prozkoumáno. Prostě mi vrtá hlavou, jak to, že není vidět, ten proses popisu. A že se u toho nezvědomuje subjekt (zdroj), ale že pozornost zůstává u popisu samotného.

Helenko, nejde to. Mysl poletující v časoprostoru může vybarvit sama sebe v různých barvách. Sebe i Tebe. Je možné si cokoliv o Tobě, o sobě a o tom všem myslet, ale jakmile se mysl vrátí domů a zmizí v tichu srdce, tak doma nikdo není. Kde nic není, ani smrt nic nebere. Není tady nic, co by dělilo něco na něco a něco. Žádný pozorovatel plus pozorované. Žádný subjekt (zdroj) a něco, co by tím nebylo. Je tady jen Sat-čit-ánanda, která má stejnou chuť jako to všechno, co je. Chuť života, který je Boží.

Akorát že Janinko, ty ráda fabuluješ, ráda jako žena fiktivní realitu slovy tvoříš. Vostál to nazývá metáním sraček, ale on je hrubián, já ve svém jemnocitu bych to nazval ženským líčením se. A tak trávíš hodiny a hodiny před zrcadlem se šminkami citátů, napatlanými na obličej. Až se nakonec cítíš báječně.
Mě se ale žádná žena s vrstvou makeupu nelíbila. Sorry no.

[Návštěvník]

Mysl poletující v časoprostoru může vybarvit sama sebe v různých barvách.
[/quote]
A toto je co, to je přeci vidět, jak to můžeš popsat, když být to nebylo vidět.

..., ale jakmile se mysl vrátí domů a zmizí v tichu srdce,
.

mě jde o to, co je před tím jakmile.

No nic, když to nejde, tak to nejde. Tohle za pokus stojí vždy. Pravda samotná je daleko velkolepejší než jakákoliv představa o ní. Ego je chytré může imitovat osvícení. Takže, jel píšeš, že si mohu představovat, co chce, tak to napíšu otevřeně, jak tovidím. To vyvázaní z pocitu osoby, které je jak popisuješ blahem, je tak ohromující, tak nesrovnatelné s prožíváním se jako osoba, že jistá část mysli, která se ale sice aspoň podle svých prohlášení neztotozňuje s osobou, ale stále si zachovává individualitu, si toto v prvním okamžiku jistě čistě a nevinné poznání přivlastnila. Zabydlela se v tom prázdném domě. Ohradil se těmi popisy osvícení, udělala se neviditelnou a když ji někdo zahlédne (ona je vidět i v údolí) tak na otázku: "ťuk ťuk, kdo tam" se ozve zcela zřetelný hlas: "Tady nikdo není".

Tak to je můj poletující motýl. Zcela zřetelně ho vidím poletovat a vím odkud se na něj dívám.

Ještě jsem chtěla něco napsat už k nějakému dřívějšímu příspěvku, ono to probuzení není povinné na víc, jak řekl Mooji, ono to ostatně není na vás, ten, kdo způsobil, že spíte, ten vás taky musí probudit. (Kdo odhodí předsudky vůči Moojimu a chtěl by to slyšet v originále, je to na začátku písně Good Morning na tomto albu https://shop.mooji.org/product/music/kamau-i-am-that/
Dá se to vyslechnout i v ukázce, track 6)