vostal petr píše:Osoba si ve svém (osobním) vědomí může uvědomovat, co chce. To je fakt její věc.
To je zřejmě nad její chápání....
Furt nechápe to, že SČA je prostě zcela jiná kvalita či něco zcela jiného než osobní vědomí, bytí a láska,
bohužel popis jako "krása" či "idylka" se hodí k tý osobě ale ne k SČA...
No vidíš to a to je právě ten paradox, že když zapomeneš na osobu, a je tady jen vědomá existence, objeví se její největší krása.
A dá se říct, že Sat-čit-ánanda je přímo idylická, nic jí nechybí, nic není navíc.
Není to nic mrtvého, nic od Tebe odděleného.
Osobní vědomí je omezené, osobní bytí je pomíjivé, osobní láska je podmíněná, proto je v ní touha.
Sat-čit-ánanda je časoprostorově neomezená vědomá existence, a láska, kterou ta existence je, je nepodmíněná, proto je blahem.
Samo sebou si můžeš představovat, že to je jen osobní záležitost a že víš, která osoba ji má, která ji nemá, která osoba jaká je.
A nebo tu osobu pustit z hlavy, neřešit ji, a dovolit tak, aby ta existence byla tím, čím skutečně je.